TBC - 15. kapitola

Překlad: Dráža

Kor.: Evička

Ryan

Lexi usnula téměř okamžitě. Nedivil jsem se jí, sex byl intenzivní. Pořád jsem se usmíval, protože jsem věděl, jak moc si to užívá a jak se jí to líbí.

Vyklouzl jsem z postele a zamířil do koupelny. Našel jsem žínku a trochu ji navlhčil teplou vodou, abych se otřel. Pak jsem se vrátil do ložnice, abych udělal to samé pro Lexi. Na protest zamumlala, zavrtěla se, na čele se jí udělala lehká vráska, ale ani se neprobudila. Jen jsem se na to usmál a odnesl žínku do koupelny.

V ložnici jsem si prohlédl nepořádek, který představovalo naše rozházené oblečení, a zaváhal jsem. Technicky vzato jsme pro dnešek skončili. Měl jsem se snažit k téhle ženě nepřilnout, proto jsem se předtím až příliš snažil udržet si odstup.

Ale nedokázal jsem se přinutit, abych se prostě oblékl a odešel. Místo toho jsem se vrátil k posteli, lehl si vedle ní a pozoroval ji, jak spí.

Sakra, je krásná. Pokaždé, když ji vidím, je krásnější a krásnější.

Nejistě jsem natáhl ruku, abych jí prstem přejel po tváři. Trochu se zavrtěla, ale opět se neprobudila.

Ticho přerušilo zvonění. Byl to můj telefon, a tak jsem vstal z postele a zamířil k oblečení, abych hovor rychle zvedl, než ji vzbudí.

„Haló?“ Tiše jsem odpověděl, odešel do koupelny a zamkl za sebou dveře.

„Tati? To jsem já!“

Při zvuku synova hlasu jsem zvedl hlavu. Už dlouho jsme nebyli tak dlouho od sebe, i když to bylo jen na týden. Neposílal jsem kluka z domova často, protože nerad odcházel z domova. Rozptylovala mě Lexiina přítomnost, ale když jsem znovu uslyšel jeho hlas, vzpomněl jsem si, jak moc mi dítě chybí.

„Ahoj, Eddie,“ řekl jsem a můj hlas byl jasnější, i když jsem se stále snažil ztišit. „Jak se máš, chlapče? Doufám, že se u babičky dobře bavíš?“

Zabručel. „Babička je úžasná!“ prohlásil.

Za jeho zády se ozvalo kolečko smíchu a já hádal, že zbytek rodiny je kolem něj a poslouchá. Usmál jsem se, když jsem slyšel svého malého chlapce tak šťastného.

Kvůli němu tohle všechno dělám; připomněl jsem si.

Celá ta věc s Lexi, smlouva, touha po dítěti… To všechno jsem dělal kvůli svému synovi. Přišel o matku, a i když jsem mu ji nemohl vrátit, mohl jsem mu dát alespoň sourozence, se kterým by si mohl hrát, než se věkový rozdíl trochu zvětší.

„To jsem rád, chlapče,“ zamumlal jsem a opřel se o dveře koupelny. „Moc mi tady chybíš, víš? Bez tebe to tu není taková zábava.“

„Tak prostě pracuj, tati,“ řekl za dalšího smíchu.

Zavrtěl jsem hlavou. Ach, práce.

Sakra. Nebylo to zrovna nové zjištění, ale věděl jsem, že se práci taky vyhýbám. Lexi mě ale příliš rozptylovala na to, abych se soustředil na něco jiného. Měl jsem sice kancelář mimo dům, ale většinou jsem kvůli pohodlí pracoval z domova. Přesto jsem měl pocit, že jsem od jejího příchodu vůbec nevycházel z domu. A ani to nevypadalo, že bych dělal nějakou práci.

Kdy jsem naposledy vstoupil do své domácí kanceláře? Nemohl jsem si vzpomenout, protože jsem byl vždycky zaneprázdněný jinými věcmi. Třeba starostmi o Lexi. Její myšlenky a její pohodlí, nemluvě o tom, že jsem chtěl být s ní. Posledních pár dní byla v podstatě to jediné, co zaměstnávalo mou mysl, protože jsem se o ni bál, když jsem ji neviděl, a když jsem ji viděl, nemohl jsem od ní odtrhnout oči.

Jediná věc, kterou jsem nezanedbával, bylo vlastně to, že jsem každý večer volal svému synovi, a přesto jsem dnes čekal tak dlouho, až mi zavolal sám.

Dej se dohromady, Ryane.

„Táta tady má trochu napilno,“ řekl jsem neurčitě. „Ale chybí mi, že jsi nablízku. Tak si pospěš a vrať se, ano, chlapče? Pozdravuj ode mě babičku.“

„Dobře, tati,“ řekl rozzářeně. „Ahoj.“

Usmál jsem se sám pro sebe, když ukončil hovor. Moc toho nenamluvil, a přesto to bylo víc než v jiné dny. Poslat ho k mé mámě byl ten nejlepší nápad. Asi bych tam měl jít taky, až tam příště pojede, jinak by se na mě máma naštvala, že ji nenavštěvuju tak často, jak bych měl.

Pořád tu byla otázka práce, ale nebylo to tak, že bych se k ní v tu chvíli musel dostat. Nebylo nic tak naléhavého, aby to nemohlo počkat. Odešel jsem tedy z koupelny, posbíral naše oblečení, abych ho naházel na hromadu, a pak se vrátil do postele, přičemž jsem telefon nechal na nočním stolku.

Vklouzl jsem zpátky do postele, přetáhl přes sebe peřinu a lehl si na bok, abych se mohl na Lexi ještě chvíli dívat.

Proč mě tak přitahuješ?

Zamračil jsem se sám pro sebe, když jsem o tom uvažoval. Věděl jsem, že to nemůže být něco tak jednoduchého, jako že ona je žena a já muž, protože jsem potkal spoustu žen, kterým by nevadilo skočit se mnou do postele, i kdyby to bylo jen proto, aby mi daly dítě. K žádné z nich jsem však nic necítil. S Lexi to bylo trochu zvláštní, protože bez ohledu na to, co jsem o ní věděl z prověrky, byla pro mě pořád hodně cizí. Cizí člověk, kterého jsem uviděl a okamžitě jsem si ji chtěl vzít domů.

Ať už to na ní bylo cokoli, co mě k ní stále přitahovalo… nevadilo mi to.

Zívl jsem a uvědomil si, jak moc jsem unavený.