Tornado - 2. kapitola

Překlad: Rebelka

Kor.: Evudar

  Jackson (Tornádo)

Jackson se vrátil ke své motorce zaparkované u baru, plný podráždění a rozčilení nad ženou, kterou právě potkal. Nedozvěděl se její jméno, ale zdálo se, že poznal každou její část, každou část, kterou mu byla ochotná ukázat.

Slyšel, jak se od baru ozývá veselí, ale nechtěl se jím teď zabývat. Ne, když ho obklopoval panterův pach. Proč se mu v útrobách svíral pocit viny? Postaral se o to, aby se v pořádku dostala domů. Nebylo to tak, že by ji nechal pobíhat po lese samotnou. Nic jiného se od něj při náhodném sbalení ani neočekávalo.

Takové sladké koťátko by jeho život nezvládlo. Nebyl důvod, aby ten ublížený výraz v její tváři déle setrvával v jeho mysli.

Přesto, když nastartoval motorku, naklonil ji směrem k jejímu domu a chtěl se jí omluvit za to, že se k ní nakonec zachoval tak hrubě. I když neměla čekat nic jiného než jednorázovou záležitost. Probudila v něm vlka takovým způsobem, jakým se to ještě nikdy nestalo, a učinila ho hravým. Nemohl si vzpomenout, kdy si naposledy hrál.

V jejím domě se svítilo a dveře byly mírně pootevřené. Když vypnul motor a zamířil ke dveřím, zachytil odporně sladkou vůni. Hnijící cukr. Po zádech mu přeběhl mráz a vrhl se dovnitř. V uších mu zazněl tlumený výkřik a s řevem se vrhl do místnosti, odkud vycházel.

Panteřice se krčila na podlaze. Vedle ní stál muž, kterého už nikdy nechtěl vidět. Astrofelovy  zazářily oči, když šlehl rukou po panterově tváři. Ta s tichým výkřikem padla na záda.

Jackson se vrhl na Astrofela, když se začal nad panterem sklánět, ale upír vymrštil loktem a zasáhl Jacksonovu hruď. Vyrazil mu vítr z plachet a zapotácel se. Astrofel se vrhl a zabořil zuby do panterova ramene.

„Ne!“ Výkřik se z něj vytrhl dřív, než ho stačil zastavit.

Jackson se dusil a snažil se popadnout dech, když se převtělil do vlčí podoby a vrhl se na upíra. Astrofel se s nadávkami svalil na zem a pak se nepřirozeně rychle postavil na nohy. Klouzal dozadu a vznášel se těsně nad zemí.

„Zdrž se útoku, synu bouře.“

Jacksona svrběla kůže, aby se na upíra znovu vrhl, ale zarazil se. Astrofel byl jedním z nejstarších a nejmocnějších upířích králů. Jeho zabití by způsobilo jen katastrofu. Kůže ho píchala, když panteřice zakňučela na podlaze, ale přinutila se změnit zpět do lidské podoby.

„Je jedna z mých. Znáš pravidla; lidi, kteří zabloudí na tvé území, smíš,“ a to jen proto, že kdyby se pokusili upíry vyhladovět, byl by to masakr, jak pro lidi, tak pro měniče, „ale přijít na území Divochů je…“

„Je zakázáno, ano, ano.“ Astrofel mávl rukou a vypadal znuděně. „A taky víš, že když jeden z vašich měničů zabije jednoho z mých upírů, smím si mezi vašimi lidmi vybrat.“

Jacksonovi přeběhl mráz po zádech, když Astrofel vytáhl z kapsy mobilní telefon. Přejel po něm palcem a hodil ho Jacksonovi. Na displeji se objevil obrázek měniče, který divoce poráží upíra. Jackson prošel několik dalších obrázků, až měnič utrhl hlavu upírovi, se kterým bojoval.

„Ten není můj,“ zavrčel Jackson a hodil telefon zpátky.

Astrofel povytáhl obočí. „Ne?“

„Ne.“ Srdce mu tvrdě bušilo do hrudi. „Nerespektuješ smlouvu. Víš, jak to funguje, mrtvolo. Když si s námi nebudeš zahrávat, nezabijeme každého z tvého druhu.“

Smlouva o míru upravovala vzájemné vztahy mezi upíry a měniči. Většinou šlo o to, aby se od sebe drželi dál, ale v poslední době docházelo k častějším útokům upírů na lidi i měniče na hranicích. Někteří lidé, jako ten měnič, který napadl upíra v lese, mluvili o tom, že vezmou věci do vlastních rukou.

„Smlouva,“ zopakoval Astrofel. „Podle jejích textů si mohu nárokovat jakýkoli život měniče výměnou za život, který byl mému lidu odebrán. Ty nerespektuješ smlouvu, pse. Stojí tohle kotě za tvé riziko?“

Panter zakňučel. Byla ještě při vědomí? Jacksonovi se sevřely ruce. Měl by upírovi říct, aby ji vzal a odešel. Co to na ní bylo? Oběť války. Jistě, nikdy se do toho neměla zaplést, ale nestála za to, aby kvůli ní obětoval další životy.

Čelist se mu sevřela, když jeho vlk zavrčel. Nikdy by se tak snadno nevzdal.

Astrofel si povzdechl a pokrčil rameny. „Nemůžeš ji zachránit, chlapče. Až z ní bude zuřivá bestie, přiveď ji do jeskyně, kde jsi viděl umírat své rodiče. Já si tam uplatním svůj nárok.“

Jackson vyrazil, ale Astrofel už vyskočil z okna a sklo se kolem něj roztříštilo. Upírova postava potemněla a zmizela na obloze.

Chtěl ho následovat, ale zakňučení za ním ho přimělo otočit se. Panterka na něj zírala širokýma očima, tmavé vlasy jí vlály kolem ramen. Jednu ruku měla pevně přitisknutou k rameni a mezi prsty jí kapala krev.

„Kurva,“ sykl Jackson a klesl vedle ní na kolena.

„Ne…“ zalapala po dechu. „Neříkej to slovo.“

Oči se jí zavrtaly do hlavy a zhroutila se. Jackson ji stačil zachytit, než dopadla na podlahu. Její ruka klesla a odhalila to, čeho se bál. Na okrajích její rány bublal Astrofelův zelený jed páchnoucí smrtí.

Nestávalo se to vždycky, ale upíří jed byl víc než schopný zabít měniče. U lidí to bylo jiné. Lidé se z upířího jedu opájeli a dokázali se proměnit.

Roztrhl jí šaty a zaměřil se na ránu. Čerstvé. Byla tu šance. Sklopil se nad ní, přiložil rty na stopu po kousnutí a začal sát, snažil se vytáhnout jed. Na jazyku ho pálil a chutnal jako zkažené maso, ale zahnal dávicí reflex a pokračoval.

Nebyl si jistý, jak dlouho sál, než hnilobnou chuť vystřídala čistá krev. Vyplivl sousto a zkontroloval jí puls. Horečka jí pálila kůži, dýchala mělce, ale tep byl silný.

Pramínek krve se zpomalil na krůpěje a on přikývl, spokojený, že se uzdravuje. Ze rtů jí vyšlo tiché zakňučení, když si ji přitáhl do náruče. Nemohli tu zůstat. A protože Astrofel si na ni dělal nárok, bylo jen jedno místo, kam ji mohl vzít.

***

Jeho sestra přijela v ukradeném minivanu, měla chladné a rozzlobené oči. Chřípí se jí rozšířilo, když vtáhl panteřici do vozu, ale Val nic neřekla, když vyjížděla ze sousedství. Vděčnost v něm vzplanula. Kdokoli jiný by se ho vyptával, ale Val ne.

Když jela do úkrytu, mlčela. Stará budova vypadala jako něco, v čem by žil Norman Bates, dvoupatrový dům, kterému by se jinak říkalo chata. Nacházel se hluboko v lesích za městem, daleko od jakékoli cesty v lese vytvořené člověkem. Val zasunula klíč do dveří a odstrčila je, pak ustoupila, aby Jackson mohl vstoupit. Vnesl Avu dovnitř, kde je přivítal nový druh nehybného, dusného chladu, a položil ji na pohovku. Dotkl se její kůže a zjistil, že už není teplá, ale studená a lepkavá.

Posadil se vedle ní a přitáhl si ji na klín, aby ji zahřál. „Najdi nějaké přikrývky.“

„Zatraceně, Tornádo.“

Už je to nějaký čas, co mu tak říkala. Každý v partě měl nějakou přezdívku, ale Val mu obvykle říkala jménem. Jediný, kdo to dělal.

„Cítím z ní upíra. Co se stalo?“

Jackson se na ni zadíval.

„Víš, že tenhle úkryt je jen pro gang. Jen pro nás. Až Tajfun zjistí, že jsi sem přivedl nakaženého, zabije tě. A protože se tě nedotkne, aniž by to prošlo mnou…“ Zúžila oči. „Řekni mi, co se stalo.“

Na okamžik se mu stáhla čelist, než si povzdechl. „Měnič zabil upíra.“

Val zasyčela mezi zuby. „Do prdele!“

„Astrofel si ji vyžádal jako platbu.“

„Dej mu ji.“

Jacksonův vlk zavrčel a zvuk se mu ozval z hrdla.

„Jakou má cenu? Životy našich mužů ne.“ Val na něj zúžila oči. „Jacksone. Nestojí za to.“

„Ten, kdo zabil upíra, nebyl jeden z našich lidí. Smlouva nebyla porušena. Astrofel se měl vypořádat s alfy, a ne přijít na moje území a nárokovat si jednoho z mých lidí.“

„Není to jeden z tvých lidí, je to cizinec!“

„Je to měnič!“ zařval Jackson a přiměl panterku ucuknout. Zhluboka se nadechl a uvolnil ji zpět na pohovku. Vztyčil se nad sestrou a zúžil na ni oči. „Zůstane tu.“

Val na něj chvíli zírala, než sklopila pohled a o krok ustoupila. „Dobře. To je fuk. Ale víš, že tenhle dům nevydrží, pokud se objeví Astrofel a jeho stráž. Nemluvě o tom, že byla pokousaná. Svaž ji, a až se zblázní, možná ji předáš mrtvole.“

„Ne.“

„Skvělé,“ řekla Val sarkasticky. „Teď máš na krku příšeru a upíra, který touží po krvi.“

„Nestane se to každému,“ řekl Jackson. Val zvedla obočí.

„Řekni mi jméno měniče, kterého kousl upír a který se potom nezbláznil,“ řekla.

Jackson nic neřekl. Ohlédl se přes rameno na ženu, která se ve spánku vrtěla, ale nepohnula se, jen se jí zachvěla víčka.

„Jen ji kousl. Nepil její krev.“

Val ho chvíli studovala a pak znovu přikývla. „Víš, že to budou brát jako pozvánku, Jacksone. Byl jsi idiot, že jsi ji sem přivedl.“

Musel se při tom ušklíbnout. Jeho sestra nikdy nebyla z těch, kdo by skrývali nespokojenost, když s ním nesouhlasila. Alespoň v soukromí. Nikdy si nemohl přát solidnějšího poručíka v gangu.

„Postarám se o ni tady,“ řekl a ignoroval její urážku. „Jestli si ta mrtvola myslí, že se k ní dostane… útoků upírů bylo víc, a když k tomu připočtu, že přišel na naše území a nárokoval si ženu hned po mně…“ Chvíli se mračil a snažil se přijít na to správné slovo.

„Ošukal jsi ji?“ Val navrhla.

Jackson navzdory sobě zavrčel. Z nějakého důvodu se mu tohle slovo právě teď nelíbilo. Zhluboka se nadechl a odsunul to stranou. „Blíží se válka. Oba to víme.“

„Tak co budeme dělat, Tornádo? Ty jsi šéf.“

Jackson se zhluboka nadechl.

„Budu o tom muset přemýšlet. Možná budeme muset nabrat další lidi. Dneska večer mám kluky na práci…“

„Skvělé,“ řekla Val. „A co když se něco pokazí, Jacksone? A ty budeš v úkrytu s nebezpečným predátorem, zatímco tví chlapi budou venku zatčení nebo něco horšího.“

„Ty to zvládneš,“ řekl Jackson. „Bruno to vede. Zavolej jim zpátky, dožeň je. Postarej se o to. Já budu – pokusím se zastavit její horečku.“

„Musíš ji svázat, než se probudí,“ řekla Val a střelila po něm pohledem.

Nepodíval se na ni, i když věděl, že je to pravda. Někdy, když se měniči nakazili upířím jedem, probudili se jako jejich zvířata, divocí a neovladatelní. Ve své panteří podobě ho mohla zabít silou upířího jedu ve své krvi. Musel ji svázat, jinak riskoval útok.

„Co mezitím uděláme s upíry?“ zeptala se Val, když se ohlédla na panteřici.

Nějak se mu při pomyšlení na to, že by jí měl svázat zápěstí provazem, nechtělo. Stále se třásla a on si s kletbou stáhl bundu a přetáhl ji přes ni.

„Sežeň zbytek chlapů na obchůzku. Chci, aby všichni hlídali obvod města, hlavně na západě, kde je ta upíří jeskyně. Až se Bruno vrátí, pošli ho sem i s jeho partou jako další hlídku.“

Val přikývla. Vykročila ke dveřím a pak se zastavila. „Svaž ji, Tornádo.“

Tentokrát se neubránil zavrčení.

Val sevřela ruce a pak se uvolnila. Zhluboka se nadechla a zatahala se za tmavé vlasy. „To je jedno. Udělej to ty. Ale víš, že to budu muset nahlásit Typhoonovi. Nepřikazuj mi, abych to nedělala, nebo mu to budu muset říct taky.“

Jackson neochotně přikývl. „Tak mu to řekni.“

„Co s ní uděláš?“

„Pomůžu jí,“ řekl Jackson a zvedl ji do náruče. Nejdřív ji potřeboval zahřát. Co bude dělat dál, vymyslí, až se přestane třást. „Zavolám ti za pár dní.“

„Buď opatrný, Jacksone,“ řekla Val. „Jestli se probudí…“

„Ona mi neublíží,“ řekl Jackson.

V sestřině tváři se objevil zvláštní výraz a pak zmizela. Jackson přenesl panteří váhu do náruče, všiml si, že navzdory situaci se její křivky příjemně přizpůsobily jeho tělu, a odnesl ji do koupelny.

Teprve když pouštěl vodu skoro tak horkou, až pálila, uvědomil si, že ponořit ji do ní úplně oblečenou byl špatný nápad. Neměla by pak co na sebe a on ji nemohl nechat promočenou, když bojovala s jedem.

Zaklel si pod nosem a podepřel jí hlavu ručníkem. Pak našel termostat a pustil ho naplno.

Vyčistit ránu však bylo nutné a horká voda byla nejlepším způsobem, jak ji rychle zahřát. Pohrával si s telefonem a zvažoval, že zavolá Val, aby mu pomohla. Měl pocit, že panterku by svlékání od jiné ženy rozrušilo méně než od muže.

Nebyl však čas se s ní o tom dohadovat. Jackson odvrátil tvář, když svlékal číšnickou uniformu z ženina těla. Rozhodl se nechat na ní spodní prádlo a zvedl ji do horké vody. Pak ji držel za ramena a dával pozor, aby její hlava zůstala nad vodou, zatímco jí čistil ránu. Na okrajích byla tmavá a strupovitá, místo bylo zarudlé a oteklé, ale kůže se zkrabatila a už nekrvácela.

Když voda ve vaně začala chladnout, vytáhl ji a zabalil do několika ručníků. Pec se rozhořela a v domě bylo horko. Jackson odnesl panterku nahoru, kde jí utřel vlasy, položil šaty na židli a stáhl z ní promočené spodní prádlo.

Nedíval se na ni, osušil jí kůži a pak ji uložil do postele. Do tváří se jí vrátila barva a on se na ni chvíli díval pod přikrývkami, měkkou a odpočatou.

Vyšel z pokoje, pak tiše zavřel dveře a zhluboka se nadechl, než ji s lítostí zavřel uvnitř.