Překlad: Lucianna
Současnost…
Zírám na její náhrobní kámen a čtu tu krásnou báseň, vytesanou do nádherného mramoru. Jsou tam čerstvé květiny a pár plyšáků u jejího hrobu. Je to hezký pohled, hřejivý a útulný. Můžete říct, že jí její rodina zbožňovala; můžete to vidět v úsilí, které pro ni věnovali jejímu okolí.
Nikdy jsem ji nepřišla navštívit, nikdy jsem skutečně nechtěla čelit tomu, co jsem udělala.
Ale jsem tady, u jejího hrobu, na kolenou uprostřed temné noci, připravená se jí postavit.
Připravená s ní mluvit.
Připravená jí říct, co jsem měla říct už před dlouhou dobou.
Tohle mělo být první místo, které bych navštívila. Ale nebylo.
Měla být první na mém seznamu. Ale nebyla.
„Ahoj.“ zaskřehotám, hlas ještě roztřesený z toho vzlykání cestou sem.
Potom co se stalo dnes večer vím, že musím najít odpovědi jednou pro vždy, ale hlavně, dlužím Celii to, že sem přijdu a promluvím s ní. Tohle jí dlužím víc než cokoliv jiného.
„Měla jsem přijít už dávno,“ zašeptám. „Ale pravda je, že jsem se bála. Byla jsem vyděšená z toho, co mi postavení se tomu tváří v tvář, udělá. Byla jsem vyděšená, že mě to zlomí. Zasloužíš si však, abych tady byla. Mám ti toho tolik co říct, Celie, ale nevím, kde začít.“
„Ani jsem tě neznala. Nevěděla jsem, jaká jsi byla, nebo jakým člověkem ses stala, ale vím, že když ses mi podívala do očí ten večer, něco jsem viděla. Viděla jsem bolest a žal a něco, co tě zlomilo tak hluboce, že jsi mi vstoupila před auto.“
Roztřeseně se nadechnu, protřu si tvář rukama a pokračuji, „Nevím, co se ti stalo, ale přísahala jsem, že to zjistím a udělám to. Zasloužíš si, aby za tebe někdo bojoval. Zasloužíš si to. Hlavně si zasloužíš, abych ti řekla, jak moc je mi to líto. Tak moc se omlouvám, Celie. Kdybych dávala pozor, možná jsem mohla zastavit včas. Možná jsem mohla vylézt z auta a mohly jsme si promluvit. Staly bychom se kamarádkami. Možná bys mi řekla, proč jsi tam ten večer byla.“
Slzy mi stékají po tvářích a tiše škytnu. „Možná jsem tě mohla zachránit. Nemůžu tě zachránit teď, Celie, ale můžu ti získat spravedlnost, jakou si zasloužíš. Zjistím, co se ti stalo. Zjistím, jestli ti někdo ublížil a zjistím kdo. Opravdu si přeji, abys tady teď byla, takže bych ti to mohla říct osobně, ale nemůžu. Je příliš pozdě. Takže se omlouvám. Opravdu se omlouvám. Ujistím se, že budeš odpočívat v pokoji, Celie. Slibuji ti to.“
Přejedu prstem po chladném kameni a pak se vytáhnu na nohy, narovnám ramena a zhluboka se nadechnu, roztřeseným dechem.
Jsem připravená.
Jsem připravená tohle ukončit.
Vím, přesně, kde začít.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkujeme za komentář! :-)