RTD - 2. kapitola

Překlad: Dráža

Kor.: Evička

Ryder

Většinu noci jsme šukali před krbem, než jsem ji odnesl do postele, a oba jsme se probudili asi před hodinou. Dělali jsme spolu snídani, ona si broukala melodii a tančila po kuchyni. Princezna byla šťastná a to ze mě dělalo šťastného muže.

Dokud mi nezavolal Cobra, zatímco jsem míchal vajíčka. Zněl nervózně, jeho tón byl strohý. Jade byla zaneprázdněná vymačkáváním čerstvé pomerančové šťávy a já jsem vypnul sporák a vzal hovor ven, abych ho slyšel přes hluk elektrického odšťavňovače.

Když jsem se vracel do kuchyně, plácl jsem ji po zadku, jak jsem ji míjel cestou zpátky k vajíčkům. Zděšeně nadskočila, ale věděl jsem, že se jí to líbí, protože si s širokým úsměvem pomalu třela zadek a vyhrnovala si tričko, aby odhalila nahé pozadí.

„Měla by sis vzít víc než moje tričko, jestli nechceš, abych ti sahal na zadek,“ řekl jsem s uspokojením.

Jade se zachichotala, když stahovala tričko dolů, ale nebylo možné skrýt červenou stopu, kterou jsem právě zanechal na kulaté půlce vykukující pod lemem.

„Jestli si nedáš pozor, zvednu tě na pult a sním si tě k snídani,“ varoval jsem ji.

Její dětsky modré oči se rozšířily a já se neubránil úsměvu, když jsem si všiml, že jí bradavky ztvrdly a prorážejí tenkou látku bílého trika. Netušil jsem, jak to dělá, ale v těhotenství byla ještě víc sexy a byl zázrak, že jsme kromě šukání stihli ještě něco jiného.

„Ty bys ne…“

„Bejby, nevyzývej mě.“ Popadl jsem ji za zápěstí, přitáhl si ji blíž a dusil ji požírajícím polibkem, zatímco jsem ji chytal za kypré tělo, které mě celé ráno dráždilo.

Objala mě kolem krku, rozplynula se ve mně a beze studu se o mě třela svou kundičkou.

Šukej mě. Udělal jsem krok zpět, položil jí ruce na pas a zvedl ji na pult. Vykřikla, když její obnažený zadek dopadl na studený černý mramor, ale pak zaklonila hlavu, odhalila svůj dlouhý krk, opřela se o lokty a široce roztáhla nohy. Zasténal jsem, když můj pohled zamířil přímo na její lesklou kundičku.

„Jez mě,“ žádala mě chraplavým hlasem.

Kdo jsem sakra byl, abych se s tím hádal? Oběma rukama jsem jí zvedl zadek z povrchu a přitáhl si ji k sobě, když jsem začal hodovat na její hladké kundičce, sát, lízat a okusovat. Jade mě chytila v pěst za vlasy, tahala je a kroutila mezi prsty, zatímco se pohupovala v bocích a šukala mi obličej. Zanedlouho se její tělo zmítalo v křečích a ona křičela mé jméno tak hlasitě, že ji pravděpodobně slyšeli i sousedé.

To byl signál, abych shodil boxerky a vrazil do ní. Nehty se mi drápala do zad, když jsem ji šukal, a Jade lapala po dechu, když jsem se během několika přírazů udělal.

„Ježíši, bejby, kvůli tobě se přestávám ovládat,“ zakřenil jsem se. „Vajíčka už musí být studená a gumová.“

Hrstí papírového ručníku jsem jí opatrně otřel mezi nohama, pak ho sroloval do klubíčka a hodil do koše.

„Ne, to bude v pořádku. Najíme se a pak se půjdeme osprchovat. Mám hlad.“

„Hmmm, a ty jsi špinavá holka,“ řekl jsem, zatímco jsem si rukou otíral její šťávy z vousů, „určitě tě budeme muset vyčistit.“

Zvedl jsem ji z pultu a sledoval, jak Jade myje nádobí, to zasraný tričko jí pořád jezdí po zadku, jak se naklání a dělá mi to problém, ale tentokrát jsem se jen ušklíbl a snášel to.

Jade se s chutí pustila do snídaně. Na talíři měla spoustu jídla, ale nepochyboval jsem, že to všechno dojí.

Moje holka. Líbilo se mi, jak všechno dělala s vášní a chutí do života. Od jednoduchých věcí až po ty nejhlubší.

Slaninu, vajíčka a toasty jsem zapil pomerančovým džusem. Neuvědomil jsem si, jaký mám hlad, dokud jsem si nevzal první sousto. Počkal jsem, až Jade dojí, a nalil nám každému šálek kávy, než jsem jí řekl své plány na dnešní den.

„Ráno jdu do klubu, kde se sejdu s Cobrou a klukama. Cobru něco trápí a nechce o tom mluvit po telefonu.“ Předklonil jsem se na židli a třel Jade po paži nahoru a dolů a snažil se nezírat na její bradavky, které byly stále tvrdé a dráždily mě.

„Žádný problém.“ Jade se na mě podívala přes šálek kávy a usmála se. „Dneska s Evou nakupujeme věci pro miminko. Stejně jsem si myslela, že nebudeš chtít jít se mnou.“

Pobaveně jsem zvedl obočí a vřele se usmál. „Ne tak, jak vy dvě nakupujete. Jediné, k čemu mě potřebuješ, je, abych ti odnesl všechny tašky. Ne že bych si stěžoval, princezno. Víš, že jsem s tebou a Evou taky rád, ale raději bych, kdybychom náš společný čas trávili něčím jiným.“ Hravě jsem povytáhl obočí.

Tiše se zasmála. „Jo, nedivím se ti. Zdá se, že máme s tvou sestrou stejný vkus, a nakupování pro děti je tak zábavné.“

„Jsem si jistý, že nám tím pěkně poškodíš kreditní kartu, ale to nevadí. Proto máš mě, bejby, abych tě zaopatřil. Běž si užívat, zatímco já se postarám o obchod. A pozdravuj mou sestru.“

Přitáhl jsem si Jade do pevného objetí a políbil ji. Bude to jen na pár hodin, ale bude mi chybět. Být s Jade bylo jako dostat injekci slunečních paprsků přímo do duše a nikdy jsem se jí nemohl nabažit. Ale byly věci, které člověk musel udělat, a já jsem nikdy nebyl z těch, kteří se vyhýbají svým povinnostem. Zvlášť ne, když Cobra zněl tak nestandardně a ustaraně.

Jade se ke mně na pár okamžiků přitiskla a pak mě pustila. „Řekni Cobrovi a Mie, ať přijdou na grilování. Chybí mi vidět malého Jamieho a Bellu. Už je to nějaká doba.“

Třel jsem jí velké kruhy na břiše, pak jsem se sklonil a dal jemný polibek nejprve na pravou a pak na levou stranu. Skutečnost, že v břiše nosí dvě děti, mě stále ještě ohromovala. „Řeknu jim to. Dávej na sebe a na naše děti pozor, ano?“ řekl jsem.

Kdybych hned neodešel, byla bych v pokušení zdržet se u holek, místo abych se vydal na cestu do klubovny. Zavrtěl jsem hlavou a nahlas se zasmál při pomyšlení, jak jsem se v poslední době ochočil a jak je můj život nejblíž normálu, jaký kdy byl. Ať už to znamenalo cokoli normálního. Stále ve mně byl neklid, který nikdy nepoleví. Jakási divokost, která mi kolovala v krvi a kterou jsem nikdy nemohla zkrotit, pokud jsem chtěl zůstat věrný sám sobě.

Otočil jsem se na podpatku a vyšel ven, kde stála moje motorka zaparkovaná ve stínu velkého dubu. Nasadil jsem si na hlavu přilbu a nastartoval Harleye. Mezi mýma nohama se s řevem probral k životu. Široce jsem se usmál. Pokaždé, když jsem na té bestii jel, vyvolávala ve mně stejné vzrušení jako vždycky. Byla prodloužením mého já a já miloval, jak mi dává svobodu a klid.

Jade stála ve dveřích a mávala mi na rozloučenou. Vypadala zatraceně rozkošně se svým kulatým břichem a ty dlouhé nahé nohy způsobily, že mi cukal pták. Poslal jsem jí polibek, než jsem zmizel na cestě.

Čerstvý vzduch mě udeřil do tváře a pročistil mi hlavu. Dlouhá cesta do klubu mi dala čas přemýšlet, promýšlet si věci v hlavě. Nemohl jsem být v životě na lepším místě. Mezi mnou a mou ženou to bylo sladké a s novými přírůstky do rodiny bude všechno perfektní. Jako malý kluk jsem si nikdy nepředstavoval, že bych mohl být někdy tak šťastný, nebo že by moje štěstí držela v rukou jedna žena.

Až příliš rychle jsem dorazil do areálu, kde sídlila organizace Scorpio Stinger MC. Jakmile jsem vjel branou a zaparkoval motorku spolu k ostatním, vytřepal jsem si nohy, pak jsem si jednu po druhé rozlámal klouby a zamířil do Cobrovy kanceláře. Tohle místo mi docela chybělo. Koneckonců to byl můj domov už víc než deset let. Chvíli mi trvalo, než jsem si zvykl na luxusní život v Malibu s Jade. Byl jsem prostý člověk a mé potřeby byly malé. Jediné, co jsem opravdu potřeboval, byla Jade, moji bratři a můj Harley. Bez zbytku jsem dokázal žít.

Jako první mě vyšel přivítat Hammer. „Hej, kámo. Jak ses kurva, měl?“

Bratrsky jsme se objali se spoustou poplácávání po zádech, než jsme bok po boku došli k hlavní budově. „Mám se dobře. Ne, je mi líp než dobře – je mi zasraně skvěle. Jak se máš ty?“

Hammer se zasmál. „To tě dostaly všechny ty ‚zamilovaný‘ sračky. Chybí mi tady tvoje ošklivá tvář.“

„Promiň, ale o tobě to říct nemůžu,“ zavtipkoval jsem na oplátku. Následoval jsem Hammera do klubovny, kde skupina kluků hrála kulečník.

Razor se podíval na koule, které právě připravil na přestávku v trojúhelníkovém stojanu, a ve tváři měl opovržlivý výraz.

„Hej, Rydere. Myslel jsem, že jsi na nás úplně zapomněl, čuráku. Teď, když jsi ve svém malém hnízdečku lásky, nemáš na své bratry čas.“ Razor svraštil obočí, když si křídou přetáhl špičku, až byla modrá. Naklonil se nad zelený stůl a zadíval se na zúženou násadu tága, než provedl breakovou ránu. Praštil tágem do koule takovou silou, že se sedm pruhovaných a sedm plných koulí rozletělo do všech stran.

Kdo mu vyfoukl kouř do zadku?

„To je blbost a ty to víš,“ opáčil jsem a jeho tón mě zasraně iritoval.

Kývl směrem ke Cobrově kanceláři. „Prez na tebe čeká.“

„Díky, brácho,“ řekl jsem, poplácal ho po zádech, ignoroval jeho očividně blbou náladu a zamířil do Cobrovy kanceláře.

„Možná bychom si mohli zahrát osmičku, až skončím s Cobrou?“ Řekl jsem přes rameno, když jsem došel ke dveřím. Kluci měli pravdu. V poslední době jsem v klubovně moc času nestrávil a v útrobách mě tlačil pocit viny.

Jedinou odpovědí, které jsem se od Razora dočkal, bylo zavrčení.

Pokrčil jsem rameny a prostě jsem předpokládal, že se zase pohádal s Lexi, protože pokud si ti dva navzájem nevyšukávali mozky, tak si ty mozky jebali. Ale do toho mi nic nebylo a já se do toho nehodlal v nejbližší době plést, pokud vůbec.

I když byly dveře otevřené, z čistého zvyku jsem před vstupem zaklepal. Cobra se zvedl z židle a zmenšil vzdálenost mezi námi, na tváři obrovský úsměv. „Rydere! Zasraně, rád tě vidím. Poslední dobou tě moc nevidím.“

Obvykle jsme se s Cobrou navzájem uráželi, abychom si dali najevo náklonnost. To, že mě tak otevřeně rád vidí, mě znepokojilo ještě víc než předtím. Znamenalo to, že nemá čas přemýšlet o slovních urážkách, i když v žertu.

„Jak je, brácho?“ Zeptal jsem se, když jsem si třel ruce o sebe. Až na váčky pod očima, nevypadal Cobra nijak špatně, což jsem poznal z letmého pohledu.

„Chceš kávu? Začíná být zima, a když jedeš na delší vzdálenost, vítr může být ledový.“ Aniž by čekal na mou odpověď, Cobra vykřikl: „Dvě kávy. Udělej je extra silné a extra horké. A přines sušenky.“

Některé věci se nikdy nezmění a tak se mi to líbilo. S úsměvem jsem se zabořil do nejbližšího křesla a prsty si odhrnul vlasy, než jsem se usadil, nohy doširoka rozkročené a hlavu opřenou dozadu, jak jsem si udělal pohodlí. Měl jsem štěstí, že se ze mě v poslední době stával tak trochu chameleon a dokázal jsem se snáze přizpůsobit většině prostředí.

Čekali jsme, až nám přinesou kávu, a chvíli jsme si povídali. Teď, když jsem měl čas víc studovat jeho obličej, jsem si všiml, že nejenže má oči mnohem opuchlejší než obvykle, ale také tmavé kruhy pod očima a neustále si mnul ruce.

„Díky, kotě,“ řekl Amelii, jedné z klubových děvek, když mu o pár minut později postavila na stůl dva hrnky s vařící kávou, talířek sušenek a cukřenku. „Zavři za sebou dveře,“ nařídil jí chraplavým hlasem.

Dokud nebyl připravený vyklopit mi, co ho trápí, dělal jsem, že jsem v klidu, ale skutečnost, že chtěl zavřít dveře, mě utvrdila v mém podezření.

Přičichl jsem ke vzduchu. Cobra vždycky kouřil, když měl starosti, a protože už jsem měl pochybnosti, čichal jsem, jestli nekouří.

Uchechtl se. „Jsi nedůvěřivý parchant. Nemysli si, že nevím, co děláš. Říkal jsem ti, že jsem přestal kouřit. Ty a Mia byste mi měli začít věřit.“

„Jo, jo. Tyhle kecy už jsem slyšel.“ Uchechtl jsem se, ale ve skrytu duše jsem byl rád, že Cobra přestal. Rozhodně jsem si přál, aby tu můj kamarád byl ještě hodně dlouho.

„Pod tlakem tebe a mojí ženy jsem se musel vzdát své jediné neřesti a potěšení. Ale abych byl upřímný, cítím se od té doby lépe. Nebudu lhát a říkat, že po tom pořád netoužím, zvlášť když mám špatný den nebo se mi něco posere, ale víš, že jsem houževnatý parchant, a jakmile se pro něco rozhodnu, tak se toho tak nějak držím.“

Místo aby se posadil za stůl, opřel se Cobra zadkem o pracovní desku přede mnou, ale místo aby zkřížil nohy v kotnících, jak to dělával normálně, když byl uvolněný, přitiskl si dlaně do kolen v nervózním a neklidném gestu.

Svaly se mi napjaly, jak se mi do útrob vrátil ten nepříjemný pocit.

„Jo, musíš myslet na své dva prcky. Už to není jen o tobě. Začínám se to učit teď, když Jade čeká naše dvojčata. Kurva, chlape, my dva spolu na stará kolena hanebně zešedivíme a způsobíme spoušť,“ řekl jsem ve snaze odlehčit náladu.

„Už se na to těším – způsobím svým dětem stejnou bolest, jakou způsobil můj táta mně.“ Oba jsme se s Cobrou zasmáli. Vůbec se svému zesnulému otci nepodobal. Chopper Malone byl tvrdý muž, zatímco Cobra, měl pod svým drsným zevnějškem dobré srdce. Jistě, skrýval ho jako většina mužů, ale mě oklamat nemohl. Můj nejlepší přítel měl v malíčku víc soucitu než kterýkoli jiný muž, kterého jsem znal. Jen mu nebylo příjemné ho dávat najevo. Přesto se Cobra vždy, když na tom záleželo, postavil za své přesvědčení a za svůj lid.

Cobra držel cukr v ruce. „Potřebuješ trochu?“

„Ne. Od té doby, co mě Jade odnaučila sladkému, ne.“

Podal mi hrnek. Napil jsem se prvního doušku a nechal se svařákem zevnitř zahřát. „Dost bylo řečí. Řekni mi, co tě trápí.“

Cobra mi věnoval slabý úsměv, který rychle zmizel. „Jak tě napadlo, že mě něco trápí? Neříkej mi, že ti poslední dobou cuká oko.“

Zvedl jsem obočí. „Mělo by být?“

Cobra zaváhal, než odpověděl, jako by hledal ta správná slova. „To ještě nevím. Ale mám nějaké zprávy a nejsou dobré. Daemonův klub uzavřel dohodu s Donovým mexickým kartelem v hodnotě milionů. Sám o sobě má každý z nich vážnou moc, ale společně budou prakticky nezastavitelní. Oba budou mít konexe na obou stranách hranice, a to je činí silnějšími a mnohem nebezpečnějšími.“

Žaludek mi spadl do bot.

„Spojení sil není nic nového, ale jo, možná máš pravdu. Každý sám o sobě může způsobit vážné škody, ale dohromady je spoušť a chaos samozřejmostí.“

Atmosféra zhoustla a ztěžkla.

Můj pohled se setkal s Cobrovým. Teprve tehdy jsem si všiml jeho krví podlitých očí. Můj přítel toho nejspíš moc nenaspal a já mu to nemohl mít za zlé.

„Jo. I když jsou oba ti zmrdi mrtví, zdá se, že jejich lidi jsou pořád silní.“

To škubnutí, na které Cobra čekal – mé levé oko poskočilo. Nebylo to dobré znamení.

Dlouze jsem se na Cobru zadíval. Bylo tu ještě něco, co mi neřekl, a to mě znepokojovalo víc. „Mluv se mnou, brácho. Řekni mi, co tě žere.“

„Kurva, znáš mě až moc dobře. Nechtěl jsem to nikomu říct, protože jsem nechtěl, aby ses trápil, kdyby se nikdy nic nestalo.“

Moje zasrané oko sebou škublo jako oko blázna. Posadil jsem se dopředu, na okraj sedadla, a promluvil jsem chraplavým hlasem. „Vyklop to. Všechno. Mezi námi nejsou žádná tajemství – neříkal jsi mi to?“

Cobra pokrčil rameny. „Většinou je to pravda, ale víš, že každý člověk má své kostlivce. A když ti to řeknu, Mia se to nikdy nesmí dozvědět. To mi musíš zaručit.“

Obočí se mi srazilo k sobě. „Já zasraně krvácím, že mi nevěříš natolik, abys věděl, že jestli to tak chceš, tak to tak bude. Zůstane to jen mezi námi dvěma – nikým jiným.“

Cobra si zhluboka povzdechl. Chvíli jsme seděli mlčky, z klubovny k nám doléhal bouřlivý smích a zněl absurdně. „Je na mě vypsaná smlouva. Jak od Daemona, tak od dona Pedra.“ Svěsil hlavu a zadíval se do země. V útrobách se mi udělalo chladno. „Jsem dvojnásobně v prdeli.“

Bez mrknutí oka zvedl hlavu a setkal se s mým pohledem. Oči mu planuly.

„Ještě si nejsem stoprocentně jistý, ale myslím, že jdou po tobě a Razorovi taky. Není to potvrzené, ale nepřekvapilo by mě to. A Hammer taky není v bezpečí. Nikdo z nás není v bezpečí. Tohle je v prdeli, Rydere.“

Zhluboka jsem se nadechl a zadržel dech. „Kurva,“ řekl jsem na dlouhý výdech a snažil se strávit jeho odhalení. V místnosti bylo horko a dusno a já potřeboval čerstvý vzduch.

Měli jsme to předvídat, ale byl jsem příliš zaslepený vlastním životem, soustředil jsem se na Jade a naši novou rodinu. Odplata za vzaté životy byla v podsvětí vždycky normou. Temná strana se vzpamatovala a obrovská síla Cobrova odhalení mě zasáhla do břicha. Pravda byla taková, že jakmile byla smlouva jednou zveřejněna, dalo se s tím jen máloco dělat, aby se to zastavilo.

„Nasadil jsem na to Hammera, abych zjistil fakta. Je mi líto, bratře, ale je pravděpodobné, že jdou po tobě a Razorovi. Jakmile to budu vědět jistě, budu to muset říct i jemu. Ale zatím chci, abychom to věděli jen my tři.“

Zvedl se mi žaludek, a jak mi stoupala žluč do krku, musel jsem ztěžka polknout, abych ji zatlačil a neudělalo se mi špatně.

Kurva. Jako ve filmu se mi v mysli promítal můj život. Vrcholné okamžiky. Vzestupy a pády. Dobré i špatné. Kdybych před pár lety umřel, bylo by mi to jedno, ale teď jsem měl všechny důvody chtít žít.

Myslel jsem jen na Jade a naše děti. Tohle nebylo fér ani vůči nikomu z nich.

Vyskočil jsem a chodil po místnosti, v hlavě se mi točily myšlenky.

„Proč jsi mi to, kurva, neřekl dřív? Jsme bratři, Cobro. Bratři si říkají takovéhle věci.“ Můj hlas byl drsný, ozýval se místností a odrážel se od stěn.

Cobra si olízl rty. „Jsi na nejšťastnějším místě v životě. Nechtěl jsem tě zatěžovat těmito sračkami, dokud si nebudu jistý. Chtěl jsem vidět, jak si užíváš svou ženu, protože si štěstí zasloužíš.“ Pokrčil rameny a přejel si rukou po vyholené hlavě. „Myslel jsem si, že to zvládnu sám, když jdou jen po mně.“

Zavládlo mezi námi ticho, jak se zhluboka nadechl. Sesunul jsem se zpátky do křesla, ramena mi poklesla, když jsem zavřel oči a třel si spánky. V hlavě jsem měl prázdno a tělo ochablé. Snažil jsem se dýchat.

Příliš jsem se bál myslet na to, co by se mohlo stát.

Cobrův hlas ke mně doléhal, jako by byl na tisíc mil daleko. Otevřel jsem oči a zaměřil pohled na jeho bledou tvář. Jeho rty se pohybovaly jako ve zpomaleném filmu, ale oči měl divoké.

„Lhal bych, kdybych nepřiznal, že jsem k smrti vyděšený. Ani ne tak o sebe – sakra, všichni umřeme – ale o Miu a děti, o tebe a mého bratra a o klub. Od té doby, co jsem se to dozvěděl, jsem nespal a Mia mě sleduje. Stejně jako ty mě zná až moc dobře a klade mi otázky, na které neumím odpovědět.“

Protřel jsem si zátylek. „Nemyslíš, že jí dlužíš pravdu? Mia s tebou byla na každém kroku. Obětovala pro tebe svůj život, Cobro. To nejmenší, co pro ni můžeš udělat, je být k ní upřímný a říct jí, co se děje.“

Jak jsem to měl před Jade utajit? Budu to mít zatraceně těžké jí to neříct, protože jsem si byl sakra jistý, že tohle ve mně bude hlodat. Ale víc než to jsem nesnášel, když mezi námi byla tajemství. To, co se stalo jednomu z nás, ovlivnilo stejně tak toho druhého. O tom byl vztah.

Cobrovi se stáhla čelist a oči mu ztvrdly. „Ne, Mia už toho zažila dost. Nepotřebuje další sračky. Nechci, aby si o mě dělala starosti, aby se mi celý den dívala přes rameno, čekala, přemýšlela, kdy se to stane… žila ve strachu. To jí neudělám.“

Posunul jsem se na sedadle. „Chápu to líp, než si myslíš. Všichni se snažíme chránit ty, které milujeme. Ale kdyby se ti něco stalo a Mia by se nikdy nedozvěděla, že jsi v nebezpečí, ani by neměla šanci se s tebou rozloučit, nemyslíš, že by to bylo horší? A Jade – nevím, jestli to před ní dokážu utajit. Kurva, nemůžu jí neříct pravdu.“

Nesnášel jsem, když jsem musel mluvit o smrti, ale tomu tématu se nedalo vyhnout. Smlouva znamenala nájemného vraha. Nájemný vrah znamenal kulku se jménem Cobra. Nebylo možné to téma obejít. A pokud měl Cobra pravdu, čekal náhrobní kámen s mým jménem také. A Razorovým.

Neváhal ani vteřinu. „Hodně jsem o tom přemýšlel. Vlastně jsem o tom nepřestal přemýšlet celých pět dní. Je jen jedna možnost, a to všechny spojit dohromady. Musím svolat všechny bratry Scorpio Stinger z celé země. Tohle je válka a naši nepřátelé na nás chtějí zaútočit. Když nejsme rozptýleni, jsme silnější.“ Jeho pohled se upřel na můj. „To se týká i tebe, Rydere, stejně jako Jade. Je mi to líto – vím, že jste si užívali svobody, ale tohle je otázka života a smrti.“ Zaklonil hlavu a zasmál se. Zaznělo to hlasitě, přesto to znělo dutě. „Mojí smrti. A možná i tvojí.“