TP - 10. kapitola

Překlad: Dráža

Kor.: Evička

Camila

Warren: Nemůžu na tebe přestat myslet.

 

Camila: To už by se nemělo opakovat.

 

Warren: Víš, že to chceš;-)

 

Camila: Přátelé, vzpomínáš?

 

Warren: Přátelé, kteří se líbají. Na tom není nic špatného.

 

Tak moc jsem se usmála. Kéž bych to nedělal. Přála bych si, abych necítila přitažlivost, kterou jsem k němu cítila, ale nemohla jsem změnit skutečnost, že jsem ji cítila. Navzdory tomu, co jsem si o něm původně myslela, dokázal, že je to dobrý čas. Než jsem stačila odpovědět na Warrenovu esemesku, zavolal mi Quinn a pozval mě na koncert Jay Z v Brooklynu. Samozřejmě jsem souhlasila. Když si Quinn nepřivydělával jako zpěvák své kapely, připravoval jako osvětlovač pro umělce, kteří „za své umění skutečně dostávají zaplaceno“, jak říkal. Dostane mě do zákulisí a já budu moct koncert sledovat z malého prostoru, kde stáli zaměstnanci. Už jsem to jednou dělal pro jednoho začínajícího umělce, takže jsem věděla, že se budu dívat většinou sama, ale bylo mi to jedno. V žádném případě si koncert nenechám ujít. Další textová zpráva přišla od Warrena, když jsem vyplňovala formuláře pro povolení k parku, který měl Winsor začít stavět jako další.

 

Warren: Chci tě dnes večer vidět.

 

Zatajil se mi dech. Prsty mi na chvíli zamrzly na obrazovce, než jsem začala psát odpověď.

 

Camila: Dnes večer nemůžu. Mám nějaké plány.

 

Po několika vteřinách, kdy jsem jen zírala na tři malé tečky a čekala, až jeho zpráva dojde, jsem položila telefon.

 

Warren: Jaké plány?

 

Camila: Takové, které zahrnují, že dnes večer půjdu na koncert Jay Z v BK.

 

Místo aby mi odepsal, zavolal. Z nějakého důvodu mě to zaskočilo. Naprosto mi nevadilo, že jsem si psal textovky, ale skutečný telefonát znamenal slyšet jeho hlas a představovat si, co má na sobě a jak vypadá, když říká určité věci. Zhluboka jsem se nadechla a zvedla to při třetím zazvonění.

„Na tohle se nedá zeptat, aniž bych zněl jako debil,“ řekl. Jeho hlas do mě vystřelil vlny tepla. „S kým jdeš?“

Usmála jsem se. „S kamarádem.“

„S jakým kamarádem?“

„Takovým, kterého líbáš.“

Ztěžka oddechoval do telefonní linky. „Jde o tohle, Camilo. Nebráním se hraní her, pokud to chceš dělat. Líbí se mi, že to mezi námi funguje, to flirtování, poznávání, líbání. Nevadí mi to, pokud tě kvůli tomu chci dostat do postele. Přátelé, které líbáš… To mi vadí.“

Odložila jsem papíry stranou, vrhla se zpátky na matraci a zavřela oči. Proč se mi z jeho slov tak rozbušilo srdce? Posedlost byla něco, co jsem obvykle nepovažovala za přitažlivé, ale Warren nějak dokázal, že jsem to od něj chtěla.

„Tobě nevadí, že ho líbám, nebo ti vadí, že se s ním stýkám, protože si myslíš, že ho budu líbat?“ Zeptala jsem se a usmála se nad jeho vrčivým zvukem.

„Ani jedno. Obojí. Nelíbí se mi to. Nechci na to myslet.“

„Jde o Jay Z. Už jsem řekla ano a nebudu Jay Z postrádat jen proto, že se ti nelíbí představa, že jdu s nějakým klukem, o kterém si myslíš, že bych se mohla nebo nemusela líbat. Je to jen kamarád, Warrene.“

„Vezmu tě na ten zasranej koncert.“

„Je to exkluzivní koncert. Myslím, že musíš být držitelem nebo zaměstnancem American Express nebo tak něco.“

Chvíli mlčel a já vykulila oči v domnění, že se mi chystá říct, že má Black Card nebo tak něco. Ale neměl. Znovu si povzdechl do linky.

„Dobře. Jdi se svým kamarádem.“

„Zavolám ti, až se vrátím domů,“ řekla jsem s malým úsměvem a otočila se na břicho.

„Camilo,“ řekl dřív, než jsem stačila zavěsit.

„Jo?“

„Prosím, nelíbej ho.“

Při zvuku jeho prosby se mi v žaludku objevili motýli. Usmála jsem se a slíbila mu, že to neudělám.

***

Přijela jsem brzy. Bylo tam i pár kluků z jeho kapely, takže jsme se všichni společně procházeli a doufali, že zahlédneme Beyoncé. Neviděli jsme ji. Když se dav začal hrnout dovnitř a světla začala pohasínat a dýdžej začal hrát, přisunula jsem se ke zbytku kapely a k lidem, kteří pracovali na zvuku a osvětlení a obsluhovali pódium. Bylo to teprve podruhé, co jsem skutečně stála na pódiu, abych sledovala koncert, a můj adrenalin stoupal nahoru. Nemohla jsem stát na místě. Skákala jsem z jedné nohy na druhou a pohupovala se, zatímco DJ hrál Run DMC a rapoval spolu s Biggiem. V jednu chvíli k nám přiběhl Quinn a dal nám lístek na pití, ale já mu řekla, že jsem příliš nervózní na to, abych se hýbala, natož abych pila.

Zamračil se na mě. „Je to jeden drink. Není to tak, že se opiješ nebo tak něco.“

„Jo, ale možná se mi bude chtít na záchod a nemůžu přijít o představení.“

Kluci se zasmáli, zavrtěli hlavou, ale nehádali se, protože věděli, že mám pravdu. Spekulovali jsme, jaké speciální hosty by mohl přivést. Vždycky někoho přivedl. Jen jsem doufala, že to nebude P. Diddy nebo někdo podobně hloupý. Když koncert konečně začal, měla jsem oči přilepené k pódiu. Měla jsem v sobě tolik adrenalinu, že jsem měla pocit, že z toho omdlím. Nedokázala jsem si ani představit, že jsem ta osoba, kvůli které dav křičí, zpívá spolu s ní a hýbe se ze strany na stranu. Také jsem sledovala Quinna, jak se přesouvá z jedné strany na druhou a ujišťuje se, že světla jsou v souladu s jakýmkoli plánem, který k tomu vedl. Sledovala jsem ho, když se Jay Z zmínil o speciálním hostovi, a když jsem uviděla, kdo to je, zalapala jsem po dechu tak hlasitě, až se mi zadrhl dech.

Cítila jsem na sobě Quinnovy oči, aniž bych se na něj otočila. Dokázala jsem si jen představit, jak se mi směje za to, jak jsem musela vypadat, když tam Nas vyšel a zaujal místo vedle Jay Z na pódiu. Přiložila jsem si ruku na rychle bušící srdce a vyhrkla jsem doprdele, když jsem se podívala na Quinna. Usmál se a zvedl mi palec, který jsem mu ani nemohla oplatit, protože se mi strašně třásly ruce. Koncert pokračoval. Zahráli spolu dvě písničky, než Nas odešel z pódia a prošel přímo přede mnou. Když se naše oči setkaly, usmál se na mě na pozdrav a já myslela, že jsem na místě umřela.

Byla jsem zaneprázdněná zíráním na Nase, když odcházel, když do mě Quinn šťouchl. Vyskočila jsem a podívala se na něj.

„Není to tvůj domácí?“ zeptal se a kývl na pódium.

Můj pohled sledoval jeho. Ústa mi poklesla. Sledovala jsem, jak Jay Z zdraví Warrena, jako by byli staří kamarádi. Když domluvili, Jay Z zasunul sluchátko zpátky a znovu vyběhl na pódium, aby pokračoval v show. Warren měl na sobě džíny a modrou kostkovanou košili bez knoflíků, s vyhrnutými rukávy, aby vyniklo jeho potetované předloktí. Snažila jsem se nepředstavovat si ty paže, jak se nade mnou ohýbají, a moc se mi to nedařilo. Taky jsem si nemohla přestat představovat, jak mě líbá. Jeho ruce po celém mém těle. To, jak se na mě díval a usmíval se na mě. Srdce se mi rozbušilo. Přesto, co tady dělal? Řekla jsem mu, že přijdu, a on se nikdy nezmínil, že tu bude. Ledaže by přišel kvůli mně, ale co už?

„Ty ho nepozdravíš?“ Zeptal se Quinn a vytrhl mě z přemýšlení.

Warren vytáhl telefon a něco vyťukal. Cítila jsem, jak mi v kabelce vibruje ten můj. Pomalu jsem ho vytáhla, stále jsem sledovala, jak se dívá na displej, a uviděla jsem jeho jméno na svém.

 

Warren: Bavíš se?

 

Camila: Ano.

 

Warren: S tvým kamarádem?

 

Camila: Ano.

 

Sledovala jsem, jak se mračí na obrazovku, a jen těžko jsem zadržovala smích.

 

Warren: Co to máš na sobě?

 

Začala jsem se smát a pohlédla na něj, abych viděla, jak zírá na obrazovku. Zapomněl, že stojí doslova pár kroků od Jay Z, který předváděl Izzo. Chtěl se soustředit na to, co mám na sobě.

 

Camila: Krátký overal. Bez podprsenky. Je mi zima.

 

Usmál se, když psal.

 

Warren: Řekni mi, kde jsi. Zahřeju tě.

 

Camila: Ty už víš, kde jsem.

 

Warren: Ne, myslím, kde jsi v aréně.

 

Camila: Je to velká aréna a je tu plno. Pochybuju, že mě najdeš.

 

Warren: Zkus to.

 

Camila: Jsi tady?

 

Warren: Ano.

 

Camila: Kde máš místo?

 

Sledovala jsem, jak sklonil telefon a rozhlíží se kolem. Znovu se na něj podíval a napsal.

 

Warren: Kde je tvé? Chci se po tobě podívat.

 

Camila: Co když nechci, abys mě našel?

 

Jeho obočí se mírně stáhlo.

 

Warren: Příliš pozdě.

 

Srdce se mi rozbušilo. Příliš pozdě. Taková prostá slova, ale zatraceně. Konečně jsem odložila telefon a přistoupila k němu. Pořád se díval dolů na displej, a když jsem se dostala dost blízko, uviděla jsem na jeho obrazovce své jméno. Poklepala jsem mu na rameno. Ignoroval mě a zíral na obrazovku. Ťukla jsem na něj silněji a slyšela, jak těžce vydechl, jako by ho to rozčilovalo. Jeho oči se upřely na mé a rozšířily se. Usmála jsem se, když se zarazil a udělal krok zpět.

„Nejsem si jistá, co by mě mělo naštvat víc, jestli to, že jsi tady a neřekl jsi mi, že přijdeš, nebo to, že zřejmě znáš Jay Z a neřekl jsi mi to, nebo to, že jsi vypadal opravdu naštvaně, když jsem ti poklepala na rameno.“

Objal mě kolem ramen a přitáhl si mě k sobě, nedal mi čas na reakci a přitiskl své rty na mé. Líbal mě, jako by mé rty obsahovaly odpovědi na otázky, které nahlas nepoložil – dychtivě, tvrdě, hluboce. Když se odtáhl, očima přejížděl po mém těle a úplně si mě vychutnával. Když se setkaly s mým pohledem, potemněly.

„Žádná podprsenka, co?“ řekl a hlas mu ochraptěl, když sklonil ústa k mému uchu.

Překvapilo mě, jak jsem se po jeho slovech cítila, horká, potřebná, neovladatelná. Polkla jsem a nepatrně přikývla.

„Kde je tvůj kámoš?“ zeptal se a poprvé odtrhl oči od mých, aby prohlédl naše okolí.

„Pracuje,“ řekla jsem. Usmála jsem se a vysvětlila mu, že pracuje jako osvětlovač, a to byl důvod, proč jsem byla v zákulisí. „Víš, jestli se tu budeš takhle ukazovat, budu si myslet, že mě sleduješ.“

„Možná že jo.“ Ušklíbl se. „Od svých sedmnácti let jsem žádnou ženu nepronásledoval, takže bys to měla brát jako kompliment.“

„Kompliment,“ řekla jsem a nedokázala se ubránit smíchu, když jsem zavrtěla hlavou. „Budu si to pamatovat.“

Warren mě chytil za paži a táhl mě, abychom odešli z místa, kde jsme byli. Nechala jsem se jím vést za posádku, za velké reproduktory a do úzké, špatně osvětlené chodby. Odtud jsem stále slyšela hudbu, ale byla mnohem tišší a už jsme si nemuseli hlasitě mluvit do uší. Chvíli jsme stáli naproti sobě beze slova, jen jsme se na sebe dívali.

„Jsi naštvaná, že jsem ti překazil rande s kamarádem?“ zeptal se a pátral v mých očích.

„Změnilo by to něco?“

„Ne.“ Povzdechl si a prohrábl si vlasy. „Možná. Tohle je pro mě nové území, Camilo.“

„To pronásledování?“ Zeptala jsem se a usmála se jeho rozrušenému pohledu.

„Tohle a…“ zavrtěl hlavou, znovu se ke mně přiblížil a přitiskl mě ke zdi za mnou, „tohle.“

Jeho volná ruka mi sjela po páteři a zastavila se na mém zadku, který tentokrát chytil do hrsti. Rty se mi roztáhly, když jsem zalapala po dechu a sledovala, jak mu potemněly oči. Naše rty se setkaly ve stejnou chvíli a naše jazyky se v divoké eskapádě vzájemně rozbíjely v ústech. Objala jsem ho kolem krku a chtěla se k němu přitisknout blíž. Moje pánev se pohupovala proti jeho velmi výrazné erekci, můj holý hrudník zakrývala jen tenká vrstva látky, která se otírala o knoflíky jeho tvrdé svalnaté hrudi.

„Ty mě zabíjíš,“ zašeptal mi do rtů a chytil mě z obou stran za obličej. „Ty mě zasraně zabíjíš a ani o tom nevíš.“

Oheň uvnitř se ve mně šířil, řval mi v žilách s každým dotykem, s každou kapkou jeho rtů na jiné části mého těla, na ramenou, na krku, na klíční kosti. Žaludek mě bolel absolutní potřebou, kterou jsem k němu cítila.

„Takhle moc tě nechci,“ zašeptala jsem, když se naše rty znovu rozestoupily.

Jeho oči pátraly po mých a jeho pohled změkl. „Ale chceš.“

„Ale chci.“

„A ten pocit nemůžeš chtít pryč.“

Zavrtěla jsem hlavou a podívala se na něj, jako by mi na to chtěl dát nějakou protilátku. Ať už to bylo cokoli.

„Já taky ne,“ řekl a položil své čelo na mé. „Já taky ne.“