RTD - 13. kapitola

Překlad: Dráža

Kor.: Evička

Ryder

Projít chodbou se ztopořeným ptákem mezi nohama nebylo snadné. Zvlášť ne, když jsem se snažil vyhnout klukům, kteří hráli kulečník v herně, ale podařilo se mi nepozorovaně dojít k motorce.

Jo, bylo ode mě asi hloupé opustit areál, ale Jadeina představa, že si hraje se zmrzlinou, byla zábavná. Mou malou nadrženou mrchu to pěkně vzrušovalo, a kdo jsem byl já, abych jí upíral rozkoš?

Jakmile jsem byl u motorky, zavolal jsem na Hammera. „Ahoj, brácho, jen si na chvíli odskočím. Nikomu to neříkej.“

„Kurva, Rydere. Znáš pravidla. Nikdo nepůjde dovnitř ani ven. Zvlášť ne v tuhle noční dobu. Je to kurva moc nebezpečný.“

Hammer přidal do areálu ještě víc ochranky a já jsem nechal všechny, aby se střídali na nočních hlídkách, protože i když bylo celkem jisté, že v tomto případě byla jejich cílem jen Cobra, nikdy jsme si nemohli být úplně jistí, že se nevrátí a nenapáchají další škody zbytku Cobrovy rodiny nebo klubu. Koneckonců to byla Mia, kdo zabil Daemona, i když Cobra vzal odpovědnost za smrt svého bratra na sebe, aby ji ochránil.

Stačil jediný únik této informace a Mia byla ve smrtelném nebezpečí. Někdy zvrácení parchanti v podsvětí rádi ubližovali potomkům svých rivalů, protože věděli, že poškození měkkého cíle je ta nejlepší pomsta vůbec. Zabití blízkých nepřítele mělo mnohem větší dopad než zabití osoby, která na nich spáchala zločin.

Nechtěl jsem ani pomyslet na možnost, že by na mě a na některé další kluky tu noc byla uzavřena smlouva. Dokud se to nepotvrdilo, hodlal jsem předstírat, že to není pravděpodobné. Možná to byla ta nejhloupější věc, jakou jsem kdy udělal, ignorovat něco tak vážného, ale vypořádám se s tím, až to budeme vědět jistě.

„Je to naléhavé – něco pro Jade.“ Nebyla to tak docela lež.

„Jak chceš jet s jednou rukou?“ V jeho hlase jsem slyšel obavy.

„Sundal jsem si závěs. Rameno je na tom mnohem líp.“ Nebyla to tak docela pravda, ale většinu práce jsem nechal na své zdravé paži. Každopádně jsem nehodlal dovolit, aby mi trocha bolesti zabránila udělat Jade radost.

„Tak dobře. Ale pospěš si a dej mi vědět, až budeš zpátky.“ Hammer nezněl přesvědčeně, ale věděl, že je lepší, než aby se mě pokoušel zastavit.

„Díky, brácho.“ Tlačil jsem motorku k bráně a využíval stínů, abych se schoval. Vyťukal jsem kód do bezpečnostního systému a počkal, až se těžká kovová brána otevře. Teprve když jsem byl venku z areálu, nastartoval jsem motorku. Modlil jsem se, aby si nikdo nevšiml, že jsem pryč.

Netrvalo dlouho a dojel jsem do obchodu a koupil si, co jsem chtěl. Díky bohu za místa, která zůstávala otevřená celou noc pro případy nouze, jako byl tento, a za to, že měli na skladě Jadeiny oblíbené příchutě zmrzliny. Zaplatil jsem za vaničky s čokoládovými chipsy a sušenkami se smetanou a přitom ignoroval zvědavý pohled slečny u pokladny. Asi si myslela, že mám chuť na sladké. Kdyby jen věděla.

Cesta zpátky do areálu mi pročistila hlavu a já si uvědomil, jaká muka to jsou pro každého motorkáře, když nemůže volně jezdit. Nesnášel jsem, když jsme byli pod zámkem a naše svoboda byla omezená. K čertu, to byla součást zábavy být motorkářem – vítr ve tváři, rozevláté vlasy, adrenalin, když mi mezi nohama hučí šelma.

Až příliš brzy bylo po všem, naštěstí bez incidentů, ale se dvěma velkými vaničkami zmrzliny bezpečně schovanými v batohu zavěšeném na zádech. Vypnul jsem motor, slezl z motorky a posledních pár metrů ji tlačil k bráně. Rameno mě bolelo, ale pokračoval jsem dál a byl jsem vděčný, že už jsem skoro doma.

Měsíc jasně svítil a doprovázel mě na mé cestě hanby, ve vzduchu se vznášelo děsivé ticho. Každý stín v sobě skrýval hrozbu a každý zvuk byl zesílený, což podněcovalo mé představy o zlu číhajícím ve tmě.

Být tady venku je šílené. Něco takového se stane, když člověk nechá svého ptáka, aby mu vládl nad hlavou. Nesnášel jsem plížení a nervy jsem měl napjaté.

Když jsem dorazil přesně na místo, kde jeho vozidlo narazilo do zdi, hlavou mi probleskly obrazy postřeleného Cobry. Barva byla zničená a objevily se praskliny. V duchu jsem si poznamenal, že to musím co nejdřív nechat opravit. Slabá místa jsme si nemohli dovolit nikde, a už vůbec ne v bariéře obklopující naši svatyni. Ani v Jadeině vězení.

Bylo mi jasné, jak se jí to místo nelíbí. Nebyla k němu citově vázaná jako já a většina jejích vzpomínek zahrnovala špatné věci, které se tam děly. Nikdy nemusela bojovat o úkryt, kde by nepřišla k úhoně od lidí, kteří v něm žili, jako jsem to byl nucen dělat já.

Přes cestu se přehnala divoká kočka a mně se zježily všechny chlupy na zátylku. Byl jsem tak blízko, a přitom tak daleko od toho, abych byl a cítil se v bezpečí. Zrychlil jsem krok, jak se mi zrychlil tep, a vnitřně jsem si nadával, že jsem ignoroval pravidla.

Všechny mé smysly se zintenzivnily, když jsem čekal, až se brána otevře, jako by se všechno zpomalilo a já byl jediný vzhůru ve vesmíru.

Jakmile jsem se ocitl uvnitř areálu, ozvalo se za mnou cinkání těžkého kovu, když se brána opět zavřela, a já se trochu uvolnil. Nasál jsem vzduch do plic a pomalu ho vypustil ústy. Po zaparkování motorky jsem poslal rychlou zprávu Hammerovi, aby věděl, že jsem zpátky, a pak jsem se nedočkavě vydal zpátky do pokoje. Za Jade.

Byl jsem pryč patnáct minut, ale připadalo mi to jako hodiny.

Riziko, které jsem právě podstoupil, stálo za každou vteřinu, když jsem vešel do pokoje a našel Jade, jak se mazlí s mým polštářem, a úsměv rozzářil její krásnou tvář ve chvíli, kdy mě spatřila.

„Jsi zpátky,“ řekla a v jejím hlase se mísila úleva a radost, když ke mně natáhla ruce.

Maličkosti. Na nich záleželo nejvíc. Vědomí, že mě zbožňuje a váží si mě. Že někomu záleží na tom, jestli jsem se vrátil v pořádku.

Chtěl jsem se jí omluvit, že jsem ji nechal, aby se potila, zatímco já šel pro zmrzlinu, ale místo toho jsem ji jen přitáhl do náruče a políbil ji. Zdálo se, že to potřebovala stejně jako já, protože se proti mně uvolnila a nechala si mým jazykem pustošit ústa, místo aby mě pokárala za to, že jsem byl tak hloupý. Na zmrzlinu v batohu jsem na chvíli zapomněl, jak jsem se v ní ztrácel.

Přerušila polibek a já se mírně odtáhl, abych se jí mohl podívat do jejích obdivných očí.

„Vrať se do postele,“ řekla vyzývavým tónem.

Nemusela mi to říkat dvakrát. Svlékl jsem se, což vyvolalo Jadein hrdelní smích, protože můj pták se v okamžiku, kdy se uvolnil, vztyčil.

„Neříkej mi, že ti celou dobu stál…“

„To teda kurva stál.“ Byla to pravda. I když jsem si nadával a hlavou mi probíhaly jiné myšlenky, moje potřeba po ženě neutichala. Jade byla jedinou konstantou v mém životě, na kterou jsem se mohl spolehnout. Kdyby jen chápala, jak moc se celý můj svět točí kolem toho, aby byla šťastná.

Olízla si rty a udělala na mě velké oči. „A koupil jsi tu zmrzlinu?“

„Jasně, že jo.“ Povytáhl jsem obočí a hrdě se pochlubil svou zásobou.

Jade se uchechtla. „Dvě velké vaničky. Někdo je optimista,“ škádlila mě.

„Nechtěl jsem riskovat, že mi dojdou. Víš, jakou máš na moje péro obrovskou chuť.“

Jade si ode mě vzala vaničku a otevřela ji. Zmrzlina byla po okrajích měkká. Díval jsem se, jak strká prst do krémové čokoládové směsi a sugestivně ho olizuje, přičemž zavírá oči a tiše sténá.

Vydal jsem ze sebe sténání, jak mi cukal pták. „Kurva, princezno, ty mě zabíjíš.“

Pak dvěma prsty nabrala zmrzlinu. Oči se jí zachvěly, když se setkala s mým pohledem. Z jejích dětských modřin zářil chtíč a ona se kousla do rtu, když si kolem každé ze svých bledě růžových bradavek rozmazala kolečko tmavé dekadence, což způsobilo, že se jí zvedly a na kůži jí naskočila husí kůže.

„Chceš taky?“ Její hlas byl tichý a skřípavý, když mi nabízela svá prsa.

Chtěl jsem se na ni vrhnout jako hladový muž. To, co mi udělala, nebylo fér, ale kurva, nestěžoval jsem si. Plazil jsem se po ní a nasával bradavku do úst, nejdřív jednu, pak druhou, lízal a kousal a dychtil po další.

Její další naběračka byla větší. Nasypala si ho na pupík a já jsem fascinovaně sledoval, jak se čokoládový krém táhne k mému nejoblíbenějšímu místu na světě. Zachvěla se, když roztáhla nohy a zmrzlina jí kapala na nahý hladký kopeček.

Už jsem se nemohl dočkat. Popadl jsem ji za ruku a přitiskl si ji k boku a sál jsem od pupíku až k její kundičce a hlučně přitom mlaskal.

Uchopil jsem vaničku, zabořil do ní dva prsty a dal si záležet, abych se dostal do té části uprostřed, která byla stále ještě zmrzlá a tvrdá. Jade zavřela oči a vydala ze sebe kňourání, když jsem jí ty prsty zasunul do kundičky a uložil tam ten lahodný dezert, než jsem se postavil do pozice, abych ho z ní znovu vyjedl.

Prohnula se v zádech a zvedla zadek přímo z matrace, zatímco se mi nabízela. Ponořil jsem se do ní a ústy a jazykem jsem hltal její sladkou kundičku.

Kurva, stálo to za každou chvíli starostí, když jsem byl pryč. Hned bych to udělal znovu. Jo, rozhodně jsem zase přemýšlel ptákem. Potírat její kůži zmrzlinou a pak ji očistit ústy se rychle stávalo mým oblíbeným způsobem pojídání dezertu.

„Teď jsem na řadě já,“ zamumlala Jade, když se vzpamatovala z druhého orgasmu. Zorničky měla rozšířené a rty napuchlé od toho, jak jsem jí dal ochutnat sebe samu smíchanou se sušenkami a smetanou.

„To teda jo,“ zasténal jsem. Jade dávala stejně dobře, jako dostávala.

Odstrčila mě zpátky na polštáře a rozkročila se na mých bocích, moje zuřící erekce pulzovala na jejím břiše.

„Vždycky mě zajímalo, jak chutná pták s čokoládovou příchutí, a teď to zjistím,“ řekla se šibalským úsměvem. Kdo jsem byl, abych jí v tom bránil?

Čokoládová zmrzlina změkla a já musel zatnout zuby, abych ustál ten šok, když Jade popadla mýho ptáka a strčila ho hlavou napřed do vaničky.

„Kurva,“ zařval jsem a moje koule okamžitě dostaly něco jako mozkový mráz. Kdo by to byl řekl, že zamrznutí koulí existuje?

Zachichotala se, než se sklonila a s obrovskými přehnanými gesty mi ho olízla po celé délce a zasténala, když se dostala až ke špičce.

„Umím si představit jen jednu věc, která by chutnala líp než tohle,“ řekla mi, zatímco jazykem šmejdila dovnitř a ven, čistila tak okraj péra.

„Jo?“

„Jo. Příště chci posypku navrch.“ A pak ho celého hluboce pojala, obklopila ho svými teplými ústy a zároveň kroužila studeným jazykem kolem špičky.

Kurva, málem jsem se udusil. Ten kontrast mezi horkem a chladem, to, jak mi ho sála, jako by to bylo to nejlahodnější, co kdy ochutnala, její ruce, které mi mačkaly a zahřívaly koule – každý pocit byl lepší než ten předchozí, úplně mě to odvázalo.

„Udělám se ti do pusy,“ řekl jsem jí, když se mi stáhly koule a já vypustil proud semene do jejího krku.

„Hmmm,“ broukla, když spolkla každou kapku.

„Kurva, princezno, děláš mě tak šťastného,“ zasténal jsem a okusoval ji na krku.

Když jsem byl s Jade, cítil jsem se živý jako nikdy. Ani jízda na motorce se tomu nevyrovnala. Všechno bledlo, když jsem byl hluboko v ní.