TF - 30. kapitola

 Překlad: Marťa

Druhý den večer jsem vzhlédla od své elektronické čtečky a povzdechla si na kočku, sedící přede mnou na posteli. Zírala na mě a mrskala ocasem.

„Bude tady, až skončí ve své kanceláři,“ řekl jí.

Dan první noc, kdy ji přivedl domů, velmi trval na tom, že s námi Blue nebude spát v pokoji. Ale poté, co ji několik hodin poslouchal, jak mňouká a škrábe na dveře, se vzdal. Nespala blízko nás. Udělala si pohodlí na poličce v mé šatně. Pochopila jsem, že to místo prohlásila za své a přemístila jsem tam postel.

Když Dan předtím zamířil po večeři k sobě do kanceláře, vzala jsem ji k sobě do pokoje. Nakrmila jsem ji, hladila a hrála si s ní, než zmizela v šatně, aby si dala šlofíka. Ale jo, teď už ze mě byla zřejmě unavená. Chtěla svého hrdinu.

Vrátila jsem se k elektronické čtečce a potřebovala se trochu uklidnit. Cítila jsem se úplně vyčerpaná. Až doteď jsem z recepce nebyla nervózní. Ale teď, když zbývaly jen dva dny, jsem se cítila v neustálém neklidu.

Nebyl to špatný druh nervozity. Mísila se s náznakem očekávaní, a špetkou vzrušení. A všechno se to ještě zlepšilo tím, že Heather byla oficiálně vyškrtnutá ze seznamu hostů. Ani Melinda a Wyatt nic nenamítali a nezlobili se, kvůli Danovu nařízení, že se nemohla účastnit. Což byla velmi dobrá věc, protože nic z toho, co by mohli říct, by ho nepřimělo změnit názor. Jen zírali na svou dceru smutnýma očima.

Heather vyrazila z domu a Juniora táhla sebou. Nevadilo jí, že jsme jí zrušili pozvání. Ne, byla naštvaná, že její rodiče neprotestovali. A tehdy jsem si uvědomila, proč tvrdila, že chodí s Owenem. Chtěla, aby Dan vyvolal povyk a její rodiče se jí zastali. Čekala, že ji budou bránit a vyhodí Dana z domu, protože věděla, že bych odešla s ním. A pak, bingo, by konečně způsobila rozkol mezi mnou a jejími rodiči.

Byl to dobrý plán. Rodiče ji v minulosti vždy bránili, takže měla všechny důvody být si jistá, že to udělají znovu. Sakra, ani já jsem nečekala, že se včera večer ozvou. I když jsem byla ráda, že to udělali, byla jsem smutná, že se dostali do situace, kdy jim nic jiného nezbylo. Teď je to bolelo a báli se, že by od nich mohla ze zášti držet Juniora dál. Pravděpodobně by to udělala, ale jen do té doby, než by potřebovala hlídání.

Pak by se objevila u jejich dveří a chovala se, jako by jim dělala laskavost, když jim dovolí vidět jejich vnouče. Opravdu by ho mohla chvíli držet stranou.

Když mi Melinda minulou noc volala, aby se omluvila za Heatheřino chování - na což jsem jí, jako obvykle, řekla, že to není nutné - zeptala se také na to vydírání. Poradila jsem jí, aby se zeptala Heather. Napadlo mě, že to ta otravná ženská měla právo říct svým rodičům sama, ale pak se Melindě zlomil hlas a začala se hroutit a… no, řekla jsem jí pravdu. Nedopadlo to dobře a měla jsem podezření, že Wyatt bude naštvaný stejně.

Když jsem zaslechla zapípat svůj telefon, vzala jsem ho z nočního stolku a probudila ho. Usmála jsem se, když jsem viděla, že to byla zpráva od Dana.

Otevřela jsem textovku: Ne, když začnu v noci chodit ven, Vienna se bude ptát. Znovu začne přemýšlet o těch fotkách a bude si myslet, že jí lžu. Varoval jsem tě, že se nebudeme tolik vídat, dokud se s ní nerozvedu. Řekla jsi, že se s tím dokážeš vyrovnat, tak se s tím vyrovnej. Přijdu za tebou, až budu moci. Nemáš důvod žárlit, víš, že jsi jediná, koho chci.

Ztuhla jsem a moje myšlenky se rozprchly… jako by byla moje mysl prázdná a nedokázala složit dohromady slova - nebo jako by nechtěla.

Zavrtěla jsem hlavou a silně zamrkala. Ta zpráva byla… nedělalal si… byl to nějaký vtip?

Ne, Dan nežertoval.

Znovu jsem si přečetla zprávu a rukou jsem pevně sevřela telefon. Nedokázala jsem jí dostat z hlavy. Jedna věc byla jistá. Tu zprávu mi poslat nechtěl. Odpovídal někomu jinému. Někomu, kdo byl „ta jediná“, kterou chtěl.

Do hrudi se mi zakousla bolest a telefon mi vyklouzl z ruky. Začala jsem se třást a ztěžka a rychle dýchat. Ne. Nemohl mi celou tu dobu lhát. Nemohla to být pravda. Nikdy jiný být nemohl. Spal se mnou v mé posteli. Neudělal by to, kdyby měl ve svém životě jinou ženu.

Ledaže… Ach Bože, co když mě začal šukat jen proto, aby mě svedl z cesty? Bolestivě se mi zkroutil žaludek. Najednou se mi hlavou honily otázky.

Byla ta žena Lacey? Sblížili se po Hughově smrti? Opravdu byla někdy call girl? Jmenovala se vůbec Lacey? Nebo to byl někdo úplně jiný? Představoval si tu mrchu, když mě šukal?

Na okamžik jsem zavřela oči. To se nemohlo stát. Nedávalo to smysl. Vůbec žádný.

Možná tu zprávu neposlal. Možná mu někdo vzal telefon. Možná mu ho naklonovali.

Nebo jsem možná zoufale věřila, že jsem to na mě celou tu dobu nehrál. Chtěla jsem si myslet, že by mi to nikdy neudělal. Chtěla jsem si myslet - že když nic jiného, bude ke mě mít větší respekt, než že by udělal něco takového. Začala jsem věřit, že mi na něm nějakým způsobem záleží.

Teď? Teď to vypadalo, že jsem lhala sama sobě. A taky mě podváděl.

V očích mě začaly pálit horké slzy. Hrdlo se mi sevřelo tak, až jsem byla překvapená, že se to stalo. Rychle jsem si stiskla bod mezi palcem a ukazováčkem, abych zahnala slzy. Nebudu plakat. Ani na něj nebudu křičet, běsnit nebo ječet. Ne, kdyby si se mnou opravdu celou dobu hrál, nestál by za tu emocionální energii. A ať se propadnu do pekel, jestli mu dám najevo, jak moc mě zničil.

Neměla jsem v úmyslu čekat, až se objeví, popadla jsem telefon a vyklouzla z místnosti a nechala tam Blue.

Blue…

Zastavila jsem. Jel do útulku pro kočky, přinesl domů nádhernou kočku a daroval mi ji, jako něco modrého. Proč by udělal něco tak sladkého, kdyby měl jinou ženu? To by neudělal ne? Možná neměl poměr. Možná jen usmiřoval nějakou ženu, která ho chtěla pro sebe.

Nebo jsem si možná začala vymýšlet výmluvy, abych nemusela čelit tomu, že mě zradil. Ale nedostala bych žádné odpovědi, kdybych nic neudělala.

Vydala jsem se chodbou k jeho kanceláři a trochu se cítila, jako bych šla vstříc zkáze. Nezaklepala jsem na dveře a vešla přímo dovnitř. Nebyl u svého stolu, ale počítač byl zapnutý.

Podívala jsem se do soukromé koupelny a uviděla zavřené dveře. Moje oči se vrátily zpátky ke stolu. Jeho telefon byl přímo tam. Mohla jsem zkontrolovat jeho zprávy. Mohla jsem dostat odpovědi, které jsem chtěla… nebýt té drobnosti, že jsem k odemknutí potřebovala jeho otisk prstu. Přesto jsem spěchala ke stolu a zvedla telefon. Přejela jsem prstem po obrazovce.

Použijte otisk prstu nebo zadejte PIN.

Do prdele. Se zaskřípěním zubů jsem telefon položila zpátky na stůl. Do oka mi padl list papíru. Pak jsem si uvědomila, na co se dívám, a svět se mi obrátil vzhůru nohama.

Žadatel.

Dan Davenport.

Odpůrce.

Vienna Davenportová.

Žádost o rozvod.

Stáhl se mi žaludek a sevřelo srdce. Chtěl manželství rozpustit předčasně? Co, chtěl se vrátit ke své přítelkyni?

Do očí se mi nahrnuly slzy. Přilepila jsem jazyk k hornímu patru, abych je zahnala. Fungovalo to, ale v hrudi se mi hromadil příšerný tlak. Nátlak k pláči a křiku a požadování, proč mi to sakra dělal.

Takže Blue byla co, dárek na rozloučenou? Snažil se mi říct, že je konec? Copak jsem neviděla znamení? Uslyšela jsem spláchnutí záchodu a následné vrznutí pantů, když se za mnou otevřely dveře do soukromé koupelny.

„Vienno,“ řekl překvapeně.

Pomalu jsem se otočila a v ruce jsem stále držela první stranu žádosti o rozvod. „Nechceš mi k tomu něco říct?“

Podíval se na papír, který jsem držela. Jeho oči se znovu setkaly s mými a nebyly v nich žádné emoce. „Chtěl jsem si o tom promluvit dnes večer.“

„Samozřejmě, že ano.“ Polkla jsem skrz bolavý a emocemi ucpaný krk. Sakra, to bolelo. „No, hned ti to podepíšu, ano? Bude to pro tebe jednodušší.“

„Vienno...“

„Ne, opravdu, můžu to udělat.“ Hodila jsem papír na stůl, z držáku jsem vytáhla propisku a načmárala svůj podpis na příslušný řádek. „Tak. Teď se můžeš vrátit ke své přítelkyni. Evidentně ti chybí.“

Zamračil se. „Mojí co?“

Ach Bože. Začaly mi téct slzy. „Měj hezký život, Dane.“ Zamířila jsem přímou cestou ke dveřím. Potřebovala jsem ven, pryč, odsud. Nechtěla jsem brečet před ním. Ten bastard mi vklouzl do cesty.

„Počkej, promluvíme si.“

Zasyčela jsem. Ne, to nepromluvíme. „Uhni.“

„Jsi naštvaná, chápu, ale...“

„Nejsem naštvaná. Zuřím. Zuřím, že jsem spolkla tvé lži a nechala tě hrát si se mnou.“

Stáhl obočí. „O čem to mluvíš?“

„Tu zprávu jsi mi poslal omylem.“

„Jakou zprávu?“

„Tvojí odpověď na její smsku.“

„Vienno, nemám zatraceně ponětí, o čem to mluvíš.“

Ukázala jsem mu ji na telefonu. „Přečtu ti to.“ Každé slovo jsem recitovala jasně, stručně, klidně… jako bych se uvnitř nerozpadala. Ohlédla jsem se na Dana, který se stále mračil.

„Dovol mi se na to podívat.“

„Ne.“ Nacpala jsem si telefon do kapsy a zírala na jeho hruď. Odmítala jsem se mu podívat do očí. „Tady jsem skončila. Uhni.“

„Podívej se na mě.“

Nepodívala.

„Podívej se na mě.“

Jo, to se nestane.

„Tu zprávu jsem neposlal, Vienno.“

Zasmála jsem se. „Aha, takže se mi do telefonu dostala kouzlem, že?“

Jeho ruka sáhla po mé čelisti a já ji odstrčila. „Nedotýkej se mě. Ohledně těch fotek jsem ti věřila. Bože, já jsem takový idiot.“

„Holčičko...“

„Neříkej mi tak.“

Dostal tik do tváře. „Tu zprávu jsem neposlal, Vienno.“

„No, nikdo jiný to být nemohl, že? Tvůj telefon je přímo tam.“

„Jsem velmi opatrný muž. Myslíš, že bych ti náhodou poslal špatnou zprávu? Už se mi to někdy předtím stalo? Copak bych si toho sakra aspoň nevšiml?“ Přistoupil ke mně o krok blíž. „Ta zpráva je podvrh.“

Svraštila jsem čelo. „Podvrh?“

„Existují webové stránky, na které se mohou lidé přihlásit, a které jim umožňují posílat emaily, volat nebo psát zprávy lidem a přitom skrýt své ID. Jediné, co museli udělat, aby ti tu zprávu poslali, bylo zadat tebe jako příjemce zprávy, a pak zadat mé číslo, jako osobu, o které si máš myslet, že ji poslala. Tak je to snadné.

Velkou známkou toho, že byla zpráva podvržená, je to, že jméno zdánlivého odesílatele se zobrazuje šedě, místo modře, které lze rozkliknout. Podívej se na všechny ostatní zprávy, které jsi ode mě dostala. Vsadím se, že moje jméno je všude modré a u té zprávy, kterou jsi právě dostala, je šedé. Zkontroluj to. Pobav mě.“

Vytáhla jsem telefon a zkontrolovala minulé zprávy, které jsem od něj dostala. Jeho jméno se pokaždé objevovalo modře. Ale jistě, ukázalo se, že poslední inkriminovaná zpráva byla v šedém poli. Přineslo by mi to úlevu, kdybych na jeho stole nenašla rozvodové papíry.

Schovala jsem telefon do kapsy a pokrčila rameny. „Fajn. To je jedno. Na tom teď nezáleží. Podepsala jsem tvoje papíry. Dala jsem ti tvůj rozvod. To, jestli jsi s někým jiným, není moje věc a nemusí mě to zajímat.“

„Nechci se rozvádět, Vienno.“

„Cože? Děláš si ze mě zatraceně srandu? Ach můj Bože, teď s tebou nemůžu mluvit.“

„Nechci se rozvádět. Ne teď. Nikdy. Chci, abys zůstala se mnou. Vyjádřil jsem se docela jasně.“

Ztraceně jsem na něj zírala. „Jsi zkouřený?“

„Proč si jinak myslíš, že bych ti dával tu zatracenou kočku?“

„Protože je to všechno, co mi můžeš dát?“

„To si myslíš?“ Ztěžka polkl. „Ježíši, Vienno. Tu noc v New Yorku jsem se rozhodl, že si tě nechám. Druhý den ráno jsem ti to chtěl říct, ale neřekl, protože jsem věděl, že bys pochybovala, že jsem schopný vztahu. A měl jsem pravdu, když jsem si to myslel, že?“

Nechápavě jsem se na něj podívala. Počkat, co?

„Věděl jsem, že ti budu muset ukázat, že to může fungovat. Že je tohle skutečně to, co chci. Taky jsem věděl, že to samo o sobě nemusí stačit. Mohla by ses zdráhat zůstat v manželství, které začalo, jako falešné, tak jsem sepsal ty papíry.“

Dlouze vydechl. „Nechci se rozvádět. Jen jsem ti chtěl dopřát tu možnost. Jestli chceš být jen ve skutečném manželství, které by takové bylo od začátku, podepíšu ty zatracené papíry, a pak se znovu vezmeme, jak budeš chtít.“

Podívala jsem se na něj s pocitem, že jsem dostala ránu do brady. „To myslíš vážně?“ Zašeptala jsem.

„Žertuju někdy?“

„Ale… kdybychom se teď rozvedli, přišel bys o svůj svěřenecký fond.“

Zaklel. „Jsi pro mě důležitější, než svěřenecký fond, Vienno.“ Vypadal podrážděně, že bych si něco takového mohla myslet.

„Je tady další papír, který jsem ti chtěl dneska ukázat.“ Přešel ke stolu, otevřel zásuvku a vytáhl jakýsi dokument. Vrátil se ke mně a podal mi ho. Opatrně jsem si ho od něj vzala. Byl to dopis. Dopis, který dostal z nemocnice. Rychle jsem ho přečetla a zamračila se.

„Ty… sis zarezervoval termín na zrušení vasektomie?“

„Chceš děti, ne?“

Začaly mi téct slzy. Jen mi stékaly po tvářích. Nebylo nic, co by je zadrželo. Dan znovu tiše zaklel a chytil mou tvář do dlaní. Palci setřel slzy. „Takhle jsem si nepředstavoval, že ten rozhovor proběhne. Nemyslel jsem si, že bys byla tak šokovaná, když uslyšíš, že chci, abys zůstala. Slyšela jsi, co jsem včera řekl Owenovi. Jak sis po tom mohla myslet, že se chci rozvést?“

„Myslela jsem, že jen hraješ roli majetnického manžela.“

Opřel se čelem o mé. „Ne, holčičko. Pro mě je to už nějakou dobu skutečné. Jak to, že jsi to neviděla? Vzal jsem tě na rande, dal jsem ti tu zatracenou kočku. Spím ve stejné místnosti, jako ty.“

„Ale nikdy ve tvém pokoji. Myslela jsem, že to znamená, že tím dáváš najevo, že to byl jen sex.“

Zvedl hlavu a zamračil se. „Miluješ ten pokoj, který jsem ti vybral, tak proč bych tě žádal, aby ses přestěhovala? Pokud chceš, abychom se přestěhovali do hlavní ložnice, můžeme. Ale už to nepovažuji za svoji ložnici. Chodím se tam obléknout - to je vše. Je to spíš, jako příliš velká skříň.“

Roztřeseně jsem se nadechla a doufala, že se uklidním a zastavím slzy. Když se zamyslím, byly tam známky toho, že by chtěl, aby manželství bylo skutečné. Všude. Jen jsem je správně nepřečetla. Nebo jsem možná byla příliš vyděšená, než abych si dovolila věřit, že to byly známky tohoto druhu. Byla jsem příliš vystrašená na to, abych v to doufala.

Dokonce i teď, navzdory tomu, jak byl přímočarý, pro mě bylo těžké zpracovat, že mi nabízel přesně to, co jsem chtěla nejvíc. Což byl jednoduše on. Nezáleželo mi na tom, že jsem si ho vzala v rámci dohody, kterou jsme uzavřeli, protože to byla dohoda, která nás svedla dohromady. Pochybovala jsem, že bychom k sobě našli cestu bez ní.

Olízla jsem si rty. „Jsi si jistý, že chceš, aby tohle manželství bylo skutečné?“ Potřebovala jsem vědět, že svůj názor později nezmění. Úplně by mě to zničilo.

Jeho oči ztvrdly. „Je to skutečné. Jsi moje žena ve všech ohledech, na kterých záleží. Pokud však potřebuješ, abych podepsal ty papíry a znovu se s tebou oženil, udělám to. Ale abych si něco ujasnil. Pokud se rozvedeme, nic to mezi námi nemění - je to jen papír. Už nebudeš Vienna Strattonová. Nepřestaneš nosit moje prsteny. Z tohoto domu se neodstěhuješ. Nic se nezmění. Bude to jen znamenat, že budeme mít celý obřad znovu.“

Popotáhla jsem a zavrtěla hlavou. „To nepotřebuju. Nepotřebuju další obřad.“

„Ne?“

„Ten, který jsme měli, se mi tak trochu líbil.“ Navíc náš obřad ve Vegas měl svůj vlastní význam. Bylo to poprvé, co mě políbil. Ten polibek nebyl ani zdaleka falešný a setřel hranici mezi skutečností a fikcí. Podívala jsem se na dopis v jeho ruce. „Oceňuji to gesto, ale nechci, abychom měli děti, pokud je ve skutečnosti nechceš, Dane.“ Odložila jsem dopis na vedlejší polici. „Žádné dítě by se nikdy nemělo cítit nechtěné.“

Pohladil mě rukama po pažích. „Před pár týdny jsem se probudil brzy. Ležela jsi na zádech, spala a košilka se ti vyhrnula. Podíval jsem se na tvé nahé břicho a zjistil, že si tě představuji se svým dítětem. Nevím, kde se ta představa vzala - prostě se mi objevila v hlavě. Nedokážu pořádně popsat, co jsem cítil. Jen vím, že by to dítě nebylo nechtěné, kdyby bylo skutečné. Nevím, jestli bych byl dobrým otcem. Ani nevím, co znamená být dobrý rodič. Vygooglím si to.“

Zakuckala jsem se a vytryskl ze mě smích.

„Řekl jsem ti, že tě umím rozesmát, když budu chtít,“ připomněl mi.

Přikývla jsem. „To umíš.“

„Takže ty papíry podepíšu nebo je roztrhám? Buď jak buď, jsi moje a zůstaneš moje,“ varoval mě a jeho hlas byl plný majetnictví.

Po zádech mi přejelo příjemné zamrazení. Jeho majetnictví mě nikdy nepřestane vzrušovat.

To milující prohlášení by bylo hezké, ale nevěřila bych tomu. Myslela jsem si, že byl schopný cítit ty emoce, ale jeho ochota spojit se s ostatními, byla utlačená jeho otcem. Ten bastard nutil lidi, kteří byli pro Dana nejdůležitější - jeho vlastní bratry - aby mu způsobovali fyzickou újmu. Pokud jste k nikomu nic necítili, tolik vás nebolelo, když vás udeřil, ne?

Jeho pouto s jeho dvojčetem to svinstvo přežilo, ale pak Dan Olivera ztratil. Ztratil jedinou osobu, na které záleželo. Jedinou osobu, která ho ukotvovala. A to naučilo citově zakrnělého Dana? Že cítit něco k někomu jinému skončí bolestí. Takže se uzavřel, stal se tak soběstačným a zaměřeným sám na sebe, že od sebe ostatní odrazoval.

A přesto mi postupně otevíral svůj svět. Dovolil si věřit - natolik, že v noci spal vedle mě. Citově se se mnou zapletl, i když to riskování muselo být opravdu těžké.

A začal se cítit bezpečně v tom, co jsme měli, že zašel ještě o krok dál a rozhodl se vybudovat si se mnou život.

Celá ta věc mě zatraceně zahanbovala. Nepotřebovala jsem ta dvě slova, která lidé používali až příliš lehkovážně, příliš často. Ne, když se muž přede mnou prodral přes všechna moje sebeobranná opatření, aby se dostal, až sem. Ne, když tady stál a nabízel mi všechny věci, které jsem chtěla. To bylo mnohem hlubší než vyznání nehynoucí lásky.

Zhluboka jsem se nadechla a odpověděla: „Roztrhej je.“

„Musíš si být jistá, Vienno. Tu nabídku už ti znovu neudělám - na to jsem příliš sobecký. Pokud se mi teď plně zavážeš, nechám si tě. Nenechám tě se k tomu znovu vrátit.“

„Jsem si jistá.“ Roztrhala jsem ten papír, který jsem držela a jeho kousky jsem odložila na poličku vedle dopisu z nemocnice. „Zbytek můžeš roztrhat ty.“

Jeho ocelové oči se zatřpytily triumfem.

„Ale musíš se zbavit myšlenky, že v manželství budu uvězněná,“ dodala jsem rychle. „Ačkoli tě nechci opustit a nevzdala bych se nás, kdybychom zažili špatnou situaci, nejsem někdo, kdo by zůstal v nešťastném manželství, takže bys měl raději ubrat. A odejdu, pokud mě podvedeš - ztratila bych veškerý respekt, který jsem k tobě kdy měla a nevážila bych si sama sebe, kdybych zůstala.“

Naklonil hlavu. „Myslíš si, že bych tě někdy podvedl?“

Pokud nic jiného, než proto, aby se cítil, jako cizoložný otec… „Ne. Nevěřím, že bys mě nebo sebe takhle ponížil. Což je pro tebe dobře, protože kdybys někdy uklouzl, neváhala bych ti opařit ptáka vařící vodou.“

Dan sebou trhl. „Pomstychtivá. To se mi líbí.“ Uzavřel mezi námi poslední kousek mezi námi. „Nikdy se nemusíš bát, že tě podvedu, Vienno.“ Sklonil hlavu a políbil mě ze strany na krk. „To se nikdy nestane.“ Políbil mě z druhé strany. „Jsi všechno, co chci. Všechno, co kdy budu chtít.“ Přejel svými rty po mých. „Rozumíš?“

„Rozumím.“

Zabručel. „Dobře.“

Nahnula jsem se, abych ho políbila, ale on mi zajel jednou rukou do vlasů a druhou mě objal kolem krku a držel mě nehybně. Zalapala jsem po dechu a sevřela jeho košili. Puls se mi začal zrychlovat, když mezi námi - tak lehce - začala praskat lahodná elektřina.

Jeho pohled sjel po mé tváři a obkreslil každou linii, křivku, rys a pihu. „Celá moje,“ zašeptal.

Olízla jsem si rty, když jeho pohled sklouzl k mým ústům. Ale nesehnul se a neudělal to, co jsem očekávala. Místo toho mi vtiskl jemný polibek do koutku víčka. Bylo to sladké, jistě, ale chtěla jsem jeho ústa na svých.

Nedostala jsem to.

Přejel mi rty přes víčka, a pak mi začal sázet motýlí polibky po stranách mého obličeje. Každý dotek byl lehký, dokonce i sevření mé čelisti, probudilo každé nervové zakončení a přiživilo sexuální napětí, které naplnilo vzduch.

Ponořila jsem se do toho okamžiku a opřela své měkké a poddajné tělo proti jeho tvrdému. Jeho tiché souhlasné zavrčení mi napnulo bradavky a zhoustlo krev.

Jeho penis rychle tvrdnul a agresivně se mi zarýval do žaludku. Ale nezaútočil na mě. Nedal mi pořádný polibek. Vznášel svá ústa několik milimetrů nad mými, zíral mi hluboko do očí, nic neskrýval, všechno viděl. Očekávání mnou projelo, jako spirála a bolestivě mě sevřelo.

Přisála jsem se na jeho spodní ret. Stiskl mi hrdlo a odtáhl se.

Dobře, dostala jsem zprávu. Měla jsem si vzít to, co mi dá. Ale nenaštvalo mě to, protože v tom nebyla žádná panovačnost. Ale jako by to myslel, jako dárek. Jako by něco sděloval a nechtěl být rušen.

Pootevřela jsem rty v pozvání a napůl čekala, že odmítne. Neudělal to. Ponořil jazyk dovnitř a přejel jím po vnitřní straně mého horního rtu, ale pak se zase odtáhl. Kontrolovala jsem nutkání vrhnout se mu na ústa, protože jsem věděla, že mě to nikam nedostane. Jako by mě za to chtěl odměnit, jemně mi cucal jazyk. Nejprve pomalu, pak rychle, pak znovu pomalu a zvyšoval intenzitu.

Pak mi konečně vjel jazykem do úst a klouzal jím proti mému. Nespěchal ani neničil. Ne, byl to pomalý polibek. Otálel. Zkoušel. Vychutnával si. Testoval. Zacházel s mými ústy, jako by to byl nějaký dezert, který si chtěl pomalu vychutnat.

Bylo to smyslné. Elektrizující. Kouzlo. Udělal z líbání zatracené umění a vystavil mě vířivému svůdnému pocitu, ostře soustředící svou pozornost na něj. Jediné, co jsem cítila, byla jeho ústa a ruce. Jediné, co jsem mohla ochutnat, byl on.

Cítila jsem tu opojnou kolínskou, kterou měl na sobě. Dokonce i moje myšlenky se soustředily na něj a zbavily mě všech starostí. Měla jsem pocit, jako by se svět točil kolem mě. Jako by byl jediný, kdo stál na místě.

 Hrubě mi naklonil hlavu a nechal mě pocítit bodnutí bolesti a rozechvění po celém těle. Pak mi konečně pohltil ústa, jak jsem čekala. Jeho polibek byl pomalý, vlhký, líný, ale v žádném případě nebyl krotký ani lehký. Vibroval se stejnou návykovou dominancí, jako vždy.

Jeho ústa byla tak měkká a teplá a zručná, když vládla mým. Začala jsem se mělce nadechovat. Ucítila jsem, jak mi po hrudi, krku a tváři stoupá ruměnec.

Jeho stisk mého hrdla zůstal pevný a majetnický. Jeho palec občas poletoval po mém krku, který jsem měla přecitlivělý. Bože, nemyslela jsem si, že by mé smysly byly někdy tak ostré.

Všechno bylo silnější. Každé švihnutí jazykem, každé odření zubů, každý dotek na rtech, každé škrábnutí jeho tupých nehtů na pokožce mé hlavy. Pokusila jsem se polibek prohloubit, ale jeho ruka mi sevřela vlasy natolik, že jsem sebou trhla a varoval mě tak, že jsem pod jeho kontrolou. Skoro jsem zavzlykala. Moje tělo bylo hromádkou pulzujících tepen a potlačované sexuální frustrace, hladovějící po něčem víc. Ne, potřebovala jsem víc.

Nedal mi to. Přejel jazykem po mém rtu a prodloužil mučení. Nutil mě toužit víc.

Proplouvala mnou celá řada emocí. Očekávání. Rozkoš. Vzrušení. Chtíč. Touha. Už jsem to škádlení nevydržela. Nemohla jsem.

„Dane,“ zachroptěla jsem a můj hlas byl protkaný zoufalstvím.

Zavrčel a udeřil svými rty o mé, když zanořil jazyk dovnitř. Bylo to, házet střelný prach na otevřený plamen. Atomový výbuch surové touhy nás oba zapálil.

Políbil mě tak silně, hluboce a hladově, že jsem nemohla dýchat. Nepotřebovala jsem. Dýchal za mě. Já dýchala za něj.

Moje mysl a tělo bylo opilé city a endorfiny, které mě spalovaly. Celý můj organismus běžel na maximum. Nevěděla jsem, jak bych se z toho mohla dostat.

Navzájem jsme se ze sebe tahali a škubali oblečení a stahovali jsme je kousek po kousku. Oba jsme byli mimo kontrolu. Oba jsme byli vydaní na milost a nemilost krutě sexuální touze, která si žádala o ukojení.

Stále mi jedl z úst, když mě přistrčil ke stolu. Odstrčil nějaké věci stranou, a pak mě otočil. “Přehnout.”

Vyhověla jsem a zalapala po dechu, když jsem položila prsa na chladný povrch a sevřela hranu stolu.

„To je moje holka.“

Zabořil do mě jeden prst a zakroužil. Moje vnitřní svaly se sevřely, odhodlané ho udržet.

„Už tak mokrá.“ Pomalu prstem pumpoval. „Čtyři roky jsem si představoval, jak tě ohýbám přes stůl - někdy tenhle, jindy o ten v o-Verve. Jen se to zhoršilo od té doby, co jsem si tě vzal poprvé. Měl jsem se soustředit na práci. Místo toho přemýšlím o tom, jak žhavě tvoje kundička vypadá, když v ní mám zabořeného ptáka.“

Trhla jsem sebou, když jeho volná ruka prudce plácla můj zadek. „Za co to k čertu bylo?“

„Za podepsání rozvodových papírů. Za přemýšlení, že mě opustíš.“ Nalehl svým tělem na mé a promluvil mi do ucha. „Za to, že nevydáš jediný zvuk, dokud ti neřeknu, že můžeš.“

Zírala jsem. „Nemůžeš mi říkat, abych byla zticha.“

„Špatně. Vlastním tvoji pusu. Když ti řeknu, abys ji nechala zavřenou, uděláš to.“

„Neexistuje možnost, že bych...“ Ucukla jsem, když mě znovu plácl po zadku. „Au. To vážně bolelo.“

„Příští bude bolet hůř, tak buď zticha a já tě nebudu muset plácat.“ Napřímil se, vytáhl prst a nahradil ho hlavou svého penisu. „Pamatuj, žádný zvuk.“ Vzal mi vlasy do dlaně, trhnul mi hlavou dozadu a vrazil ho do mě.

Z plic mi vyrazil dech, když jsem zjistila, že jsem plná každičkého jeho tvrdého a tlustého penisu. Cítila jsem, jak se třel o mé vnitřní stěny. Cítila jsem každý úder jeho srdce.

Zasténal. „Miluju být ve tvé kočičce. Rád ji plním svým semenem.“ Začal do mě nemilosrdně přirážet zběsilým tempem.

Zavřela jsem pusu, abych zadržela své výkřiky. Každý tvrdý výpad jeho penisu mě zasáhl tak lahodně hluboko. Pokusila jsem se hodit boky dozadu, abych čelila jeho přírazům, ale jeho prsty se zaryly do jedné polokoule mého zadku a držely mě nehybně, v této pozici. Jediné, co jsem mohla udělat, bylo držet se jeho stolu a užívat si jízdu.

Jeho penis mnou prořezával znovu a znovu, napínal mě a dráždil mé přecitlivělé vnitřní stěny. Zvukem se ozvalo zavrčení a smísilo se se zvuky vlhkých těl pleskajících o sebe.

Neuvolnil smrtelné sevření mých vlasů, ale líbilo se mi to. Líbilo se mi, jak mě držel na místě, když si ode mě bral, co chtěl, jako by mu na mém potěšení nezáleželo. Protože jsem věděla, že mu na tom záleželo. Věděl, že mě dokáže přimět udělat se tak tvrdě, že jsem to cítila až v zubech.

„To je ono, holčičko, zůstaň milá a zticha, zatímco tě šoustám,“ řekl a stále tvrdě a rychle přirážel. „To je skvělý pocit.“ Po mé kůži přejela hrdost znatelná v jeho hlase.

Nízko v břiše jsem cítila tření a moje svaly se kolem něj stahovaly. Pevně jsem zavřela oči, jako by mi to pomohlo zadržet zasténání, které mu ucpalo hrdlo. Byla jsem rozhodnutá nevydat ani hlásku. Ne proto, že bych se bála, že mi dá výprask, ale protože jsem ráda slyšela v jeho hlase hrdost.

Sevřela jsem hrany stolu pevněji, jak se můj orgasmus blížil, připravená se každou chvíli udělat. Moje nitro se stáhlo a rozpálilo. Cítila jsem, jak jeho penis rostl a pulzoval a věděla jsem, že byl stejně blízko, jako já.

„Chci tě slyšet, holčičko. Udělej se, až budeš připravená.“

Zasténala jsem, dlouze a hlasitě a z něj se ozvalo zavrčení. Zrychlil tempo a vrazil do mě svůj penis tak silně, až to otřáslo stolem. Ta rozkoš mě přiměla hořet stále víc a víc a natahovat mě pevně, jako zatracenou gumičku. Napětí ve mě jen narůstalo a sílilo. Pak gumička praskla. Do běla rozžhavená rozkoš se mi zakousla do páteře, vyrvala mi z krku výkřik a přinutila mou kundičku sevřít jeho ptáka. Slyšela jsem ho zaklít a cítila, jak se jeho penis nafoukl ještě víc. Hrubě narazil péro neuvěřitelně hluboko a explodoval.

Pustil mi vlasy a já se svalila na jeho stůl a lapala po dechu. Po chvíli mi vtiskl polibek mezi lopatky a vyjel ze mě. „Počkej tady.“

Jako bych měla energii na pohyb. Matně jsem si uvědomovala, že se pohybuje po jeho koupelně. Vrátil se s mokrým ručníkem a jako často, mě očistil. Poklepal mi na vnější stehno. „Postav se mi.“

Narovnala jsem se, stále trochu zadýchaná a otočila se k němu čelem. Přitáhl si mě k sobě a obtočil mi ruku kolem krku.

„Jsi v pořádku?“

„Překvapená, že cítím nohy. Ty?“

„Ach, jsem v pohodě.“ Lehce mě políbil na rty. „Budeme muset ten stůl v budoucnu znovu použít.“

„Jsem pro. I když možná bychom příště mohli ten výprask vynechat.“

„Zasloužila sis to za to, že jsi podepsala ty papíry.“ Chvíli se mi díval do očí. „Chápu, proč ses nezeptala sama sebe, jestli ta zpráva nemohla být zfalšovaná, Vienno. Nejsem dobrý muž. Nikdy jsem se jím nepokoušel být. Často lidmi manipuluju. Ale ty jsi jediná osoba, kterou bych nikdy nezradil. Pokud se stane něco, co tě přiměje pochybovat, promluv si se mnou. Dej mi šanci to vysvětlit. Dovol mi, abych měl výhodu pochybností. Neprohlašuj, že jsi skončila a zkus se nevzpouzet.“

„Kdybych věděla, že chceš, aby byl náš vztah skutečný, tak rychle bych tě neodsoudila, že jsi mi poslal tu zprávu - nemyslím si, že bys byl neloajální k někomu, komu ses skutečně zavázal. Ale nemyslela jsem si, že bych pro tebe skutečně něco znamenala.“

„No, mýlila ses. Teď, když to víš, chvíli přemýšlej, pokud uvidíš nebo uslyšíš něco, co mě staví do opravdu špatného světla. Zpochybňuj to. Zeptej se sama sebe, zda to dává opravdu smysl. Promluv si o tom se mnou.“

„Promluvím. Slibuji.“

Trochu mi stiskl zátylek. „Hodná holka. A teď mi zase dej pusu.“