RK - 46. kapitola

Překlad: Lenny

Kor.: Lucianna

COLE

 

"Co to kurva?" Stone zakřičí a přeskočí pult. "Právě jsi ho zmlátil do bezvědomí." Klesne vedle něj. "Pane G, probuďte se."

 

Ten sráč má štěstí, že jsem udělal jen tohle... zatím.

 

Plivnu starci do obličeje. "To má za to, že zneužívá dospívající dívku."

 

Pár lidí v restauraci zalapá po dechu. Někteří začnou fotit.

 

Dobře. Ať si to zdokumentují a roznesou to na sociálních sítích a ve zprávách.

 

Jestli někdo Sawyer ublíží, tak ho kurva zničím. Jednoduché.

 

Škoda, že jsi necítil takovou ochranu vůči Liamovi – posmívá se moje mysl.

 

Možná by pak nebyl mrtvý.

 

Zrak mi zahalí rudá mlha, když ochromující bolest zatlačím co nejdál.

 

"O čem to kurva mluvíš?" Stone zařve. "Jaká dospívající holka?" S hrůzou vytřeštěnýma očima se podívá na Biancu, která se vrací dovnitř hlavními dveřmi. "Ty děvko."

 

Popadnu ho za vlasy. "Ještě jednou nazvi mou sestru děvkou. Troufni si, kurva."

 

Vezmu jeden z nožů na máslo z jednoho ze stolů a podříznu mu zatracený krk centimetr po centimetru.

 

"Je to děvka, protože si vymýšlí pomluvy o panu Gonzalesovi," zakřičí.

 

Bianca vypadá uraženě. "Já jsem si nevymýšlela pomluvy o panu Gonz– do prdele." Vina jí zbarví obličej. "Když o tom tak přemýšlím, možná ano."

 

"Jo, vymyslela, děvko -"

 

Dám mu facku. "Považuj to za své poslední varování. Až se to příště stane, zabiju tě.“

 

Zavrčí. "Znám pana Gonzalese od dětství. Na tvou malou sestru by ani nesáhl, kámo. Přísahám na svůj život."

 

Vůbec netuším, o čem ten čurák mluví. "Bianca? Ta s tím nemá nic společného -“

 

"Vlastně ano." Promne si spánky a řekne: „Vymyslela jsem si to, Cole. Sawyer se svým šéfem nespí."

 

Stone začne kašlat. "Sawyer? Děláš si srandu? Samozřejmě, že nespí s panem Gonzalesem. Co se to sakra děje s vaší rodinou? Všichni jste manipulativní sráči.“

 

Zabodnu pohled do Biancy. "Proč sis to vymyslela?"

"Protože jsem věděla, že když tě donutím na Sawyer žárlit, necháš mě na párty zůstat, protože ten večer byla můj odvoz domů." Podívá se na pana Gonzalese, který se začíná probouzet ze spánku. "Nikdy jsem si nemyslela ... Nechtěla jsem, aby se něco z toho stalo."

 

Stone se postaví. "Vypadněte. Oba dva."

 

"Ty tady nešéfuješ ..." začne říkat Bianca, ale přeruší ji zvuk vyzvánějícího telefonu.

 

Stone obrátí svůj rozzlobený pohled na mě. "Jak se královskému zmetkovi, jako jsi ty, podařilo získat hodnou holku, jako je Sawyer, můžu jen hádat." Pomáhá panu Gonzalesovi vstát ze země. "A teď odejdete, sráči, protože nemáme zájem být námětem pro drby." Zlostně pohlédne na Biancu, která stále telefonuje. "Předělávačka fotek ptáků ve photoshopu." Zlostně pohlédne na mě. "A bratr mrtvého dvojčete."

 

Nepřemýšlím, jen se začnu ohánět.

 

"Cole, přestaň."

 

Bianca se mě od něj snaží odtrhnout, ale nemůže.

 

Já nemůžu.

 

Nemůžu mu přestat ubližovat.

 

Nemůžu se zastavit od toho, aby za to zaplatil.

 

Nemůžu přestat cítit vinu ...

 

"Cole, prosím." Sirény v dálce ji přimějí, aby mě silněji škubla za ruku. "Policie je na cestě." Když to nezabere, řekne: "Právě mi volal Oakley. Sawyer má potíže. Potřebuje tě."

 

Sawyer? Má potíže? Je to jako injekce adrenalinu přímo do srdce.

 

Vyskočím na nohy. "Kde je?"

 

Těká očima kolem sebe. "Je ... u Christiana."

 

 

***

 

"Teď, když jsi trochu klidnější, musím k tobě být upřímná," řekne Bianca, když vypnu motor.

 

Slyším, jak odtud duní hudba.

 

"Nemůže to počkat až poté, co najdu Sawyer?"

 

"Sawyer nemá potíže. Oakley mi řekl, abych ti to řekla, abych tě přinutila odejít dřív, než se objeví policajti.“

 

Sakra. To se dneska všichni rozhodli, že budou zatraceně lhát?

 

Začnu se smát.

 

Když jsou sračky, ve kterých jste uvězněni, 2 metry pod zemí, když je bolest tak silná, že si nemůžeš užít ani unci štěstí, aniž by vám někdo připomněl vaši největší chybu a největší ztrátu... nedá se nic jiného dělat.

 

Až na máčení se ve své bídě.

 

Protože si zasloužíš každou zatraceně bolestivou vteřinu.

 

"Cole." Bianca zbledne. "Začínáš mě trochu děsit."

 

Můj šílený smích narůstá. "Jen trochu?"

 

"Možná bychom měli jít domů -"

 

"Ne." Vytrhnu klíčky ze zapalování a hodím jí je. "Jeď domů sama, pašáku."

 

"Cole -"

 

"Ne."

 

Nechci o tom kurva mluvit.

 

Nemůže mě psychoanalyzovat jako jednoho ze svých budoucích pacientů.

 

"Chybí mi -"

 

Udeřím pěstí do palubní desky. "Do prdele sklapni."

 

"Dobře," řekne tiše. "Nemusíme o tom mluvit."

 

"Nechci o tom vůbec mluvit."

 

"To je v pořádku. Můžeme dělat něco jiného. Cokoli chceš."

 

Otevřu dveře svého auta a vstanu.

 

Teď chci udělat jen jednu věc.

 

Opít se a otupit bolest.

 

Být na chvíli Šťastná Sedmička ... protože být Coltonem mě tak zatraceně štve, že bych to nejradši všechno ukončil.