RK - 50. kapitola

Překlad: Lenny

Kor.: Lucianna

SAWYER

Převaluji se v posteli, když vtom něco udeří do mého okna.

V domnění, že je to neškodné, se převalím a znovu usnu.

Až o pár minut později uslyším nějaké šustění, následované tichým „Au.“ A, "Zatraceně."

Okamžitě se zvednu z postele ... a tiše se proklínám, že jsem nechala otevřené okno.

Chystám se vyběhnout ven a zavolat tátu, ale oknem proleze vysoká postava v mikině s kapucí.

V hrdle mi uvízne výkřik. Jako by noc už nemohla být horší, chystám se být zavražděna ve vlastní posteli.

Kašlu na to.

Vytáhnu pálku, kterou mám pod postelí, a zvednu ji nad hlavu.

"Ježíši. To jsem já,“ pronese postava, která zní hodně podobně jako Cole. "Polož tu pálku."

Asi mám noční můru.

Bohužel, velmi skutečný Cole si stáhne kapuci mikiny a přistoupí ke mně.

Odložím pálku, ale jen proto, abych do něj mohla strčit. Je to doslova ten poslední člověk na světě, kterého chci vidět, takže fakt, že je teď vůbec tady, je absurdní.

"Vypadni odsud -"

Rukou mi zakryje ústa a přitlačí mě ke zdi. "Vím, že jsi naštvaná. Máš na to plné právo." Drží mě pohledem. "Omlouvám se."

Je neuvěřitelný.

Jestli si myslí, že když uprostřed noci proleze mým oknem, vyslouží si mé odpuštění, je úplně mimo.

Sundám mu ruku. "Odejdi. Hned."

"Ne. Ne, dokud nebudu vědět, že ke mně necítíš nenávist."

Necítím k němu nenávist.

Lituji ho. To je velký rozdíl.

"Fajn, necítím k tobě nenávist. Teď odejdi."

"Ne."

"Pak asi volám policii."

Zamířím ke dveřím, ale jeho ruce se mi omotají kolem pasu a přitáhne si mě, až se k němu přitisknu zády. "Posral jsem to, Pánbíčkářko."

Alespoň na tom se shodneme.

"Jsi poslední člověk na světě, kterému bych chtěl ublížit," zachraptí.

„A přesto jsi to udělal,“ zašeptám a hrudník se mi sevře. „Z toho není cesty zpět. Co se stalo, stalo se." Nesnáším, jak se mi láme hlas. "Vrať se ke Casey."

"Já ji nechci."

Otevřu ústa, abych mu řekla, že vzhledem k tomu, co udělal, zřejmě nechce ani mně, ale jeho rty se mi přiblíží k uchu a zašeptá: „Omdlel jsem ve vířivce. Nepamatuji si, že by tam vlezla. Sakra, nepamatuji si nic, co se stalo potom, co jsem našel tu láhev Jacka Danielsa. Ale nešukal jsem ji."

"Panečku," vysmívám se. "To zní hrozně povědomě. Jak ti mám věřit, když vím jistě, že jsme spolu něco měli, a to si taky nepamatuješ?"

Snažím se vymanit z jeho sevření, ale on mě pevně objímá. "Protože jsem k ní nikdy necítil to, co cítím k tobě. Nebo k někomu jinému, když na to přijde."

"Máš vtipný způsob, jak to ukázat, Covingtone."

"Dej mi ještě jednu šanci, Churchová."

"Už jsem ti ji dala. Podívej, jak to dopadlo.“

"Chceš, abych tě prosil?"

"Ne. Chci, abys odešel."

"Mám kleknout na kolena a omluvit se?"

"Neobtěžuj se."

Jeho hlas klesá do šepotu. "Řekni mi, co mám udělat, abych to napravil, Sawyer."

"To nemůžeš." Nesnáším slzy, které mě štípou v očích. Tu bolest, co mi drtí srdce. Bolest, která mi buší do srdce. Jak mi na něm pořád záleží, i když mi tak zatraceně ublížil. "Je po všem. Dohoda mezi námi padla.“

"Ne, není konec."

"Ponížil jsi mě přede všemi. Nejen s Casey, ale i se všemi těmi urážlivými, krutými věcmi, které jsi řekl. Možná, že ty ostatní holky, se kterými jsi byl, nemají žádnou sebeúctu, ale já ji mám."

"Nech mě to napravit."

"Nemůžeš."

"Můžu se o to pokusit."

Srdce mi buší jak šílené. "Proč, abys to mohl zase posrat? Myslíš si, že jsem z oceli, Coltone? Kolikrát si myslíš, že přežiju, když mi takhle ublížíš?“

"To bylo naposledy." Přejede mi nosem po krku a vdechne mě. "Slibuji."

"Nedávej slib, který nemůžeš splnit."

"Tenhle dodržím. Je mi jedno, co to bude stát nebo co budu muset udělat. My jsme kurva neskončili."

"Máš pravdu," řeknu přidušeně. "Neskončili jsme." Otočím hlavu a podívám se na něj. "Nemůžeme skončit, když jsme nikdy ani nezačali."

"Dej mi ještě jednu šanci," zavrčí.

Srdce se mi svírá, tak zoufale toužím dát mu to, o co žádá.

"Proč prostě neodejdeš?"

Nedokážu jasně myslet, když mě drží, jako bych byla jeho záchranné lano, a žádá mě o druhou šanci.

"Protože ztratit tě pro mě nepřipadá v úvahu."

Zní tak přesvědčivě. Jako by se zajímal víc o mně než o to, že přijde o své milionové auto.

"Měl jsi na to myslet, než ses opil a zničil nás."

Nás. Bože, já jsem tak hloupá. Nikdy žádné my neexistovalo.

"Máš pravdu," souhlasí. "Ale nemyslel jsem. Byl jsem ... Stone ...“ Hlas se mu vytratí. "Na tom kurva nezáleží."

To posoudím sama. "Co udělal?"

Ať je to cokoli, nevymaže to to, co Cole udělal. Ale aspoň mi to umožní trochu pochopit, v jakém stavu byl předtím, než se rozhodl tuhle věc mezi námi polít benzínem a zapálit.

"Řekl jsem ti, že na tom nezáleží. Jediné, na čem záleží, je dostat tě zpátky.“

"Dostat mě zpátky, abys neprohrál sázku," procedím mezi zuby.

"Ne. Ale jestli si to opravdu myslíš, tak je to v pořádku.“ Pustí mě. "Protože já ti dokážu, že se mýlíš." Odhodlání v jeho hlase je pevné. "Napravím to, Sawyer."

Dobrý bože. V životě jsem nepotkala nikoho tvrdohlavějšího.

Už nemá smysl se s ním hádat. Je snazší nechat ho, ať si myslí, co chce, aby odešel.

"Fajn. Cokoliv." Ukážu na okno. "Jdi."