BTB - 3. kapitola

Překlad: Sinnel

Kor.: Jitka

SMAZANÉ SCÉNY 3

Poslední návštěva

 

Poznámka autorky: Tato smazaná scéna se odehrává na konci knihy tři, Thin Lives, před epilogem, asi tři měsíce po svatbě. Nestala se součástí poslední kapitoly, protože jsem chtěla po té vší úzkosti na konci jen samé šťastné a radostné pocity. A rodina Sorrento tenhle druh emocí nevykazuje, zejména ne zde.

 

Zatímco jejich soukromé letadlo rolovalo po dráze, jejímu manželovi Emmino nepohodlí neuniklo. I když měl sedět až do úplného zastavení letadla, zaslechla cvaknutí kovu a pak už se Calisto přiblížil k ní. Jakmile se jeho rty jemně dotkly jejího spánku, uvolnila se.

„Jsi v pořádku?“

„Nervózní,“ odpověděla Emma upřímně.

Calisto ji znovu políbil. „Bude to v pořádku, bella.“

„Já vím.“

Trapné

Nepříjemné.

Pravděpodobně dráždivé.

Ale na konci návštěvy u své matky a otce bude v pořádku.

Koneckonců, nebude tam zůstávat natrvalo a nemohla být donucena dělat během pobytu ve Vegas nic, co by dělat nechtěla. Všechno tohle jí přišlo velice uklidňující.

Emma už nebyla tou samou ženou, jako před tím, když žila v Las Vegas se svou rodinou. Byla zcela jiná. Vdala se, rozvedla se, stala se matkou a pak se znovu vdala.

Ale ty samé detaily, které z ní dělaly jinou osobu, jí také dělaly obavy, zejména co se její matky a otce týče. Oni nebyli ten druh lidí, kterým by záleželo na sémantice okolností nebo na štěstí člověka. Záleželo jim na zdání. To jediné, o co se starali, bylo to, jak vypadali před ostatními.

Jejich veřejný obraz.

Georgeovi a Minnie Sorrento na čemkoli ostatním jen pramálo záleželo.

Jak by díky Emmě, jako rozvedené katoličce, která se znovu vdala za synovce svého bývalého manžela, s dítětem u boku, její rodiče vypadali?

Vůbec ne dobře.

Udělala vše, co od ní její rodiče požadovali. Vdala se za muže, kterého jí vybrali. Ohledně toho s nimi nebojovala. Nemohla za události, které následovaly a které ji dovedly tam, kde teď byla.

Šťastná.

Milovaná.

Chráněná.

Spokojená.

Zbožňovaná.

„Vždycky můžeme dostat tohle letadlo zpátky do vzduchu,“ řekl Calisto. „Stačí jen rychlá zastávka k doplnění paliva.“

Emma si povzdechla. „Ne, je to v pořádku.“

„Ano?“

„Jsou to moji rodiče,“ řekla Emma. „Prarodiče Crosse. Zaslouží si je poznat, ne? “

Calisto a Emma se podívali na svého syna, který spal přímo naproti přes uličku. Cestování letadlem mu vůbec nevadilo. Dokonce se neprobudil ani v okamžiku, kdy se kola letadla dotkla asfaltu.

Emma by přísahala, že její syn by dokázal prospat i hurikán.

V tuhle chvíli za to byla vděčná.

„Myslíš si, že jim opravdu záleží na tom, zda mají vnouče?“

Emma se zamračila. „Ne.“

„Potom pro tohle nepoužívejme Crosse jako výmluvu, Emmy.“

„To já,“ řekla Emma tiše. „Prostě mám divný pocit.“

Calisto krátce přikývl. „Tak dobře. Jediné slovo a půjdeme. Kdykoli. Pochopila jsi?“

„Ano, Cale. Chápu.“

Věděla, že on každé své slovo myslel naprosto vážně.

Emma ho za to milovala ještě víc.

********

„Emmo!“

Při vysokém - až příliš vysokém, falešném a nacvičeném - pozdravu od své matky se Emma přikrčila. Reakci se jí podařilo skrýt právě včas, aby od Minnie mohla přijmout napůl srdečné objetí.

„Mami,“ pozdravila Emma. „Jak se máš?“

Minnie vysoko mávla rukou. „Hodně práce, jako obvykle.“

Emmu ani trochu nepřekvapilo, když jí máma otázku, alespoň ze zdvořilosti, nevrátila. Minnie se koneckonců zajímala přece jen o své vlastní štěstí. Na radosti ostatních nezáleželo, nemluvě o nedostatku citu.

Calisto zachytil Emmin pohled a když jí nabídl uklidňující úsměv, z tváře mu na okamžik sklouzla jeho chladná maska. Malý Cross byl vzhůru a šťastně seděl v náručí svého otce. V doširoka rozevřených, nevinných očích měl zvědavost, pohled pevně upíral na nového člověka, který se v jeho malém světě objevil. Jeho babička.

„Mami,“ řekla Emma a nasměřovala Minnie k manželovi a synovi, „tohle je Cross. A jsem si jistá, že na Calista si vzpomínáš.“

Minnie blýskla po Calistovi úsměvem. Vnukovi jen stěží věnovala nějakou pozornost.

„Samozřejmě,“ odpověděla Minnie. „Od našeho posledního setkání jsi hodně postoupil, Calisto.“

Emma zahlédla v Calistově pohledu záblesk zlosti, ale velice dobře ji skryl. Emma si všimla, že svá další slova pečlivě volil.

„V našem životě to tak občas někdy funguje,“ řekl Calisto.

Minnie našpulila rty, a když přejela pohledem mezi Emmou a Calistem, v očích měla pobavený záblesk. „Ano, tím jsem si jistá.“

Na to se Calisto neobtěžoval reagovat.

Ani Emma.

„Bába.“

Cross najednou zablábolil slovo, které ho Emma celý týden učila říct - babička – a to konečně upoutalo pohled Minnie. Napjatě se na dítě usmála, jako by neměla sebemenší trpělivost ani zájem o jeho povídání či jeho zvědavost na ni.

„Roztomilé,“ protáhla, „ale na to, aby mě to dítě nazývalo babičkou, jsem až moc mladá a hezká.“

To dítě.

Calisto i Emma na místě ztuhli.

Na druhou stranu Cross ukázal na Minnie, naprosto si nevědomý a bezstarostný ohledně toho, jak ji rozčiloval.

„Bába,“ řekl pevněji, chtěl potvrzení, že určil to slovo ke správnému člověku.

„Ano,“ ujistila Emma svého syna v naději, že to bude stačit k jeho utišení. „To je babička, Crossi.“

„Bože, Emmo.“

Svou matku ignorovala.

Calisto na Emmu mrkl. „Myslím, že potřebuje vyměnit plenku.“ Střelil po Minnie pohledem a dodal: „Dám vám minutku či dvě.“

Jakmile Calisto chodbou usedlosti zmizel, Emma se otočila zpátky na svou matku. Zatraceně tvrdě se snažila nedat najevo svůj hněv za to, jak přímočaře její matka jejího syna zavrhla, ale mizerně selhala.

„Alespoň ses mohla na Cross usmát,“ řekla Emma. „Zamávat na něj. Pozdravit ho. Cokoli. Je to dítě, mami. Nechápe, proč nechceš, aby ti říkal babičko.“

Minnie pokrčila rameny. „Naučí se to.“

Emma se musela vší silou držet, aby mámě nevlepila facku. To by jí nepřineslo nic dobrého a pravděpodobně to byl ten jediný důvod, proč své nutkání potlačila.

Naučí se to.

Jak hloupě a pitomě to znělo.

Přesto Emma věděla, že její matka tomu sama naprosto věřila. Teoreticky se jednalo o stejnou lekci, kterou se Emma musela naučit v době, kdy vyrůstala s Minnie jako se svou matkou.

Byla jen pro show.

Štěstí se dalo koupit.

A zfalšovat.

Pravděpodobně se narodila svým rodičům jen kvůli tomu, že to byla správná věc pro jejich image. Ne proto, že by opravdu chtěli děti.

„Jsi jeho jedinou babičkou,“ řekla Emma tiše.

Calistova matka byla mrtvá. Cross doslova neměl nikoho jiného, kdo by tohle místo v jeho životě zaplnil. Jednou za rok - nebo pravděpodobně i méně často – by se mohly rodiny Sorrento a Donati sejít, a Minnie by mohla alespoň předstírat, že tuhle sračku dá?

Očividně ne.

„Takže?“ zeptala se Minnie.

Emma měla její odpověď.

Stále ji to nijak nepřekvapovalo.

„Víš co,“ řekla Emma s těžkým povzdechem, „neřeš to, mami.“

Vypadalo to, že Minnie už byla dál. „Tvůj otec a strýc brzy dorazí na večeři. Pro chlapce jsi s sebou přivezla chůvu nebo tak něco, že jo?“

„Ne.“

„Ne?“

Bylo skoro směšné, jak šokovaně její matka zněla.

Emma si přála, aby jí na tom záleželo.

„Ne,“ zopakovala Emma a protáhla se kolem své matky, aby šla najít Calista a svého syna. „Vidíš, zkouším věc, kterou jsi ty nikdy nedělala, mami. Ve skutečnosti se tomu říká výchova a milování svého dítěte.“

„Milovali jsme tě.“

Emma se ušklíbla. „Ne dost, a jen tehdy, když to pro vás bylo výhodné.“

To Minnie nepopřela.

Ani nemohla.

*********

„Calisto, pojďme se projít a promluvíme si.“ Maximo se na něj z druhé strany usmál. „Jako všichni dobří donové bychom to měli udělat, že?“

Calisto se s tichou otázkou v očích podíval na Emmu. Je to v pořádku?

Emma přikývla a Calisto předal jejich dřímajícího syna do jejích natažených paží. Netrvalo dlouho a Calisto s Maximem zmizeli z jídelny pryč. Emmu nechali o samotě s jejím otcem.

Minnie se už před dlouhou dobou omluvila a zamířila do postele.

Díky bohu.

„Vypadáš docela dobře, Emmo,“ řekl její otec.

Emma se na George usmála. „Děkuji, tati.“

„A ten malý vypadá být šťastný. Taky zdravý.“

Sevřela Crosse o trochu pevněji. „To je.“

„Přemýšlel jsem, jak se ti bude vést jako matce,“ připustil George. „Co se týče role manželky, o to jsem neměl obavy. Pro tuhle pozici jsi byla vychována. Matka je však zcela jiný příběh.“

„A to proč?“

George s pokrčením ramen usrkl ze své whisky. „Je těžké spojit se s tím a postarat se o děti, když jsi k tomu jistým důvodem byla donucena. Řekl jsem ti, aby ses vdala za Affonsa, ale on byl tím, kdo se dožadoval potomka. Nemyslím si, že je to to samé.“

Měla pro svého otce novinky.

„Je to přesně to samé. Až na to, že svého syna miluji. Naprosto. On se prostě jen narodil. Nežádal o to, aby tu byl.“

„To je dost fér,“ připustil její otec. „I tak sis sama vedla celkem dobře, že? Bez ohledu na Affonsovy činy se ti stále daří dobře a udržuješ si své postavení. Za to jsem na tebe dost hrdý.“

Emma svraštila obočí. „Prosím?“

George se ušklíbl. „Tvůj nový manžel, Emmo. Je to trapná ostuda, že Affonso udělal to, co udělal; vzdal to a odešel a pak, když byl pryč, ti poslal rozvodové papíry, aniž by znovu ukázal svou tvář. A přesto jsi tady, znovu ses provdala za jiného bosse, tím tvé postavení a respekt zůstaly neporušené. Samozřejmě, že rozvod představuje ostudu, ale věřím, že vzhledem ke všemu ostatnímu, čeho jsi dosáhla, můžeme ten přešlap přehlédnout.“

Emma byla zticha, uvízlá mezi nejistotou, zda svého otce slyšela správně, a tím, že byla velice uražená, protože ho slyšela dobře. Věděla, že příběh, který jí opakoval, byl tím, který byl nabídnutý veřejnosti; byl přijat a bylo mu uvěřeno. Stejně tak lidé věřili tomu, že Cross byl ve skutečnosti Affonsův syn, a ne Calistovo, ale to neznamenalo, že se to Emmě muselo líbit. Jistě, byl to bezpečný příběh a cesta k ochraně jejich životů a reputace, ale i tak to bylo pořád zkurveně urážlivé.

Calista milovala.

On miloval ji.

Přála si, aby celý příběh nemusel být tak vymyšlený, jak byl, aby s tím skutečným bylo možné vyjít na světlo.

„Já...“ Emmě na okamžik došla slova. „Jsem šťastná, že jsem ve svém životě udělala alespoň jednu věc, za kterou jsi na mě pyšný, tati.“

Nic takového si nemyslela.

George vypadal stejně potěšený jako vždy.

Emmě z toho všeho bylo špatně. „Omluv mě na okamžik.“

„Můžu chlapce podržet, pokud -“

„Ne, to je v pořádku,“ řekla Emma.

Jako by kurva kdy předala svého syna své matce nebo otci. Nikdy. Kdysi by dala cokoli za to, aby viděla, jak její rodiče vůči ní či jejímu dítěti zjemnili svůj postoj. Teď ve svém srdci prostě nedokázala najít nic, co by o to stálo.

Cross měl matku a otce, kteří ho milovali, kteří by mu nikdy neudělali to, co jim samotným udělali lidé, kteří je měli milovat. Měl celou armádu lidí – rodinu Donati – aby o něj pečovali a doprovázeli ho životem. Calisto se o tom ujistil. I Emma.

Cross tyhle lidi nepotřeboval.

Emma také ne.

Už ne.

Aniž by se obtěžovala rozloučit se svým otcem, z jídelny zmizela.

Calista brzy našla sedět v kanceláři nahoře, spolu s jejím strýcem. Z toho, že byl jejich hovor přerušen, vypadal Maximo podrážděně. Když Calisto ve dveřích uviděl stát Emmu, zatvářil se znepokojeně.

„Teď ne, Emmo,“ řekl Maximo. „Už jsme skoro -“

Calisto zvedl ruku a zastavil Maxima, než stihl říct cokoli víc. Díval se jen na Emmu, na svou manželku, jedinou osobu, na které mu vedle jeho syna nejvíc záleželo. Emma si pomyslela, že to bylo něco, co by Maximo nikdy nedokázal pochopit.

„Emmy?“ zeptal se Calisto.

„Jsem připravená, Cale.“

Neptal se, co tím myslela.

Nemusel.

Za necelé dvě hodiny bylo jejich letadlo ve vzduchu.