Tornado - 4. kapitola

Překlad: Rebelka

Kor.: Evudar

Jackson

Bude v pořádku. Jackson stál ve dveřích Avy a pozoroval ji, jak spí, stejně jako to dělal poslední dva týdny. Tentokrát to však bylo jiné. Pořád byla slabá po jedu, ale byla mimo nebezpečí. Upíři se zatím o nic nepokusili. Nebyli však o nic blíž k tomu, aby zjistili, kdo byl ten měnič, který zabil upíra v lese. Pomohlo by jim, kdyby měli kopii obrázků, ale upíři nebyli známí tím, že by byli nápomocní.

Vlasy jí spadly do obličeje, jak se mírně posunula. Dal cokoli za to, aby ty vlasy mohl odhrnout. Při pohledu na její klidný spánek měl chuť políbit ji na víčka a rty. Ze rtů jí vyšel sten a on přemýšlel, o čem se jí zdá.

Odfrkl si. Mobil mu zazvonil a on ho s dalším zachrčením vytáhl z kapsy. Jeho vlk zavrčel, když uviděl, kdo to je, a rychle se stáhl do přízemí.

„Tajfune,“ pozdravil a zachoval si rovný hlas. „Myslel jsem, že se ozveš dřív než teď.

„A já myslel, že si sám vytáhneš hlavu ze zadku. Asi jsme se oba mýlili.“

Tajfun byl alfou Divokého bratrstva. Zatímco Jackson byl alfou místní pobočky, Tajfun vládl všem. Byla to stará organizace, která sloužila jako bariéra mezi upíry a lidmi dost dlouho na to, aby i někteří měniči zapomněli na existenci svého nepřítele. Tajfun nebyl o mnoho starší než Jackson, ale měl za sebou sílu, kterou mu nikdo nemohl upřít.

„Dostal jsem oficiální stížnost od Astrofela,“ pokračoval Tajfun. „Bráníš mu v jeho vybrané platbě. Co si sakra myslíš?“

„Nevíme, jestli ten měnič, který zabil toho upíra, vůbec žije. Jestli ho zabili upíři, pak je to jejich platidlo.“

Tajfun zavrčel. I přes linku se Jacksonovi zježily vlasy na hlavě. Jeho vlk zavrčení opětoval, ačkoli instinktivně sklonil hlavu v podřízenosti. Viděl, jak Tajfun likviduje mnohem starší, silnější a zkušenější alfy za menší zrady, než byla tato, nemluvě o počtu upírů, které zabil.

„Stín mi řekla, že jsi ji ošukal.“

Jackson znovu zakousl zavrčení. Proč by mu to Val sakra říkala? Vzpomněl si na Avin obličej, na ruměnec v jejích tvářích, když spolu našli dokončení, na to, jak se její divoká vůně zvětšila, když ho v sobě přivítala.

„Nedovolím, aby se k ní ta mrtvola dostala.“

„Takže to nemá nic společného s tím měničem, který zabil upíra.“ Tajfunovo zavrčení bylo ještě výraznější. „Vydej ji, Tornádo. Posledních pár let jsme dostávali příliš tvrdé rány na to, abychom se kvůli jedné holce vzdali něčeho víc, bez ohledu na to, jak velká má prsa.“

Jackson otevřel ústa, aby zavrčel na svoji alfu, aby takhle o Avě nemluvil, ale zarazil se. Proč se vůči ní cítil tak ochranitelsky? Vždyť se sotva znali. Opravdu mu stála za to, aby kvůli ní přišel o život?

Jeho vlk zavrčel a zakousl se mu do krku, rozzuřený, že ho něco takového vůbec napadlo. Jackson ho potlačil. Ava byla pod jeho ochranou, protože nenechá nikoho zemřít rukou upíra jen tak pro nic za nic. Zvlášť ne Astrofela, který si ji vybral jen kvůli spojení, jež spolu sdíleli v lese.

„Nevydám ji,“ pokračoval rychle, než mohl Tajfun znovu zavrčet, „dokud nebudu mít důkaz, že měnič, který zabil toho upíra, už nebyl zabit, odmítám uznat jeho nárok na život. Nemůžeme je nechat, aby se po nás jen tak vozili.“

Tajfun znovu zavrčel, ale tentokrát to nebylo tak rozzlobené. „Dobře. Já se vypořádám s Astrofelem, ty najdi toho měniče a ověř, jestli je naživu. A udělej to rychle. Nejsem trpělivý vlk.“

Typhoon zavěsil. Jackson strčil telefon do kapsy a zavrtěl hlavou. Není to trpělivý vlk? To je slabé slovo století.

***

Někdy kolem svítání Jacksona probudilo bouchnutí vchodových dveří. Okamžitě zpozorněl, v nohách mu zavrčelo, jak seskočil z pohovky. Val po něm střelila otráveným pohledem, když vešla do obývacího pokoje. Za ní se táhly tři holčičky se sklopenými hlavami. Nejstarší z nich, Artemis, mu věnovala ospalý úsměv.

„Ahoj, strýčku Jacksone.“

Jackson se na své tři neteře usmál, ačkoli mu při pohledu na ně prudce pokleslo srdce. Něco muselo být špatně, když je sem Val zatáhla. To měla z Astrofela takový strach?

„Vy tři běžte nahoru a ještě se trochu vyspěte,“ řekla jim a její hlas byl nejtišší, jaký kdy slyšel. Dívky poslušně vyklusaly nahoru. Val počkala, až odejdou, a pak se k němu otočila s pohledem upřeným na něho.

„Co?“ zeptal se.

„Tvé kluky zatkli, to je to,“ řekla Val a z jejího hlasu kapalo podráždění. „A to všechno jen proto, že jsi nebyl poblíž, abys je udržel na uzdě.“

Jackson hlasitě zaklel, a Val ho pořádně praštila. Zavrávoral a třel si ruku. „Jak to myslíš, že je zatkli?“

„Chci říct, že se ti idioti rozhodli, že dneska v noci vytáhnou do boje. Erik měl řídit, ale byl opilý. Mysleli si, že budou milí a nebudou mě informovat. Teď je má Blizzard.“

Jackson zaklel. Nesnášel, když se šerif pletl do jeho záležitostí, zvlášť když Cunningham byl kdysi jedním z nich, než zběhnul a stal se z něj voják a policajt.

„Cunningham,“ odplivl si. Právo na svou přezdívku ztratil, když opustil gang. „Říkal jsem mu, ať si s mými lidmi nezahrává.“

„A tobě řekl, abys je držel na uzdě. Blizzardovi je jedno, jestli si vedeš svůj byznys, ale nedovolí, abys to podělal a dostal ho do problémů. Je naštvaný. Radši je z toho vězení dostaň, když máš to tvé koťátko nahoře s upírem v patách.“

Jackson se podíval nahoru. Nechtěl nechat Avu samotnou, ale ona by sama nebyla. Byla tu Val a děvčata. Napůl se zasténáním, napůl s povzdechem zamířil ke dveřím.

„Buďte hodní,“ zavolal přes rameno a pak byl pryč.

Když jel do města, myslel na Avu. Žár v jejích očích, její hněv, divoké zvíře v ní bylo to, po čem toužil skoro stejně jako po jejím opravdovém úsměvu. Políbil ji na rty, cítil ten úsměv i to zvíře. Jeho vlk toužil být s ní každou chvíli. Dokonce i teď skučel, že ji opouští.

To se dalo vysvětlit, ale Jackson odmítal byť jen pomyslet na to, že by mohla být jeho družkou.

Bylo to nemožné. Slyšel o tom, jaké by to bylo, kdyby se setkal se svou družkou – to slyšel každý měnič. Mělo to být kouzelné, bez jakéhokoli hašteření. Jacksonovi se nechtělo věřit, že by mohla být jeho družka, když spolu nedokázali vycházet ani natolik, aby spolu vedli rozhovor bez hádek. Přesto, když ji políbil, celé jeho tělo jako by se poprvé stalo součástí celku.

Jen pomyšlení na to ho štvalo, mísilo jeho pocity tak, že než se dostal do kanceláře šerifa a místního vězení, měl sevřenou čelist a celé tělo zkroucené.

Neměl náladu na Cunninghamovy hry a zabouchl dveře. Rozhlédl se kolem a zahlédl staršího vlka. Oči mu potemněly, když se k němu přikradl.

Cunningham na něj chladně pohlédl. „ Mastersi.“

„Cunninghame.“

Šerif na něj zíral a držel dveře otevřené. Jackson upíral pohled na muže, který se díval přes stůl. Ti dva už dávno uzavřeli neradostné příměří, které jako by se pohybovalo na tenkém ledě pokaždé, když se viděli. Bylo to téměř stejně křehké vyvažování jako smlouva s upíry.

„Tak proč jsi je sebral?“ zeptal se nakonec Jackson. Nemělo smysl předstírat, že neví, proč tam byl.

„Ti pitomci se pokusili vyloupit klenotnictví v Oak Townu,“ řekl šerif a zavrtěl hlavou. „Nikomu se nic nestalo, ale majitel viděl jejich obličeje. Obviním všechny tvý chlapy. Bylo to nedbalé, Mastersi. Začínáš být nafoukaný.“

„Ne, Cunninghame,“ zavrčel Jackson. „Máme dohodu. To přece víš.“

„Naše dohoda zní, že tví chlapi se nenechají chytit a já je nebudu hledat. Tvoji chlapi se dneska nechali chytit, Tornádo. Bratrstvo divokých dělá svou práci a já tě pustím z řetězu, pokud to nepoděláš. Podělali to. Sami se dostali do hledáčku. Nemám na výběr…“

„Poslouchej, Cunninghame,“ zavrčel Jackson a opřel se o stůl. Vztyčil se nad šerifem, ale Cunningham ani nemrkl. „Potřebuju ty chlapy venku. Astrofel má…“

„Astrofel v tom má prsty?“ Cunninghamův výraz se změnil z chladného na soustředěný. Postavil se na nohy. „Jak dlouho?“

„Pár týdnů,“ zavrčel Jackson. „Upíra zabil měnič, on si nárokoval panterku. Držím ji v bezpečném domě a zároveň hledám důkaz, že měnič, který upíra zabil, je stále naživu.“

Cunningham výbušně zaklel. Prohrábl si rukou své šedivé vlasy a pohlédl na Jacksona. „Co to sakra je, Tornádo? Takové věci se mi říkají, než to dojde tak daleko. A co sis sakra myslel, posílat ty idioty na práci, když hrozí upíří nebezpečí?“

„Jednali bez povolení a budou za to potrestáni. Ale já je potřebuju, i když jsou to idioti, aby hlídali hranice. Nikdo jiný nemůže lidi a měniče před upíry ochránit. Jedině moji lidé jsou na to vybaveni.“

„No jo, ale teď jsou vybaveni jen na to, aby seděli v cele v poutech,“ zavrčel Cunningham. „A já jsem v pokušení je tam takhle pár dní nechat.“

Jackson zavrtěl hlavou. „Nepřijatelné. Potřebuju je hned. Neboj se, nedostanou se do blízkosti žádného klenotnictví. A než s nimi Val skončí, možná už nebudou mít ani kůži.“

Cunningham zúžil oči a zavrčel. Jacksonův vlastní vlk chtěl zaútočit na výzvu, ale držel se zpátky. Právě kvůli takovému impulzivnímu jednání ho málem zabili, když Cunningham opustil gang. Teď už byl chytřejší.

„Ty jsi opravdu nedal rozkaz?“ zeptal se šerif.

„Ne,“ řekl Jackson se sevřenou čelistí. „Teď se odsud musíme dostat. Udržím je v šachu.“

Cunningham si povzdechl, popadl ze zásuvky klíče a vstal.

„Nechci, aby ve městě zemřel jediný upír. Jestli se to stane, vezmu si tvé muže k sobě. Doufej, že nejsou tak zbyteční, jak si myslím,“ řekl šerif a vyšel z místnosti.

Jackson ho následoval chodbou dozadu do cely, kde na lavici seděli tři muži s rukama sepnutýma za zády. Muži se na Jacksona stydlivě podívali, když šerif odemkl celu. Jackson se na ně podíval a každý z nich ucukl.

„Basile, Tony, Eriku, můžete jít,“ řekl Cunningham a odemkl je jednoho po druhém. „Několik týdnů se mi držte z dohledu.“

„Ano, pane,“ řekl Basil, nejmladší z nich, měnič lva, kterého Jackson přijal do svého gangu jen díky jeho zvířecí síle.

Všichni tři vyrazili za Jacksonem, který s nikým z nich nepromluvil. Gestem ukázal na náklaďák, kterým tam přijel, a oni mlčky nastoupili na korbu. Nechtěl s nikým z nich mluvit, ani se jim dívat do tváře.

„Jacksone,“ zavolal za ním šerif, než Jackson nastoupil zpátky do auta.

„Co se děje?“

„Jak jsem řekl, jeden útok upírů a beru tvý lidi. Nezdá se mi, že by dělali něco dobrého.“

„Zastavíme Astrofela,“ řekl Jackson tvrdě a nastartoval náklaďák.

Rozjel se a jel zpátky k baru, kde nechal motorku. Venku byla zima, ale on ji chtěl zpátky, chtěl na ní dojet do úkrytu a cítit, jak se na něj tlačí vítr a vytlačuje mu myšlenky z hlavy.

Kývl na Lese, když zamířili za pult do malé místnosti v zadní části baru. Skoro čekal, že tam uvidí Val, ale nebyla k vidění. Vzpomněl si, jak odváděla dívky do úkrytu. Nenechala by je tam s Avou na hlídání – Val věřila se svými dětmi jen málokomu.

„Tornádo…“ začal Eric.

Jackson se otočil, v hrdle mu zachrčelo. Všichni tři muži couvli a sklopili hlavy. Zatínal pěsti a odolával nutkání přivést je k rozumu.

„Vy tři jste až do odvolání na lesní hlídce. Jděte nahoru do lesnické boudy.“

Všichni tři zaúpěli, ale při pohledu na jeho tvář opět zmlkli.

„Myslíte si, že je to nějaká zasraná hra?“ vyjel na ně. „Máme svatou povinnost chránit ty, kteří se nemohou bránit sami. Bavíme se, ale nenecháme se tím rušit od toho, co musíme dělat. A teď odsud sakra vypadněte, než se vám rozhodnu vyrvat hrdla. Nikdo z vás neusne, dokud to neskončí. Pokud ve vašem sektoru dojde k útoku upírů, zavřu vás buď do cely, nebo do země. Jasné?“

Basil ztěžka polkl. „Ano, pane.“

Ostatní mlčky přikývli. Chvíli se na tři díval, než jim gestem naznačil, aby odešli. Rychle se vyškrábali ven a okamžitě zamířili ke svým kolům.

Zastavil se u baru, aby si dal povzbuzující nápoj na uklidnění nervů. Les se na něj podíval pohledem, který až příliš dobře znal.

„Co?“ vyjel na barmana.

Les se usmál. „Ta holka se ti dostala pod kůži, co? Jsi stejně nevrlý a roztržitý jako tvůj táta, když se seznámil s tvou mámou. Byli skutečný pár. Kdyby nebyli tak zamilovaní, zabili by se dřív, než by ses stačil narodit ty.“

Napětí v Jacksonových ramenou povolilo, když si vzpomněl na své rodiče. Chvíli váhal, jestli se Lesovi může svěřit, ale nakonec se rozhodl, že to neudělá. Dopil svůj drink a hodil na pult hrst bankovek.

„Tak zatím,“ zabručel a vydal se ke své motorce.

Byla zima, ale Jacksonovi to bylo jedno – kožená bunda, kterou měl na sobě, ho izolovala, když letěl ulicí a dostával se na dálnici, aby se vrátil do bezpečného domu. Zajímalo ho, jestli je Ava vzhůru, a pokud ano, co si myslí o tom, že jí právě zmizel.

Neuklidňovalo ho ani vědomí, že tam bude Val. Když o tom teď přemýšlel, vlastně by se mohlo ukázat, že nechat Avu se sestrou byla velká chyba. Val si nepotrpěla na zdvořilosti. Tvrdě tlačil na motorku, chtěl se k ní vrátit co nejrychleji.