KK - 12. - kapitola

Překlad: Lusesita

Kor.: Kačka

Kennedy

Sedím v obrněném SUV se třemi kolegy a pozoruji chatu v lesích. Vážně se snažím soustředit, ale vše, na co dokážu myslet je chuť Slashova uvolnění, přetrvávající mi v ústech a skutečnost, že stále cítím jeho sliny, které mi usychat mezi nohama.

Kruci. Nemám slov, kterými bych popsala věci, které udělal mému tělu, způsob jakým ovládal mé orgasmy, vytáhl je přímo z hloubi mého těla a přinutil mě cítit každé zachvění rozkoše.

A pak způsob, jakým zmírnil mé obavy, vtipkoval se mnou, ale také mi věnoval ty nejněžnější dotyky a sladké polibky. Opravdu je neuvěřitelný. Nemůžu uvěřit, že ze všech lidí chce právě mě. Řekl mi, že mi dokáže, že to mezi námi není jen dočasné a že se mnou chce všechno. Opravdu nemám důvod věřit tomuto muži, kterého jsem poznala před pár týdny, ale věřím. Vážně jo.

„Pohyb na dvou hodinách.“ Upozorní mě Brad, jeden ze spolupracovníků a vytrhne mě tak z myšlenek. O Slashovi můžu polemizovat později, teď musím dělat svoji práci.

Už jsme zkontrolovali chatu a víme, že uvnitř nikdo není. Překvapivě to místo bylo málo zabezpečené na to, že se tam setkávali hlavní vůdci sekty. I kdyby se nestarali o bezpečnost, je divné, že by Devil´s Knights neměli někoho, kdo by strážil Victorii, jejich spojku s dalšími ženami. Začínám si myslet, že mi Davis dal špatné informace, když uvidím pohyb.

Po prašné cestě jede žena středního věku. Není na ni nic velkolepého. Nevypadá nijak zvlášť ďábelsky. Ve skutečnosti vypadá jako kterákoli starší sousedka. Jako máma jednoho z dětí ve škole. Jako dáma, kterou potkáte v kostele. Víte, že je toho na ní víc, než se na první pohled zdá.

Ne, že bych pořádala hon na čarodějnice, nebo bych přiměla lidi zpochybnit motivy každého člověka, ale ve své práci jsem už viděla hodně zlých lidí. Málo z nich se jeví jako zlí. Jasně dostali jsme i pár úplných kreténů, vyšinutých charismatických typů, ale většinou ti nejnebezpečnější lidé jsou ti, kteří se přímo začlení do kterékoli sociální situace.

Sledujeme ji, jak vytahuje pár tašek s potravinami a pak je nese do chaty, aniž by měla ponětí o svém okolí. V tu chvíli víme, že musíme udeřit.

S týmem tam nevrazíme s vytasenými zbraněmi. Ne, pošleme dva lidi k předním dveřím, mě a Brada, zatímco zbytek týmu je schovaný za keři a pár z nich je schovaných v SUVčkách v lese.

Zaklepu na dveře skromné chaty. Uslyším nějaké šustění a pak se dveře otevřou a my čelíme tváří v tvář osobě, která prodává zranitelné dívky a ženy na sexuální trh. I když se mi z té myšlenky zvedne žaludek, své rysy udržím nehybné.

„Victoria?“ Zeptám se.

„Ano, to jsem já, drahoušku,“ řekne příliš nenuceným hlasem. „Chtěli byste jít dovnitř? Právě jsem přijela z obchodu a mám nějaké sušenky a čaj.“

Okamžitě jsem na hraně. Ne kvůli její nelegální činnosti, a že jsem v přítomnosti monstra – to se v mé práci děje příliš často, takže jsem se s tím naučila popasovat. Ne, jsem na hraně, protože se nezdá, že by byla otřesena naší přítomností. Dokonce ani nevypadá překvapeně. Podívám se na Brada a vidím, že cítí to samé.

„Jistě madam, rádi bychom si promluvili,“ odpoví Brad.

Victoria otevře dveře a ustoupí na stranu. Jakmile jsme uvnitř místo je prázdné. Jestli tu zůstává, tak ne dlouho. Další rudá vlajka.

Trochu si s ní popovídáme, začneme s tím základním – jméno, původ, potvrzení její identity.

„Chystáte se mě zeptat na Devil´s Knights?“ Zeptá se věcně.

S Bradem se na sebe podíváme s vykulenýma očima.

„Ano,“ řeknu poté, co se vzpamatuju. „Jsme tu, abychom vám nabídli dohodu. Pomůžete nám poskytnout informace o další zásilce žen a my zkrátíme váš pobyt ve vězení, jak jen to půjde.“

„Jistě,“ odpoví klidně. Až příliš klidně.

„Vážně? Vy se ani nechcete zeptat na víc otázek ohledně dohody? Nechcete se obhajovat?“ Zeptá se Brad.

Victoria pokrčí rameny. „Už jste tady, ne? Předpokládám, že proti mně máte nějaké důkazy, takže půjdu ke dnu tak nebo tak. Možná bych sebou stejně tak mohla vzít Devil´s Knights.“

Nelíbí se mi to, ale získáme všechny informace, které můžeme. Dříve či později se zaměřím na její motivy, ale nejdřív musíme zachránit ty ženy.

Victoria nám sdělí, kde bude další předávka žen, kdy a kolik jich bude. Naše dřívější informace byla, že se to odehraje do tří, čtyř dnů, ale Victoria nám řekla, že to bude již dnes večer. Dobré je, že Slash uspíšil naši operaci, což je také podezřelé. Až moc se to nabízí. Mám pocit, že jsem blízko spojit si všechny rudé vlajky dohromady, ale ne úplně se mi to daří.

Mezitím musíme zachránit ty ženy. Brad vezme Victorii do vazby, naloží ji do jednoho SUV. Zavolám Slashovi, jak jsme se domluvili.

„Kennedy, jsi v pořádku?“

„Jo jsem, všechno šlo dobře.“

Úlevou si vydechne. „Máš pro mě nějaké informace, zlatíčko?“

„Jo, měl jsi pravdu s tím urychlením, zdá se, že ty ženy přesunou už dneska.“

„No, do prdele.“

„Jo, ale Slashi, nemám z toho dobrý pocit.“

„Co tím myslíš?“

„Všechno se to zdá příliš, snadné. Victoria všechno práskla bez boje. Řekla všechno, co jsme chtěli vědět. Navíc je tu ta skutečnost, že jste měli tu potyčku s Devil´s Knights, díky které jste uspíšili zátah. Prostě mi to nesedí.“

„Nebo možná jen tvoříme skvělý tým a vesmír to tímto uznává,“ řekne nesnesitelně okouzlujícím tónem.

„Mluvím vážně. Tohle není hra, Slashi. Máme lidi, kteří na nás závisí svým životem, doslova.“ Přeruším ho. Vím, že mě jen škádlí, ale chci, aby to bral vážně. Nechci, aby se rozptyloval, nebo to bral na lehkou váhu.

„Jsem si toho dobře vědom, Kennedy.“ Teď je jeho tón tvrdý, rozčilený. Podle mě je to v pořádku. Možná bude méně rozptýlený, když bude nasraný a nebude flirtovat.

„Pak se podle toho chovej! Můžeš flirtovat a vtipkovat, až se vrátím, ale neztrácej při tom koncentraci. To je v první řadě ten důvod, proč jsme spolu.“

Uff. Ta slova mě hluboce zasáhnou. V závislosti na dnešních událostech možná už spolu nebudeme pracovat. Co s námi bude potom? Ještě jsme o ničem z toho nemluvili, a i když mi řekl věci, díky kterým přemýšlím o našem společném životě, jak mám vědět, co chce on? Co když tady jeho hra končí? Začnu pociťovat nejistotu, ale zatlačím ji do pozadí. Právě jsem ho obvinila, že je rozptýlený, nemůžu dobře jít a udělat to samé.

Sdělím mu lokaci a on zabručí, že pochopil. Chlapi. Křehká stvoření.

Zamumlá něco blízkého rozloučení. Střeva se mi zkroutí náhlým strachem, že se mu něco stane. Nechci, aby poslední věc, co mu řeknu, byla hnusná.

„Počkej, Slashi?“

Povzdechne se. „Jo?“

„Buď opatrný.“

„Vždycky, drahoušku.“

Zavěsí a napětí ve střevech trochu vymizí při mé přezdívce. Nervy na mě zapracovali a já na něj slovně zaútočila, což normálně nedělám. Vždycky zůstávám profesionální, v klidu pod tlakem. Hádám, že jsem prostě nikdy nenašla nikoho, kdo by mě nervoval tak, jako Slash. Což je dobré i špatné. Poskytl mi víc míru, než jsem kdy poznala, ale jeho ztráta by mě naprosto zničila.

***

S týmem zamíříme do klubovny Chaosu, a okamžitě můžu říct, že je něco špatně.

Něco mi nesedí, ne, že by tu byli nějaké divné vozy, žádní podivíni, nic než stará známá budova s lidmi uvnitř. Ale vím to. Cítím to. Něco je strašně špatně.

Vystoupím z SUV, ve stejné chvíli, jako můj tým.

„Počkejte chvíli. Potřebuju zajít dovnitř a něco zkontrolovat, nechci všechny ty lidi vyděsit, když tam nakráčím s bandou policajtů.“

Někteří se na mě divně dívají a moje šéfka na mě tázavě pohlédne, ale všichni souhlasí a nechají mě jít první.

Jakmile jsem uvnitř, uvidím mluvit Rivera s nějakými mladými muži z klubu. Uvidí mě, kývne na ty, se kterými sedí u stolu, čímž je propustí a zamíří ke mně.

„Rivere,“ řeknu, jakmile je z jejich doslechu. „Je všechno –“

Jsem umlčena zábleskem a ohlušujícím výbuchem. Mé tělo je odhozeno na podlahu a mám vyražený dech. Scéna přede mnou se odehrává jako ve zpomaleném filmu. Z baru se stala hromada trosek s pár hořícími místy. Pociťuju pronikavou bolest v uchu.

Na okamžik jsem paralyzovaná, bušení v hlavě naznačuje, že jsem se během dopadu pěkně praštila, ale pak mě nakopne můj výcvik. Byla tu bomba.

Kurva já věděla, že to bylo nastražené.

Chybějící kousky zapadnou na své místo. Dřívější konfrontace s Chaosem měla jen uspíšit časovou osu. Věděli, že půjdeme po Victorii. Byla obětním beránkem, aby většinu starých členů dostali z klubu, aby mohli zaútočit. Sakra.

Teď není čas se tím trápit.

Znovu začnu něco slyšet. Křik se mísí s výstřely. Jsou tu civilisté, které musím dostat do bezpečí. Odstrčím své potlučené tělo ze země. Budu rozbolavělá, ztuhlá a pohmožděná, ale teď mě pohání adrenalin a sotva registruju bolest.

Plazím se k baru, kde vidím Liv zakrývající Miino tělo.

„Pojďme, dostaneme vás dozadu,“ vykřiknu přes hluk, jež nás obklopuje.

Mia má slzy v očích, snaží se být statečná, ale stejně se bojí. Zdá se, že ani jedna z nich není zraněná, což je malý zázrak. Kryju je, když se přesunujeme k zadní části místnosti.

Snažím se přesvědčit Liv, aby zůstala s Miou, ale nepodaří se mi to. Místo toho mi pomáhá najít a shromáždit Beth s Claire. Obě je vezmu k Mie, zatímco Liv se hádá se Stacy, snaží se ji přesvědčit, aby šla do bezpečí místo toho, aby bojovala se zbraní po boku chlapů. No musím obdivovat její odvahu.

Jakmile jsou všechny v bezpečí, jdu k zadním dveřím, doufám, že se spojím s týmem a vymyslíme, jak dostat tenhle chaos pod kontrolu. Jsem si jistá, že si vedou dobře, ale potřebuju být v obraze. Nechala jsem si vysílačku v autě, když jsem si myslela, že ta nebezpečná část naší mise skončila.

Přitisknu se zády ke straně budovy, mám vytaženou zbraň před sebou. Než dokážu zaregistrovat, co se děje, za rohem se vymrští ruka, popadne mě za zápěstí, strhne mě dopředu a vyrazí mi zbraň z ruky. Přitáhne si mě zády k sobě, jednou rukou mi přikryje pusu a druhou mi drží zápěstí za zády.

„To je ta mrcha, co se nás pokusila dostat?“ Zakřičí ten chlap přes rameno.

Využiju příležitosti, že je trochu rozptýlený a kousnu ho do ruky.

„Do prdele!“ Zařve a spustí ruku.

Švihnu hlavou dozadu a narazím na jeho nos, slyším uspokojivé prasknutí, než mě pustí.

Jakmile jsem volná, vrhnu se k SUVčkám, kde se kryje tým, vyhodnocuje hrozbu a plánuje nejefektivnější způsob, jak vše dostat pod kontrolu. Chlapi z Chaosu vše pro teď drží na uzdě, ale musíme spolupracovat a minimalizovat škody. Kdo ví, jestli nenastražili další bombu? Musíme místo co nejrychleji vyčistit.

Než se dostanu k autům, jsem znovu chycená. Tentokrát dvěma obrovskými motorkáři z Devil´s Knights po obou stranách. Zvednou mě ze země, i když se kroutím a kopu, abych se uvolnila z jejich sevření.

„Kurážná, že?“ Řekne jeden druhému. Oba se nechutně zasmějí a snaží se mě odtáhnout pryč.

„Ta se prodá za pěkný prachy. Kdo by nechtěl ojet policajtku?“ Ten druhý se ušklíbne.

Och kruci, tak to teda ne. To se nestane.

„Pusťte mě zmrdi!“ Vyplivnu na ně. Patou narazím do holeně jednoho z nich, ale on mi jen zkroutí ruku a pevně ji sevře.

„Klidně bojuj, mladá dámo. Máme rádi výzvy.“

Otevřu pusu, abych řekla něco dalšího, ale pak uslyším řev motorek. Kurva díky Bože. Dokážeme využít každé zálohy, které se nám naskytne.

Hromotluk jedna a dvě mě stále tahají pryč, ale uvidím Slashe běžet za mnou. Bože, nikdy jsem si nehrála na ženu v nouzi, nikdy jsem nechtěla spoléhat na to, že mě zachrání někdo jiný, ale nemohu popřít skutečnost, že teď, když je tu, tak se cítím bezpečněji.

„Podívejme se, kdo dorazil,“ zachechtá se hromotluk číslo jedna. „Nechvalně známý Slash.“

„Pusť ji a místo ní si vezmi mě.“

„Sorry, tebe neprodáme tak dobře jako ji. Vlastně, předpokládám, že by pro tebe mohl taky existovat trh…“

Slash vykročí vpřed, ale hromotluk dvě vytáhne zbraň a přiloží mi ji k hlavě.

„Pokračuj chlapče a ani jeden z nás nedostane tuhle policajtku.“

Slash zavrčí, trochu zaváhá a snaží se vymyslet další krok.

„Jsem v pořádku. Buď chytrý,“ pokouším se prorazit mlhu vzteku, kterou vidím, postupně zahalovat jeho oči. Lidé, ovládaní hněvem nedělají chytrá rozhodnutí a právě teď potřebuju víc, než kdy jindy, aby měl čistou hlavu.

Podívá se mi do očí a ty jeho změknou. Vím, že musím být silná, ale mé tělo je čím dál unavenější, ovlivněné událostmi dnešního dne.

„Ví tvá přítelkyně o Spiderovi?“

Slashova tvář zbělá. Co je se Spiderem? Proč na tom záleží.

„Myslíš, že bude chtít být s někým, kdo je příbuzný s monstrem, jako je on?“

Nevím o čem to mluví, ale nemůžu mlčet, pistole nepistole.

„Ty jsi tady ten, co mluví. A z místa, kde stojím, ty jsi to monstrum, které prodává ženy.“ Snažím se znít silně, ale dokonce i já slyším slabost v mém hlase. Má slova jsou těžko srozumitelná, když bojuji proti skvrnám, co se mi začínají objevovat ve vidění.

Ten chlap zavrčí a přitlačí mi ještě víc zbraň ke spánku. To mě nakopne do módu vysoké pohotovosti.

„Opatrně, panenko. Z místa, kde já stojím, mám navrch. Možná ti budu chtít zavřít tvá pěkná ústa ještě předtím, než ti strčím ptáka do krku, abych tě umlčel.“

Slash znovu zavrčí, třese se potřebou nějak napravit tuhle situaci.

Hromotluk dvě se obrátí k němu. „Víš, že jsme zvažovali, že tě vezmeme jako obchodního partnera? Mohl jsi nahradit svého milovaného staršího bratříčka Spidera, ať odpočívá v pokoji.“

Do prdele. Není divu, že tenhle případ pro něj tak moc znamená. Spider byl jeho zkurvený bratr. Bože, musí se cítit nějak zodpovědný, že přivedl takový druh zla do Sausalita. Jeho oči na okamžik zalétnou k mým. Nikdy jsem ho neviděla tak zasaženého, úplně zlomeného.

Naplní mě druhá vlna energie a zachytím Slashův pohled. Uhnu pohledem k hromotlukovi jedna a snažím se mu sdělit, že ho můžu sundat, když se postará o toho druhého. Skoro nepostřehnutelně kývne hlavou, ale já to viděla.

Synchronizovanými pohyby se Slashem pracujeme na obou chlapech. Vyrazí zbraň z ruky dvojce v tu samou chvíli, jako já zaháknu nohu za nohu hromotluka jedna a srazím ho na zem. Slash vystřelí a zasáhne dvojku do nohy, zatímco já popadnu toho prvního za vlasy a třísknu mu s hlavou o chodník, až odpadne.

 Odplazím se z jeho těla a zkouším se postavit, jen abych se zhroutila na zem.  Někde z dáli slyším Slashe volat mé jméno, ale zní, jako bych byla pod vodou. Poslední věc, co si pamatuju, je, jak mě drží silné paže a pak všechno zčerná.