Infini - 35. kapitola

Překlad: Liv

Kor.: 16terez

Luka Kotova

Pomalu jsem klesl zpátky do židle a nevěřícně zíral.

Baylee zkoumala pouta a snažila se je sundat. Chystal jsem se naklonit a pomoct, ale Dimitri se záměrně naklonil dopředu a zabránil mi v tom, když popíjel pivo.

Dimitri mi nabídl vlastní sklenici. „Usměj se, sluníčko.“

Sklenici jsem vrátil zpátky k němu. „Nechci tvoje pivo. Chci, aby ses posunul doleva.“

„S tím nepočítej.“ Znovu se napil.

Jednou jsem si olízl rty a snažil se přitlačit hruď k baru, abych mohl zahlídnout Sergeie a Baylee. Jsou otočení k sobě.

Bay věřím.

Ale jemu ne.

Upřímně Sergeie vůbec neznám. Ne mimo práci.

„Hodí se to k tvým šatům,“ řekl jí.

Párkrát jsem omámeně zamrkal a uvažoval, jestli jsem se nepřeslechl.

(Ne, neříkejte mi, že můj starší bratr flirtuje s Bay. To není možný.)

„Cože?“ Baylee se zamračila a on zvedl ruku, na kterých jsou růžový pouta. Je to stejný odstín jako její flitrovaný šaty.

Sergei dodal, „možná nám tím chce vesmír naznačit něco, co jsme zatím nevěděli.“

(Ne. To prostě ne.)

Moje oči se přimhouřily na bratra, ale ten je tak koncentrovaný na Baylee, že si vůbec nevšimne, že mu propaluju lebku.

Baylee se od něj odtáhla, ale jsou teď fyzicky propojení. „Vesmír?“ zopakovala skepticky.

„Však víš, osud.“

Vůbec netuší, co k Baylee cítím a to mě nepřekvapuje. Není to tím, že máme modré náhrdelníky. (Bohužel má taky jeden stejný barvy). Je to tím, že by nepoznal, že jsou si lidi blízcí, ani kdybych mu to vpálil do obličeje.

„Osud,“ zopakovala Baylee a zavrtěla hlavou. „Myslím, že mě se vesmír zřekl. Měl by ses připoutat k někomu, kdo má větší štěstí než já.“

Chci se natáhnout a vzít ji za ruku.

Ale přes Dimitriho tělo ji sotva vidím.

Sáhla pro něco do kapsy. Možná jen proto, aby se vyhla jeho pohledu. Erik mu podal panáka vodky a Sergei se napil. A pořád ji pozoroval.

Zhluboka jsem se nadechl a Baylee se na mě podívala.

Dimitri se pohledem setkal s mým. Tak jsem se otočil k baru a přejel si dlaní po obličeji. Snažil jsem se potlačit frustrované zavrčení, který mě škrábalo v krku.

Camila přede mě postavila panáka tequilly.

Posunul jsem ho zpátky k ní. „Tohle jsem si neobjednal.“

Usmála se. „Panák zdarma pro lidi, kteří vypadají nešťastně.“

John se do toho vložil, „jak dlouho je tahle akce zavedená? Proč jsem ještě nedostal panáka zdarma?“

Přestal jsem poslouchat a napjaly se mi svaly, když jsem viděl, jak si Timo a Sergei vyměnili pohled. Timo se mu tím snaží říct: nemluv na Johna.

A Sergei vypadá zmateně jako vždy.

Timo si uvědomil, že náš bratr tu nápovědu nepochopil. Začal si kousat bříško palce. Promnul jsem si obličej a několikrát sebou škubnul. Škubám sebou kvůli znepokojení a bolesti. Podívejte, já mám svoje problémy, ale stejně tak Timo.

(Teď už to není vůbec tajemství.)

Prakticky cítím, jak se jeho obavy plazí vzhůru po mých zádech jako neviditelný monstrum. Nesnáším tenhle pocit. Stejně jako on.

„Ty nevypadáš nešťastně,“ odpověděla Camila. „Tohle,“ – ukázala na Johnův obličej, „je pohled hořkosti.“ Pak mávla rukou ke mně. „A tohle je výraz zlomeného srdce.“ Camila se chystala posunout panáka zpátky mým směrem, ale John sklenici ukradl.

A na jeden lok panáka vypil.

„Zlomené srdce?“ Sergei se zasmál a obrátil se na mě, jako by to měl být vtip.

Nemám sílu teď předstírat úsměv. Ohlédl jsem se na Nikolaie, ale ten mluví s Thorou kousek od nás. Ona vypadá bledě a on se tváří vážně.

Doufám, že to není nic špatného.

(Nedělej si starosti.)

Když jsem se otočil zpátky, všiml jsem si, že se všichni dávají na mě. Zatnul jsem svaly a otočil kšilt tak, aby mi nebylo vidět do obličeje. „Nemám zlomené srdce,“ řekl jsem každému, kdo to chtěl slyšet.

„Ale prosím,“ řekla Camila. „Na tohle jsem expert. Vím dost věcí.“ Mrkla na Baylee.

A já se zamračil. Neexistuje šance, že by jí Bay řekla o tom, že jsme spolu kdysi něco měli. Nebo že spolu teď něco tajně máme. Camila musí mít jen domněnky.

John ukradl další panák Camile a zatvářil se kysele. „Byla jsi jen s jedním člověkem,“ oznámil a Dimitri se šokovaně odtáhl. „Takže jsi expert maximálně na Debilního Davea.“

John očividně jejího přítele v lásce nemá. Zajímalo by mě, jestli si tohle Sergei uvědomil, nebo jestli opravdu neumí číst mezi řádky.

„Kde je Debilní Dave?“ zeptal se Dimitri. „Je tady? Dneska?“ Je zaujatý a rozhlíží se po baru, jako by ho hledal.

„Jmenuje se Craig,“ řekla Camila, „a ne. Není tady a ty ho nikdy nepoznáš. Žádný z Kotových.“

Dimitri naklonil hlavu. „Ty jsi anti-Kotova?“

(Nebyla by první. Někteří z nás jsou kokoti.)

„Dneska jsem se rozhodla, že budu anti-drama, což znamená taky anti-Kotova. Aspoň na další století.“ Přinutila se usmát na zákazníka, který na ni mával z druhého konce baru.

„Já na tebe počkám, princezno.“

Camila se ve skutečnosti usmála. Myslím, že ji vlastní reakce překvapila. Dimitrimu se s holkama celkem daří, ale s vychrstnutým pitím na obličeji končí stejně často, jako s telefonním číslem. Někdy jedna holka udělá to druhé a pak hned to první.

Já v tom případě kazišuk nejsem.

To Bay.

„Můžeš dát Lukovi pivo, prosím?“ zeptala se Camily.

Koutky rtů se mi zvedly.

Dimitri se na Baylee podíval, jako by mu způsobovala problémy s erekcí.

Camila se na mě zamračila. „Chceš pivo? Ty panáky jsem myslela vážně.“

„To je nejblbější akce, o které jsem slyšel,“ zamumlal John. „Smutní lidi nepotřebují více alkoholu, natož zadarmo. Za to protivným lidem by se panák zadarmo hodil.“

„Pivo bude perfektní,“ řekl jsem a cítil, jak se na mě Baylee s úsměvem dívá.

Camila přikývla, s vědoucím úsměvem se podívala na Bay, pak na mě a podala mi flašku piva.

Rád bych řekl, že potom začalo být všechno fajn, ale i přes bušení house muziky jsme u baru byli v nepříjemným tichu, který začínalo u Kat, Johna, Tima, Sergeie, Baylee, Dimitriho a končilo mnou. Někteří z nás seděli, někteří stáli.

Sergei se otočil na své židli a natáhl se přes Tima. „Ty jsi John?“

Jako by někdo vysál vzduch kolem nás. Počítal jsem s tím, že tenhle okamžik bude nepříjemnej. Složitej. A možná ze všeho nejvíc trapnej.

Ale překvapilo mě, že je to hlavně nepředvídatelný.

Jako by se mohlo stát cokoliv.

Timo si zvedl masku z obličeje na hlavu, ale John už vstal.

Temně se zamračil a podal ruku Sergei. „Jsem John Ruiz. Přítel Tima.“

Sergei si uvědomuje, že je připoutaný k Baylee, takže se postavil opatrně. Ale aby měl více prostoru, postavila se taky ona. Pouta jim nedávají moc možností se od sebe pohnout.

Jsou doslova tak blízko. Její ramena jsou napjatý a snaží se nenarazit do jeho boku.

Opustil jsem svý pivo a taky se postavil. Dimitri je rozptýlen Nikem a Thorou, takže se nakonec připojil k jejich hlubokému rozhovoru o kousek dál.

Rychle jsem se postavil za Bay a položil ruku lehce na její bok. „Jsi v pořádku?“ zašeptal jsem do jejího ucha, než jsem se přesunul vedle ní. Chci se jí kurva dotýkat. Chci ji obejmout.

Pevně ji držet.

A místo toho děláme tohle.

Její prsty přejely přes mé a naše malíčky se do sebe na vteřinu zahákly, než jsme nechali ruce klesnout. „Jo.“ Baylee se zhluboka nadechla. „Máš něco malého a ostrého, čím by šlo odemknout ta pouta?“

Strčil jsem ruku do kapes a hledal: žvýkačky, Tic Tac, několik knoflíků a něco, co by mohlo pomoct. Vytáhl jsem spínací špendlík a podal ho Bay.

„Tak přece jen existuje naděje,“ řekla vážně.

A já se skoro usmál. (Luka Kotova: kapsy plné naděje a kravin.)

Bay rozevřela špendlík a loktem si uhladila vlasy z obličeje.

Zvedl jsem oči, abych se podíval na Tima a zkroutil jsem obličej. Kouše si malíček a teď, když všichni stojí, nemůže chránit Johna před zraky Sergeie. Oba jsou vyšší než Timofei.

Sergei natáhl ruku a potřásl si s Johnem, dost srdečně, ale když sleduju svýho mladšího bratra, tváří se, jako by měl spadnout z útesu.

Timo.

(Podívej se na mě. Všechno to bude v pohodě.)

Jeho oči střelily nejdřív k Johnovi a pak k Sergeiovi, když řekl, „fajn, tak jste se seznámili. Teď už se snad nikdy neuvidíte.“

Sergei si těžce povzdechl. „Jsi dramatický. Budeme spolu vycházet.“ Ukázal na sebe a pak na Johna. „O nic nejde.“

„Já myslím, že jde o hodně.“ Timo se dotkl vlastní hrudi.

Můj špatný pocit mě začíná dohánět. Okamžitě jsem šel vpřed, směrem k Timovi.

Abych mu poskytl oporu. A pak Sergei natáhl nespoutanou ruku a zastavil mě vedle sebe.

Jako by potřeboval, abych byl jeho obhájce.

Podíval jsem se na Baylee, která si nás nevšímá a snaží se odemknout pouta. Chystal jsem se Sergei říct, aby mě pustil, ale promluvil první.

„To ty máš problém, Timofei,“ Sergei skoro frustrovaně zařval. „Uvědomuješ si to?“

(Ne.)

Timovi se bolestivě zhroutil obličej. Když mu lidi ublíží, není to tak, jako by v něm vyhaslo světlo. Je to jako vzít lopatu a na milion střepů rozbít lucernu. Stačí jediný pohled na to, aby vás to donutilo uvažovat, jestli v něm ještě někdy to světlo uvidíte.

Prosmýkl jsem se pod Sergeiovou paží a skoro se mi to povedlo – ale zastavil mě, když mě zezadu vzal za triko a přitáhl mě zpátky.

„Přestaň, Sergi.“ Strčil jsem do jeho ruky a pustil moje triko, ale podíval se na mě a pohled měl prosebný, jako by chtěl, abych mu pomohl.

Nemůžu ti kurva pomoct. Nemůžu Tima donutit, aby ho přijal. Přál bych si, aby mě z toho všichni vynechali a abych tady jen mohl být pro svého mladšího bratra.

Podíval jsem se zpátky na něj.

John má paži přehozenou kolem Tima a z boku ho objímá, ale Timo se roztříštěným pohledem dívá na nejstaršího bratra.

Sergei přesunul váhu na druhou nohu. „Nemyslel jsem… nemyslel jsem to tak, jak jsi to pochopil, Timo.“

„A jak bych to měl teda brát?“

„Uvědom si, že by to všechno mohlo být v pohodě, kdybys to prostě překonal…“ Sergei se odmlčel, jako by si právě uvědomil, že to dělá jen horší.

Timo se instinktivně otočil k Johnu a přitiskl se k jeho hrudi, když se snažil dostat zápěstí z pout. Chce odejít.

„Zlato, zpomal. Zpomal, a na chvíli se nadechni,“ řekl John a jeho hlas zpřísněl, když zíral na Sergeie. „Neházej to všechno na něj. Má nárok na vlastní pocity. Může na tebe být naštvaný.“

K Timovi jsem se nedostal. Dostala se k němu Katya. V prstech měla nachystanou vlásenku a natáhla se po poutech.

„Dostanu tě pryč. Neboj, Timo,“ řekla Kat.

„Jsou to už měsíce!“ zařval frustrovaně Sergei.

Otočil jsem kšilt dozadu. Jsem na hraně, nervózní z toho, že se do sebe Sergei a John pustí, vzhledem k tomu, že jsou teď doslova připoutání k dvěma lidem, který miluju. Ani náhodou je nestrhnou na zem, protože zapomenou na své okolí. To nedopustím.

Udělali jen krok blíž a pak jsem se mezi ně postavil a natáhl ruce do obou stran. Moje dlaně se dotýkaly jejich hrudníků, když jsem se snažil je oddělit.

John zařval, „neuvědomil jsem si, že má agónie zkurvený deadline!“

„On není v agónii!“ Sergei se nad tou myšlenkou ušklíbl.

„Přestaňte!“ zařval jsem na ně, ale je to, jako by mě ani jeden z nich neslyšel. Podíval jsem se na Bay, která mě pozoruje se strachem. Myslím, že mě slyšela a teď se snaží odpoutat rychleji.

Pořád jsou připoutaný.

„Do prdele,“ zamumlala, když se do toho odhodlaně znovu pustila.

Sergei volnou rukou ukázal na Tima, ale řval přitom na Johna. „Nedává mi možnost to napravit! Nemůžu dělat nic, jen se dívat, jak mě nenávidí! Víš, co to je?!“

Zavrtěl jsem na Sergeie hlavou. „S tímhle nezačínej-“

„Je to život!“ John zavrčel a propichoval Sergeie pohledem. „Vítej ve skutečném světě, kde každá sračka, kterou uděláme, ovlivní jiné lidi!“

„Je to nezralé!“ zařval Sergei a můj hrudník se zhroutil.

Timo brečí, když slyší, co si o něm Sergei myslí – jediná osoba na světě, kterou vnímal jako otcovskou postavu. Sergei nerespektuje jeho pocity.

Lidi vždycky říkají: překonej to. Proč? Aby se mohli cítit lépe, když jiným způsobili bolest?

Každý se hojí jinak. Někteří potřebují čas. Je to na hovno. Je to frustrující, ale naše mysl je křehčí víc, než si uvědomuje.

(Než bych rád věřil.)

A nemůžu si vzpomenout, kdy jsem Tima viděl takhle vzlykat. Obvykle to v sobě nechá všechno kupit až do nějaké osudné chvíle a Sergei zrovna prolomil jeho stavidla.

Timo odhodil své žezlo a volnou rukou si zakryl oči, když John nepřátelsky namířil prst na Sergeie. „Naser si!“

„Je to můj mladší bratr!“

„A ty mu ubližuješ!“

Odstrčil jsem je zpátky. „PRESTAŇTE!“ zařval jsem.

Katya odemkla Timova pouta, objala ho a pak spěchala k Baylee, aby jí podala vlásenku, se kterou jde odemykání lépe.

Timo zvedl slzavé oči a vypadalo to, jako by už skončil. Jako by už necítil. Těžký pohled zvedl ke stropu.

Zajímalo by mě, jestli uvažuje o Sergeiových slovech.

Jestli uvažuje, jestli je opravdu tím problémem on. Jestli je nezralý. A pro nás všechny komplikace.

Zavrtěl jsem hlavou. Timo je dobrý člověk. Znamená pro mě všechno.

Pro spoustu dalších lidí.

Pustil jsem Sergeie a Johna, spustil ruce a šel za svým bratrem. Viděl mě a skoro ve stejnou chvíli jsme kolem sebe rozhodili ruce a pevně se sevřeli.

Jeho zrychlený tep buší do mé hrudi a nepouštíme se.

Do jeho ucha jsem řekl, „miluju tě, Timo.“

Skoro cítím, jak zavřel oči a zablokoval svět kolem nás. Naše hrudi stoupají a klesají ve stejném rytmu, když jsem ho slyšel mumlat, „už nevím, co dělám, Luko.“

Zašeptal jsem, „žiješ. To je to jediné, co můžeme dělat.“ Nemyslím si, že je na to jiná odpověď. Timo je ten, kdo si umí života užívat naplno.

Timo je ten, kdo žije každou chvíli. Nechci, aby s tím přestal, jen proto, aby zpochybňoval kým je. Jeho pocity. Jeho bolest.

Jeho zralost.

Timo je radost sama o sobě.

Nestačí to?

Cítil jsem, jak se jeho pulz pomalu uklidňuje, a když jsme se od sebe odtáhli, bál jsem se, že kolem nás vypukl pěstní souboj. Ale nestalo se tak.

John a Sergei stojí vedle sebe, uklidnění. Sledují nás. Jejich oči jsou podlitý krví a zarudlý – ale nehádají se.

Nepoužili pěsti.

Chovají se klidně kvůli Tima.

Baylee a Kat se stále snaží odemknout pouta. A když se s Timem pustíme, přijde John blíž, vezme obličej svého přítele do dlaní a otírá mu placem slzy, zatímco mu šeptá uklidňující slova.

Já prošel kolem Sergeie, který rozevřel nozdry a snaží se potlačit svoje emoce, když se na mě omluvně podíval.

Souhlasně jsem na něj kývl.

Zhluboka se nadechl a podíval se na Tima, který má hlavu přitisknutou na Johnovo rameno. Když jsem přišel k Bay a Kat, zrovna se jim podařilo odemknout pouta – a někdo kolem nich prošel a narazil do Baylee.

Klopýtla dozadu, podklouzla jí noha a já se díky rychlým reflexům natáhl a vzal ji za boky. Držel jsem její tělo jako předtím, když jsme tancovali.

Baylee sevřela můj biceps a byla vidět její klíční kost, když zalapala po dechu. „Co…?“

Usmál jsem se. „Mám tě.“

Koutky jejích úst se zvedly a všechny emoce, který jsme potlačovali, mě najednou začaly přemáhat. Stojí mě to úplně všechno, abych Bay nepolíbil. Pomalu, napjatě jsem jí pomohl, aby se postavila na nohy, a nemůžu přestat. Plíce a srdce mi buší v hrudním koši a křičí, abych udělal něco víc.

Instinktivně jsem přehodil paže kolem jejích ramen a přitáhl ji blíž.

Ona mě objala kolem pasu a položila si tvář na moji hruď.

Cítím kolem sebe teplo a políbil jsem ji na temeno hlavy. Políbil jsem ji na spánek. Když jsem se podíval dolů a ona nahoru, jsem tak zkurveně blízko, abych políbil její rty.

„Vy dva.“

Ztuhli jsme na místě.

Ten hlas… musím snít, ale i tak jsem otočil hlavu. A jen kousek od nás stojí Geoffrey Lasage. V červeným osvětlení je snad ještě hrozivější a jeho soudící drsný pohled je namířený na mě a Bay.

Chystám se zeptat, co tady dělá, ale Sergei musel přečíst můj výraz.

Rychle vysvětlil, „pozval jsem Geoffreyho. Myslel jsem si, že by bylo dobré se poznat mimo práci, když v práci je to tak napjaté.“ Sergei je ztuhlý, jako by si skutečně všiml, že to byl příšerný nápad.

Baylee a já se pořád objímáme. Její prsty se zatínají do mých zad a bojí se, že nás právě přistihli při porušování smlouvy. Jaká je šance, že je Geoffrey jeden ze dvou špiónů Společnosti?

„Musím s vámi dvěma mluvit,“ řekl Geoffrey přísně, „o tomhle.“ Rukou mávl na to, jak se objímáme.

A než si vůbec dokážu uvědomit, co se stalo, Nik začal křičet, „Thoro! THORO!“

Podíval jsem se dozadu, kde má Nikolai v náručí Thoru a opakovaně jí poklepává na tvář. Jeho úzkost je zahalena v přísném držení těla.

Thora omdlela. Dimitri je na telefonu a slyším, jak říká slovo sanitka.