Thunder - 10. kapitola

Překlad: Rebelka

Kor.: Evudar

Hrom

Eldric se skrčil z dohledu a Zane zaklel. Upíra by moc nezabilo, ale kulka v hlavě by ho určitě zpomalila. Když už byl Eldric mimo dohled, zamířil na pneumatiky. Jednou rukou držel pevně motorku, zhluboka se nadechl a stiskl spoušť. Pneumatika praskla a auto se zhouplo ze strany na stranu. Ušklíbl se, když zaskřípěly brzdy a auto narazilo do telefonního sloupu.

Zapřáhl se do přední části vozu jako první. Řidič začal vystupovat z auta, ale Zane mu vpálil kulku do mozku. Eldric se vypotácel ze zadního sedadla. Jejich pohledy se na okamžik setkaly. Z dlouhých škrábanců kolem očí stékala Eldricovi po tváři krev. Zane zvedl zbraň a vystřelil.

Výstřel šel mimo. Eldric sebou trhl, zavrčel a rozběhl se. Otočil motorku. Otočil plyn a uháněl kolem zadní části auta k chodníku. Tam zastavil, aby mohl lépe zamířit, a znovu zvedl zbraň. Eldric se ohlédl, zaklel a vrhl se stranou, když Zane znovu a znovu vystřelil. Zbraň cvakla a on zavrčel a chystal se za ním vyrazit, když se za jeho zády ozvalo masité zadunění.

„Zane!“

Otočil se za Melaniiným hlasem. Vyškrábala se z místa, kde spadla na chodník, vykročila k němu a zvedla ruce, jako by ho chtěla obejmout. Kolena a dlaně měla odřené, tělo nahé. Z malé ranky na rtu jí kapala krev.

Zane byl na zlomek vteřiny v pokušení se otočit. Opustit ji a vydat se za Eldricem, protože ho spalovala potřeba odpovědí a pomsty. Ale jeho vlk zavrčel a vyjel na něj, že se na něco takového vůbec odvážil pomyslet. Hořce si pod nosem zaklel, když se otočil zpátky k Eldricově prchající postavě – byli tam další upíři a on netušil, jestli Melanii nesledují a nezabijí, když ji opustí.

Ztuhla, když zaklel, s očima dokořán.

„Nasedni,“ řekl jí. „Rychle, než tě přijdou zatknout policajti.“

Ruce jí klesly a tváře zrudly. „Mě? To ty máš zbraň.“

„Neslušné obnažování, dámo. Jsi nahá.“ Nahá. Jeho vlk znovu zavrčel, když uvažoval o tom, co mohl Eldric udělat. Shodil ze sebe koženou bundu a podal jí ji. Natáhla si ji a zjevně znechuceně zafuněla, když se ji pokusila zapnout, jen aby zjistila, že se nedá zapnout přes prsa.

„Oblékni se,“ zopakoval Zane.

Melanie se vyšplhala za ním. Uzel na hrudi se mu uvolnil, jakmile ho objala rukama, ale nepromluvil. Otočil motorku a rozjel se po silnici. K Hurikánovi se vrátili rychle a Zane ji uvedl dovnitř. Stále ještě byla přetěžce cítit jako on.

„Jsi v pořádku?“ zeptal se, jakmile byli na chodbě a v bezpečí před cizíma očima.

Upřeně na něj hleděla. „Jo. Promiň, že jsem ti zabránila…“

„Nezastavila jsi mě.“ Dotkl se rány na jejím rtu a oči se mu zatměly, když zavrávorala. „Řekla bys mi, kdyby ti ublížil, že?“

„Jo,“ vydechla, oči vytřeštěné, když se přisunula o něco blíž. „Ale on ne. Potrhala jsem mu tvář docela dobře, ne?“

Jeho vlk přestal přecházet. Potěšeně zavrčel a on se neubránil úsměvu. Jeho rty se chvěly touhou ji políbit. Taky by to udělal, kdyby nepokračovala.

„Jak jsi vůbec věděl, že máš jít za mnou?“

Zaneův pohled mírně potemněl. „Přivedl jsem sem mámu, viděl jsem upíry. Mezi mnou a Hurikánem jsme je zabili a pak jsi tu nebyla. Popadl jsem jednu z jeho motorek a vydal se za tebou. Věděl jsem, že Eldric zamíří do Easthallow, protože tam žije Tajfun a upír by potřeboval jeho svolení, aby si tě mohl přivlastnit. Jsem rád, že jsem tě našel. Kdyby se ti něco stalo…“

Nechal se unést. Ruka se mu třásla při pomyšlení na to, co by se stalo, kdyby přišel pozdě. Jeho vlk zavrčel potřebou ji chránit a on se nedokázal zastavit. Objal ji kolem ramen a pevně si ji k sobě přitáhl, potřeboval ji cítit v náručí. Potřeboval ji mít u sebe a v bezpečí.

Zaplavila ho úleva. Byla tady. Byla v bezpečí. Upíři byli prozatím pryč. Musí zajistit pozemek, ale teď ho zajímalo jen to, že ji drží v náručí. Melaniiny paže ho objaly kolem pasu. Její tvář se mu tiskla k rameni.

„Já taky,“ zašeptala.

Zane se přiškrceně zasmál. „Myslel jsem, že jsi říkala, že nemáš ráda gangstery.“

„A ty jsi říkal, že nemáš rád na věčnost.“

„Kéž bych ti mohl říct, že ne a že ty jsi to změnila.“ Objal ji pevněji. „Sakra, jsem v háji. Chci tě, Melanie. Chci to s tebou dělat navždy. Ale nemůžu se vzdát svého postavení. Nemůžu se vzdát Bratrstva. A to včetně všeho, co k tomu patří. Nejsem žádný rytíř v zářivé zbroji.“

Melanie ho na okamžik pevněji stiskla a pak ho pustila. Odstoupila a její výraz byl zklamaný. „Já vím, že nemůžeš.“

Nebylo už co říct. Chvíli na sebe hleděli a pak se přesunuli jeden kolem druhého, každý se svým vlastním úkolem. Zaneovi se srdce usadilo někde u prstů na nohou. Myslel si, že Tornádo a Stín jsou blázni, když si berou druhy, ale teď už věděl, jak to bylo doopravdy – nebyla to volba. Nechtěl se do Melanie zamilovat, ale byl tady. Byla středem jeho světa a on věděl, že mu nikdy nebude dovoleno si ji nechat.

***

Tajfun dorazil do sídla a vypadal, že se chystá zabíjet. Zaneův vlastní vlk se v odpověď na hrozbu vztyčil, ale když na něj Tajfun zíral se zuřivostí a ohněm v očích, Zaneův vlk se alfovi uklonil. To mu nejspíš zachránilo život.

„Vysvětluj,“ zavrčel na něj Tajfun.

Zane to udělal, přičemž zachoval pevný a klidný hlas. Tajfun poslouchal a nepřerušoval ho. Když skončil, zavrtěl Tajfun hlavou a přejel si rukou po zacuchaných vlasech.

„Zasranej idiot,“ vyštěkl na Zanea. „Tohle je věc, kterou potřebuju vědět dřív, než se to zvrhne v katastrofu. Teď se Eldric vydal za králi a donutil je, aby mi dýchali na krk a dovolili mu zabíjet. A jestli se rozhodne zabít tebe, dobře ti tak! Idiote! Měl bych tě zbavit tvého postavení hned teď. Co je to za alfu, který se takhle vyjebává a dělá tak velkou chybu? Jsi idiot a já bych ti měl utrhnout hlavu!“

„Hej!“ Hnědý pruh přešel před ním a Melanie se protlačila mezi nimi. Dala si jednu ruku v bok a šťouchla Tajfuna do hrudi. „Takhle s ním mluvit nemůžeš. Kdo si sakra myslíš, že jsi? Tohle je alfa, se kterým mluvíš.“

„Melanie…“

Tajfun zúžil oči. „Je to alfa Ivywoodského oddílu. Já jsem alfa celého zasraného Bratrstva. A kdo jsi sakra ty?“

Melanie se stáhla, ale rychle se narovnala. „Někdo, kdo se nebude krčit před tvou velkou děsivou zastrašovací taktikou.“

Tajfun na ni zavrčel. Zane jednal bez přemýšlení. Popadl Melanii za paži a odtáhl ji od Tajfuna, pak se před ni posadil. Z hrdla se mu vydralo zavrčení, jak se mu zvedly klouby. Na konci prstů se mu začaly tvořit drápy. Tajfun zavrčel, ale tentokrát neustoupil.

„Vyzýváš mě, Hrome?“ Tajfun jako by se s každým slovem zvětšoval.

„Jen jestli se pokusíš znovu vztáhnout ruku na mou družku.“

Melanie za ním zalapala po dechu. „Co to kurva je?“

Zane sebou trhl, když se ohlédl přes rameno. „Jo. Jsi moje družka. Nelíbí se mi to o nic víc než tobě, ale je to tak. Jsi moje družka a já nedovolím, aby ti někdo ublížil.“

„Všichni moji alfové se mění v idioty.“ Tajfun zavrtěl hlavou a vypadal vážně naštvaně.

„Jak dlouho tu dívku znáš? Nanejvýš pár týdnů? Vím, jak ses s ní seznámil,“ dodal, když Zane otevřel ústa. „Do prdele. Měl bych zavést pravidlo, že spáření muži jsou okamžitě vyhoštěni z Bratrstva. Uvědomuješ si, jak hloupě skončíš, když jsi připoutaný k ženě, zvlášť k takové, která nemá ani páru o tom, co ta těžká rozhodnutí vlastně znamenají?“

Zane na něj dlouhou chvíli zíral. Tohle si myslel i on sám – a možná si to část jeho já stále myslela. Ale nemohl změnit to, co cítil.

Melanie se mezi ně znovu vmísila. „Podívej, Tajfune nebo jak se jmenuješ. Svůj záchvat vzteku si můžeš užít později.“

Chtěla se snad nechat zabít? Zane se napjal, když se Tajfunovi zablesklo v očích.

„Eldric mě chce. Ale ne proto, aby mě zabil. Celá tahle výměna, kterou máš v plánu? Jsem si zatraceně jistá, že krade měniče určené k smrti a experimentuje na nich. Používá krev měničů, aby se upíři mohli procházet na slunečním světle. A chce vytvořit křížence měniče a upíra. Podle toho, jak mluvil, si myslí, že ho to udělá nepřemožitelným.“

Tajfunovy oči se ještě více rozbouřily. Zane znovu stáhl Melanii zpátky, připravený v případě potřeby zaútočit na druhého alfu. Tajfun však neudělal žádný pohyb, jako by se chystal zaútočit. Odvrátil se, ruce svíral a rozpažoval. Po dlouhé chvíli se k nim otočil zpět. Z tváře se mu zcela vytratily veškeré emoce.

„Podívám se na to. Pokud jsou v upířích královstvích drženi měniči, pak za to upíři zaplatí. Ale,“ znovu se zadíval na Zanea, „to nic nemění na tom, že jsi zabil upíra na upířím území. Podle smlouvy musí být výměnou za ten život obětován život.“

„To nemyslíš vážně!“ Melanie se vrhla vpřed a Zane ji chytil. Zelené oči se jí rozzářily a na konečcích prstů se jí vytvořily ostré drápy. „Eldric zaútočil první! Kousl Zanea, vypil mu krev a unesl jeho matku! Copak to neporušuje tu vaši malou dohodu? Nebo na tom nezáleží, stejně mě jim vydáš?“

Tajfun zavrtěl hlavou a nechal Zanea, aby si oddechl. „Eldric na tebe nemá žádný nárok. Podle staré smlouvy si mohli vybrat oběť podle libosti, ale podle nových podmínek je darovaným životem ten, kdo upíra vůbec zabil.“

Zane zachmuřeně přikývl. Přijal by to, kdyby to znamenalo, že Melanie bude v bezpečí.

Ta však začala bouřlivě nadávat, křičet a prskat, zatímco se jí brousily zuby. Zane se bál, že zaútočí na Tajfuna a zraní se, ovinul jí ruce kolem pasu a odtáhl ji od sebe. Přitiskl jí lokty k bokům, ale ona sebou neustále mrskala, zmítala se a prskala.

„Znáš historii mezi mnou a Eldricem. Schválně se na mě zaměřil, popichoval mě…“

„Všichni známe historii mezi vámi,“ přerušil ho Tajfun. „A Eldric sám uklouzl a zmínil se, že se od tebe napil na území Bratrstva. Díky tomu jsem mohl vyjednávat. Vy dva budete při příštím úplňku bojovat na život a na smrt. A to je to nejlepší, co pro tebe můžu udělat.“

Zane se uvolnil. Byl větší a silnější než Eldric, v boji jeden na jednoho měl dobrou šanci. Upíří králové s tím museli souhlasit, protože už byli také unavení z Eldricova dramatu.

Byla však chyba, že povolil sevření, protože jakmile to udělal, Melanie se mu vytrhla. Její pěst vylétla a udeřila Tajfuna přímo do nosu. Hlava mu trhla dozadu a on podivně zafuněl. Zane zaklel, popadl ji a otočil se, aby jakákoli odplata šla spíš na něj než na ni.

„Tvoje pravidla jsou na hovno,“ vyjekla Melanie. „Jsou na hovno!“

Tajfun si protřel nos, zkontroloval ruku, jestli není od krve, a podíval se na ni. „Drž ten svůj chlupatý ocásek dál od záležitostí Bratrstva.“

„Jsem Zaneova družka,“ opáčila a bránila se jeho sevření. „To znamená, že záležitosti Bratrstva jsou moje záležitosti!“

Tajfun zavrčel a ukázal na ni prstem, ale oslovil Zanea. „Odveď tu kočku z mého dohledu, než jí zlomím vaz.“

Zane zavrčel, jeho vlk se rozzuřil nad hrozbou, která se týkala jeho družky, ale byl chytřejší, než aby se s tímhle pokoušel bojovat. Popadl Melanii kolem pasu a přehodil si ji přes rameno. Zatímco kopala a křičela na něj, aby ji pustil, rozběhl se pryč. Nezastavil se, dokud nebyli v její ložnici a on nezavřel dveře. Teprve tam ji postavil na zem.

Po tváři se jí kutálely slzy. „To Eldric tě napadl, to on by měl být v oprátce.“

„Budu v pořádku. Je vychrtlý a vždycky utíká, když dojde ke rvačce.“ Zane ji jemně objal kolem ramen. „O mě se neboj.“

„Samozřejmě že se o tebe budu bát. Jsi můj druh.“

Zane sebou trhl a ustoupil.

Melanie vytřeštila oči. Odvrátila pohled. „Ah, to tys to před chvílí říkal.“

„Ne…“ Zane ji vzal za ruku a vedl ji k posteli, nejistý, jak v tom pokračovat. „Ehm… Melanie… o tom, co říkal Eldric o hybridech upírů a měničů…“

Pokrčila rameny a stále se na něj nedívala. „A co s tím?“

Zane ztěžka polkl. „Já… možná jsem jeden z nich.“

„Cože?“

„Ne tak nahlas,“ sykl Zane. Chvíli se na ni díval, ale ona mu pohled jen oplácela.

„Existuje možnost, že Eldric je můj otec. Ale to nikdo nesmí vědět.“

Melanie otevřela ústa a pak je zase zavřela. Očividně byla příliš ohromená, než aby promluvila.

Zaneovi v krku zabublal bezděčný smích. „Strávil jsem půlku života bojem s upíry. Teď se ukazuje, že jsem možná nepřítel, proti kterému jsem vždycky bojoval. Ale dává to smysl. Upíří jed… působí na mě jinak. Mám vysokou odolnost, a i když jsem ve fázi vzteku, nepřicházím o rozum… alespoň obvykle ne. Bože! Jestli jsem jeden z nich…“

„To na to tobě nic nemění.“

Zane mlčel.

„Jestli tě zplodil Eldric, znamená to jen, že on byl jen tím, kdo tě zplodil. To nic nemění na tom, kdo jsi, Zane.“ Vzala jeho tvář do dlaní a vtiskla mu na ústa jemný polibek. „Nemění to nic na tom, co cítím, ani na tom, co pro mě znamenáš. Jsi můj druh. Neuvědomila jsem si to, dokud jsi to neřekl, ale je to jediná věc, která dává smysl. Jsi můj druh a já tě miluji.“

V očích ho pálily slzy. Zane objal svou družku kolem ramen a utěšoval se její přítomností.

Jeho ústa se přitiskla na její a hladově se k sobě tiskli, zoufale toužili být si nablízku, prožít tuhle chvíli, zatímco svět kolem nich mizel.