TCDL - 19. kapitola

Překlad: Dráža

Kor.: Evička

Angel

„Mona Mitchell?“ zeptala se nedůvěřivě Angel.

Zdálo se to nemožné. Mitchellovi cestovali po Asii se svým tiskovým turné k velkému filmovému trháku. Proč by se sakra Mona Mitchell objevila tady, v jejich domě v horách, a přerušila boj se strašlivým vlkem – a oháněla se zbraní?

Angel se na okamžik obávala, že nějakým způsobem vstoupili přímo na plac dalšího filmu Millennium Woman.

Ne. Viděla jsem, jak se strašní vlci mění. Tohle není film. A ta zbraň, kterou drží, je skutečná…

„Díky,“ řekla Mona a úlevně se usmála, když sklonila zbraň. „Nemohla jsem tě nechat, abys Claře ublížila.“

„Claře?“ Angel pomalu zopakovala.

Přimhouřila oči a snažila se zjistit, jestli se za Monou někdo neskrývá. Ale Clara Mitchell, druhá polovina slavného hollywoodského páru, nebyla nikde vidět.

Mona se usmála a kývla směrem k zasněžené pláni za Angel, kde se před chvílí prali strašní vlci.

Angel se zamračila a otočila se.

Smrtící vlk číslo jedna byl stále mimo a krvácel do sněhu. Zatímco se Angel dívala, Reed se proměnil zpět do své lidské podoby a slabě zasténal, jak si svíral krvácející stehno.

Pak se její pohled, stočil na strašlivého vlka číslo dvě.

Měnič byl stále ve vlčí podobě a stál nad železnou korunou. Vlčice vypadala podivně spokojeně.

Pak se zlaté oči zablýskly na Angel a vlk se začal měnit.

A o vteřinu později se Angel ocitla tváří v tvář Claře Mitchell.

Clara vypadala přesně tak, jako v rozhovorech v televizi: krátké černé vlasy sčesané dozadu, na sobě elegantně ušitý oblek v kombinaci s pohodlnými botami a slunečními brýlemi.

„Promiň, že ses do toho zapletla,“ řekla Clara a posunula si sluneční brýle do vlasů. Pak se natáhla pro železnou korunku a chvíli s ní nečinně točila v ruce, než se zasmála a nasadila si ji na hlavu. „Myslím, že vám dvěma teď dlužím celý příběh.“

„Vy jste ti lidé, kterým Angel hlídala psy?“ zeptal se Jonathan.

Přes křehké pouto mezi nimi cítila jeho zmatení, přestože se uvolnil po jejím boku.

Ať už se tu dělo cokoli, Mitchellovi nepředstavovali hrozbu.

I když to zřejmě byli strašní vlčí měniči.

Nebo alespoň Clara…

„Nejdřív tuhle situaci uklidíme,“ řekla Mona. „Zavolám pár přátel, které mám, aby si to s těmi dvěma vyřídili. A pak si můžeme sednout a já ti řeknu celý příběh. Slibuju.“

„Jestli ti to nevadí, rád bych si půjčil tvůj telefon a zavolal Henrikovi,“ řekl Jonathan a zněl přitom uklidňujícím způsobem. „Tohle je příliš blízko jeho území. Bude chtít vědět, co se tady sakra děje.“

Clara a Mona se na sebe chvíli dívaly a pak Clara přikývla.

„Jistě, myslím, že je čas se přiznat. Věděla jsem, že je poblíž drak, ale myslela jsem si, že dokud se budeme držet tady na hoře, Henrik se ani nedozví, že jsme tady. Což bylo přesně to, co jsme chtěli.“

***

Nakonec zraněného měniče zavřeli do prázdné betonové místnosti dole, zatímco čekali.

Pudlíkový měnič Sean byl stále v bezvědomí, ale jeho rána naštěstí přestala krvácet.

„Není to tak zlé, jak to vypadá,“ řekla Mona, když ho zkontrolovala. „Myslím, že bude v pořádku. Zotaví se právě včas, aby mohl jít do vězení.“

„Věděla jsi, že je to měnič?“ dožadovala se Angel odpovědi. „Ty jsi na mě ušila boudu, abych se starala o zločinného psího měniče, sama tady v horách?“

„Ne,“ řekla Clara okamžitě a povzdechla si. „Věř mi, kdybychom to věděli, nikdy bychom neodjeli. Nebo bychom si možná najali tajného detektiva. Je nám vážně líto, že tě do toho zatáhli. Proto jsme letěli zpátky, jakmile se nám ozval.“

Obě ženy vypadaly, že je jim to upřímně líto.

Po chvíli Angel neochotně přikývla. „Dobře. Takže jste o Diegovi nevěděli – no, Seanovi. Ale víte, proč tu byl. A já chci vědět všechno hned.“

„Myslím, že alespoň část toho vím,“ řekl Jonathan.

Znovu objal Angel kolem ramen a tiše jí nabídl svou podporu, když se choulili v jedné z místností, která nebyla příliš zničena sněhovou bouří a požárem.

„Jsi strašlivý vlčí měnič. A krátce předtím, než jsem se stáhl do ledu, jsem zaslechl zvěst. Slyšel jsem, že zemřel král strašlivých vlků. Že neměl syna, jen dceru. Dceru, která se odmítla pářit s některým z alfů, které jí otec vybral.“

„To je dobrý příběh, že?“ Mona našpulila rty a naklonila se ke Claře. „Místo toho dcera a dědička krále strašlivých vlků po jeho smrti popadla korunu a utekla. A ten, kdo nosí korunu, vládne strašlivým vlkům – což většinou nejsou moc hodní lidé. Tak si řekla, že takhle zabije dvě mouchy jednou ranou. Zabrání měničům z řad strašlivých vlků, aby se dopouštěli strašlivých věcí, aniž by je vedl král, a sama si půjde žít svůj vlastní život.“

„A vzít si toho, koho milovala. Toho, kdo byl jejím skutečným druhem.“ Clara se usmála a sama sklouzla Moně kolem pasu. „Vždycky jsme se bály, že nás nakonec najdou. Korunu jsme skrývaly deset let. To není tak špatné, ne?“

Jonathan se slabým úsměvem přikývl. „Je to opravdu působivé. Zvlášť vzhledem k tomu, jakou kariéru jsi mezitím udělala.“

Mona vypadala očividně potěšeně a usmála se na něj. „Co na to říct, vyšlo nám to docela dobře. A není to tak, že bys nás dva viděl na velkém plátně. Jen naše filmy a naše herce.“

„A byl bys překvapený, jak málo se průměrný zločinecký pán ze Zlovlka zajímá o hollywoodské drby,“ řekla suše Clara. „Celé ty roky jsme se skrývaly na očích.“

„Dokud vás někdo nenašel,“ podotkla Angel. „A pak si najali Diega, protože vy dvě jste proslulé tím, jak moc milujete své psy.“

Mona si povzdechla. „Našli naše slabé místo. To nebudu popírat. Chtěli jsme pro Lolu nového společníka, když jsme přišli o našeho starého pudla, a pak nám osud přinesl toulavého psa, který kňučel a zvedal tlapky u našich dveří…“

„Nechápu, že jsem si neuvědomila, že je to měnič,“ řekla Clara zničeně. „Myslela jsem, že má trauma z měsíců strávených na ulici… Vůbec nebyl cítit jako měnič, a můj vlk má docela dobrý nos.“

„To je jeho jediná zvláštní schopnost.“ Angel se stále nelíbilo pomyšlení, že celou tu dobu žila se zločinným psím měničem. Ušklíbla se při vzpomínce, jak ho nechala olizovat si ruce. „Jediná věc, která je na něm zvláštní. A proč se rozhodl tuhle schopnost využít k tomu, aby si vydělával peníze jako kariérní zločinec, hned jak si uvědomil, že to umí.“

Clara vydala zamyšlený zvuk. „Zajímalo by mě, kolik dalších nevyřešených zločinů spáchal…“

„To ať řeší úřady,“ řekl Jonathan. „Vsadím se, že budou rádi, když se dostanou na stopu jakémukoli zločinu s pomocí měničů.“

„A co strašní vlci?“ Angel se opravdu nelíbila představa, že by tam venku bylo celé království strašlivých vlků.

Už tak bylo dost špatné, když jednomu z nich musela čelit venku v bouři. Ale armáda strašlivých vlků? Otřásla se.

Vlků už měla do konce života opravdu dost.

Clara znovu zvedla korunu a s povzdechem si ji prohlížela. „Asi to nebyl dobrý nápad, držet si ji. Ale patřila mému otci a před ním mému dědečkovi. Je to velmi mocný předmět. Nebyla to taky jen nostalgie – asi jsem si vždycky myslela, že kdyby se něco stalo, budu si ji moct nasadit zpátky. Mohla bych se vrátit a zabránit strašlivým vlkům, aby rozpoutali válku se lvími měniči nebo jakoukoli jinou šlamastyku, do které by se dostali.“

Angel pomalu přikývla. Bylo to zvláštní, ale Claře věřila.

I když byla strašlivým vlkem stejně jako Reed. Angel koneckonců viděla její proměnu. Ale stejně. Nic na Claře nepůsobilo dojmem rozzuřeného, vraždícího vlka zločince, který chce dobýt svět nebo alespoň vyloupit banku.

Clara vypadala v podstatě přesně tak, jak vypadala ve všech rozhovorech na červeném koberci z filmových premiér. Elegantní, uvolněná, s lehkým úsměvem a náznakem něčeho drsnějšího, co se skrývalo těsně pod hollywoodskou slupkou.

Teď už Angel věděla, co se skrývá pod filmovým pozlátkem. Minulost dědice krále strašlivých vlčích měničů.

Angelin úsměv se rozšířil. „Teď už vím, jak jsi přišla na nápad s nemesis Miléniové ženy.“

Mona a Clara se na sebe podívaly a pak se ušklíbly. „Doufaly jsme, že to nebude příliš nápadné – myslely jsme si, že pokud přidáme pár zlých mimozemšťanů, nikdo si neuvědomí, že měniči ve filmech jsou založeni na zkušenostech, a ne na pohádkách.“

„Tak to jste mě napálily,“ přiznala Angel.

„A já jsem kvůli tobě zvědavý,“ zasmál se Jonathan. „Mám pocit, že mám co dohánět. Například všechny filmy, které jste vy dvě natočili.“

Clara se otočila k Moně. Ta jí věnovala jeden z těch pohledů, o kterých si Angel začal uvědomovat, že se za nimi skrývá tichý rozhovor mezi opravdovými druhy, který nepotřebuje žádná slova.

O chvíli později se Mona na Jonathana usmála, očividně pobaveně. „Souhlasíme. Co byste řekli na pozvání na premiéru filmu, Miléniová žena 4, která se koná příští měsíc v New Yorku?“