TF - 31. kapitola

 Překlad: Marťa

„Existuje způsob, jak zjistit, kdo poslal tu zprávu?“ Zeptala jsem se, když jsme leželi v posteli proti sobě. Přesunuli jsme se do mého pokoje - no, předpokládala jsem, že to teď byl náš pokoj - poté, co jsme opustili jeho kancelář. Jakmile věnoval velmi nespokojené Blue trochu své pozornosti, Dan se ke mě připojil ve sprše, a pak za mnou vklouzl do postele.

Sevřel rty. „Myslím, že by nám tvůj operátor mohl sdělit původního odesílatele, ale pokud použil virtuální privátní síť (VPN) nebo nějaký náhodný počítač na veřejném místě, tvůj operátor nemusí být schopný určit jeho ID. Udělám, co bude v mých silách, abych zjistila, kdo ti zprávu poslal.“ Natočil si pramen mých vlasů kolem prstu. „Vsadil bych si na Heather.“

Nakrčila jsem čelo. Osobně jsem se přikláněla k Travisovi a Hope, protože byli poslední dobou dost klidní. „Proč ona?“

„Protože stále věřím, že ti poslala tu flashku. Ty fotky byly zmíněné v textovce. Nikomu jsem o nich neřekl. Ty?“

Zavrtěla jsem hlavou. „Ne.“ Musela jsem o svém manželství udržovat tolik tajemství, že mě ani nenapadlo se s tím někomu svěřit.

„Pak ten, kdo poslal ten flash disk, musel být také ten, kdo poslal tu zprávu.“

„Heather byla včera večer vážně naštvaná. Chtěla by se pomstít, ale váhala by to udělat. Zejména proto, že by brzy přišla o své vydírání.“

Dan přikývl. „Pak by Owen mohl zuřit stejně. Je možné, že za tím stojí on.“

Zamračila jsem se. „Nejdřív byl naštvaný, jistě, ale když odcházel, vypadal rezignovaně. Myslím, že teď ustoupí a nechá to celé být.“

„Hmm.“

„Nemyslíš si to?“

„Kdyby mi někdo řekl, že tě nemůžu mít, tak bych se s tím nesmířil.“

„Protože jsi, jako pes s kostí. Předpokládám, že je možné, že to udělal ze zášti. Chci říct, jeho ego by po některých věcech, které jsi řekl, zbystřilo - zvláště po tvém tvrzení, že bys mě od něj odlákal, jako by neměl nic, čím by si mě mohl udržet.“

Dan pokrčil rameny a přejel prsty po mé paži, aby je obtočil kolem mé ruky. „Byla to pravda.“

Odfrkla jsem si. „Ehm, ne, nebyla. Nenamáhal by ses mě od něj odlákat.“

„Ach, rozhodně bych to udělal.“ Přitáhl si mou ruku k ústům a kousl mě do špičky prstu. „Nenech se mýlit.“

„Hovadina. Teď jsme spolu jen proto, že jsi mě zatáhl do falešného manželství. Kdybych už byla vdaná za někoho jiného, nemohl bys mě použít, jako svou falešnou manželku, takže bychom se do tohoto bodu nikdy nedostali. Věci mezi námi by zůstaly čistě profesionální.“

Lehce mi poklepal na nos. „Špatně. Nakonec bych na tebe zareagoval, ať už bys byla svobodná nebo ne. Kdybys byla vdaná, pravděpodobně už bych to udělal. Protože bych nenáviděl pomyšlení, že patříš někomu jinému.“

„A jsi si tak jistý, že bych tvým svodům podlehla?“

„Ano.“

„Arogantní parchante.“

Přejel zuby přes moji dlaň. „Nebyla bys mu nevěrná - na to jsi příliš loajální. Ale opustila bys ho a přišla ke mně. Byl bych se o tom ujistil. Už jsem ti říkal mnohokrát, že vždy dostanu, co chci. Chtěl jsem, aby bylo mé podnikání globálně úspěšné. To se mi povedlo. Chtěl jsem si koupit takový dům. Udělal jsem to. Chtěl jsem z tebe udělat svou ženu. Splněno.“

„Aby se ti dostal do rukou svěřenecký fond,“ poukázala jsem a sevřel se mi žaludek, když vsál můj prst do úst. „Později ses se mnou plánoval rozvést.“

„Zpočátku ano. Ale to se změnilo. Rozhodl jsem se, že si tě nechám a byl jsem rozhodnutý, že najdu způsob, jak tě přimět, abys chtěla zůstat. Přísahal jsem, že tě učiním svou.“ Olízl kroužek kolem pulzujícího bodu na mém zápěstí. „A povedlo se mi to.“

„Ale jsi si opravdu jistý, že budeš ve vztahu šťastný, Dane?“ Zeptala jsem se tiše a jemně. „Byl jsi dlouho sám.“

„Jsem rád sám - pomáhá mi to dobít energii. Myslím, že to se nikdy nezmění. Ale už to nepreferuji. Každopádně to neupřednostňuji před tvojí společností. Pamatuješ na den, kdy jsi šla po práci navštívit Simona, aniž bys mě upozornila? Ve stejný den, kdy se tu později objevila Heather?“

„Pamatuju si.“ Byl to den poté, co jsme si to rozdali na kuchyňské lince.

„Přišel jsem domů a zjistil, že tady nejsi… Bylo to poprvé, co mi ten dům připadal prázdný. Zvykl jsem si, že jsi tady. Do té chvíle jsem si neuvědomoval, jak moc se mi líbí mít tě vedle sebe. Tehdy jsem poznal, že jsem v průšvihu. Zvlášť, když jsem se noc předtím přestal ovládat a ošukal tě.“

„Tu noc jsi na mě byl pěkně naštvaný.“

„Byl jsem naštvaný při pomyšlení na to, že bys opustila o-Verve.“ Jeho temné oči přejely po mé tváři. Planoucí a majetnické. „Chtěl jsem tě hned, jak jsem tě poprvé uviděl, ale jak víš, nezaplétám se se svými zaměstnanci. Měl jsem možnost tě vyhodit, ale věděl jsem, že bys nechtěla mít nic s mužem, který tě stál práci. Kromě toho se zdálo, že jsi to, co jsem potřeboval v OA.“

„A byznys je pro tebe vždycky na prvním místě.“

„Býval. Teď jsi na prvním místě ty. Ale tehdy, ano, dával jsem přednost o-Verve před vším ostatním. Normálně nenajímám ženy, které přitahují, ale řekl jsem si, že to nebude problém. Ukázalo se, že jsem se mýlil. I tak jsem si tě celé ty roky nechal, jako svoji OA, protože se mi líbilo mít tě nablízku. Začal jsem na tebe myslet, jako na stálou součást mého života. Takovou, které jsem mohl věřit. Takovou, na kterou jsem se mohl spolehnout. Takovou, která mě nikdy nezklamala. Takovou, která nikdy neodešla, když šlo do tuhého.“

Polkla jsem a kousla se do rtu. Opravdu by mě nikdy nenapadlo, že se tak cítil. Nikdy by mě ani nenapadlo, že si mě váží víc, než ostatních zaměstnanců. Dan prostě nebyl člověk, kterému by na ostatních záleželo. Museli se pro něj nějakým způsobem stát důležitými. Uvědomila jsem si, že přesně to jsem udělala.

„Nenapadlo mě, že po rozvodu z o-Verve odejdeš,“ pokračoval. „Zatraceně jsem nesnášel pomyšlení, že bys někam šla. Nechtěl jsem tě ztratit. Pak jsi začala žvanit, že by tě jiný muž nechtěl, kdybys pracovala pro svého bývalého manžela. Zuřil jsem, že bys vůbec chtěla, aby se tě dotýkal někdo jiný. Takže ano, přestal jsem se ovládat.“

„A byl jsi rozhodnutý, že se to nebude opakovat. Ale pak se stal New York.“

„Když jsem vešel do tvého pokoje a našel tě spát ve spodním prádle, chtěl jsem tě položit na záda a vrazit ho hluboko do tebe.“ Přejel mi palcem přes drobnou jizvu na patě mé ruky.

„Pro mě byl sex vždy jen sex. Nekomplikovaný. Základní. Fyzický. Snadno odolatelný. Nikdy nic neznamenal. Byl to jen ventil k upuštění přetlaku. Ale být v tobě nebylo nic nekomplikovaného. Bylo to… jiné. Lepší. Tak intenzivní, až to bylo návykové. Něco to znamenalo, protože ty pro mě něco znamenáš. A věděl jsem, že když si tě znovu vezmu, nechám si tě. Celý den jsem kvůli tomu sám se sebou zápasil. Říkal jsem si, že nechci skutečnou manželku. Že jsem od života nechtěl totéž, co ty. Že mi bylo lépe samotnému. Ale pak jsi řekla něco, co zpečetilo tvůj osud.“

Svraštila jsem obočí. „Řekla? Co?“

„Žena na konferenci se tě zeptala, jestli sis - když jsi pro mě začala pracovat - představovala, že si mě jednoho dne vezmeš. Řekla jsi, že ne, neviděla jsi to přicházet. Že sis nikdy nemyslela, že se někdy zapleteš se svým šéfem, ale že některé věci jsou prostě nevyhnutelné a bojovat s nimi je prostě zbytečné.“

Polkla jsem a hluboce se mě dotklo, že si to pamatoval, a že ho má slova tak ovlivnila.

„Samozřejmě jsem věděl, že jí dáváš to, co sis myslela, že by byla typická odpověď, ale také jsem věděl, že máš pravdu. Věděl jsem, že i kdybych ti tuto noc vzdoroval, nakonec bych si tě vzal znovu. Neměl jsem v sobě, abych s tím dál bojoval. Stejně, jako jsem v sobě neměl, že bych tě nechal jít, až přijde čas. Takže jsem usoudil, že nemá smysl ti dál vzdorovat.“

Ten chlap byl opravdovým mistrem ve skrývání svých emocí, protože jsem v jeho nitru necítila žádný takový boj. „Ten večer v New Yorku byl hvězdný, tak jsem ráda, že jsi to vzdal.

Jeho ústa se pousmála. „Hvězdný?“

„Jo. Opravdu jsem ti chtěla ublížit, když jsi mě nenechal jen tak se udělat. Ale to je běžná věc.“

„Uděláš se silněji, když tě přinutím čekat.“

Jo, to rozhodně. „I tak bych raději nečekala. Nebo mlčela – to bylo těžké.“

„Mělo to být těžké. Chystala ses ode mě odejít.“ Jeho pohled potemněl a upřel se do mého. „Máš štěstí, že si nezakládám na bolesti, jinak bys za to dostala výprask.“

„Na svoji obranu jsem si myslela, že se chceš nechat rozvést.“

„Měla jsi vědět, že ne.“

„Co jsem si měla myslet, když jsem na tvém stole uviděla ty rozvodové papíry?“

„Nečekal bych, že budeš předpokládat, že to myslím vážně. Ale měla jsi být alespoň zmatená. Neměla sis automaticky myslet, že chci, abys odešla.“

„Dovol mi zopakovat, že jsem nevěděla, že ti na mě záleží.

„Netušila jsi to?“

Sevřela jsem rty. „Dobře, myslela jsem si, že bys mě mohl mít rád alespoň trochu. Ale také si myslela, že máš trochu rád kapry ve svém jezírku.“

Dan si povzdechl. „Jo, mám tě rád stejně, jako svoje ryby,“ řekl suše. Chytil mě za zátylek a přitáhl si mě blíž. „Polib mě, než ti z pusy vypadnou další pitomosti.“

Zamračila jsem se. „Hele, to bylo…“

„Řekl jsem, polib mě.“

Odfrkla jsem si. „Možná nechci.“

„To je mi jedno. Polib mě.“

„Je ti to jedno?“

„Ne.“ Kousl mě do spodního rtu. „Dej mi, co chci.“

„Nemám náladu na…“

Vzal si má ústa, jazyk propletl s mým a smetl všechny další námitky, které jsem mohla vznést.

Rozplynula jsem se v něm s tichým zasténáním a sklouzla rukama po jeho pevné hrudi. Můj. Teď byl opravdu můj. Trochu se mi točila hlava ze všech těch malých odhalení, která mi hodil do cesty.

Cítila jsem tlak na svých chodidlech, podívala se dolů a viděla, jak se Blue snažila vklínit mezi mé a jeho nohy. Lehce jsem jí uhnula, abych jí dopřála trochu místa. Se vztyčeným ocasem se proplížila mezi našimi těly a otřela se stranou svého krku o jeho hruď.

Vsála jsem ret dovnitř, abych potlačila úsměv. „Myslím, že žárlí, že mi věnuješ pozornost.“

Blue vmáčkla své malé chlupaté já mezi nás a schoulila se do klubíčka.

Sevřel ústa. „Nespí s námi. Když jí to dovolíme jednou, bude to zkoušet každou noc.“ Vyskočil z postele a kočku zvedl. „Nemňoukej na mě,“ řekl jí a zamířil k šatně. „Máš svou vlastní postel. Použij ji.“

Slyšela jsem, jak jí něco šeptal, když zmizel z dohledu. Vsadila bych život na to, že se s ní mazlil a omlouval se, že s ní pohnul.

S povzdechem se vrátil do postele a zabořil hlavu do polštáře. „Ta zatracená kočka je, jako osina v zadku. Teď se uvelebila. Zůstane tam.“

„Hmm.“ Rozhodla jsem se, že mu neřeknu, že právě vyskočila na postel za ním. Dozvěděl se to, jakmile si začala dělat pachové značky…

Trhl sebou. „Do prdele?“ Ohlédl se za sebe a vydal tiché zavrčení… načež mu začala olizovat tvář. Nozdry se mu roztáhly. „To není vtipné, Vienno.“

„Nesměju se.“

„Směješ. Jen ne nahlas.“

A věděla jsem, že s tím jen tak nepřestanu. „Chce se jen přitulit ke svému hrdinovi.“

„Netulím se.“

„Se mnou ano.“

„Jsem muž. Muži se netulí.“ Ztěžka vydechl, vstal z postele, zvedl ji a znovu zmizel v šatně a celou dobu ji poučoval, jako by rozuměla každému jeho slovu.

Otočila jsem se a zkontrolovala, že mám telefon přepnutý na tichý režim. Matrace za mnou se zhoupla, když se Dan vrátil a přitiskl se ke mně zezadu. Mohla jsem podotknout, že se ke mně pěkně tulil, ale pak by se pohnul. Navíc jsem si nebyla jistá, jestli se to počítá, protože mě držel za prsa.

Blue vyskočila na postel přede mnou a zaklonila hlavu. Cítila jsem, jak se mi chvěla ústa. „Ehm, Dane?“ Máme společnost. Zase.“

„Řekni, že žertuješ.“ Zvedl hlavu a zaklel. „Prostě ji budeme muset zavřít do šatny, protože s ní nebudu tancovat celou noc. Chápeš mě, kočko? Nezůstaneš tady.“

Blue se posadila, zvedla jednu nohu a začala si olizovat zadek.

„Och, k čertu.“