RTD - 11. kapitola

Překlad: Dráža

Kor.: Evička

Jade

O tři dny později jsem byla příliš dlouho zavřená v pokoji a potřebovala jsem na čerstvý vzduch. Protáhla jsem si vlasy kartáčem a svázala je do culíku. Muselo to stačit, protože jsem se prostě nemohla obtěžovat se svým vzhledem. Od příchodu do klubovny jsem skoro nemohla spát. Nepomohlo ani to, že jsem celou noc poslouchala, jak se Ryder převaluje, a věděla, že má starosti a je úzkostný.

Já i Ryder jsme byli neklidní, i když každý z jiného důvodu. Vstal, když byla ještě tma, a odešel z pokoje. Rád si chodil sednout do prezidentovy kanceláře a přemítal o věcech. Ryder potřeboval prostor, a i když jsem cítila zoufalé nutkání jít ho najít, odolala jsem.

Až bude Ryder připravený být zase se mnou, bude to on, kdo mě vyhledá. Musela jsem jen být trpělivá a počkat, až za mnou přijde. Vždycky to udělal a už jen to vědomí mi dodávalo útěchu.

Natáhla jsem si tenisky a rozhodla se jít na procházku na dvůr, jediné místo, kam jsem směla chodit ven. Bylo to skoro jako ve vězení, na betonové ploše obklopené ošklivými budovami.

Když jsem vyšla ven, zhluboka jsem se nadechla. Bylo to místo, kde se obvykle pořádalo grilování, večírky a oslavy. Kde se scházeli všichni bratři a jejich ženy, aby se bavili. Bylo to také místo, odkud byl Jamie unesen. Ani v srdci klubové budovy to nemuselo být nutně bezpečné, ale čert to vem, riskla jsem si protáhnout nohy a trochu si zacvičit.

„Ahoj, Jade, jak se máš?“

Ten silný australský přízvuk bych poznala kdekoli. Otočila jsem se k Loganovi, šťastná za společnost.

Ratbagův bratr měl stejné rysy jako on a na vteřinu se mi zdálo, že přede mnou stojí můj starý přítel. S Ratbagem jsem si ze všech motorkářů rozuměla nejvíc a teď, když tu jeho veselá tvář nebyla a už nikdy nebude, mi chyběl.

„Ahoj, Logane. Jak se máš?“ Zeptala jsem se a ze všech sil se snažila napodobit jeho přízvuk, ale moc se mi to nedařilo.

Logan se zasmál. „Jsi roztomilá, ale tvůj přízvuk je na nic.“

Pokrčila jsem rameny. „Vždycky mě fascinuje, když moje sestřenice Rebecca mluví s australským přízvukem, a už od dětství se snažím znít jako ona. Asi bych toho měla nechat, když jsi tak upřímný a říkáš mi, že to nestojí za nic.“

Logan vypadal rozrušeně. „Ne, takhle jsem to vůbec nemyslel. Ale fascinuje mě tvůj kalifornský přízvuk, takže jsem to ve skutečnosti myslel tak, že tě radši slyším mluvit s tvým rodným přízvukem.“

„Dobře, tak jsme domluveni. Ale slib mi, že mě naučíš nějaký ten australský slang. Kdysi jsem se smála, když mi Ratbag vyprávěl některé vtipné věci, které Australané říkají.“

Při zmínce Ratbagova jména Loganovi poklesla tvář, ale trvalo to jen pár vteřin, než se sladce usmál. „Jo, ten sráč mi chybí. Vždycky to byl larrikin.“

„Vidíš? To je jedno z těch australských slov. Nemám ponětí, co znamená.“

„Aha… larrikin znamená rozpustilý typ člověka, který tě rozesměje.“

„Jo, to vystihuje Ratbaga. Taky mi chybí. Měl tak laskavé srdce, i když předstíral, že je drsný.“

Chvíli jsem na Logana zírala. Byl to pohledný surfař, opálený a svalnatý kluk, ze kterého vyzařovala zdravá zář a nikde nebylo vidět ani jedno tetování. Ženy z něj padaly na zadek. Slyšela jsem přes tenké stěny důkazy o jeho trojce, ale nehodlala jsem mu to říkat.

„Takže Logane, proč jsi pořád tady v klubu? Nechci být nezdvořilá, ale ty se do tohohle motorkářského světa moc nehodíš. Měl bys být venku a surfovat na vlnách, a ne se poflakovat tady.“

Logan si prohrábl rukou blonďaté kadeře a odhrnul si vlasy z obličeje. „Já vím. Ale věř tomu nebo ne, mám pocit, že sem zapadám, i když jsem z jiné země a nejsem motorkář. Kluci jsou prostě tak vstřícní, že mi dali vlastní pokoj, než se zase rozkoukám.“

„Jo, takoví byli vždycky. Rádi sbírají lidi jako toulavé kočky,“ řekla jsem, zmatená Loganovými pocity. Takhle se musel cítit Ryder, když jako dítě neměl kam jít.

„Surfuješ?“ Jeho jemné modré oči se rozzářily. „Jako kalifornská holka určitě zvládneš i pořádné vlny.“

Zasmála jsem se. „Vlastně, abych byla upřímná, na vlnách jsem nebyla už hodně dlouho. Dřív jsme s bratrem Harrisonem chodili surfovat pořád, ale pak se vrhl do práce a já ztratila inspiraci jezdit sama. Ale hele, až nás zase pustí z vězení, možná bychom si mohli spolu vyrazit na nějaké vlny, jo?“

Logan se ušklíbl. „To by bylo úžasné. Rád bych si s tebou vyrazil.“

Za mnou se ozval Ryderův hluboký hlas. „Hej, surfaři, jestli si ceníš svých koulí, tak bys neměl chodit za mou ženou.“ Ryderův hlas zněl žoviálně, ale podle toho, jak zvedl obočí a usmál se, jsem poznala, že tak úplně nežertuje. Ze srdce mi vyzařovalo teplo. Ryder byl majetnický jako vždycky, jasně si na mě dělal nárok, a to mi dělalo dobře.

Otočila jsem se a švihla Rydera po paži. „Vlastně mi Maxwell jednou řekl, že jste spolu pořád surfovali. Vsadím se, že kdyby ses nestal motorkářem, nejspíš bys byl taky surfař.“

Ryder zaklonil hlavu a zasmál se. Ochranitelsky mě objal zdravou rukou a přitáhl si mě k sobě. „Tak co, bejby, vzrušovalo by tě to? Já na vlnách?“

Na pár krátkých vteřin jsem zavřela oči a představila si Rydera v jiném životě. S takovým tělem, jako měl on, mohl dělat, co se mu zlíbilo. Dokázala jsem si ho představit s vlasy svázanými do culíku, který tak rád nosil, ale místo kožené vesty s emblémem Scorpio Stinger MC by měl na sobě přiléhavou kombinézu, která by se vepředu rozepínala a ukazovala jeho nádherný svalnatý trup, a v podpaží zastrčené surfové prkno.

Tuhle verzi Rydera bych si klidně dala.

Mé nitro zalilo známé teplo. „To si piš,“ řekla jsem svým nejsvádivějším hlasem a zamrkala na něj řasami. „Byla bych tvoje fanynka.“

„Najděte si pokoj, vy dva.“ Logan se zasmál. Ryder a já jsme se na sebe podívali a usmáli se. Ratbag nám říkával přesně to samé.

„Když už jsi zmínil pokoj… Musím ti něco ukázat, bejby. Pojď se mnou.“

„Uvidíme se později,“ řekl Logan se smíchem.

Ryderova ruka sklouzla na moje záda a vedl mě zpátky dovnitř. Ale místo aby zahnul doleva chodbou do svého pokoje – našeho pokoje –, nasměroval mě doprava.

„Kam mě to vedeš?“ V téhle části budovy jsem nikdy nebyla. Byla nepřístupná, a i když jsem se na to Rydera v minulosti ptala, byl skoupý na slovo, takže jsem se už nikdy neobtěžovala zeptat.

Od některých žen jsem se dozvěděla, že v této části bydlela paní Malone a že Chopper Malone ji po svém odchodu uzavřel a vydal přísný příkaz, že tam nikdo nesmí chodit.

„Pořád tak netrpělivá.“ Ryder se usmál. „Mám pro tebe překvapení, a když ti to řeknu teď, nebude to nic zvláštního, že ne?“

Vzrušená, protože jsem nevěděla, co mám čekat, jsem zhluboka nasála dech a čekala na okamžik, kdy se vše prozradí. Ryderova překvapení nebyla jako u ostatních, takže jsem nikdy nevěděla, co přijde. Jediné, co jsem věděla, bylo, že mi obvykle vyrazil dech. Ne že bych tušila, jak by to dokázal na tomhle bohem zapomenutém místě.

Zastavili jsme se před dveřmi a Ryder si mě přitáhl k hrudi. Jeho volná ruka mě objala a já se zrychleným dechem střetla s jeho pohledem.

„Chci, abys byla šťastná, princezno. Tohle je můj pokus, aby ses cítila jako doma. Doufám, že se ti to bude líbit,“ řekl s úsměvem.

Zvedla jsem se na špičky a otřela se rty o jeho. „Chci být jen s tebou.“

Ryder se nadechl. „Ani nevíš, jakou radost mi dělá, když tě slyším tohle říkat. Potřeboval jsem to od tebe, Jade.“

„No, je to pravda.“

Opřel si čelo o mé a několik okamžiků jsme tam stáli v tichosti a jen si vychutnávali naši vzájemnou soudržnost. V jeho náručí jsem se cítila v bezpečí, opečovávaná a chráněná. Jeho náruč byla mým domovem.

„Jsi připravená vidět, co je za těmito dveřmi?“

„To teda jo,“ řekla jsem a nervózně se zachichotala.

Odemkl dveře a strčil do nich. „Vejdi do svého nového dočasného domova. Doufám, že se ti tu bude líbit.“

První, co mě zasáhlo, byla sladká vůně květin. Ryder mě vtáhl dovnitř pokoje, nadšený jako dítě, které si o Vánocích rozbaluje dárky.

„Ach, Rydere!“ Polkla jsem knedlík v krku. Pokoj byl plný květin na všech možných plochách a uprostřed stála velká postel s okvětními lístky růží rozházenými po celé pokrývce. U okna byla pohodlná pohovka a vedle ní stála polička s knihami plná mých oblíbených titulů.

Pokoj byl třikrát větší než ten, který jsme obývali doposud, a měl dokonce i slušně velkou kuchyňskou linku s mikrovlnnou troubou, lednicí a umyvadlem. Obraz doplňoval malý psací stůl s mým notebookem a krásná stará lampa.

„Líbí se ti to?“ V Ryderově hlase jsem vycítila úzkost, když se jeho pohled setkal s mým.

„Líbí?“ Zmenšila jsem vzdálenost mezi námi a vrhla se mu kolem krku. „Ne, já to zasraně miluju. Rozhodně se ti podařilo mě překvapit.“

„Pro tebe cokoli, bejby. Cokoliv, abys byla šťastná.“ Ryderův úsměv se rozšířil a já se natáhla, abych ho pohladila po drobných vráskách kolem očí.

„Děláš mi radost.“

Ryderovy rty se vpálily do mých, když mě vedl dozadu k posteli. Jakmile jsem se koleny dotkla matrace, pustila jsem se a volně padala dolů, Ryder mě následoval.

Vydal ze sebe sténání, když se na mě zhroutil.

„Jsi v pořádku?“ Vydechla jsem, měla jsem strach o jeho zranění.

„Jo, to nic není,“ řekl. „Jsem tvrdej hajzl, pamatuješ?“

Pohladila jsem ho po tváři a usmála se na něj. „To jsi,“ souhlasil jsem a rozhodla se, že si s ním budu hrát. „Můj tvrďáckej drsňák, motorkářskej kluk.“ Přitáhla jsem si ho k sobě a políbila ho. „Děkuju.“

Tak k tomuhle se Ryder dostal, když opustil náš druhý pokoj. Slabý zápach čerstvé barvy se stále držel kolem, i když byla okna otevřená a vzduch naplnila vůně čerstvých květin. Nikdy by mě nenapadlo, že tráví čas tímhle kvůli mně, zvlášť když toho má už tak dost.

„Slova jsou levná, princezno. Ukaž mi to. Ukaž mému ptákovi, jak moc mě miluješ.“