Infini - 39. kapitola

Překlad: Liv

Kor.: 16terez

Baylee Wright

12 dní do premiéry Infini

Luka rád předstírá, že před námi nestojí zkáza. Už šest dní si vedu celkem dobře a předstírám to stejné. Když máme možnost, trávíme čas spolu. Jako by nás Geoffrey nikdy nechytil. A snažíme se nemluvit o jeho odchodu.

K tomu dojde zítra a já nemám náladu na banket umělců Aerial Ethereal v tanečním sále The Masquarade. Většina lidí tam chodí kvůli jídlu a alkoholu.

Ale Luka rád zůstal se mnou.

Jeho spolubydlící jsou na banketu, takže trávíme čas v kuchyni. Já sedím na barové stoličce a sleduju, jak pálí můj grilovaný sýr na pánvi.

Uvařila bych, ale on se nabídl sám, protože věděl, že se začnu usmívat, když použije málo másla a objeví se kouř.

Dneska se ale nesměju.

Realita toho, že o něj brzy přijdu, se zdá tak blízká, že není možné, aby se mi zlepšila nálada. Položila jsem si paže na stůl přede mnou a uvažovala, jestli je něco, co by ho tady udrželo.

Abych mohla tenhle okamžik prodloužit do druhého dne.

Do dalšího života.

Cokoliv.

Luka přesunul spálený grilovaný sýr na papírový tácek a pánev, ze které stoupá kouř, hodil do dřezu. Pak s úsměvem přesunul tácek ke mně. „Myslím, že mi to docela jde,“ škádlil mě. „Možná mě vezmou jako kuchaře do Steak ‘n Shake.“

Koutky úst mi poklesly. „To není vtipné,“ normálně bych se do sýru zakousla. Na povrchu je to spálené, ale uvnitř je to perfektní.

Ale teď nemám energii sýr ani zvednout. Jen ta představa mi přijde jako uběhnout pět set mil přes zemi. Zasténala jsem a otřela si slzy lemem mého bavlněného trička. Nedobrovolně brečím celý den. Už jsem z toho unavená.

Jsem unavená ze smutku. Chci, aby mě opustil špatný pocit.

A chci, aby Luka zůstal.

Luka obešel pult a postavil se k mojí stoličce. Vzal můj obličej do dlaní, na tvářích cítím jeho hřející prsty a objala jsem ho kolem pasu.

„Mohla bych dát výpověď,“ řekla jsem a zmínila osud, kterému jsme se snažili vyhýbat. „Řekl, že musí odejít jen jeden z nás a pokud odejdu dřív, než tě vyhodí, pak už Geoffrey nic nezmůže…“ odmlčela jsem se, když Luka zavrtěl hlavou.

„Ne, Bay.“ Zvedl obočí. „To já zítra odejdu. Ne ty.“ Políbil mě lehce na rty, jako by tam otiskl svůj slib.

Slza mi sklouzla po tváři na jeho dlaň. „Mrzí mě to.“ Hlas mi přeskakuje.

Luka palcem otřel moje slzy. „Mě to taky mrzí.“ Párkrát přikývl a snažil se potlačit emoce. Přiblížil se víc a dal paže kolem mých ramen.

Přitiskl ke mně své tělo. Jeho tělo mě pohltilo, nohama jsem instinktivně objala jeho pas a zadek jsem měla na konci stoličky.

Jsem v jeho náruči.

Nemůžu se zbavit knedlíku v krku. „Neudělal jsi nic špatně,“ řekla jsem. „To já jsem ti ukázala ten seznam.“

Snažím se nemyslet na to, že nás chytli ještě předtím, než jsme ten seznam dodělali. Vždycky tady ta šance byla, ale doufala jsem, že to tentokrát bude moci ukončit za vlastních podmínek.

Luka se skoro zasmál. „Já jsem za to rád.“

Zamračila jsem se na něj, jako by to nemohl myslet vážně.

Teď už se usmívá. „Nic z toho, co jsme udělali, pro mě nebyla chyba a rozhodně to není tvoje vina. Ten seznam měl být o dvou lidech, kteří se rozešli a rozebírají svoji minulosti. Neměli jsme to předělat. To já jsem z toho udělal něco jiného, Bay.“

„A já to dovolila,“ připomněla jsem mu. „Protože…“ jsem tě chtěla. Ten seznam měl mít za účel to, že se emociálně posunu, ale nakonec jsme to využili jako záminku pro to, abychom zůstali spolu. „Do prdele.“ Teď už brečím. Zvedla jsem si triko, odhalila břicho a zakryla si tvář.

Cítila jsem, jak mě políbil na hlavu a já klesla na jeho hruď. Luka mě posunul po stoličce, ale nohy mi nechal kolem svého pasu. Dala jsem triko dolů, abych viděla kolem sebe. Luka mě nese do obýváku.

A pak si lehl na moderní šedí gauč, já seděla obkročmo na něm.

Naše končetiny se spletly dohromady, jeho silné paže mě svíraly, jako by mě objímal poprvé a naposled. Přitiskla jsem ucho na jeho hruď a poslouchala to uklidňující buch buch… buch buch… buch buch.

Slzy mi tiše stékaly po tvářích a on se je snažil palcem každou chvíli otřít.

Po pár minutách jsem vzhlédla a on se na mě slabě usmál. Sám měl v očích slzy.

Otočila jsem se čelem k němu.

On se otočil ke mně, paže měl kolem mého pasu.

Tiše jsem zašeptala, „uvidím tě zítra?“ položila jsem otázku, která mi vrtala hlavou od chvíle, co začal vařit. Je tady šance, že odejde ráno ještě před tréninkem a potom nebudeme mít možnost se vidět.

Z koutku oka mu vyklouzla slza. „To si nemyslím.“

Takže tímhle to končí. Prudce jsem se nadechla a on mi třel rameno a paže, než položil dlaň znovu na mou tvář.

Položila jsem dlaň na tu jeho.

Nerovnoměrně dýchal a jeho rty se něžně a láskyplně dotkly mých. Naplnilo mě to.

Pomalu jsme se odtáhli a přála bych si, aby neměl ruku mokrou od mých slz. Hrdlo se mi sevřelo a zlomeně jsem se zeptala, „chceš dokončit ten seznam?“

Zvedl obočí. „Teď?“

Snažila jsem se pokrčit rameny, ale nemám energii. „Buď teď, nebo nikdy.“ To, co tady uděláme, určí to, jak ukončíme náš milostný příběh.

Luka se přesunul nade mě, nechtěl se na mě položit a ruce má po obou stranách mých ramen. Sevřela jsem jeho biceps, snažila se mu dát najevo, aby se na mě položil, ale zůstal nade mnou.

Uhladil mi vlasy z obličeje. Usmál se na mě, jako bych byla nejkrásnější člověk, kterého kdy uviděl a to i se slzami v očích a smutná. „Radši bych tady s tebou jen ležel, Bay.“

Asi ví, že oba nejsme emocionálně připravení na orální sex.

„A co ten seznam?“ zašeptala jsem. „Zůstane napořád nedokončený?“

Luka se na vteřinu zamyslel a potom řekl, „mi jsme to mezi sebou taky nikdy neuzavřeli. Možná to tak má být.“ Trochu se sklonil a položil čelo na mé. „Jednou si najdeš někoho, kdo si tě zaslouží a kdo tě udělá tak zkurveně šťastnou.“ Už pláčeme oba. „Je mi líto, že to nemůžu být já.“

Znovu jsme se k sobě přitiskli. Objali se.

A já mu do krku zašeptala, „jsi to ty. Vždycky jsi to byl ty.“

Zůstali jsme takhle až do doby, než se na chodbě hotelu začaly ozývat kroky. Pak se začaly ozývat i hlasy a banket skončit.

Oba jsme sebrali dost síly na to, abychom se postavili. Pak jsme pomalu zamířili ke dveřím. Drží mě za zápěstí a já si druhou rukou otírala slzy. Pořád mě držel, když jsem otevřela dveře.

Ohlédla jsem se zpátky, jeho andělské rysy byly jen kousek ode mě. Přitiskla jsem dva prsty na své rty a pak udělala to, co udělal on předtím.

Prsty, na kterých jsem měla otisknutý polibek, jsem se dotkla jeho rtů. Proběhla jen vteřina, než rychle přesunul moje prsty a naléhavě mě políbil. Přitáhl si mě k sobě a já ho vzala za zadní část hlavy, když mi jeho jazyk otevřel rty.

Prohloubil polibek. Tak, aby byl víc smyslný než bolestivý.

Po tvářích nám stékají slzy a cítím, že je jeho pulz stejně rychlý, jako můj.

Tohle je naše sbohem.

Aspoň je to lepší, než poprvé. Doufám, že s tím budu moct žít.