FG - 9. kapitola

Překlad: Carolyn

Kor.: Evudar, Jířa

Griff

Griff se probudil s bolestí v každém kousku těla, která se táhla až do morku kostí.

To bylo příjemné překvapení. Vůbec nečekal, že se někdy ještě probudí.

S námahou se velmi opatrně zvedl na pohovce. Všechny obratle v zádech se mu otíraly o sebe jako žulové kameny, ale aspoň nebyl shrbený do kozelce jako zvíře.

Klouby mu zapraskaly, když ohýbal prsty a vyzkoušel jejich pohyb. Všechny nehty se mu vrátily do lidského stavu, ale tři prsty na pravé ruce měl teď zkřivené, zkroucené do tvaru vhodného pro vysunutí drápů. Zamračil se a pokusil se je narovnat. Klouby byly pevně zablokované.

Tak to se asi budu učit psát levou rukou.

Nemohl uvěřit, že z toho vyvázl tak lehce. Dokonce, i když jed wyverna okamžitě zastavil jeho nekontrolovatelnou změnu, očekával, že se vrátí do těla, které bude spíš zvířecí než lidské… pokud se vůbec vrátí.

Co se stalo?

Jeho orel byl stále katatonický na samém okraji jeho mysli, takže mu zůstala jen lidská úroveň vnímání. Rozhlédl se a zamrkal, aby si vyčistil suché, napjaté oči. Všechno mu připadalo matné a zamlžené, jako by se díval přes kouřové sklo. Byl tak nezvyklý na omezení lidského zraku, že mu chvíli trvalo, než rozpoznal Hayleyin obývací pokoj.

Sama Hayley se choulila na podlaze vedle pohovky, na dosah ruky. Stále měla na sobě stejný květovaný top a černé legíny, které měla na sobě včera. Podle tmavých kruhů pod zavřenýma očima odhadl, že musela být většinu noci vzhůru.

Jeho orel i lev se při pohledu na svou družku pohnuli a toužili po ní i ve svém otráveném, oslabeném stavu. Griffovi se sevřela čelist. Znovu brutálně spoutal své šelmy a svázal je tak pevně, že je v hloubi duše sotva cítil.

Musí je mít na vodítku pevně. Tohle se už nesmí opakovat.

Což znamenalo, že se bohužel nemohou opakovat ani jiné věci.

Griff se přinutil odvrátit pohled od Hayley. Pohyboval se velmi pomalu, aby ji nevzbudil, a zvedl se na nohy. Jeho levé koleno křičelo na protest, když se na něj snažil přenést váhu. Vzpomněl si, že ho to nebolelo, těch pár kouzelných minut včera večer poté, co podlehli přitažlivosti druhového pouta… ale teď se rozhodně vrátilo do normálního stavu bolestivosti. Kolenní kloub mu připadal, jako by mu do něj někdo zatloukl rezavé hřebíky.

No dobře. Ne že bych na to nebyl zvyklý.

Opřel se o zeď, aby měl oporu, a podařilo se mu dokulhat do kuchyně. Zastavil se ve dveřích a polekal se střepů skla rozesetých po kachličkové podlaze a ohořelých stop na stěnách.

„Co se tu proboha stalo?“ Zamumlal si pro sebe. Jeho suchý hlas mu v hrdle skřípal jako smirkový papír.

„Obávám se, že já to vím,“ ozval se mu v mysli klidný, tichý telepatický hlas Ashe. „Měl jsem trochu naspěch.“

Griff zamžoural rozbitým oknem a zahlédl Ashe, jak sedí na samém vrcholku stromu venku. Fénixův oheň byl tlumený a kontrolovaný, ale stále hořel jasněji než slunce vycházející za ním.

„Děkuju,“ řekl Griff nahlas a přál si, aby s ním mohl telepaticky komunikovat zpátky, aby mohl Fénixovi v duchu projevit hlubokou a upřímnou vděčnost. „Takže Hayley se podařilo tě kontaktovat?“

Fénix se snesl na okenní parapet a jeho rozmáchlá ocasní pera se otřela o zem venku. Griff cítil teplo sálající z mohutné orlí postavy i ze vzdálenosti šesti stop. „Hugh řekl, že o jen o pouhou minutu později, a nemohl by s tebou už nic dělat.“

Griff se vydal přes rozbité sklo k umyvadlu. Stříkl si na obličej studenou vodu a pak se napil z dlaně, příliš vyprahlý, než aby ztrácel čas hledáním hrnku.

„Dlužím Hughovi omluvu,“ řekl, když se znovu vynořil. Když zahlédl svůj mobilní telefon, který ležel pohozený v koutě, sehnul se, aby si ho strčil do kapsy. „To pro něj nemohlo být příjemné, když se mě musel dotknout hned poté, co jsme s Hayley… ehm, no, však víš. Musela ho z toho bolet hlava.“

Hugh byl pozoruhodně zdrženlivý, pokud šlo o povahu jeho měniče… ale před Griffovým orlem se takové věci nedaly utajit. Už dávno přišel na to, co přesně Hugh je, i když respektoval Hughovo přání udržet to v tajnosti před všemi, i před zbytkem týmu Alfa. Griff mu to nemohl mít za zlé. Hughův druh měl být vyhuben, všichni do jednoho uloveni a vybiti už ve středověku.

Kdybych byl hlavní přísadou lektvaru, který má zajistit věčné mládí, taky bych svou existenci zatraceně tajil.

Ashovy zahnuté drápy se posunuly po parapetu a zanechaly ve dřevě ožehnuté stopy. Griff věděl, že velitel ohně ví, že ví o Hughovi, ale Ashův železný smysl pro čest znamenal, že nikdy otevřeně nepotvrdí zdravotníkovu pravou podstatu. „Je dost unavený, ale zotaví se. Co ty?“

Griff pokrčil rameny a zkřivenou rukou gestikuloval na své bolavé koleno. „Ach, no, já jsem na tom jakž takž. A díky vám všem budu ještě chvíli žít. Teď se můžeš vrátit domů a odpočinout si. Já budu v pořádku.“

Fénix roztáhl křídla… a pak se zarazil. Otočil hlavu a dlouze si Griffa prohlížel jedním planoucím okem.

„Je mi to líto,“ řekl nakonec Ash. „Chápu, jaké to je, když člověk něco ochutná a pak mu to někdo vyfoukne. Sdílím tvou bolest. Dá se s ní žít… ale budeš muset být silný. Kvůli svému družce.“

Než mu Griff stačil odpovědět, tak už byl pryč. V jeho stopách vířily jiskry, které rychle pohasínaly.

Měl pravdu. V budoucnu musím být silnější. Tohle všechno byla moje chyba.

Kdyby nepodlehl pokušení a nepodlehl svým základním, tělesným touhám, nikdy by nevyprovokoval žárlivý vztek svých vnitřních šelem. Sobecky využil Hayley, a v důsledku toho ji málem nechal s obludnou mrtvolou chladnoucí na její podlaze v kuchyni. Jak by to Dannymu proboha vysvětlila?

Už se jí nikdy nesmí dotknout.

Ta myšlenka byla stejně chladná a bezútěšná jako šedé světlo úsvitu pronikající rozbitým oknem. Ale byla to pravda. Nemohl ji znovu vystavit tomuhle. Nechtěl.

Musím odejít. Hned. Než se probudí.

Přesto se zdržel dost dlouho na to, aby zametl podlahu. Nebylo bezpečné nechávat rozbité sklo ležet, ne když se dolů každou chvíli vyřítí malé bosé nožky.

Srdce se mu sevřelo při představě, jak Danny poskakuje v kuchyni, jak by mu oči zářily radostí, kdyby tam našel ještě Griffa…

Ne. Musím zmizet, úplně. Bude to tak lepší pro ně oba.

Vzadu v mysli mu zařval jeho lev a marně se vrhl ke své kleci. Griff si toho nevšímal. Navlékl si kabát a boty a odkulhal na chodbu. Neodvážil se na Hayley naposledy pohlédnout, protože se bál, že se jeho zvířata utrhnou ze řetězu a zmaří všechny jeho dobré úmysly. Naposledy velmi tiše otevřel vchodové dveře…

A na prahu se nečekaně ocitl tváří v tvář muži.

Muž se zřejmě právě natahoval po klepadle. Pustil nataženou ruku a překvapeně udělal prudký krok zpět. Griff ho nikdy v životě neviděl, přesto mu bylo v jeho rysech něco děsivě povědomého.

Muži se rozšířily nozdry. Hrdlem se mu rozlehlo tiché, hluboké zavrčení a v jantarových očích mu zaplálo majetnické rozhořčení.

Cizincův pach zasáhl Griffa jako cihla. Najednou přesně věděl, kdo ten muž je.

„Kdo sakra jsi?“ dožadoval se Dannyho otec.