FG - 31. kapitola

Překlad: Carolyn

Kor.: Evudar, Jířa

Hayley

V jednu chvíli hleděla Reinerovi přímo do tlamy, když po ní skočil. Vzápětí ji něco odhodilo stranou a mezi ní a lvem se objevila obrovská zlatá postava. Obrovská, lesklá křídla se nad ní ochranitelsky rozprostřela. Na šílený okamžik si mohla myslet, že ji zachránil anděl.

Ale anděl to nebyl.

„Griffin,“ vydechla.

Nebyla si jistá, jestli vyslovuje jeho jméno, nebo pojmenovává to, co je, nebo obojí. Ale v každém případě se s tou majestátní, mocnou postavou nedal splést.

Mohl vypadnout přímo z heraldického erbu nebo z nějakého středověkého bestiáře. Měl hlavu orla s divokýma zlatýma očima a obrovským hákovitým zobákem, ale v polovině hrudi mu peří splývalo se lví srstí. Přední nohy mu končily silnými šupinatými chodidly dravého ptáka, ale zadní nohy měl celé lví. Jeho křídla sahala přes celou šířku arény a každé pírko se lesklo, jako by bylo z ryzího zlata.

Byl krásný, děsivý a naprosto ohromující. A byl celý. Konečně byl tím, čím měl být.

Byl to gryf. Byl to její gryf. Její druh.

„Griffine!“ zavolala znovu, ale on byl příliš soustředěný na Reinera, než aby si toho všiml. Mohla se jen držet zpátky, stranou, když gryf nemilosrdně přišpendlil lva k zemi.

Za několik okamžiků bylo po všem. Reiner ležel na zemi a kňučel a byl poražen. A Griff… se náhle zastavil a sám se zadíval dolů, jako by si své nové podoby všiml teprve teď. Jeho zobák se komicky otevřel ve výrazu překvapení.

„Griffe!“ Už se nemohla déle držet zpátky a vrhla se na něj. Obtočila mu ruce kolem měkkého opeřeného krku a napůl se smála, napůl plakala. „Ty jsi gryf. Ty jsi jím byl celou dobu!“

Hluboko v hrdle mu zaduněl tichý, udivený zvuk, něco mezi lvím mručením a orlím voláním. Tvrdou stranou zobáku se jí nejistě otřel o tvář, jako by své nově nabyté síle tak docela nevěřil.

Objala ho pevněji a zabořila tvář do jeho opeřené hrudi. Byl obrovský, přinejmenším dvakrát větší než Reiner. Měl čistou, divokou vůni, která jí připomínala zasněženou oblohu i suchou, sluncem rozpálenou louku – zvláštní, ale krásnou kombinaci, stejně jedinečnou, jako byl on sám.

„Ach.“ Oba se podívali na soudkyni, který na ně zírala s naprosto nechápavým výrazem. „Ano, to se zdá být docela rozhodující. Pane MacCormicku, zdá se, že nakonec budete schopen být alfou, kterou Danny potřebuje. Budu… budu muset přehodnotit svůj verdikt.“

„Proboha, Danny!“ Vykřikla a pustila Griffa. „John je stále…“

Zmlkla, nechtěla před soudcem prozradit tajný, nezákonný plán. Griff to však pochopil. Zakroutil hlavou a jeho zlaté oči se trochu rozostřily. Pak mu zobák poklesl v nezaměnitelném úsměvu. Šťouchl ji do ramene a zabručel.

„Mluvil jsi s Johnem? Telepaticky?“ Hádala. „To už umíš?“

Přikývl. Roztáhl křídla v heraldické póze a jedním předním drápem na sebe hrdě ukázal.

V hrdle jí zabublal potěšený smích. „Samozřejmě. Vždyť jsi taky mýtický měnič. Stejně jako John. Takže s ním můžeš mluvit. Řekl jsi mu, aby Dannyho přivedl zpátky? Že už je všechno v pořádku?“

Znovu přikývl. Peří na jeho krku se trochu zvedlo, jako by začínal být trochu rozrušený. Cítila jeho radost a úctu, která jí zářila v srdci tam, kde předtím cítila jeho bolest… ale také tam cítila sílící spodní proud frustrace. A obavy.

Pohladila ho po rameni a zachvěla se při pohledu na kontrast hebké srsti a horkých, tvrdých svalů pod ní. „Co se děje?“

Šoupal nohama s drápy a vypadal trochu jako ovce. Znovu na sebe gestem ukázal.

„Myslím, že se zasekl,“ řekl Michael a přistoupil k ní. Naleštěný právník pro jednou ztratil svůj nádech ironického odstupu. Usmíval se od ucha k uchu. „Věř mi, Griffe. Nejdřív se nemůžeš proměnit a teď se zase asi nemůžeš vrátit zpátky.“

Griff na něj vykulil oči. Vydal ze sebe bolestné zasyčení.

„Můžeš s ním mluvit?“ Zeptala se Hayley Michaela. „Ty jsi taky mýtický měnič, že jo?“

Právník zavrtěl hlavou. „Já jsem mýtický lovec. Podobný, ale natolik odlišný, že se s ním nemůžu spojit telepaticky.“

Zpoza převrácených židlí a lavic se začali vynořovat lidé a s upřenýma očima a otevřenými ústy se plížili zpátky dolů k aréně. Michael zvýšil hlas a oslovil celou místnost. „Je tu někdo z mýtických měničů? Potřebujeme překladatele.“

Bohužel se ukázalo, že žádný z úředníků není drak nebo něco podobného. Myslela si, že Reiner jako lev by mohl s Griffem mluvit, ale ani on se zřejmě nedokázal proměnit zpět. Arogantní lví měnič byl šokem téměř katatonický a neschopný žádného pohybu.

Nakonec museli počkat, až se John s Dannym konečně vrátí. Hayley trávila čas úzkostlivou kontrolou Griffa, jestli nemá nějaké zranění, ale zdálo se, že jeho proměna ho zcela uzdravila. Byl zářivý a bezchybný, od mohutného zobáku až po huňatý ocas. Nic nenasvědčovalo tomu, že by byl někdy zraněný.

„Aha.“ Když Danny přišel, nezdálo se, že by ho Griffova nová podoba vůbec překvapila. Zamyšleně si gryfa prohlédl nahoru a dolů a trochu přikývl, jako by mu bylo něco jasné. „Jo, to hodně vysvětluje.“

„Konečně, přísežný bratře. Co ti trvalo tak dlouho?“ Pod Johnovými škádlivými slovy se rozvlnila radostná melodie. „No tak, proměň se zpátky. Jsi přece odborník na teorii, nebo ne?“

Griff po něm střelil zlostným pohledem. Zavrčel, hluboko v krku.

„Můžeš mu pomoct?“ Zeptala se měniče mořských draků. „Co to říká?“

John se ušklíbl pod nosem. „Že se prý ukazuje, že teorie je mnohem těžší než praxe.“

„Pane Griffe.“ Danny ho zatahal za peří a jeho odvrácená tvář zvážněla. „Myslete na sušenky, pane Griffe.“

Griff se na chlapce podíval… a zachvěl se a proměnil.

„Ty jsi můj chlapec,“ řekl a zvedl Dannyho. Otočil se k Hayley, také ji vtáhl do svého objetí a jeho tvář zářila radostí a úžasem. „Má družka.“

Držel je oba ve své silné náruči a ona věděla, že je nikdy, nikdy nepustí.