CP - 46. kapitola

Překlad: Lenny

Kor.: Lucianna

JACE

 

"Potřebuji vidět tvůj lístek."

 

Vrazím mu do ruky svazek stodolarových bankovek. "Tohle by mělo stačit."

 

"Můžu tě posadit do druhé řady nebo můžeš stát pod podiem." Co chceš?"

 

"Pod podiem je fajn."

 

Dylan bude tam.

 

Podává mi odznak s nápisem VIP. "Potřebuješ pončo?"

 

"Ne."

 

Potřebuji jen Dylan.

 

Zvedne provaz. "Bav se."

 

Po průchodu tunelem, který se táhne kurevsky dlouho, vstoupím do venkovního amfiteátru.

 

Navzdory tomu, že prší a v dálce je slyšet hrom, pořád je tady narváno.

 

Nasadím si kapuci a vydám se po cestičce vedoucí ke vchodu pod podiem ... ale zarazím se, když ji zahlédnu.

 

Se zavřenýma očima a jednou rukou vystrčenou do vzduchu, si Dylan zpívá každé slovo písně „The Middle“ od Jimmyho Eat World, a přitom se pohupuje do rytmu hudby.

 

Vypadá tak nádherně a bezstarostně, až se mi zatají dech.

 

Lidé pod podiem začínají být kvůli blížící se bouřce frustrovaní, ale Dylan je to úplně jedno.

 

To je jedna z věcí, které na ní miluju nejvíc.

 

Obloha se otevře a začne lít jako z konve, smáčí jí vlasy i oblečení ... ale moje holka pořád zpívá a tančí dál, ani na okamžik neztrácí rytmus.

 

Odhodlání pohání mé kroky, ale rychle ho vystřídá vztek, když se k ní zezadu přiblíží nějaký kluk a položí jí ruce na boky.

 

Zrak mi zahalí opar rudé mlhy a já zatnu ruce v pěst, jak se prodírám davem.

 

Je to mrtvý muž. Rozdrtím tomu zmrdovi všechny kosti v těle a...

 

Dylan mu vrazí pěstí do čelisti dvě vteřiny předtím, než se k ní dostanu.

 

Ten kretén se zapotácí a pak uteče jako malá mrcha.

 

No, do prdele.

 

"Právě jsi zničila mojue velké romantické gesto."

 

Oči se jí rozšíří šokem, když se na mně podívá. "Co tady děláš?"

 

Aspoň si myslím, že to říká. Je těžké ji přes hudbu slyšet.

 

"Jsem kretén."

 

Není to nejlepší začátek, ale k čertu, pokud to není pravda.

 

Nakrabatí svůj hezky obličej a gestem si ukáže na ucho. "Cože?"

 

Evidentně mě také neslyší.

 

Zmenšuji vzdálenost mezi námi a pokládám si její ruku na hruď, přímo nad orgán, který jí patří.

 

Pak zopakuji stejná slova, která jsem jí tenkrát řekl v kumbálu, a navazuji přesně tam, kde jsem to zvoral.

 

"Mariánský příkop není dost hluboký na to, co k tobě cítím."

 

A rád si nechám vykrvácet srdce, abych jí to dokázal, pokud to bude potřeba.

 

Volnou rukou si ukáže na ucho a naznačí, že mě pořád neslyší.

 

Proboha.

 

Znám lepší způsob, jak můžeme komunikovat.

 

Uchopím její tvář do dlaní a přisaji se jí ke rtům.