DB#3 - 17. kapitola

Překlad: Sinnel

Kor.: Jitka

Calisto

Calisto zvedl oči od potvrzující textové zprávy, kterou dostal, a kde bylo uvedeno, že strážce, který sledoval Emmu, byl zcela rozptýlený a mimo obchod. Na tohle ráno čekal už dlouho - vlastně dva a půl měsíce.

Pečlivé přípravy.

Rychlé únikové cesty.

V případě potřeby plán B a C.

Zpětné posouzení a pochyby, dokud nebyl spokojen se svým výběrem.

Dnešek měl být perfektní. Kdyby šlo všechno přesně podle plánu, obešlo by se to bez jediného zádrhele.

A přesto se něco stalo.

Něco chybělo.

Když Emma otevřela dveře své kabinky, v náručí neměla jeho syna.

Calisto si byl jistý, že Cross bude s ní, protože byl ještě tak maličký, a kdykoli ji během posledních pár měsíců sledoval, vždycky měla jeho syna s sebou. Když dostal zprávu od Wolfa - jediného člověka, kterému v rodině Donati skutečně důvěřoval - že Emma byla venku se svým strážcem, muž se zapomněl zmínit o tom, že dítě s ní nebylo.

Tohle byla jeho jediná možnost.

Jediná šance, kterou měl, aby dostal Emmu a svého syna pryč od Affonsa, než na něj Calisto spustí samotné peklo. Doufal, že je dostane bez problémů, bezpečně je skryje a pak je přivede zpátky až v okamžiku, kdy budou hrozby konečně pryč.

„Cale?“ zašeptala Emma.

Calisto zvedl svůj pohled, aby se setkal s jejím, a v jejích nádherných rysech byl čistý úžas. Přesně tak, jak si myslel, ty červené šaty, které vzal z regálu, když přišel do obchodu, jí padly jako rukavice na ruku. Byla pro něj stále tak nádherná. Když se na ni díval, cítil, jak z ní prakticky vyzařovaly vlny překvapení, a jemu hlavou běželo spoustu věcí. Všechny ty věci, které jí chtěl říct.

To, že ji miloval.

Chtěl jí poděkovat za svého syna.

Měla by vědět, že mu bylo líto, že na ni zapomněl.

A možná chtěl, aby věděla, že to napravoval - to všechno.

Nebo se o to snažil.

Místo toho se Calisto usmál. „Emmy.“

Jakékoli váhání, které musela cítit, když otevřela dveře kabinky, bylo pryč. Překonala zbytek cesty, který je dělil, a vletěla mu přímo do jeho objetí. Calisto byl zády ke zdi, ale ani tak nebyl připravený na náraz jejího těla, které na něj dopadlo. Její ruce našly jeho tvář, pevně ji popadly a nutily ho, aby se na ni podíval.

Emma se nepohnula.

Jen… se na něj dívala.

„Vzpomínáš si, že?“ zeptala se.

Očividnou odpovědí bylo „ano“.

Calisto řekl něco jiného. „Je mi líto, že jsem na tebe vůbec někdy zapomněl, Emmy.“

Přísahal, že viděl, jak jí při jeho slovech spadly z ramen celé měsíce zlomeného srdce, ticha a bolesti. Její pohled, kdysi ohnivě zelený, byl v posledních měsících otupený, ale teď se okamžitě rozjasnil. Její úsměv se zvětšil a odpovídal tomu jeho.

Calisto se cítil lépe mnohem lépe než za hodně dlouhou dobu, a to jediné, co mu pro to stačilo, byla tato žena v jeho náručí. Od prvotního okamžiku, kdy si vzpomněl na všechny ty věci, na které zapomněl, se jeho mysl nad vším ostatním soustředila na jedinou věc – na Emmu. Dokázal si jen představovat, jak osaměle se musela cítit.

Vyděšeně.

Zničeně.

V kleci.

Bylo krátké období, kdy co se jí týkalo, bojoval se svým hněvem. Myslel si, že kdyby mu jen řekla pravdu – vzala si ho stranou, když se jí během té doby mnohokrát ptal, zda tam bylo něco, co mu unikalo.

Ale pak rychle pomyslel na kulky, které ho skoro zabily.

A na muže, který se to pravděpodobně pokusil udělat.

Affonso.

Calisto nebyl vůbec rozzlobený.

Ne na Emmu.

Měl podezření, že ona dělala to, co musela dělat.

Jak ji za to mohl obviňovat?

„Stýskalo se mi po tobě,“ řekla Emma tiše.

Calisto polštářkem palce zachytil jednu slzu, která ji spadla z koutku oka.

„Nikdy jsem nikam neodešel. Vždycky jsem byl kolem.“

„Ale zároveň jsi nebyl.“

„Omlouvám se.“

„Já taky,“ odpověděla. „Kde jsi byl?“

Calisto naklonil hlavu ke straně a mazaně usmál. „Kolem. Sledoval. Plánoval.“

„Plánoval?“

Zvedl jednu ruku a ukázal kolem nich. „Plánoval, Emmo.“

„Nechápu.“

„Já vím.“

Opravdu nepotřeboval, aby to chápala. Ne právě teď.

Calisto naklonil hlavu Emmy výš a rychle sklonil svou vlastní, aby ji jemně políbil na ústa. Každičký jednotlivý den myslel na to, že ji líbal, dotýkal se jí, držel ji a měl ji. Nic ho však ve skutečnosti nepřipravilo na šok lásky, který zaplavil jeho systém, v okamžiku, kdy se její rty bez pobízení otevřely a její jazyk tvrdě narazil do jeho, a dovolil mu prohloubit polibek, až mu plíce hořely potřebou vzduchu.

Ani tehdy se nezastavil.

Nemyslel na zákazníky, kteří vcházeli a vycházeli z kabinek. Rukou se zapletl do pramenů jejích vlasů. Cítil jen její jemné rty a horko jejích úst, která byla přitisknutá k jeho.

Ne, jen ji líbal, až v koutku úst nepocítil pruhy jejích slz a byl donucený odtáhnout se, aby je mohl znovu setřít.

„Ti amo, Emmo - vždy jsem tě miloval, i když jsem si na tebe nedokázal vzpomenout,“ řekl jí.

Emma zamrkala, řasy měla pokryté slzami. „Věděla jsem, že ano. Jen jsem čekala, až si na to také vzpomeneš.“

Calisto se podíval stranou, protože věděl, že neměli moc času. „Musíme jít – minimálně se dostat ven z obchodu. Poté budeme v pohodě.“

„Červené šaty?“

„Víš, on nebude hledat červenou.“

Emma zavrtěla hlavou a lehce se usmála. „Proč dneska?“

„Byl to ten správný čas.“

Až na to, že to tak nebylo.

Něco stále chybělo.

„Kde je můj syn?“ zeptal se Calisto.

Emma ztuhla, skoro jako by nečekala, že to řekne. Ale ani neodpověděla.

„Začalo mi to docházet ještě dřív, než jsem získal své vzpomínky zpátky,“ vysvětlil, když mlčela, „ale s jistotou jsem to věděl až poté. Spočítat to nebylo tak těžké.“

„Byla jsem vyděšená,“ zašeptala. „Affonso to věděl - kdyby šlo o dítě jakéhokoli jiného muže, zabil by mě. Tu noc, co to zjistil, to skoro udělal.“

Calistovo tělo ovládla zlost.

Potlačil ji.

Ještě ne, řekl sám sobě. To přijde.

„Kde je Cross?“ zeptal se znovu.

Přesto si byl docela jistý, že to už věděl.

„Doma s Affonsem a Sherry. Chtěl, abych šla ven a pořídila si nějaké nové šaty, ale dneska mi nedovolil vzít dítě s sebou. Občas ho používá k tomu, aby mě vyděsil – manipuloval se mnou - to je vše.“

Calisto ji chtěl požádat, aby to vysvětlila trochu víc, ale na telefonu mu zacinkala příchozí zpráva. Poté, co zařízení zkontroloval, se rozhodl, že jeho otázky budou muset počkat.

„Pojď,“ řekl a propletl si s ní prsty.

Když ji vedl ven z kabinek a pak i z obchodu, Emma ho bez zaváhání následovala. Dával si pozor, aby se nerozhlížel po strážci, o kterém věděl, že se jejich směrem blížil, ale kolem ženy v červených šatech by pravděpodobně bez druhého pohledu prošel dál.

„Kam jdeme?“ zeptala se Emma.

Dřív, než na to měl jasnou odpověď.

Teď si nebyl tak jistý.

„Někam, kde bychom si mohli promluvit,“ rozhodl se říct.

Někam, kde by mohl myslet...

********

Hotel, který Calisto používal jako svým způsobem bezpečný dům, nebyl ve skutečnosti od obchodního centra, do kterého Emmu vystopoval, až tak daleko. Bylo jen o pár bloků dál, což mu věci usnadnilo.

Jakmile měl Emmu bezpečně uvnitř pokoje, Calisto začal přecházet po pokoji, potřeboval si utřídit myšlenky.

Věci měly být dokonalé.

Jeden ze dvou není špatné.

Až na to, že ta druhá osoba, kterou měl mít s sebou, byl jeho syn.

Kurva.

Když si Calisto všiml Emmy, která stála uprostřed hotelového pokoje a zírala na malou kolíbku, která stála přímo před velkými okny s výhledem na rušnou ulici, na místě ztuhl. Podívala se na ostatní předměty, které spočívaly na stole - cokoli, co by jeho dítě mohlo v téhle místnosti na týden nebo dva potřebovat.

„Myslel sis, že budu mít Crosse,“ řekla tiše.

Nechtěl, aby si dělala starosti. To byla ta poslední věc, kterou kdokoli z nich potřeboval. Mohl si dělat obavy za ně oba, aniž by se k tomu přidala i ona.

„Dostanu ho brzy,“ řekl Calisto. „Tohle byl jen drobný zádrhel do mých plánů.“

Emma se otočila na patě. „Ale ty sis myslel, že ho dneska budu mít, že? To proto ses mě zeptal, kde je.“

Calisto ztěžka polkl, protože věděl, že Emma to nehodlá nechat být dřív, než jí dá pravdu. „Ano, myslel jsem si to. Chtěl jsem vás oba bezpečně schovat na tak dlouho, jak jen budu potřebovat - dokud tohle neskončí.“

„A co tohle přesně je?“

Ne, nehodlal jí lhát.

„Affonso, to je to.“

Emma ani nemrkla. „Nechtěla jsem ho opustit – nenechala jsem Crosse samotného od okamžiku, kdy se narodil.“

„Já vím, a co nevím, o tom jsem byl informován.“

„Od... Wolfa,“ řekla Emma.

Calisto přikývl, nenabídl nic víc. Čím méně byla do jeho plánů zapojena, tím lépe. Každopádně pro teď. Wolf byl však jen jedním ze spojenců, kterého Calisto používal k tomu, aby získal to, co chtěl, a aby udělal to, co bylo třeba udělat.

„Ale ty jsi tady, a při vědomí, že ty jsi minimálně v bezpečí, bude zbytek o něco snazší,“ vysvětlil jí Calisto. „Doufal jsem, že tu bude i Cross. Bylo by tak mnohem rychlejší všechno tohle dokončit, ale zvládnu to.“

Emma svraštila obočí a pak řekla: „Ne.“

„Co?“

„Nemůžeš... Myslíš si, že tu zůstanu bez našeho syna?“ zeptala se.

Při zoufalství v tónu jejího hlasu Calisto pocítil v ramenou napětí. „Vím, že pro tebe bude zatraceně mnohem bezpečnější být tady, než bys byla -“

„Rozhodně ne,“ přerušila ho Emma rychle, v očích měla oheň. „Jestli se dneska večer nevrátím domů se zatraceně dobrou výmluvou ohledně toho, kde jsem dneska byla, vezme mi ho – ty to nechápeš, Calisto? Vezme mi Crosse přesně tak, jak mi sliboval od samotného začátku.“

„Emmo -“

„Nebo ještě hůř, zabije ho. Mrtvý syn je lepší než žádný syn, že? To je to, co říkal tvojí matce. A to je přesně to, co říkal mně. Nežádej mě, abych opustila našeho syna s vědomím, co mu možná udělá.“

Calisto pomalu vydechl, snažil se ovládnout své emoce. Na to, aby se přiblížil k Emmě v době, kdy věděl, že to je pro ně oba bezpečné, čekal celé měsíce a nechtěl se s ní dohadovat.

Milovat ji.

Dotýkat se jí.

Ochutnávat ji.

Držet ji.

Cokoli jiného, než se s ní dohadovat.

Tahle žena mu chyběla mnohem víc, než by dokázal vysvětlit. Skoro rok měl pocit, jako by byl ztracený v jakémsi druhu omámení, kdy to jediné, co věděl, bylo to, že byl bez něčeho důležitého, i když nevěděl přesně, co to bylo.

Ona pro něj byla důležitá.

Calisto ji miloval.

Zcela.

Úplně.

Šíleně.

Miloval ji.

Nevěděl, jak mohl zapomenout na jedinou duši, která byla stvořena přímo pro něj.

„Vyřeším to,“ řekl Calisto a přistoupil k ní o krok blíž. „Dostanu Crosse k tobě – k nám – v prvním okamžiku, kdy můžu.“

Emma otevřela ústa, aby něco řekla, ale on jí do toho skočil.

„Udělám to, Emmy. Slibuji.“

„Vypadá to, že to nechápeš, Calisto,“ řekla Emma, když zvedl dlaň, aby jí jemně sevřel čelist. „Tohle není otázka - tady není na výběr a ty mě tu nemůžeš přimět zůstat jen na základě slibu.“

„Nedovolil bych, aby se našemu synovi cokoli stalo.“

„Byla jsem jeho jediné, Cale!“

Calisto ztuhl, překvapený jejím výbuchem.

Emma ho sevřela za zápěstí, přistoupila blíž a řekla: „Byla jsem tím jediným člověkem, který toho malého chlapce od okamžiku, kdy jsem zjistila, že jsem těhotná, miloval a chránil. Měl jen mě, jenom mě. Před tvou nehodou jsi ani nevěděl, že jsem byla těhotná, ale já stále zůstala sama, abych ho udržela v bezpečí. Nemůžeš lusknout prsty a nechat mě zmizet, Calisto. Nežádej po mně, abych tu seděla a čekala. Ne pro mé dítě.“

„I pro mé,“ řekl tiše.

„Prosím.“

Pomyšlení na to, že by dovolil Emmě vrátit zpátky do toho, co považoval za nebezpečnou situaci, bylo pro Calisto nemožné. Nechtěl o tom ani uvažovat.

Ale také Emmu znal.

Z dálky vypadala poddajně.

Dokonce sladce.

Možná křehce.

Ta žena byla silnější, než kohokoli znal. Měla sílu, která byla vystavěna na rocích pocitu samoty. V duši měla oheň.

A to miloval.

Nebylo pro něj takovým překvapením, že Emma odmítala nechat Crosse za sebou, dokonce ani na krátký čas s vědomím toho, že k ní bude přiveden, co nejdříve to bylo možné – a bezpečné. Pro jejich syna byla tou jedinou osobou, se kterou mohl počítat, milovat ji a která ho konejšila. Když ho jeho otec ani neznal, měl svou mámu.

Nenechala by Crosse za sebou.

Ne, když byla taková, jaká byla.

„Emmo, jen uvažuj -“

„Nemůžu,“ přerušila ho tiše. „Prosím, pochop proč, Cale.“

To by udělalo věci mnohem těžší - možná ještě nebezpečnější. Bude si to muset znovu promyslet a znovu přeplánovat. Bylo by to jako začít úplně znovu.

„Chápu,“ řekl nakonec.

Calisto svěsil ruku z její tváře, nebyl si jistý, co dál. Emmě se nemuselo líbit, že ji pustil, protože dřív, než by jednou mrkl, byla zpátky v jeho náručí. Rukama ho objala kolem krku, prsty si zapletla do jeho vlasů na zátylku. On ji pohltil do obrovského objetí. Čas přestal existovat. Svět se přestal pohybovat.

Všechno bylo skoro v pořádku.

Potřeboval také své dítě.

Pro teď s Emmou ve svém náručí, to bylo tak blízko dokonalosti, jak se jen mohl dostat.

„Nechci, aby ses vrátila,“ zamumlal do jejích vlasů. „Chci tě udržet v bezpečí, přesně tak, jak jsem to měl dělat po všechny ty měsíce. Omlouvám se, že jsi byla znovu sama – když tě někdo miluje, nikdy bys neměla být sama.“

V doteku lehkém jako peříčko přitiskla rty na jeho krk a on na kůži okamžitě pocítil horkost. Bylo těžké ignorovat, jak to horko okamžitě sjelo níž, i to, jak její měkké křivky dokonale zapadaly do těch jeho.

Pro něj i pro ni to bylo tak dlouho.

Až příliš dlouho.

Vzpomínky musely jeho potřebu na krátkou chvíli uspokojit – ale už to pro Calista nebude trvat o moc déle. Ne, když měl Emmu blízko, i když jen na krátkou dobu.

„Nebyla jsem sama - měla jsem Crosse.“

Calistův pohled sjel k měkkému oblouku Emminých rtů. Ta se pak zvedla na špičky a vtiskla mu přímo na rty rychlý, hledající polibek. Pokusila se odtáhnout, ale jí to odmítl dovolit. Polibek ovládl, až zaklonila hlavu dozadu a začala lapat po dechu.

Nevadilo mu to.

Tím mu prostě dovolila políbit ji na delikátní hranu jejího hrdla. Cítil, jak polkla a jak její svaly pod jeho lízáním a oždibováním pracovaly.

„Stýskalo se mi, Cale.“

„Zůstaneš,“ zašeptal jí Calisto do kůže. „Alespoň na chvíli - dej mi to, Emmo. Chceš to taky? Nestýskalo se ti i po tom?“

Zachvěla se a pro něj to byla jako droga přímo do jeho žíly.

„Bože, ano.“

To bylo to jediné potvrzení, které potřeboval. Dal si záležet na tom, aby když jí stahoval červené šaty, aby se dostal k jejímu tělu, je nepoškodil. Calistův pohled přejížděl po jejím těle, užíval si křivky a kůži, bez které byl až příliš dlouho. Zatímco ji pozpátku navigoval k posteli, Emma mu dovolila zkoumat její tělo ústy i rukama.

„Střevíčky si nech,“ řekl.

Emma se zašklebila. „Jo?“

„Budeš potřebovat pár centimetrů navíc.“

Zuby se zabořila do svého spodního rtu. „Ach?“

Calisto dělala další krok a Emma narazila zezadu do postele. Když se k ní naklonil a v dalším dlouhém horkém polibku si vzal její ústa svými vlastními, nemohla se pohnout dál.

„Do prdele,“ zamumlala mu do úst. „To mi chybělo.“

„Ne... nedotýká se tě... že?“

Calisto položil tu otázku tak tiše, ale prsty ji svíral za boky a pevně je držel. Ona byla jeho, a pomyšlení na to, že se jí dotýkal jiný muž, i když tím mužem byl její manžel, ho sralo tak, že by to nedokázal vysvětlit.

Emma sklouzla prsty pod jeho čelist a Calisto se setkal s jejím pohledem. „Ne.“

„Nikdy?“

To bylo překvapení.

„Na to má ženy a já jsem, jak vždy věřil, pro něj k ničemu. Teď coura. Nic jiného.“

Calisto se zamračil, jeho čelist prozrazovala jeho rozrušení. „Ty víš, že to není pravda.“

„Vím, že mně na tom nezáleží. Ne právě teď. Chci jen tebe – tebe, celého, tak tvrdě a rychle, jak jen mi to můžeš dát, Cale. To je to jediné, co chci. Prosím.“

Jeho temnější touhy ho hluboko uvnitř poháněly.

„Nechceš, abych tě položil na záda a uctíval tě tak, jak si zasloužíš, Emmo?“

Ani nemrkla. „Vím, že mě miluješ - vím, že mě uctíváš, Cale. Prostě jen chci, abys mě šukal.“

Bože.

Kurva, jo.

„Dobře,“ řekl drsně.

Z jejích nádherných rtů jí ukradl další polibek a cítil, jak její ruce přitom pracovaly na knoflících jeho košile a zipu na kalhotách. Nechal ji, aby mu sundala košili dolů po pažích, až spadla na zem. Pak mu stáhla i kalhoty.

V okamžiku, kdy objala dlaní jeho penis v pevném, těsném sevření, ztuhl a užíval si její dotek a to, jak jemná její ruka byla, a to vše navzdory tomu, jak moc ho penis bolel. Tohle ji nemohl nechat dělat dlouho, nemohl to dlouho vydržet. I když to bylo cítit jako nebe, taky to bolelo.

Chtěl prostě jen šukat.

„Zadek nahoru,“ řekl chraplavě.

Emmina ruka se zastavila v pohybu. „Cože?“

Nedostala možnost nadechnout se. V okamžiku ji přetočil a horní polovinu těla jí přišpendlil k posteli. Prsty přejížděl po spodní části její páteře a pak zajel k jejímu pohlaví. Pod svým dotekem ji našel mokrou a horkou.

„Chci tvůj zadek nahoru,“ řekl.

Emma se rychle nadechla. Jak se svými prsty vtlačil do jejího pohlaví a bral si ji tak rychle, skrz zaťaté zuby pomalu vydechla. V jeho sevření se svíjela, z hrudi jí uniklo dlouhé zasténání.

„Jindy,“ řekla skrz zaťaté zuby.

Jo, souhlasil.

Škádlit a dotýkat se všeho, čeho chtěl, mohl jindy.

Určitě to přijde.

O tom se ujistí.

Calisto nahradil své prsty hlavou svého penisu, špičkou se do vchodu její štěrbiny vtlačil přesně dost na to, aby ucítila, jak ji začínal protahovat. Její pohlaví se lesklo jejími šťávami, horko jejího růžového masa ho do sebe nasávalo temným příslibem.

Bez varování pohnul boky a hluboko si ji vzal.

Sílu toho tahu cítila v celém těle, ruce jí vylétly nahoru, aby našla na posteli jakoukoli oporu. Calisto jí nedal čas na to, aby si zvykla na jeho délku nebo tloušťku, a ona o to ani nežádala.

„Znovu - víc,“ žadonila Emma.

Kurva, ano .

„Cokoli potřebuješ, bella.“

Chtěl ji šukat déle - hlouběji a tvrději. Šukat ji tak, až se mu každý jednotlivý její zvuk navždy vryje do všech vzpomínek. Dokud nebude její kůže vymalovaná jeho vlastní. Dokud když zavře oči, tak neuvidí nic jiného než ji pod sebou, nad sebou, vedle sebe. Nic jiného. Chtěl cítit na jazyku její chuť pokaždé, když se napije. Chtěl ji cítit ve vzduchu všude kolem sebe.

Už nikdy na ni nechtěl zapomenout.

Na prvním místě na ni vůbec neměl zapomenout.

Tak to udělal.

Šukal ji tvrději, až tak, že ho bolely a protestovaly i jeho vlastní svaly.

Šukal ji, až z ní její výkřiky vycházely celé chraplavé a zlomené.

Šukal ji s rukama na jejím hrdle, zabořenýma do jejích vlasů, i když s nimi přejížděl po její kůži.

Poté, co si pohrávala se svým klitorisem, ji dočista olízal prsty, zatímco ji šukal zezadu a ona byla ohnutá přes pelest. Když žadonila o víc, dvěma prsty se jí až po klouby zabořil do zadečku, jen aby křičela ještě hlasitěji, když se poprvé udělala. A když se udělala, Calisto by přísahal, že v její tváři viděl zkurveného Boha.

Pro něj to bylo nebe.

Blaženě hříšné, důvěrně známé nebe.

S každým tahem jeho penisu do její svírající se mokré kočičky jí z hrdla unikaly bezdeché tiché zvuky plné potřeby. Každý tah způsobil, že se jeho svaly napjaly o trochu víc a dýchalo se mu o trochu hůř.

Když u něj nebyla, to jediné, co ho pronásledovalo ve snech, bylo její šeptání.

Tam, Cale, přesně tam, přesně tak.

Dovol, ať to bolí a šukej mě surově.

Calisto si skoro přál, aby jejich poprvé po tak dlouhé době bylo trochu pomalejší, trochu jemnější. Přemýšlel, zda pokud by si dal na čas, by v tom byl nějaký rozdíl, ale pochyboval o tom.

Nedokázal ovládnout potřebu, která hořela hluboko v jeho samotné duši, musel ji naplnit, držel ji dole a nechat ji křičet. Protože tak to měla Emma ráda – takže tak to potřeboval.

Jemněji a pomalu to mohli udělat jindy.

Bude toho víc – o tom se ujistí.

Calisto pustil Emminy vlasy, které svíral a místo toho ji popadl zezadu za krk a držel ji připíchnutou dolů k posteli. Věděl, že každým trestajícím tahem její stehna narážela přímo do tvrdé kovové podnožky, ale z profilu viděl v její tváři jen potěšení.

Druhou rukou jí popadl za zadeček, pevně ho sevřel pevně a roztáhl ji ještě o trochu víc.

Miloval ten pohled, který měl přímo pod sebou.

Její růžové záhyby - mokré a horké.

Jeho penis - holý a kluzký.

Když konečkem prstů znovu škádlil pevnou dírku jejího zadečku, celá se svíjela a chvěla.

„Tohle všechno je moje,“ řekl jí a ona se pod jeho slovy chvěla. „Tvoje kundička, tvůj zadeček, tvoje ústa a tvoje tělo. Šukám tě přesně tak, jak máš ráda - nikdo jiný. Chvěješ se pro mě, zlato. Jsi mokrá pro mě. Žadoníš o mě. Je to moje, Emmo. Vždycky to bylo moje.“

„T-tvoje,“ vydechla.

Když se na něj Emma podívala přes rameno, Calisto se tvrdě nadechl. Cítil, jak se jeho penis začínal při každém tahu svírat chvěním jejího druhého orgasmu. Když se udělala, obvykle jejich šukání trochu zpomalil, chtěl si vychutnat každičký pocit z toho, jak se její stěny kolem jeho penisu stahovaly. Ale tentokrát... tentokrát se ujistil, že když sevřela do hrsti přikrývky a křičela jeho jméno, stále udržoval tenhle stabilní, tvrdý rytmus. Nechal, aby ho vlny jejího orgasmu podojily ještě tvrději a on se bořil do jejího horka ještě hlouběji.

To bylo to jediné, co cítil.

Slyšel je a ji.

Jeho smysly byly zaměřeny na ně, na nic jiného.

Celou dobu ho přes rameno sledovala.

„Bože, Cale,“ zamumlala, oční víčka měla těžká, oči plné slz. „No tak, Cale - pojď. Chci cítit, jak se uděláš. Potřebuji to.“

Tenká hranice kontroly, která Calista držela pohromadě, praskla.

Prostě jen tak.

Její krk zezadu stiskl ještě pevněji, jeho tahy se staly ještě brutálnějšími. Emma ho znovu prosila, rty měla mokré a rozkousané do ruda. Když její záda pomaloval semenem, sladce a potěšeně si vydechla. On její jméno chraplavě zasténal.

Jeho vzpomínky k ní nebyly spravedlivé.

Ani trochu.