Hurricane - 9. kapitola

Překlad: Rebelka

Kor.: Evudar

Roxy

„Jestli kvůli tobě některý z nich zemře, přísahám, že tě zabiju sama.“

Roxy se podívala na Guinevere, když zastavili před Miinou klinikou. Vzhledem k tomu, že byl Josef pokousaný, představovaly nemocnice příliš velké riziko. Ano, Mia pracovala pro gang, aby je dala do pořádku, ale zároveň byla jediná, kdo jim v této situaci mohl pomoct. Josef se zhroutil na předním sedadle, hlavu skloněnou k hrudi, jak lapal po dechu. Kůži mu pokrývala srst a z nehtových lůžek mu trčely drápy.

„Vydrž,“ vylezla z auta a se srdcem až v krku se vrhla na druhou stranu. Andy byl stále v bezvědomí. Moc nekrvácel, ale krk i rameno mu otékaly; tedy vnitřní krvácení. Roxy trhla oběma dveřmi, nebyla si jistá, který z nich potřebuje její pomoc víc.

„Vezmi Josefa,“ řekla Guinevere a Roxy si všimla, že má ruku pevně přitisknutou na Andyho krku. Mezi prsty se jí řinula krev. „Tenhle bude v pořádku, ale musíš ho spoutat dřív, než…“

Ucukla, její bledá kůže se ve slunečním světle podobala mramoru. Když se nad tím zamyslela, vypadala, že sama každou chvíli omdlí. Roxy zaváhala jen na jediný okamžik, než Josefa popadla v podpaží a vytáhla ho z auta. Nezastavili, aby z něj mohla vysát jed, a jeho kůže se začínala zbarvovat do nechutně zelenošedé. Kolem rány po kousnutí na jeho krku se vytvořily živě zelené krusty. Zavrčel na ni, ale když promluvila tichým, konejšivým hlasem, vrčení zmizelo a utichlo.

„Jen vydrž,“ řekla mu znovu. „Doktorka Mia bude vědět, co dělat.“

A když ne?

Mia přišla ke dveřím právě ve chvíli, kdy k nim Roxy došla a táhla Josefa. Při pohledu na něj se jí rozšířily oči a rychle je oba uvedla dovnitř.

„Kousl ho upír,“ řekla Roxy Mie a snažila se, aby její hlas zněl vyrovnaně. „Je to už asi půl hodiny.“

„Tady.“ Mia otevřela dveře do místnosti, která vypadala jako z čisté nerezové oceli.

Uprostřed ležel stůl, na němž visely tlusté kožené pásky. Při pohledu na ně se Josef málem vytrhl z Roxyina sevření. Vrhl se na doktorku, ale ta snadno uskočila stranou a obešla ho, aby ho pomohla Roxy zvednout na stůl.

„Svažte ho, rychle.“

„Josefe, to je v pořádku,“ snažila se mu říct, když mu připevňovala kůži. Bránil se, nadával a vzpíral se, ale Mia ho pevně držela, dokud nebyl zcela spoutaný.

Mia se podívala na rány na jeho těle a vypustila další tichou kletbu. „Byli pokousaní i jiní?“

„Já…“ Roxy nevěděla.

„Je celý pokrytý vlčími kousanci.“

Roxy zavrtěla hlavou. „Já nevím. Stalo se to příliš rychle. Andy je v autě, není v dobrém stavu.“

Mia se na ni pátravě podívala, ale buď jí to nebylo podezřelé, nebo se nehodlala vyptávat. „Běž pro něj, dej ho na druhou stranu chodby. První prioritou je neutralizovat jed v Josefovi, jinak…“

„Zemře,“ ozval se hlas ode dveří.

Roxy se otočila a našla tam Guinevere. Vypadala bledě a nejistě, ale když její pohled spočinul na Josefovi, čelist se jí stáhla a ve tváři se jí objevilo odhodlání. „Doktorko, běž ošetřit Roxannina bratra.“

Mia se zadívala na Guineveru a pod nosem zaklela. „To je…“

„Zasranej upír?“ Roxy se na Guineveru zadívala. „Jo. Je.“

„Udělej, co říkám.“ Guinevera se zamračila na Miu a napřímila se. Vypadala každým coulem jako královna a v jejím hlase zněla autorita. „O Josefa se můžu postarat, ale ne, když se tu obě díváte.“ Mia zaváhala, Guinevera zavrtěla hlavou a prošla kolem nich. „Roxanin bratr vykrvácí. Má mnohočetná bodná poranění a vnitřně krvácí. Musíte ho okamžitě operovat, jinak zemře.“

Mia se ještě chvíli tvářila rozervaně, pak zaklela a vyřítila se z místnosti. Roxy polkla, pohyb byl bolestivý, protože měla sucho v krku.

Josef se svíjel v bolestech. Napjal se proti poutům a vydal zvuk, který byl napůl výkřikem, napůl vrčením. Roxy se natáhla po jeho ruce, ale Guinevere se k ní dostala dřív. Josef se nijak neuklidnil, dokud ho nepohladila po ruce a něco mu nezašeptala do ucha.

„Ty taky odejdi,“ nařídila upírka.

„Ne.“

Guinevera se na ni podívala.

Roxy jí pohled opětovala. „Nikam nepůjdu. Je to tvoje chyba, že jsme v téhle situaci. Nevím, co máš v plánu, ale já Josefa samotného nenechám. Nechci, abys z něj udělala nějakého zombie otroka!“

„To je pravý opak toho, co chci.“ Guinevera se zhluboka nadechla a pak zavrtěla hlavou. „Dobře. Můžeš zůstat. Ale nesmíš mě zastavit. Zavři dveře.“

Tentokrát Roxy poslechla. Když se otočila, Guinevera si už svlékla těsnou halenku. Srdce se jí sevřelo. Samozřejmě. Sex, zaměřující zvíře měniče na páření, a ne na to, aby ve všem vidělo hrozbu, zastavil zběsilost. Ale neutralizoval by také jed? Guinevera k sobě otočila zápěstí a zhluboka se nadechla. Roxy vyrazila vpřed a otevřela ústa, aby se zeptala, co dělá. Než to stihla, zabořila Guinevera zuby hluboko do vlastního zápěstí.

Roxy nadskočila, překvapená tímto činem, ale zdálo se, že si toho Guinevera nevšimla. Otočila své krvácející zápěstí a přitiskla ho Josefovi k ústům. Josef vydal dusivý zvuk a pak začal dychtivě sát. Oči mu živě zrudly.

Roxy stálo všechny síly, aby se udržela na místě a nevrhla se dopředu, aby Guinevere odstrčila. „Co to sakra děláš?“

„Měniči a upíři se zase tak moc neliší. Proto mohou měniči někdy kousnutím proměnit člověka v měniče. Stejně jako upíři, jen náš jed vykoná svou práci a ty potřebuješ rituál.“ Guineveřin hlas byl napjatý. Chytila se okraje stolu a zalapala po dechu. „Oba jsme nelidská stvoření. Hlavní rozdíly jsou v tom, že měniči se tak většinou rodí a upíři nemají schopnost přecházet z jedné podoby do druhé. Když upír kousne měniče, jed se snaží změnit jeho genetickou strukturu.“

Do Josefovy tváře se začala vracet barva, když pokračoval v pití a zvedl hlavu, aby se silněji přitiskl ke Guineveřině paži.

„DNA měniče bojuje s jedem, což má za následek smrt a přechod zvířete měniče do základních instinktů. Ale pokud je v této fázi vneseno dostatečné množství upíří DNA, jed předpokládá, že hostitel je upír, a zneškodní se… stejným způsobem, jakým můžeme zabránit proměně lidí.“

Guinevera se začala třást. Roxy se vrhla dopředu a bez přemýšlení ji chytila kolem pasu. Držela ji tam a udržovala ji ve vzpřímené poloze, aby Josef mohl pokračovat v pití.

Po chvíli, která jí připadala jako hodiny, Guinevera zápěstí odtáhla. Její krev potřísnila ruku i Josefovu tvář. Olízl si rty a červeň v jeho očích se vytratila. Na tváři se mu objevil úsměv, pak se mu oči stočily do týla a on ochabl. Guinevera se prohnula na Roxy a vydala bolestné zakňučení.

„Mám tě,“ slíbila Roxy. Spustila Guinevere na podlahu.

„Budu v pořádku.“ Guinevera si opřela hlavu do nezraněné ruky. „To mě stálo víc sil, než jsem si uvědomovala…“

Roxy ztěžka polkla. Josef dýchal snadněji, méně namáhavě. Jen doufala, že Guinevere mluví pravdu a že mu teď bude lépe.

Guinevera si natáhla nohy a přitom se zavrtěla. „Vím, že mi nevěříš. Nedivím se ti, ne s tou dlouhou, krvavou historií mezi našimi rasami. Ale prosím, věř mi, když říkám, že chci pracovat s měniči. Chci, aby byl mír. Už mám dost smrti.“

„Jsi mrtvá, jak jí můžeš mít dost?“

Guinevera na ni chvíli zírala, než zavrtěla hlavou a beze slova si zamumlala pod nos.

Roxy se zaposlouchala do Josefova dechu a pak si vzpomněla na Andyho. Bolelo ji jít ho zkontrolovat, ale Mia už by přece operovala, ne? A jak dlouho bude trvat, než sem přijde Tajfun a bude je hledat? Co když mu Mia zavolala a on už je na cestě sem? Nebo jestli přivede některého z dalších vlků zraněných v boji, aby je ošetřila.

„Dobře, královničko.“ Roxy se od upírky odtáhla, čímž jí umožnila udržet si vlastní váhu, a zadívala se na ni. „Je načase, abych dostala nějaké zatracené odpovědi. Nevím, co jsi Josefovi řekla, že tě tak chrání, ale je jasné, že tě považuje za něco důležitého. Teď. Proč mi neřekneš, o co jde? Proč se tě tví vlastní lidé snaží svrhnout, co? Co jsi udělala, že tě tak nenávidí, že tě chtějí mrtvou?“

Guinevera na ni dlouhou chvíli hleděla a pak se podívala jinam. „Na to není jednoduché odpovědět, pokud se nechceš pustit do celé upírské politiky. Stačí říct, že se snažím najít způsob, jak spolupracovat s měniči, a je mnoho mých lidí, kteří to považují za zradu. Lidé, kteří kvůli měničům ztratili své blízké. Upíří paměť je dlouhá.“

„Stejně jako moje,“ vyhrkla Roxy. „Kvůli upírům jsem přišla o rodiče, tak mi promiň, že tě neberu za slovo. Co já vím, snažíš se Josefa zatáhnout dovnitř, abys na něm mohla provádět pokusy. Mohla bys ty lidi, kteří po tobě jdou, nastražit jako červené stopy, abys ho přesvědčila, že mluvíš pravdu.“

„Říkám pravdu.“

„A proto jsi během té hádky jen seděla na zadku a dělala ze sebe pěknou slečinku v nesnázích?“

Guinevera se zašklebila. „Já nejsem dáma v nesnázích! Ale teď jsem na půl cesty mezi člověkem a upírem. Už tři dny jsem nejedla a věděla jsem, že kdybych odešla z auta, skončila bych spíš na obtíž než jako pomoc. Už jsem se ale chtěla vzdát, když jsem viděla, jak špatně to s vámi dvěma vypadá.“

Roxy si odfrkla.

Guinevere zavrtěla hlavou a svěsila se na nohu stolu. „Je mi jedno, jestli mi věříš, nebo ne. Jen bych si přála, aby mě byl Tajfun ochotný poslechnout. Mezi upíry se toho děje víc, než si myslí, a jsou věci, o kterých by měl vědět.“

„Co třeba?“

„Nepokoje. Občanské války. Moje království není jediné, kterému hrozí převrat.“ Guinevera se zachvěla. „A mluví se o návratu pána. Věř mi, když říkám, že to je to poslední, co chci. Znamenalo by to konec všeho.“

Roxy se nahrbila zpátky k ní. „Pán? Myslíš něco jako vládce všech upírů?“

„Myslím prvního upíra. Boha.“

Roxy vykulila oči. Bůh. Vážně? Jestli si Roxy byla něčím jistá, tak tím, že bohové neexistují. Ještě chvíli počkala a pak vytáhla Guinevere na nohy. Naposledy se podívala na Josefa, odtáhla upírku do čekárny a strčila ji do křesla. S úlevou si všimla, že žaluzie jsou zatažené a na dveřích visí cedule, že klinika je zavřená.

„Taky jsi byla pěkně potrhaná.“ Guinevere vstala, popadla soupravu, která ležela na recepčním stole, a ztěžka se posadila. Gestem ukázala na místo vedle sebe. „Posaď se a nech mě, ať tě očistím.“

Roxy se na okamžik zadívala, ale pak si velmi dobře uvědomila, jak moc ji to bolí. Neochotně přikývla a klesla na židli vedle ní. Guinevera jí začala čistit rány na zádech a broukala, když Roxy zavrávorala.

„Vím, že máš o Josefa kvůli mně strach,“ začala Guinevera, její hlas byl tichý a váhavý. „Ale nemusíš se bát. On mi nevěří. Věří tobě.“

Roxy se kousla do uštěpačné odpovědi a mlčela. Důvěra. Důvěra bohužel nebyla totéž co láska.