FG - EPILOG

Překlad: Carolyn

Kor.: Evudar, Jířa

Hayley

O tři měsíce později…

„Mami, mami, táta je tady!“

Ztuhla a tep se jí zrychlil úzkostí. Podle soudního rozhodnutí musela Reinerovi umožnit přístup k Dannymu, ale až dosud pokorně dodržoval všechny podmínky, které mu stanovila. Na jeho návštěvy u Dannyho přísně dohlížel buď Griff, nebo některý z dalších hasičů z týmu Alfa. Nesměl Dannyho vrátit ani o minutu později… ani ho vyzvednout o minutu dříve.

Tak co tu dělal, když se objevil celou hodinu před plánovaným časem?

Ví, že Griff je ještě v práci? Myslí si, že může Dannyho unést a utéct dřív, než stihnu zavolat o pomoc? Nebo celou dobu jen čekal a předstíral, že je zkroušený a napravený?

„Ta! Ta!“ Dole se Dannyho nohy rozběhly ke dveřím.

„Danny!“ Odhodila kartáč na vlasy a seběhla po schodech. „Nepouštěj ho dovnitř!“

Na schodišti se zastavila a ústa se jí otevřela.

„Nemusím ho pouštět dovnitř.“ Danny se zastavil na tak dlouho, aby po ní střelil jediným zmateným pohledem. „Má klíč, mami.“

Pak skočil Griffovi do natažené náruče. „Ahoj, tati! Měl jsi dobrý den v práci?“

Podle nechápavého výrazu v Griffově tváři to bylo poprvé, co i on sám slyšel o tomto novém jménu.

„Cože?“ Danny se podíval z něj na Hayley a zase zpátky, zjevně zmatený jejich ohromeným mlčením. „Říkal jsi přece, že ti už nemusím říkat pane Griffe.“

„Jo, ale… myslel jsem, že to ‚pane‘ prostě vypustíš,“ řekl Griff poněkud chabě.

„Myslela jsem, že tím myslí, že je tady Reiner!“ Stále ještě jí bušilo srdce šokem.

„Hmm.“ Griff na Dannyho povytáhl obočí. „Obávám se, že by to mohlo být trochu matoucí.“

Danny vykulil oči nad jejich zabedněností. „Katie ve škole má tatínka a tatínka a nikomu to nepřijde matoucí. Takže tatínek je tatínek a ty jsi tatínek. To je v pořádku, ne?“

Griff se podíval na Hayley a jeho zlaté oči tiše opakovaly Dannyho otázku.

„Samozřejmě že je to v pořádku,“ řekla oběma. Zamrkala, aby zahnala slzy a sešla ze schodů, aby je oba objala. „To je víc než v pořádku.“

„Uf.“ Danny se zavrtěl a vmáčkl se mezi ně. „Pusť mě, mami. Táta smrdí.“

Griffovi se v hrudi rozlehl sytý smích. Pustil Hayley a nechal Dannyho sklouznout na zem. „To se vsadím, že jo. Promiň, chlapče. Obávám se, že si na to budeš muset zvyknout.“

Skutečně páchl kouřem. Když ráno odcházel, byla jeho hasičská uniforma ještě nedotčená, ale teď byla pokrytá oděrkami a šmouhami popela. Ve vlasech měl pruhy sazí v místech, kde se nestačil před návratem ze směny důkladně umýt.

Vypadal unaveně a zpoceně… a naprosto naplněn hlubokou, tichou radostí.

Rozzářila se na něj a srdce se jí rozbušilo pýchou. „První opravdový oheň?“

„Ano.“ Poklekl, aby si rozvázal tkaničky na špinavých botách. „Je fajn být zpátky v týmu.“

Stále se jí neomrzelo, když ho viděla, jak nenuceně ohýbá levé koleno, aniž by si vzpomněl na předchozí bolest. Také ji ještě neomrzelo vidět ho v hasičské uniformě. A tajně musela přiznat, že je snad ještě víc sexy, když je celý pomačkaný a rozcuchaný po náročném dni zachraňování životů.

Podíval se na ni a usmál se, když četl její myšlenky. „A já se bál, že se budeš bát.“ Jeho rozmáchlé gesto naznačovalo důkaz o nebezpečné povaze jeho práce. „Když sis uvědomila, co tahle práce vlastně obnáší, myslím.“

Přikrčila se, aby ho políbila, a při chuti kouře na jeho rtech jí projelo nedovolené vzrušení. „Já se nebojím. Jsi přece Griffin.“

Jeho ruka ji chytila za krkem a ještě chvíli ji držela u sebe. „Úžasná žena,“ zašeptal na její ústa. „Má láska se lvím srdcem.“

Znovu ji pustil a narovnal se. „Raději se půjdu osprchovat, než přijde Reiner. John se nabídl, že nám dnes večer bude dělat garde. Nevadí ti to, že ne?“

„Ne, samozřejmě že ne.“ Něco v jeho příliš ležérním tónu upoutalo její pozornost. „Proč?“

„Jen jsem si myslel, že by bylo hezké, kdybychom měli večer sami pro sebe,“ řekl až příliš nevinně. „Napadlo mě, že bychom si mohli někam vyjít.“

Zúžila na něj oči. „Co máš za lubem, Griffe?“

Danny se rozesmál a jeho malá tvář se rozzářila radostí. „Je to tajemství, mami. Velké tajemství.“

Griff se na něj posměšně zamračil. Danny si plácl oběma rukama přes ústa a ramena se mu roztřásla tlumeným chichotáním. Než stačil vysypat další narážky, Griff ho zvedl pod jednu paži a odnesl ho nahoru.

Pobaveně vrtěla hlavou a sledovala, jak odcházejí. Co to všechno mělo znamenat?

John, když dorazil, záhadu jen umocnil. Mořský drak se objevil s taškou, mečem a s výrazem velkého, tajného potěšení.

„Prostě jsem si myslel, že by bylo moudré vzít si s sebou pár nezbytností, má paní,“ bylo jediné, co řekl. Zvedl brašnu, která vydávala zvláštní cinkavý zvuk, jako by vše, co John považoval za nezbytné pro přespání, bylo z ryzího zlata. „Abych mohl v případě potřeby hlídat vaše území a vašeho syna přes noc. Pro případ, že byste se ocitli… ve skluzu.“

Hayley z něj nedokázala dostat nic dalšího. Jeho záhadné mlčení jen rozdmýchávalo plameny její zvědavosti. Než Reiner konečně zazvonil u dveří, byla prakticky v jednom ohni.

Co mají všichni za lubem?

„Ahoj,“ pozdravila Reinera. Pro tentokrát byla příliš zaujatá, než aby při pohledu na něj pocítila obvyklé zachvění obav. „Ty v tom jedeš taky?“

Nechápavě se na ni zadíval. „V čem?“

„Zřejmě ne.“ Ustoupila stranou, aby ho pustila dovnitř. „To je jedno. Griff a já jdeme ven. John zůstane tady s tebou a Dannym, ano?“

Roztržitě přikývl, jako by její slova sotva slyšel. Poslední týden byl podivně utlumený, od té doby, co se vrátil z cesty domů do Valtyry. Teď se zdálo, že i on je něčím zaujatý.

„Hayley,“ vyhrkl. Napřímil se a nastavil ramena, jako by se připravoval na boj. „Musím ti něco říct.“

Ostražitě si ho prohlížela. „Griffe!“ zavolala přes rameno. „Je tu Reiner. Chce s námi mluvit.“

„O čem?“ Griff se převlékl do kiltu a ona na okamžik ztratila celý tok myšlenek. Přesunul se, aby se ochranitelsky postavil po jejím boku, a upřel na Reinera pronikavý pohled.

Reiner si odkašlal a trochu se zavrtěl. „To… to je… no. Víš, jak teď za Dannyho platím výživné?“

„Ano, a nemysli si, že se z toho vykroutíš,“ odsekla. „Soudce stanovil velmi spravedlivou výši. Neříkej mi, že si to nemůžeš dovolit.“

„Ne!“ Chci říct, že tedy můžu. Jenže… uvědomila jsem si, že jsem měl platit už dřív. Tedy celé ty roky.“ Vytáhl z kapsy šek. „Takže… chtěl jsem ti dát tohle.“

Zcela nevěřícně na něj zamrkala. „Ty nám chceš dát další peníze?“

Kus papíru se chvěl, jako by se mu třásla ruka. „Ano, prosím. Pokud to přijmete.“

Pak udělal něco velmi zvláštního. Držel hlavu skloněnou a poklekl, aby jim položil šek k nohám.

Co je to? Nějaký trik?

„Jestli si myslíš, že si Dannyho můžeš koupit…“ začala.

„Hayley,“ řekl Griff velmi tiše. Zůstal nehybný jako kámen, jeho výraz byl naprosto prázdný. „Nebude ti vadit, když to vyřídím já?“

Rozhodila rukama. „Tak dobrá. Nemám ponětí, co se dnes večer děje. Jsou všichni opilí? Je něco ve vzduchu?“

„Dost možná,“ zamumlal Griff. Podíval se na Reinera, který se stále krčil na podlaze se skloněnou hlavou. „Proč?“

Reiner se mu tak docela nepodíval do očí. „Protože… Danny říká, že jsi dobrý alfa. Já, já myslím, že možná vlastně nevím, co to znamená.“ Ústa se mu zkřivila, spíše ironicky. „Ale každopádně vím, že jsi rozhodně silnější než můj bratr. Silnější než kterýkoli lev. Nikdo se ti nemůže postavit. Nikdo by se mi nemohl vysmívat, že toho nejsem schopen.“

Griff si odfrkl. „Budeme… o tom přemýšlet. Víc ti teď říct nemůžu.“

Reiner poslušně přikývl. „Děkuji.“ K jejímu naprostému zmatku si vzal šek a při vstávání si ho opět strčil do kapsy. „O víc ani nežádám.“

„Dobře, vysyp to,“ dožadovala se nakonec, když se rozloučili s Dannym a nasedli do auta. „Co to proboha mělo znamenat?“

Griff se na ni za jízdy bokem podíval a jeho výraz byl stále dost zamyšlený. „Když se chce lev připojit ke smečce, je tradicí položit alfě k nohám dar.“

Hayley sotva věřila, že ho slyšela správně. „Reiner právě požádal, aby se připojil k vaší smečce?“

„Ne, požádal o vstup do naší smečky. A on ti pokládal dar k nohám. Uznával tě jako alfa samici.“ Udiveně zavrtěl hlavou. „Věř mi, že jsem stejně šokovaný jako ty.“

Skousla si ret. „Myslíš, že je to nějaký trik? Způsob, jak se k nám infiltrovat a dostat se blíž k Dannymu?“

„Ne.“ V jeho tónu byla naprostá jistota. „Podle řeči jeho těla to myslel naprosto upřímně. Upřímně se chce přidat ke smečce.“

„Něco se muselo stát, když se vrátil domů do Valtyry,“ řekla pomalu a vzpomněla si na Reinerovo utlumené chování od chvíle, kdy se vrátil. „Možná ho jeho stará smečka vyhodila.“

„Ne, kdyby se to stalo, poznal bych to.“ Griff jel dlouhou chvíli mlčky. „Reiner si myslel, že být alfou znamená drtit všechny ostatní a vládnout strachem a zastrašováním. Tuhle myšlenku odněkud převzal. Myslím… myslím, že se vrátil domů ke svému vlastnímu alfovi a porovnal ho s mým. Myslím, že se mu možná konečně otevřely oči.“

„Mmch.“ Založila si ruce na prsou. „No, ještě nejsem připravená začít litovat Reinera. Natož abych ho uvítala v rodině s otevřenou náručí.“

Griffova ústa se křečovitě zkřivila v uznání. „To je víc než pochopitelné. A jako alfa samice máš rozhodující slovo v tom, jestli se někdy připojí ke smečce.“

Hayley studovala jeho profil. „Ale dovolil bys mu vstoupit, kdyby to záleželo na tobě?“

Chvíli neodpovídal, oči upřené na cestu. „Nemůžu si pomoct, ale představuji si vyděšeného malého kluka s jantarovýma očima, aniž by ho někdo naučil, co to znamená být opravdovým lvem. Nemůžu si pomoct a přemýšlím, jestli ten vyděšený chlapeček není pořád uvězněný někde uvnitř toho rozzlobeného, vyděšeného muže.“

Položila svou ruku na jeho, na řadicí páku. „Kdybys mohl, zachránil bys všechny na světě, viď?“ řekla tiše.

Vrásky smíchu kolem jeho zlatých očí se zvrásnily, když se na ni podíval. „Obávám se, že to patří k mé práci. Ale pro dnešek dost o Reinerovi. Nenechám si od něj kazit den, i když to tak nezamýšlel.“

„Souhlasím.“ Všimla, že míří spíš k jeho domu než do centra města. „Hele, já myslela, že jsi říkal, že jdeme na rande, ne jenom k tobě domů.“

„Půjdeme ven, slibuju.“ V jeho hlase byl zvláštní podtón, napůl smích, napůl… nervozita? Zaparkoval auto před domem. „Jen si nejdřív musím něco vyzvednout z domu.“

Předpokládala, že to znamená, že poběží dovnitř, zatímco ona bude čekat v autě, ale on ji obešel a otevřel jí dveře. Podívala se na něj úkosem, když ho vzala za ruku. „Cože, to si tu záhadnou věc nemůžeš vzít sám?“

Ve tmě mu oči zářily slabým, teplým světlem. „Vlastně potřebuju, abys ji odnesla.“

Začínala tušit, o co jde. Nebylo proto úplně překvapením, když prošla vstupními dveřmi a vstoupila do opojného, voňavého oblaku růží a jasmínu.

Voňavé květy zaplavovaly každý povrch a proměňovaly jeho prostý dům v nádherný květinový altán. Drobné blikající svíčky poskytovaly romantické světlo. I když se jí srdce začalo rozbušit očekáváním, Nemohla se ubránit pobavení nad tím, že to byly LED svíčky na baterie, a ne skutečné svíčky.

Věřte hasičům, že nenechají plameny bez dozoru…

„Tohle jsem si potřeboval vzít.“ Uvedl ze stolku malou krabičku. Poklekl na jedno koleno a vzal ji za ruku. „Hayley Parkerová, mohla bys…“

„ANO!“

Griff vyprskl smíchy. „Necháš mě aspoň dokončit otázku?“

„Promiň.“ Snažila se vyhladit tvář do patřičně vážného výrazu, ale nedokázala potlačit široký, šťastný úsměv. „Očividně jsi na tom tvrdě pracoval. Pokračuj.“

„Vezmeš si mě?“ Hayley otevřela ústa, ale on rychle zvedl volnou ruku a předešel jí. „A staneš se mou družkou?“

„Ano! Ano! Samozřejmě!“ Nemohla se dočkat, až jí navlékne na prst úchvatný diamantový prsten s velkým kamenem, a vrhla se mu kolem krku. „Ach, Griffe!“

Stále klečel na kolenou, ale snadno ji chytil a lehce udržel její váhu, když se jejich rty setkaly. Zavřela oči a cítila, jak jí proniká známý sladký oheň. Nezáleželo na tom, jak často se líbali, jak často se dotýkali… vždycky to bylo tak skvělé, jako poprvé.

„Budu moci slyšet tvé myšlenky, až se spojíme?“ zašeptala mu na rty. „Jako Connie a Chase nebo Virginie a Dai?“

„Ano.“ Jeho prsty se něžně propletly jejími vlasy. Jeho oči hořely hlubokým, spokojeným ohněm. „Budeme skutečně spojeni, myslí i duší.“

Toužebně si povzdechla. „Už se nemůžu dočkat.“

Žár v jeho pohledu vzplál jasněji. „No… svatba si vyžádá trochu organizace. Můj klan je poměrně rozsáhlý. Ale páření… na to stačíme jen my dva.“

Vrčení v jeho hlase ji rozechvělo očekáváním. „Takže bychom to mohli udělat hned?“

Ušklíbl se na ni a vypadal lahodně divoce. „Tajně jsem doufal, že to řekneš.“

„Chceš říct, že jsi věděl, že to řeknu,“ škádlila ho, když ji vzal do náruče. „Nemysli si, že jsem zapomněla, že John plánoval u nás zůstat přes noc.“

Tiše se jí zasmál do ucha a přitiskl si ji na hruď. „Nemůžu si pomoct, jsi všímavá.“

Čekala, že ji vynese nahoru. Ale on místo toho zamířil na zahradu a když otevíral dveře, snadno ji nesl v jedné ruce.

„Slíbil jsem, že tě vezmu ven,“ řekl a postavil ji zpátky na nohy. „A taky to udělám. Nebo spíš… nahoru.“

Hayley se zatajila dech. Ještě ho ani neviděla létat, i když věděla, že trénoval. Jeho orlí sestry ho doslova vzaly pod svá křídla a s velkým potěšením si ho dobíraly, že konečně mohou svému velkému bratrovi krýt záda. Ale on jí odmítal dovolit, aby se na jeho lekce dívala, a tvrdil, že jeho začínající pokusy jsou příliš trapné, než aby jim přihlížela.

„Jsi si jistý, že tě nebudu příliš zatěžovat?“ zeptala se úzkostlivě. „Přece jen jsem dost těžká.“

Jeho ruka sklouzla po jejích zaoblených bocích a zakroužila k jejímu pozadí, kde se s uznáním zdržela. „Jsi dokonalá. John je těžký. Pomohl mi to natrénovat. Proto jsem tak dlouho čekal, než jsem tě požádal o ruku. Chtěl jsem si být naprosto jistý, že moje letové dovednosti tomuto úkolu dostojí.“

Hayley na něj zvedla obočí. „Uvědomuješ si, že většina mužů necítí potřebu umět létat, než požádá o ruku, že?“

„Orlí muži ano. Létání je součástí našeho pářícího rituálu. A já jsem napůl orel.“ Pokrčil rameny. „I když to je další důvod, proč jsem tě musel nechat chvíli počkat. Potřeboval jsem čas, abych vymyslel, jak skloubit orlí a lví rituály dohromady.“

„A co dělají lvi?“

Chytil její bradu do dlaně a naklonil jí hlavu vzhůru. „To zjistíš o málo později.“

Zkroutily se jí prsty na nohou, když se sklonil, aby ji znovu políbil, pomalu a dlouze… a naprosto velitelsky. Její tělo se mu instinktivně přizpůsobilo a podřídilo se jeho neodolatelné nadvládě.

Když ji pustil, zakolísala a bezmocně po něm zatoužila, když ustoupil. V lednové noci jí na kůži naskočila husí kůže, ale její nitro stále hořelo prudkým, hladovým ohněm. Objala se kolem ramen a chvěla se zimou a touhou, když ustoupil, aby měl prostor k proměně.

Setkal se s jejíma očima a usmál se. Pak, mezi jedním a druhým nádechem, byl ten muž pryč. Na jeho místě stál gryf, fantastický jako oživlá zlatá socha.

To je něco dalšího, co mě nikdy neomrzí. Vidět ho takhle.

Přejela rukou po smrtící křivce jeho mohutného zobáku, stále ještě sotva schopná uvěřit, že tento neobyčejný, mocný tvor je skutečný. A nejen to, byl její.

Byl jediný svého druhu, naprosto jedinečný. A byl pouze její.

Se šepotem jako hedvábí rozvinul jedno obrovské, lesklé křídlo a poklekl, aby mohla nasednout. Vyškrábala se mu na záda a objala ho kolem krku, kde peří hladce splývalo se zlatou srstí. Musela se chytit jeho peří, aby udržela rovnováhu, když se přikrčil a jeho svaly se pod ní stahovaly.

Pak s kočičí ladností vyskočil přímo do vzduchu. Zalapala po dechu rozkoší, když se pod nimi propadla země, unášená mocnými údery jeho zářivých křídel. Vždycky tajně toužila létat… ale nikdy, ani v těch nejdivočejších snech, si nepředstavovala, že to bude takhle.

Neexistovaly žádné zdi, žádné hranice, žádná omezení. Vůbec se nebála, že spadne, ne když ji nesl vzhůru on. Vítr, který jí šlehal do vlasů, byl ledový, ale jeho pevné teplo mezi nohama ji hřálo v každém kousku těla. Byla volná, běžný svět pravidel a omezení nechala daleko za sebou.

Celá třpytivá noční obloha byla jejich. Vynesl ji tak vysoko, že měla pocit, že se může natáhnout a trhat hvězdy z oblohy stejně snadno jako sklízet jablka. V úžasu natáhla ruku a diamant na jejím prstu se zatřpytil, jako by jí do dlaně skutečně spadla hvězda.

Když už byli tak vysoko, že ji řídký vzduch pálil v krku jako led, zastavil se a roztáhl křídla, aby plachtil ve vzduchu. Cítila, jak se pod ní jeho hruď nadouvá. Vydal ze sebe jediné vysoké, divoké zavolání, hrdé a divoké. Nějak věděla, že tím celému světu oznamuje, že je jeho, jeho družka, teď a navždy.

Z koutků očí jí vytryskly slzy radosti, které vítr odvál. „Ano,“ zašeptala.

Vydrž.

Ta myšlenka nebyla tak docela její. Zalapala po dechu, vzadu v mysli ji lechtala slabá, nejistá přítomnost, lehká jako pírko.

Hayley. Vydrž.

Přitiskla se k jeho zádům a objala ho kolem opeřeného krku. V hlavě jí zajiskřilo jeho potěšení jako vzdálený ohňostroj.

Pak složil křídla a vrhl se dolu.

Vykřikla vzrušením a hrůzou, když se propadali jako kámen. Vítr se po ní sápal a snažil se ji strhnout z jeho zad. Zabořila obličej do jeho peří a držela se ho jako o život. Černočerná tma jí nahlodávala okraje zraku. Mohla jen zavřít oči, držet se a věřit mu.

V poslední chvíli roztáhl křídla. Usadila se zpátky na zem lehce jako padající list. Griffův teplý hřbet se pod ní zavlnil a proměnil se tak rychle, že jí ještě chytil do své silné náruče.

„Říká se, že čím vyšší a rychlejší let, tím silnější pouto,“ řekl jí do ucha.

Obtočila mu ruce kolem krku a celou svou vahou se opřela o jeho tvrdou, svalnatou hmotu. Nohy měla ještě slabé z toho vzrušujícího výletu. „Pak bude naše pouto stejně silné jako naše láska.“

Vydal tiché souhlasné zamručení hluboko v hrudi, když jeho ústa znovu políbila její. Horká, hladová délka jeho penisu se jí tiskla na břicho. Ale víc než to cítila jeho všepohlcující touhu po ní, oheň, který hořel v hlubinách její duše. Cítila, jak ho dotyk jejího jazyka s jeho přivádí k šílenství, že se sotva dokázal udržet, aby ji nesrazil k zemi a nevzal si ji tam na místě.

„Ne že bych chtěla čekat déle,“ řekla a trochu se odtáhla, aby se na něj usmála, „ale venku je pěkná zima. Jak rychle nás dokážeš dostat do ložnice?“

V odpověď ji chytil oběma rukama za pas. Zachichotala se, když si ji přehodil přes rameno v hasičském chvatu a vyrazil zpátky do domu. Během několika vteřin ji převrátil na postel.

Rozsypané okvětní lístky růží se jí otřely o tvář. Natáhla ruce jako dítě, které dělá sněhového anděla, a usmála se, když se z povlečení linula vůně rozdrcených okvětních lístků. „Připravil ses důkladně.“

Jeho ústa se pobaveně našpulila. „Slibuju, že tentokrát mám kondomy.“

Zaváhala a podívala se na něj. „Opravdu… opravdu je ještě potřebujeme?“

„Podle tvé vůně se obávám, že jsi na vrcholu plodnosti, takže…“ Griff se zarazil, tvář mu ochabla uvědoměním. „Ach...“

Trochu sklopila pohled, najednou se styděla setkat se s jeho očima. „Promiň, to jsem neměla říkat. To není rozhodnutí, které bys měl dělat v zápalu…“

Dál se nedostala, než jeho tělo zakrylo to její. Jeho tělo ji tvrdě přitisklo k posteli a dělalo si nárok na každý centimetr jejího těla. Jeho ruce našly boky její hlavy a držely ji, zatímco ji líbal s prudkou, zoufalou intenzitou, jako by byla vzduchem, který potřeboval dýchat. Zavřela oči v blaženém odevzdání.

„Nemusím se vůbec rozhodovat,“ řekl a hlas se mu chvěl potřebou. „Chci s tebou další děti. Jediné, co chci navíc, jsi ty. Jestli ty jsi si jistá…“

„Naprosto,“ dýchla na jeho rty.

Znovu ji políbil, tentokrát jen tím nejlehčím motýlím dotykem svých úst na jejích. Pak se zvedl na ruce a kolena a držel se nad ní. Jeho oči hořely žhavěji, než kdy předtím viděla, víry ohnivého zlata.

„Moje,“ zavrčel. „Má družka.“

Rozkročil se nad ní a přitiskl jí boky pod sebe. Jeho ruce se zahákly za výstřih jejích šatů. Jediným prudkým pohybem je roztrhl a vystavil její tělo svému dravému pohledu. Prsty jí vklouzl pod podprsenku. Zalapala po dechu a její kundička se sevřela, když se jeho prsty majetnicky zaryly do hebkosti jejích ňader.

„Moje.“ Vyhrnul jí podprsenku a uvolnil bradavky pro svá hladová ústa. Prohnula se proti němu a zalapala po dechu. Využil toho pohybu, rozepnul jí podprsenku a hrubě s ní trhl. Jejím nitrem pulzovaly vlny rozkoše, když tvrdě sál nejprve jednu bradavku, pak druhou.

„Griffe!“ vykřikla a sevřela mu nohy kolem pasu, jak se blížilo její vyvrcholení.

Než však dosáhla vrcholu, pustil ji a jednou rukou ji přitlačil k posteli. „Počkej.“

Její tělo neuvěřitelně poslouchalo jeho hlas, v němž se ozývala síla alfy. Držel ji na samé hranici orgasmu, každá její část pulzovala frustrovanou potřebou. Zmítala se, zoufale toužila po uvolnění, ale pod jeho silou byla bezmocná.

Zuby se mu zaleskly ve spokojeném úsměvu. Zvedl z ní svou váhu a lehce sjel rukou od hrudní kosti ke křivkám jejího břicha. Na její kůži se rozhořely ohnivé stopy. Vzlykala nesnesitelnou rozkoší, stále zadržovaná od vyvrcholení jeho alfa příkazem.

Postupoval níž a roztáhl jí nohy. Sledoval její kapající záhyby tak lehce, že si ani nebyla jistá, zda se jí vůbec dotýká. Dokonce i to slabé, sotva znatelné pohlazení se ozývalo ve všech částech jejího přecitlivělého těla. Byla zaslepená potřebou, nevnímala nic jiného než jeho.

„Griffe, prosím!“ Pěstmi sevřela zoufale prostěradlo. „Prosím, prosím, hned!“

Vzdálil se a ona bezmocně vzlykla, naprosto bezradná ze ztráty jeho tepla na své kůži. Jeho oči ji stále držely a vyžadovaly její naprostou podřízenost. Nemohla na něj dosáhnout, nemohla se pohnout, nemohla udělat nic jiného než sledovat, jak se drží zpátky.

Dráždivě pomalu si rozepnul pásek od kiltu. Těžká látka spadla a odhalila jeho pyšný, napjatý penis. Byl tak vztyčený, že se jeho naběhlá hlava dotýkala jeho ztuhlých břišních svalů. Na špičce se mu leskla perlička dychtivé vlhkosti, která ukazovala, jak moc se musí držet zpátky. Přesto se jeho ruce pohybovaly zvolna a s šílenou pomalostí svlékaly oblečení.

Beze spěchu jí roztáhl nohy doširoka a klekl si mezi ně. Špičkou se přitiskl k jejímu otvoru, když jí přikryl tělo a rukama jí přišpendlil zápěstí nad hlavou. Hayley se chtěla vykroutit, sklouznout dolů a vzít ho do svého pulzujícího průchodu, ale on ji držel naprosto nehybně.

„Moje,“ zopakoval naposledy.

Explodovala kolem něj, když do ní konečně, konečně vnikl. Ten jediný příraz ji přivedl k vyvrcholení silnějšímu, než jaké kdy poznala. Obtočila se kolem něj a přijala ho do své duše, když ho vítala ve svém těle. Jeho rozkoš byla její, stejně jako její byla jeho, až mezi nimi nedokázala rozeznat rozdíl. Konečně byli jedno.

Když opět nabyla jasnějšího vědomí, úplně ochablá a zbavená intenzity prožitku, stále ho cítila v hlavě. Jeho hluboké, naprosté uspokojení a radost jí zářily v duši. Byl to oheň, o němž věděla, že nikdy nezhasne, tajné teplo, které vydrží po celý zbytek jejich dnů.

„Oh,“ pomyslela si v úžasu a věděla, že ji slyší tak jasně, jako by mu šeptala do ucha. „Tak takové to tedy je.“

Jeho chechot jí pronikl až do morku kostí. Svezl se z ní na bok a přitáhl si ji k sobě, její zadek zapadl do křivek jeho těla, jako by byli stvořeni jeden pro druhého. „Ano. Teď jsme opravdu spárovaní.“

„Mmm.“ Přitulila se k němu, slastná únava ji tížila na končetinách. „Myslíš, že jsme udělali dítě?“ zeptala se nahlas.

„Na to je příliš brzy. Ale šance jsou dobré.“ Políbil ji na rameno. „A jestli to tentokrát nevyjde… no, budeme to muset prostě dál zkoušet, ne?“

Zachichotala se a naprosto spokojeně zavřela oči. „Jsem zvědavá, co se z našich dětí vyklube. Gryfové jako ty? Nebo z některých budou lvi a z některých orli?“

„Já vím, co z nich bude.“ Jeho ruka sledovala jemné, uctivé spirály na jejím břiše. „Budou to milované děti.“

Konec 3. dílu…

Poznámky

[←1]

 funkcí špricdeky je zakrytí a utěsnění vstupu do lodi