HH - 20. kapitola

Překlad: Lusesita

Kor.: Kačka

Dane

Poslední tři dny jsou učiněným peklem. Ten pitomý úsměv jsem si nalepil na tvář tolikrát, že možná budu mýt zlomenou sáňku. Nenávidím vše, co dělám. Nesnáším předstírání, že je kapela zpět kvůli médiím a že natáčíme, když ve skutečnosti sedíme v místnosti a vyjednáváme o smlouvě. A nesnáším, že jsem pryč od Nel a Jaxona.

„Dane, prosím tě. Jen nás poslechni, chceme jen další desku, ani nemusíš na turné, stačí nahrát album, a pak můžeš jít.“ Brent se snaží všechny uklidnit, ale oba víme, že nahrávací společnost bude chtít turné, obzvláště pokud vyjde najevo, že je naše poslední. Fanoušci budou žrát naše rozlučkové turné víc, než všechny předchozí dohromady. Vím, že to ví a podle spokojeného úšklebku na Frankieho tváři to ví taky.

„Dane.“ Podívám se na svého právníka a uvažuju, proč mu platím tolik, když mě z toho nedokáže dostat. „Proč se nevrátíš do hotelu a nepopřemýšlíš o všem a můžeme si zase promluvit zítra.“

Přikývnu a nic neřeknu, když opouštím pokoj. Zavolám si odvoz a čekám u zadního vchodu, abych se vyhnul fanouškům. Proto jsem se odstěhoval. Kvůli tomuto úzkostnému a nervóznímu pocitu, kdykoli jsem tady. Proniká mi do kostí a vše, co chci udělat je zavolat Nellie a slyšet její sladký hlas. Chci, aby mi Jax vyprávěl, jaký měl den, co dělal ve škole a co bylo v jeho oblíbeném pořadu.

Chybí mi.

 

***   

 

„Ahojky,“ Nellin hlas je hudbou pro mé uši. Lehnu si na postel a dívám se na televizi, kde dávají nějaký sitcom, který jsem nikdy neviděl.

„Ahoj miláčku, probudil jsem tě?“ Podívám se na hodiny a zjistím, že už je víc, než v kolik chodí spát, ale když uslyším její tlumený smích, usměju se.

„Ne, právě jsem dala Jaxona do postele, už počtvrté za tenhle večer.“ Povzdechne si a já si přeju, abych tam mohl být a pomohl jí. „Jaký jsi měl den?“ Zívne, sundám si boty a udělám si pohodlí.

„Frustrující,“ připustím. Řeknu jí všechno, co se stalo na schůzce včetně skutečnosti, že všichni chtějí, abych nahrál další album.

„A ty to vážně nechceš?“ Zeptá se. Chvíli o tom přemýšlím, protože tohle je poprvé po pár měsících, kdy mám s někým o téhle sračce mluvit.

„Upřímně řečeno, když jsem se sem vrátil, bál jsem se, že změním názor. Že bych se do tohoto života znovu zamiloval…“

„A stalo se?“ Strach v jejím hlase mi láme srdce.

Toho jsem se bál, když jsem odjížděl. Že to bude brát jako důkaz, že to, co jsem řekl o Vánocích, nic neznamená. A skutečnost, že jsem se do ní zamiloval, nemá nic společného s ní, ale jen že chci vycouvat ze smlouvy.

„Vůbec ne.“

Úlevně vydechne a já zavřu oči a opřu hlavu o stěnu.

„Chybíš mi,“ přiznám, miluju, jak nasaje vzduch, a já zasténám do ticha hotelového pokoje.

„Taky mi chybíš. Už víš, kdy přijedeš domů?“

„Bože, miluju, když nazýváš tvůj byt domovem.“ Posadím se, sevřu si kořen nosu a představuju si, jaký by byl život, kdyby její byt byl i mým domovem. „Nevím. Doufám, že brzy, ale podle toho, jak probíhalo dnešní jednání, tak to nevypadá moc dobře.“ Když Nel nic neřekne, zhluboka se nadechnu.

„Pořád jsi tam, zlatíčko?“

„Jo, jen nesnáším, že jsem tak daleko od tebe, když vím, že jsi obklopen všemi těmi ženami, které by udělali cokoli, aby byli tvé…“

„Přestaň Nellie. Přestaň takhle uvažovat, protože je to kravina. Kdybych mohl, odletěl bych k tobě a Jaxonovi hned teď, ale potřebuju zůstat a tohle vyřešit. Kvůli mně, nám, dobře?“

Trhaně dýchá a já vím, že brečí.

„Nel, bejby, lámeš mi srdce.“ Udělal bych cokoli, abych jí mohl právě teď držet v náručí… ukázat jí, jak moc pro mě znamená, ale právě teď to jediné, co mám je můj hlas.

„J-já se o-omlouvám –“ zanaříká a mně se sevře srdce.

„Zlato, poslouchej mě. Budu doma tak brzy, jak jen budu moct, jo? Jestli chceš, můžu tobě a Jaxonovi obstarat letenky sem.“ Nesnáším tenhle nápad, protože by se o nich tisk dozvěděl, ale pokud by se cítila lépe, udělal bych to.

„Nemůžeme. Od příštího týdne začíná Jaxonovi škola a Brian ho na tento víkend vyzvedne, takže…“

Tiše se proklínám, protože vím, že má pravdu.

„Dobře, něco vymyslíme, jo?“

Znovu zívne a já pocítím vinu, že ji bráním spánku.

„Jsi unavená, zlato, proč se nejdeš vyspat?“

Souhlasí, rozloučíme se. Doufám, že tuhle sračku rychle vyřídím, abych se mohl vrátit ke své ženě a už ji znovu nenechat samotnou.

 

***   

 

Už jsou to zatracené dva týdny a já jsem pořád v LA. Volám Nel každý večer a snažím se napravit, že nejsem tam, kde bychom chtěli, abych byl. Neříkám, že je to snadné; sex přes telefon je mimo tabulky a FaceTime také udělal své, ale není to to samé. Chybí mi každou buňkou mého bytí, takže jsem včera večer prosil svého právníka, aby našel něco, cokoli, co mě vyvlékne z téhle zasrané smlouvy jednou pro vždy. Což mě vede k přítomnosti.

„Je tu ještě jedna možnost, o které jsem vám zatím neřekl.“ Dave, můj právník se na mě dívá přes stůl a já na něj zírám s prázdným výrazem.

„V tuto chvíli zaplatím jakoukoli částku, abych se zbavil vydavatelství a všeho, co s ním souvisí,“ zamumlám, dívám se na fotku Nel s Jaxonem z Vánoc na display telefonu.

„Jsem rád, že to říkáte, protože existuje klauzule, která říká, že když chcete zrušit smlouvu, můžete se vyplatit určitou sumou peněz a propadnou veškeré licenční poplatky vzniklé po uzavření dohody a vy budete moct odejít.“

Musím být v šoku, protože to nemůže být tak snadné.

„Vážně? A to je všechno?“ Uvažuju, proč jsme o tom dřív nemluvili.

„Může být, ale rovnou vám říkám, že suma peněz záleží na mínění vydavatelství, za kolik jí stojíte a teď k vám budu upřímný. Bude to hodně. Hádám, že něco pod deset milionů.“

Vykulím oči.

„Vím, že si to můžete dovolit, ale právě teď se soustředím na to, jak tuhle částku snížit, abyste mohl pokračovat v životě, který teď vedete.“

Souhlasíme, že budeme postupovat takto, pak odejde. Vím, že následujících pár dní bude učiněné peklo.

Hned, jak zavřu dveře, ozve se zaklepání. Otevřu je a nejsem připravený, že za nimi stojí Frankie, střízlivý a chce si promluvit. Pustím ho dovnitř, potřebuju to všechno ze sebe dostat ven, protože právě teď je napětí mezi námi hmatatelné a já to nesnáším.

„Podívej, Dane, posledních pár týdnů jsem se choval jako debil.“

Nic neřeknu, ale vedu ho do obývací části a posadím se na gauč. Vedle mě leží láhev skotské, vezmu ji a naliju si skleničku. Zeptám se, jestli taky jednu chce, ale jen zavrtí hlavou, tak upiju a pokrčím rameny.

„Dalo by se to tak říct.“

Podívá se na mě a já naznačím, aby pokračoval, ať už chce říct sakra cokoli.

„Vím, proč chceš ven a chápu to.“

„Vážně? Protože upřímně věřím, že si myslíš, že to chápeš, ale nemáš ani ponětí, co se mi honí hlavou.“

„Máš pravdu, nemám a je moje chyba, že jsem se tě nezeptal.“

Na okamžik jsme potichu, pohlédneme si do očí a v těch jeho vidím otazníky. Povzdechnu si, odložím pití a zapřu lokty o kolena.

„Být hlavním zpěvákem je na prd.“

Odfrkne si, a já pokračuju.

„Když jsme před mnoha lety začínali, myslel jsem si, že být frontmanem znamená holky, pozornost a ještě více holek. A v určitém ohledu je to přesně to, co jsem dostal. Ale nikdy jsem nepomyslel na následky, které přišly s touto veškerou pozorností.“

Frankie protočí oči a já dopiju pití a odložím skleničku na stůl před námi.

„Nechápeš to, nikdy jsi nechápal.“ Zamumlám, vstanu a zamířím k oknu.

„Tak mě pouč. Řekni mi, co nevím.“

„Po celý čas na mě byl vyvíjen takový tlak. Musel jsem určitým způsobem vypadat, oblékat se, chovat se správně. Každý rozhovor, který jsme udělali, každá otázka byla zaměřena na mě. Všechny ty písně, které jsem napsal, nebo byl spoluautor. Každý koncert, kdy jsem musel být v dokonalé zdravotní kondici, protože kdybychom ho zrušili, cítil bych se hrozně, fanoušci by mě rozcupovali, že jsem byl až natolik nemocný, že jsem nemohl zpívat.“

Frankie sedí na místě a nic neříká, protože není co říct.

„Jsem unavený, chlape. To, co jsem našel, když jsem byl mimo tuhle pekelnou díru, bylo perfektní. Nel a její syn mi ukázali život, o kterém jsem nikdy netušil, že bych mohl mít. Něco normálního, nevinného, stálo to za to. Bylo to snadné.“

„Ale co my?“ Neujde mi bolest v jeho hlase a vím, že je to pro něj těžké, pro mě to taky není snadné.

„Frankie, musíš pochopit, že nejde o rozhodnutí, které bych dělal jen tak z rozmaru. Přemýšlel jsem o tom už roky.“

Přikývne a já si pomyslím, že se k němu konečně začínám dostávat.

„Nezáleží na tom, co se stane, budete vždycky Blanked Edge, dokonce i beze mě.“

„Dane, kapelu jsme vybudovali společně a nechci dál pokračovat bez tebe.“ Zlomí se mu hlas a já si začnu uvědomovat, že není naštvaný kvůli albu, je znepokojený, že já odcházím a s tím dokážu pracovat.

„Vím, že se tahle situace zdá být devastující, ale právě teď je to něco, co potřebuju udělat. Nejen kvůli mně, ale i vám. Držím vás zpátky. Moje psaní písní už není tak dobré a hlas není, jaký býval a vím, že s Brentem máte nápady, kam by se měla kapela ubírat, takové, které nezahrnují mě.“

Vykulí oči a já vím, že jsem uhodil hřebík na hlavičku.

„To je v pohodě, Frankie, nejsem smutný, ale vděčný. Vy dva jste tak talentovaní, mnohem víc, než jsem já kdy byl, takže nechat kapelu ve vašich rukách je správné rozhodnutí.“

Mluvíme dalších pár hodin, ale nakonec ho přiměju nahlédnout na situaci z mého úhlu pohledu a doufám, že dokážu přesvědčit vydavatelství udělat to samé.