SOW - 20. kapitola

Překlad: Mirus

Kor.: Evudar

MÁ SÍLA ZE MĚ VYTRYSKLA. Ale ne jako obvykle, jako blesk, ale jak jsem byla opilá a vyčerpaná, tak spíš jako volně se plazící mlha. Během dlouhých pár okamžiků jsem sledovala, jak se Ianova ústa otevřela na protest a Xun Guan pozvedla svůj meč. Poté zpomalili, až nakonec zamrzli na místě. Nebyla jsem si jistá, jestli jsem nashromáždila dostatek síly na víc než strnutí jen těch dvou, ale poté jsem uviděla hnědovlasého vykonavatele, který zmrzl právě ve chvíli, kdy se škrábal na koulích a Sephiinu hlavu, jak naklonila hlavu na stranu, aby měla lepší výhled na Ianův zadek.

Jen to stvoření v zakrvácené dece nestrnulo. Drobné pěstičky neúnavně máchaly do vzduchu a při tom křiku mě tak rozbolela hlava, že jsem měla pocit, že mi praskne. Ale potvrdilo to, že měl Ian pravdu: Jen démoni a démonům podobné bytosti byli proti tomuto druhu magie imunní.

Osvobodila jsem Iana z jeho zamrznutí a rychle jsem ze sebe vychrlila. „Nedokážu čas zastavit na delší dobu, proto buď rozumný. Mně se také nelíbí představa, že bych si tě měla vzít, ale musíme to udělat. Nebo bys raději zemřel?“

„Ano“, odpověděl okamžitě.

Oukej, s tak rezolutní odpovědí jsem nepočítala. „Ale ta svatba není přece opravdová.“

„Když bude slib zopakován před svědky, tak bude opravdová.“ Začal pobíhat sem a tam před místem, kde jsem visela. Kromě toho vrhal neustále nebezpečné pohledy na Xun Guaninu zamrzlou postavu. „Proč odsud jednoduše nezmizíme? Teď nás nemůže zadržet.“

Jako bych na to také nepomyslela. „No jasně. Vytáhni mě z té sítě a můžeme vyrazit.“

Pokusil se o to a začal nadávat, když se mu už při prvním doteku nelepila lepkavá vlákna na ruku a už se ho nepustila. Netrvalo dlouho a použil každičký trik, který znal, aby se vysvobodil, ale jeho ruka zůstala přilepená.

„Přece jen to není tak lehké, jak sis myslel, co?“, pronesla jsem sarkasticky. „To kouzlo může být neutralizováno pouze osobou, která ho vyslovila. To vím proto, že jsem ji to naučila.“

Vrhl na mě zuřivý pohled. „Ale upíři se nemohou rozvést. Ještě horší je, že naše zákony dovolují, abys zabila všechny, s kým si budu užívat!“

„Ach, najednou pro tebe zákony něco znamenají?“

„Má svoboda pro mě něco znamená“, odpověděl, jako když vystřelí. „To je všechno, co mi zůstalo.“

Na to jsem nereagovala. „Máš pravdu. Až bude ta věc s Dagonem za námi, jeden z nás bude stejně mrtvý. Proto svou svobodu neobětuješ, pokud se ukáže, že to budu já, kdo zemře!“

„A když to budu já, zemřu jako ženatý muž.“ Otřásl se. „Raději s ní budu bojovat.“

Okraje naší malé časové bubliny se začaly zmenšovat; už brzy se zhroutí. Zůstávaly mi jen sekundy. „A když tě zabije, tak půjdeš rovnou do pekla, nebo jsi zapomněl, že má Dagon nárok na tvou duši?“

Znovu vrhl na Xun Guan zničující pohled. „Nemůže mě zabít, protože mám na sobě Dagonovu značku.“

„Je to 2000 let stará Strážkyně zákona, která se v démonických značkách vyzná. Pokud se jí to nepodaří s mečem, vypíchne ti oko démonskou kostí, kterou nosí pořád u sebe.“

„Ale ne, pokud ji zabiji jako první“, odvětil temně.

„Nesmíš to udělat“, řekla jsem. Ta představa byla pro mě utrpení.

Na rtech mu pohrával tvrdý úsměv. „Takže jsem měl pravdu ohledně vás dvou. Vypadá to, že jsi kvůli ní porušila své pravidlo „žádní upíři“.“

Bylo zbytečné apelovat na jeho rozum nebo zbytky jeho milosrdenství. Místo toho jsem musela doufat v jeho egoismus.

„Řekněme, že ji zabiješ. Pak bys musel zabít i ty vykonavatele, protože by nenechali její smrt nepomstěnou. Poté bys měl na krku nejen naštvaného démona, ale všechny ochránce, vykonavatele a celou Radu. Dokonce, i kdybych tě jim nepřenechala, protože jsi zabil mou přítelkyni – a to bych udělala –, co myslíš, jak dlouho bychom vydrželi, když jich po nás půjde tolik? Bude stát za to, ztratit duši a vzdát se své vytoužené pomsty Dagonovi jen proto, že se mnou nechceš být formálně ženatý?“

Konečně jsem zasáhla ten správný nerv, to jsem viděla, ale jeho výraz tváře zůstával neoblomný. „No?“, tlačila jsem na něj.

Vrhl na mě nepřátelský pohled. „Přemýšlím.“

„Kouzlo už dlouho nevydrží“, varovala jsem ho.

Znovu ten zlý pohled. „Řekl jsem, že přemýšlím.“

Třásla jsem se úsilím udržet v našem okolí všechno zmrznuté. Všechen ten stres ve mě vyvolával nevolnost. „Dokonce, i kdybychom oba přežili, tak bych na tebe svůj nárok neuplatnila“, prohlásila jsem zoufale. „Dokonce bych tě jako první věc, co bych udělala, vysadila v tom samém bordelu v Polsku, kde jsem tě našla a objednala ti novou karnevalovou orgii. Slibuji!“ Poté to ze mě všechno vylétlo a já ho od hlavy po boty ohodila purpurově rudým proudem Dračí krve.

„Vidíš?“, vyrazila jsem ze sebe poté, co jsem skončila. „Slib byl stvrzen krví.“

S výrazem odporu shlédl na sebe. „Přesně tak jsem si představoval manželství.“

„Beru to jako Ano“, vykoktala jsem a vděčně jsem kouzlo uvolnila.

Xun Guan se pořádně lekla, když zjistila, že se Ian najednou objevil za ní místo před ní. Poté při pohledu na krvavé zvratky, které ho pokrývaly od hlavy k patě, vytřeštila oči. „Co? Jak?“, ptala se udiveně.

„Viděl, že je mi špatně a přiběhl, aby mi pomohl“, snažila jsem se o vysvětlení. Poté jsem se tiše třaslavě rozesmála. „A jako dík za jeho snahu se chytil do tvé sítě, jak vidíš.“

Když pohlédla na místo, kde stál Ian předtím a kde stál teď, přimhouřila své tmavé hluboké oči. „Nikdo se nedokáže pohybovat tak rychle“, pronesla sama pro sebe.

„Jen já“, odvětil s lehce otráveným podtónem. „Byla bys teď tak laskavá a osvobodila nás?“

Pohlédla mi do očí. „Nejdřív mi dokažte svůj manželský slib.“

Ian si rukou, kterou neměl přilepenou na Xun Guaninu magickou past, roztrhl košili. Netušila jsem, co měl v úmyslu nebo proč poté ze sebe strhl i bundu. Poté jsem uviděla, jak se chopil svého trojzubce. Padající látka skryla jeho konání před Xun Guaniným pohledem. S odporem se nadechl. Ten hajzl mě podvedl! Chtěl bojovat!

Ian zarazil trojzubec do země a já měla pocit, že do mě narazili beranidlem. „Nebudu opakovat svůj slib, zatímco jsem pokrytý zvratky z Rudého draka“, prohlásil a použil své sako, aby si z holé hrudi otřel poslední zbytky. Poté použil čistou část a otřel si i tvář.

Když byl hotový, pronesl s roztřeseným úsměvem: „Krásný jako vždy.“ Znovu pohlédl na Xun Guan. „Potřebuje volné ruce – nebo jsi zapomněla, co je potřeba k zopakování rituálu?“

Xun Guan pohlédla na mě a vyslovila slova, která vytáhla ze sítě její sílu, takže jsem vypadla a přistála Ianovi v náruči. Chvíli mě podržel a poté koukl směrem ke vstupní bráně, jakoby přemýšlel o tom, že by si mě přehodil přes rameno a rozběhl se tam. Znovu zkřivil rty v úsměvu, postavil mě na zem a sebral zbraň, kterou před chvílí zarazil do země.

Věděla jsem, jak mu je to proti srsti, a proto jsem byla překvapená, že ani nezaváhal, když si ostrou, stříbrnou špičkou trojzubce přejel přes dlaň.

„Při své krvi tě prohlašuji za svou ženu“, řekl a natáhl ke mně svou krvavou ruku a zbraň.

Když jsem zbraň přebírala, zachvěla jsem se. Za všechny ty roky svého dlouhého života jsem nikdy nepočítala s tím, že bych tady to s někým udělala. A už vůbec ne s ním. I když to byla jen šaráda, mělo to celé větší význam, než jsem dokázala snést.

„Při své krvi“, řekla jsem, řízla se do dlaně a uchopila ho za ruku, abychom mohli vyslovit svůj slib, zatímco se naše krev smísila dohromady. „Prohlašuji tě… za svého manžela.“

Xun Guan tiše vykřikla a zavřela oči. Vykonavatelé to neudělali. Pohybovali se a rozhlíželi po okolí, jakoby se snažili zahnat nudu. Jejich lhostejnost nehrála žádnou roli. Slib jsme pronesli před svědky. Víc nebylo nutné, aby byla upíří svatba platná – a to napořád.

„Řekla jsi pravdu“, zašeptala Xun Guan. „Opravdu je tvým manželem.“

Ian zabručel. „Taky jsem byl překvapený, drahoušku.“

Trhla sebou. „Nemluv se mnou tak důvěrně. Možná už nebudu požadovat tvůj život, ale rovnocenný se mnou rozhodně nejsi.“

„Och, v tomto bodě jsme zajedno“, odvětil Ian s leskem v očích.

Zaplatila jsem vysokou cenu, abych jim zabránila v boji. Proto jsem nechtěla dopustit, aby se teď začali hádat kvůli nějaké maličkosti. Rychle jsem změnila téma.

„Vůbec jsi neřekla, proč jsi tady tu past nalíčila, Xun Guan?“

Konečně odpoutala svůj pohled od Iana. „Přítel u místní policie mi řekl, že několik lidí nahlásilo, že vidělo trola, jak táhne Central Parkem hromadu zlata. Znělo to tak neobvykle, že jsem se tomu chtěla podívat na kloub.“

Vnitřně jsem zasténala. Nechtan. Jeho dárek mě stál víc, než měl nakonec cenu. Proč se nezakryl do svého halícího kouzla, když pobíhal po parku sem a tam? Copak mu nebylo jasné, že by ho i v tak pozdní hodinu mohl někdo vidět?

„Co vůbec děláš v New Yorku?“, napadlo mě. „Myslela jsem, že jsi ve Frankfurtu.“

Uhnula pohledem. „Poslala jsem sem pár vykonavatelů…“

„Ale to byl tvůj nápad opustit Frankfurt a vyrazit sem“, přerušila ji Sephia, ale byla okamžitě umlčena laserovým pohledem od Xun Guan.

Ian se začal smát. „Vy jste sledovali Veritas, že? Jestli to není náhodou stalking. Dělali jste to moderním způsobem a sledovali ji pomocí její kreditní karty a signál mobilu? Nebo jste použili sledovací kouzlo?“

„Nebuď směšný“, začala jsem, ale zastavila se, když se na Xun Guanině tváři objevil napůl provinilý, napůl vzteklý výraz. „Vy jste mě opravdu sledovali?“, zašeptala jsem tiše a šokovaně. „Proč?“

„Dělali jsme si o tebe starosti“, bránila se. „Poslední měsíce se chováš divně. A vzala sis dovolenou. To jsi předtím nikdy neudělala!“

To jsem neudělala, ale nechtěla jsem, aby mě cokoliv při hledání Iana a zničení Dagona zdržovalo, dokonce ani práce, které jsem věnovala většinu svého života. „Každý má právo na dovolenou.“

„To nebyla dovolená.“ Mávla rukou a zahrnula do toho i Iana. „Ty ses vdala! To je šílenství…“

„Jsem stejného názoru“, zamumlal Ian.

„…ty to víš!“, pokračovala Xun Guan, vrhla na Iana jedovatý pohled a znovu se obrátila na mě. „Je to kriminálnický děvkař! Jak sis ho mohla vzít!“

Zrovna jsem chtěla odpovědět, ale Ian mě předběhl a vyrazil k Xun Guan. „Vyspali jsme se spolu a já si to nepamatuji? Proto mě tolik nenávidíš? Nebo je to proto, že sis uvědomila, že nenaplněná láska k mé ženě už bude navždy nenaplněná?“

Barva jejích očí se proměnila z obsidiánové na zářivě zelenou. „Jak se opovažuješ…“

„To stačí“, prohlásila jsem energicky. „Vyzývá tě, protože jsi ho opakovaně urazila. To uráží i mne, a to nemohu dovolit. Znám tvůj názor, Xun Guan. Ale teď si ho nechej pro sebe.“

Droboučký démon teď ječel mnohem hlasitěji a připomněl mi, že bychom odtud měli zmizet. Mé blokovací kouzlo zámek a tunel uzavřelo, ale dlouho to nevydrží. Neměla bych nic proti tomu, kdyby zbytek obchodníků s Rudým drakem narazil na Xun Guan, ale nechtěla jsem, aby před Strážkyni zákona a dva vykonavatele museli předstoupit i nevinní upíři, čarodějky a mágové z dnešního večera.

„To dítě musí být předáno lidem“, řekla jsem a zvedla malý uzlíček. „A jak vidíte, žádný trol ani zlato tu nejsou, takže to bylo celé vtip. O Rudého draka jsem se postarala a jsem unavená. Ještě něco?“

„Je tady toho víc“, pronesla Xun Guan a znovu vrhla na Iana pohled ze svých přimhouřených podezřívavých očí. „Ale mohu počkat.“

„Rád jsem tě poznal“, protáhl Ian. „My čtyři bychom si měli dát někdy brzy společnou večeři.“

„My čtyři?“, zopakovala. „Vždyť je nás tu pět.“

„Ti dva ne“, pronesl a mávl směrem k vykonavatelům. „Měl jsem na mysli tebe, mě, Veritas a tvou žárlivost.“

„Iane!“, vyštěkla jsem, protože jsem viděla, jak to v Xun Guan vře. Ó Bohové, copak nemohla tahle noc skončit bez krveprolití mezi těmi dvěma?

Poplácal mě po paži. „Uklidni se, pro začátek jsem s ní skončil. A teď vyřiďme to s tím dítětem, abychom mohli oslavit naši svatební noc.“

Když jsme opustili Central Park, cítila jsem na zádech Xun Guanin pohled, ale to nebylo to, co mi drásalo nervy. Bylo to to nebezpečné brnění, které jsem ucítila, když Ian udělal svou poslední poznámku, protože hrál svou roli… nebo to myslel vážně?