FWM - 11. kapitola

Překlad: Dráža

Kor.: Evička

Cítím, jak mi z tváře odtéká krev, ale necuknu. Je to ta nejtěžší věc, kterou jsem kdy udělala.

„Ahoj,“ zamumlám a podám jí ruku, pak ustoupím a vyhnu se Nateovu pohledu. Cítím na sobě jeho oči, které mě tiše prosí, abych se na něj podívala.

Seru na něj.

„Ahoj, kotě,“ zamává Audrey na Nata a odpluje z místnosti a já se rozhodnu pro spěšný útěk, zatímco mě paní Glover pozoruje.

„Opravdu už musím jít.“ Vracím se ke dveřím. „Přeložíme naši schůzku na pondělí.“

„Julianne,“ matně slyším, jak vyslovuje moje jméno, ale nevšímám si ho a rychle a s veškerou důstojností, kterou dokážu, se vztyčenou hlavou odcházím z jeho kanceláře. Vím, že mě nebude následovat, ne když mě paní Glover a všichni ostatní v kanceláři ještě pozorují.

Využiji toho ve svůj prospěch, rychle si seberu kabelku a bundu a opustím kancelář, jen stihnu výtah.

Co se to proboha stalo?

Nate, se oženil? Ženatý?

Jak je to možné?

Ruce se mi začínají třást adrenalinem a já prostě potřebuju odsud vypadnout. Jakmile nasednu do auta, vyjedu z podzemního parkoviště a bojuju s dopravou v centru. Začínají mi téct slzy, které mě štvou, protože já nikdy nebrečím a on mě tento týden rozplakal už dvakrát.

Slyším, jak mi v kabelce zvoní iPhone, a ignoruju ho. Nemůžu s ním mluvit. Nechci slyšet jeho výmluvy.

Riskovala jsem kvůli němu svou kariéru. Ale ještě horší je, že jsem riskovala své srdce.

Kurva.

Telefon mi dál zvoní. Zavěsí a pak vytočí číslo znovu. Nakonec zašátrám v tašce, vytáhnu telefon a vypnu ho.

Nechci jít domů. Prostě tam přijde a já ho nechci vidět, takže jdu na jediné další místo, které mě napadne.

Potřebuju Natalii.

Vedu svůj malý červený Lexus skrz jejich branku a dolů k jejich krásnému, bílému, modernímu domu. Zazvoním a zamračím se. Doufám, že Nat, neprobudím ze spánku. Je tak těhotná. Luke ji před pár týdny donutil přestat pracovat a ona se šetří.

Natalie otevře dveře, prohlédne si můj uslzený obličej a ustoupí.

„Co se stalo?“

„Nechci o tom mluvit.“ Zavřu za sebou dveře a ona pro mě rozevře náruč. „Jak mám kolem téhle věci manévrovat?“ Ptám se a objímám ji přes její dětské bříško.

„Kde je vůle, tam je i cesta, věř mi.“ Přitiskne mě k sobě a pohladí mě rukou po vlasech. „Co se děje, zlatíčko?“

Zavrtím hlavou, odtáhnu se a pohladím ji po břiše. „Už je skoro tady.“

Natalie se široce usměje a přikryje mou ruku svou. „Jsem k smrti vyděšená.“

„Budeš v pořádku. Luke a já tam budeme. Jestli se někomu z vás něco stane, nakopu doktora do zadku.“

„Proto mám tebe. Ty jsi v téhle operaci ta největší síla.“ Zasmějeme se a já ji následuji přes velký pokoj do kuchyně. Zezadu byste nikdy nepoznali, že je těhotná. Skoro vůbec nepřibrala, hlavně kvůli příšerným ranním nevolnostem, které měla. Natalie je ta nejkrásnější žena, jakou jsem kdy viděla, a to už jsem viděla spoustu krásných žen. Má dlouhé kaštanově hnědé vlasy, zelené oči a její tělo je nabitý svůdnými křivkami.

Ale nejkrásnější na ní je její srdce. Je laskavá a velkorysá až do morku kostí. Myslí si, že nevím, že loni splatila hypotéku mých rodičů. Samozřejmě, že to vím.

„Čaj?“ zeptá se a naplní konvici v kuchyňském dřezu.

„Prosím.“ Posadím se na stoličku u snídaňového baru a svěsím hlavu do dlaní, myšlenkami se vracím k Nateovi.

„Ahoj, Jules,“ usměje se na mě Luke, když vejde do pokoje ze své kanceláře. Políbí mě na tvář, pak se přesune do kuchyně a obejme Natalii kolem ramen, hluboce ji políbí a jeho ruce putují na její břicho.

„Ježíši, lidi, vážně? Právě jsem přišla.“

Luke se odtáhne a samolibě se na mě usměje a Natalie se vrátí k vaření čaje. Je to vážně hezký parchant s rozcuchanými blond vlasy a nejmodřejšíma očima na světě. A k Nat, se chová jako k bohyni, takže si nemůžu pomoct, ale miluju ho.

„Co se děje, Jules? Nevypadáš moc dobře.“ Opře se boky o desku, zkříží ruce a zamračí se.

Pokrčím rameny a podívám se do velkého pokoje na všechnu tu dětskou výbavičku. „Je tu spousta růžové.“

Vidím, jak se Nat a Luke na sebe ustaraně podívají, a pak se oba podívají na mě. Odtud se nedostanu, aniž bych to vyklopila, ale ještě nejsem připravená. Možná když o tom nebudu mluvit, tak se to nestalo.

„Je to holka, Jules.“ Natalie se na mě usměje a pohladí si břicho.

„Já vím. Díky bohu. Sama se z toho zblázním do růžova.“ Ušklíbnu se a cítím, jak se mi rozšiřují oči, když se Natalie zavrtí. „Co se děje?“

„Kope do mě.“

„Chci to cítit!“ Oběhnu ostrůvek a pokleknu před ní. Ona mi vede ruce tam, kde je dítě, a já si pokládám obličej na její břicho a poslouchám.

„Bylo by to mnohem zábavnější, kdybyste byly vy dvě nahé,“ poznamená Luke a vyslouží si, od Nat pohlavek.

„Sklapni, úchyle,“ zamumlám a hladím dětský hrbolek, zatímco Nat mi prsty projíždí blonďaté kadeře. Jak se mi po nich stýskalo. Najednou mě zasáhne ohromnost toho, co se stalo v Nateově kanceláři, a přemůže mě samota po nejlepší kamarádce a cítím, jak se mi po tvářích začínají kutálet slzy.

„Hej,“ zašeptá Nat a dál mě konejší. „Jules, co se děje? Nikdy nebrečíš.“

Znovu zavrtím hlavou a cítím, jak mě dítě kope do pravé ruky. Už se nemůžu dočkat, až se s ní seznámím.

„Chceš, abych odešel?“ zeptá se Luke a začne se vzdalovat od pultu.

„Ne, zůstaň.“ Povzdechnu si a posadím se na paty, stále se držím Natalie. Vím, že jsou zmatení a znepokojení, ale jen mě ostražitě pozorují. Nakonec, aniž bych vzhlédla, zašeptám: „Je ženatý.“

„Co prosím?“ Natalie couvne, chytne mě za ruku a vytáhne mě na nohy. Ona i Luke se mračí.

„Nate je ženatý.“ Otočím se a vrátím se ke své stoličce u baru.

Znovu se podívají jeden na druhého a pak zpátky na mě. „Co se stalo?“ zeptá se Luke tichým hlasem a já vím, že je v módu ultra ochranářského bratra.

Jsem obklopená přehnaně ochranářskými muži.

„Dneska odpoledne jsem vešla do jeho kanceláře a ona tam byla, celá nohatá, sexy a dokonalá, seděla na jeho stole a ruku měla položenou na jeho tváři.“ Zavrávorám a při té vzpomínce přivřu oči.

„Co Nate, udělal, když jsi vešla?“ Zeptá se Nat.

„Nic. Co mohl udělat? Zvedla se k odchodu, představila se mi jako jeho žena a odešla. V místnosti byla jeho sekretářka, a abych si zachovala alespoň špetku důstojnosti, odešla jsem a přišla sem.“ Pokrčím rameny a vděčně si od Luka vezmu kapesník.

„Zkoušel ti volat?“ Zeptá se Nat.

„Jo, vypnula jsem si telefon.“

„Haló, déjà vu.“ Řekne Natalie suše.

„Zmlkni. Luke se neoženil kvůli nočnímu pláči,“ odpovím.

Dotyčný si odkašle. „Jsem přímo tady, víš. Jules, měla by sis aspoň poslechnout, co ti chce říct. Než mu zlomím čelist a on už nebude moct mluvit.“

„Býval v UFC. Ale díky za nabídku,“ zamumlám.

„Jsi si jistá, že řekla manželka?“ zeptá se Natalie a její mysl pracuje.

„Jo, a představila se jako Audrey McKenna.“ Pokrčím rameny a usrknu čaje, který přede mě Natalie postaví.

„Je pro mě těžké uvěřit, že jste se za poslední týden podělili o všechno, co jste měli, a on se o ní nikdy nezmínil. Byla jsi u něj v bytě, Jules.“

„Já vím, nedává to smysl. Věř mi, že tam žádná ženská nebydlí. Je to úplně mužský byt.“ Znovu pokrčím rameny a zavrtím hlavou. Nechápu to.

„Možná žijí odděleně?“ Nat se zamračí a znovu si pohladí břicho.

„Dokud před slovem manželka není „bývalá“, je mi úplně jedno, kde bydlí,“ zamumlám. „Kromě toho, i kdyby tam byla nějaká „bývalá“, měl mi to říct.“

Najednou zazvoní zvonek a všichni se na sebe podíváme, oči dokořán.

„Jak mám vědět, kdo to je?“ Zeptám se.

Luke si odkašle. „Hm, Nate volal těsně předtím, než jsem vyšel z kanceláře, a ptal se, jestli jsi tady, a já jsem si myslel, že jsem slyšel tvůj hlas, tak jsem řekl ano, ale nevěděl jsem, o co jde, Jules.“

Podívala jsem se na něj. „Řekni mu, ať jde pryč.“

„Ne, neříkej.“ Natalie ke mně přistoupí a vezme mě za ruku. „Prostě ho vyslechni, a když se ti nebude líbit, co říká, nech Luka, ať mu nakope zadek.“

Znovu zazvoní zvonek, tentokrát dvakrát. Luke přikráčí ke dveřím a otevře je. Něco si šeptá s Natem a já neslyším, co si říkají. Asi po třiceti vteřinách Luke odstoupí od dveří a nechá Nata vstoupit. Jeho oči prohledají místnost a najdou mě, rychle se pohybuje po pokoji a najednou stojí přímo přede mnou, ruce má po obou stranách, opřené o snídaňový bar, ale nedotýká se mě.

„Proč jsi utekla?“ Jeho hlas je chladný, stejně jako jeho ocelově šedé oči. Je vyčerpaný a vypadá… naštvaně.

„No, podívejme se.“ Opřu se o pult a sáhnu po sarkasmu. „Právě jsem se seznámila s manželkou svého přítele, když jsem ji přistihla, jak na něj šahá v jeho kanceláři. A to, že používám výrazy přítel a manželka v jedné větě, mě fakt kurevsky sere.“

„Je to moje bývalá žena, Julianne.“

Ah.

„Vážně si myslíš, že bych s tebou pokračoval ve vztahu, kdybych byl ženatý s jinou ženou? Opravdu si o mně myslíš tak málo? Ježíši, vždyť mě znáš líp.“

Zběsile se rozhlížím po místnosti, ale Luke a Natalie zmizeli. Skvělé.

„Zřejmě toho moc nevím,“ opáčím na něj. „Nikdy jsi mi neřekl, že jsi byl ženatý. Představila se mi jako tvoje zasraná manželka, Nate.“

„Co jsem mohl dělat? Jenny byla přímo tam. Kdybych se to snažil vysvětlit, prozradilo by to náš intimní vztah.“

„Neopravil jsi ji.“

„Nedala jsi mi k tomu ani zasranou šanci!“ Naštvaně se ode mě odstrčí, přechází po místnosti a tře si čelo. Sundá si sako, hodí ho na kočár a pokračuje v chůzi.

„Jsme rozvedení už sedm let. Byli jsme manželé jen dva roky.“ Strčí si ruce do kapes a zamračí se na mě.

„Máš s ní děti?“ Zašeptám.

„To teda ne!“ Zavrtí hlavou a podívá se dolů, pak zpátky nahoru na mě. „Tenkrát jsem bojoval a ona byla to, čemu říkáme kroužkový králíček.“

V krku mi stoupá žluč. „Já vím, co je to kroužkový králík.“

„Jo, no, bylo mi dvacet a byl jsem blbej a ona chtěla mít po ruce bojovníka.“ Pokrčí rameny. „Mluvím s ní jen zřídka.“

„Proč tam dneska byla?“ Zeptám se.

„Přichází, když chce peníze.“

„Ty ji podporuješ?“ Zeptám se nedůvěřivě a jeho pohled se při mém tónu zabodne do mého.

„Ne, už ne.“

„Co to znamená?“

„Nějakou dobu jsem jí vypomáhal.“ Zamračí se a znovu sklopí zrak, očividně se cítí nesvůj.

„Jak dlouho je to chvíli?“ Opravdu to chci vědět?

„Dokud jsem nepotkal tebe.“ Jeho oči se znovu setkají s mýma, změknou a je v nich muž, kterého znám a miluju.

„Proč?“ Zašeptám.

„Protože jestli jí budu dál dávat peníze, nikdy mě nepustí, a já nechci, aby mi to nějaký kostlivec z minulosti zkazil.“ Zhluboka se nadechne a ostražitě si mě prohlíží.

„No, očividně se pořád vrací,“ vykřiknu.

„Řekl jsem jí ne. Slyšela jsi mě. Řekl jsem to před tebou z nějakého důvodu.“

„Taky jsi s ní spal, dokud jsi mě nepotkal?“ Zeptám se.

„Příležitostně.“

Kurva.

„Zlato, přerušil jsem s ní všechny vazby, když jsem tě potkal. Říkal jsem ti, že jsi jediná žena, která mě zajímá.“

„Má tvoje jméno.“ Vyhrknu to dřív, než si uvědomím, že mě to napadlo. Tohle mě ubíjí.

„Nikdy si ho nezměnila.“ Znovu pokrčí rameny a vypadá ztraceně. Chvíli se na něj dívám, na toho hezkého, chytrého, sexy muže. Nechci, aby jeho jméno měla jiná žena. Znamená to, že jí kdysi legálně patřil, a to mě uvnitř trhá.

„Podívej,“ znovu si promne čelo a ostražitě se na mě podívá. „Mrzí mě, že ses o ní dozvěděla zrovna takhle. Bylo to na hovno. Ale nic to nebylo. Ona pro mě nic neznamená, a to už hodně dlouho. Pomohl jsem jí, protože jsem za ni cítil zodpovědnost, a vyspal jsem se s ní, protože se mi hodila. Necítím k ní to, co cítím k tobě. Nikdy to tak nebylo.“

Sleduji jeho tvář, jeho oči, a můj žaludek se začíná uklidňovat. Říká pravdu. Díky Bohu.

„Můžete vylézt z úkrytu,“ zavolám a Luke s Natalií se vynoří z chodby, ruku v ruce. Usměju se na ně.

„Hele, musel jsem se ujistit, že nepotřebuješ, abych mu nakopal zadek,“ řekne Luke s úsměvem.

„Mohl bys to zkusit,“ směje se, Nate.

„Jsi v pořádku?“ Natalie se tiše zeptá a já přikývnu.

„Takže ta párty je zítra odpoledne u mě.“ Vstanu, přistoupím k Nateovi, políbím ho na tvář a přejedu mu prsty po čelisti, abych se ujistila, že je zase všechno v pořádku.

„Potřebuješ pomoct s přípravou?“ Zeptá se Natalie.

„Ne, nechávám si to udělat profesionálně. Najala jsem si organizátora večírků.“

„Na oslavu?“ Natalie se zeptá a obočí se jí zvedne až k linii vlasů.

„Mám náročnou práci, Nat. A musí to být dokonalé, takže ano, najala jsem si na to lidi.“ Uculím se na ni a zatančím si malý šťastný taneček. „Jsem tak nadšená!“

„Myslím, že mám asi nějakou práci.“ Luke má vytřeštěné oči a rukou si prohrábne vlasy.

„Ale ne, ty už jdeš.“ Ukážu na něj prstem a zadívám se na něj.

„Tohle je vážně holčičí záležitost,“ řekne, Nate.

„Na čí straně jsi ty?“ Zeptám se.

„Na Lukově,“ prohlásí věcně. „Je to babská párty.“

„On je táta.“ Dám si ruce v bok a upřu pohled na oba ty tvrdohlavé muže, zatímco se Natalie směje. „Musí jít. Kromě toho tam budou moji bratři a rodiče a taky jeho rodina, takže je to večírek pro všechny.“

„Bude tam růžová?“, zeptá se, Nate.

„Dítě je holčička, samozřejmě že tam bude růžová.“ Podívám se na něj, jako by byl směšný.

„Holčičí párty.“ Nate, se ušklíbne.

„Holčičí párty, na kterou se teď chystáš,“ přeruší mě Luke.

Ale ne. Mé zpanikařené oči se setkají s Natáliinými a ona mi nabídne malý úsměv.

„Nevím, jestli je to dobrý nápad…“ Rozhlédnu se po místnosti a podívám se na Nata, který se na mě zamračí.

„Proč?“

„Nevím, jestli jsem připravená představit tě své rodině,“ zašeptám.

„Proč?“ zeptá se znovu.

Pokrčím rameny. „Je to trochu brzo.“

„Před deseti minutami jsi mě nazvala svým přítelem.“

„Jen jsem nevěděla, jak jinak ti mám říkat.“ Pokrčím rameny a odvrátím se a pak zjistím, že jsem k němu přitisknutá, jeho ruka se mi kroutí ve vlasech a druhou má na malém zátylku, tiskne mě k sobě a jeho ústa – ach, ta ústa – jsou na mých a naléhavě mě líbají. Pak mě pustí stejně rychle, jako začal, a ustoupí.

„Panebože,“ zamumlá Natalie.

„Buď tam ve dvě,“ řekne mu Luke se samolibým úsměvem na tváři.