TCDH - 19. kapitola

Překlad: Dráža

Kor.: Evička

Claire

Když se Claire ráno probudila, protáhla se a konečně se cítila odpočatá. Včera si dvě hodiny zdřímli a pak si společně dali dlouhou horkou koupel. Rychle se oblékla, aby zkontrolovala Dylana, který byl příliš zaneprázdněný zveřejňováním selfie s ním a jeho zamilovaností na Instagramu, než aby si uvědomil, že se Claire s Raulem nedostali z bludiště s ostatními rodiči.

Pro jednou byla ráda, že Dylan předpokládal, že zase celý den pracovala. A zatím se nemýlil. Pracovala strašně moc. Pro teenagera, jako byl Dylan, to nejspíš vypadalo, že nedělá nic jiného, než že pracuje nebo se s ním hádá kvůli času, který tráví na počítači.

No, to teď skončí.

S ranním sluncem, které jí svítilo na nahou kůži, se znovu protáhla a naplnila ji hřejivá záře očekávání.

Věci se měly změnit. Už nebude tolik pracovat. A na konci pracovního dne se bude moct k někomu schoulit.

Už žádné osamělé večeře u televize. Už žádné vyplňování všech dnů prací, prací, prací.

„Ahoj,“ pronesl Raul hrdelně a pohnul se vedle ní. Usmál se, když se otočil na bok a jedna z jeho silných paží ji objala kolem hrudi. „Vyspala ses dobře?“

„Deset nádherných hodin,“ vzdychla, otočila hlavu a vtiskla polibek na místo, kde mu naskočil biceps. „To se mi nepodařilo už léta.“

„Potřebovala jsi to.“ Rukou jí sjel po boku, až jí mohl zabořit prsty do vlasů a přitáhnout si ji k sobě, aby ji políbil.

Vzdychla při doteku jeho horkých rtů a zasténala, když pomalu prozkoumal jazykem její ústa. Když se od sebe odtáhli, zjistila, že jí srdce buší jako o závod, prohrábla mu prsty vlasy. Pohladila ho palcem po silné linii čelisti a užívala si pocit strniště a tepla jeho kůže.

„Jsi vždycky tak horký,“ ocenila ho.

„Teď už umím víc, než tě jen zahřát,“ zašeptal a pak zvedl ruku. „Sleduj.“

Na špičce každého prstu se objevil malý plamínek, který tam tančil, dokud Raul ruku nezavřel. Když ji znovu otevřel, malá ohnivá koule se mu otáčela po dlani a vydávala tolik tepla, že ho cítila na holé kůži.

„Nepálí tě to?“ zeptala se v úžasu.

Zavrtěl hlavou. „Mám pocit, jako by to byla moje součást. Můj táta dělal takovéhle malé kousky, aby mě zabavil, když jsem byla malý. Ani jsem netušil, jak moc mi to chybí…“

„O dracích nic nevím a měla jsem tě stejně ráda, i když ses nemohl proměnit.“ Claire se jemně dotkla jeho paže a ucítila teplo, které mu stoupalo z kůže. „Ale jsem ráda, že jsi získal zpět své schopnosti. Vypadal jsi neuvěřitelně. A zachránil jsi mě. Kdybys Malcolma neuvěznil…“

„Do prdele,“ zaklel a ohnivá koule se rozplácla. „Já na něj úplně zapomněl! Pořád je uvězněný v malém ohnivém vězení.“

Začala se smát, když si představila, jak nepříjemnou noc musel prožít. „Je těžké ho litovat. Alespoň mu nebude zima. Ale myslím, že tam nemůže zůstat…“

„Zavolám šerifovi dole ve Vánočním údolí. Malcolm je člověk, takže ho opravdu nemůžeme zavřít do vězení pro měniče.“

„A on se přece pokusil ukrást peníze, které patřily Henrikovu strýci,“ podotkla Claire. „Vlastně bychom si asi měli najmout dalšího účetního nebo dva a podívat se, co přesně dělal. Jestli ho Alistair původně najal, nepřekvapilo by mě, kdyby byl Malcolm zapletený do nějakých pochybných věcí spojených s Alistairovými penězi.“

„Což by pro lidského soudce stačilo. Není to tak, že by věřili nějakým historkám o dracích.“ Tiše se zasmál, pak ji pevněji uchopil kolem pasu a přitáhl si ji k sobě.

Rty našel její ňadra a líbal ji, dokud nebyla bez dechu, bradavky měla napjaté a toužila po jeho doteku.

„Můj drak se s tebou chce spářit,“ prohlásil a jeho hlas potemněl touhou, když k ní vzhlédl.

Rozcuchané vlasy mu padaly do očí a ona polkla, když se natáhla, aby mu je odhrnula. „A ty?“

„Ach, já to chci taky. Víc než cokoli jiného. Chci, abychom se spářili. Chci si tě nárokovat. A chci strávit zbytek života po tvém boku – ať už chceš jet do Dubaje nebo na Island.“

Jeho slova ji přiměla k tichému smíchu, i když jí tělo pulzovalo hladem po něm. O tom neúspěšném pohovoru v Dubaji mu nikdy neřekla.

„Ty bys kvůli mně odjel žít na Island?“ zeptala se. Hladila ho po tvrdých prsních svalech a užívala si, jak mu srdce bije v silném, rychlém rytmu na její kůži. „To je asi ta nejsladší věc, kterou kdy ohnivý drak řekl. Ale já nechci nablýskaný dubajský hotel. Takovou kariéru jsem nikdy nechtěla. Chtěla jsem místo, jako je tohle. Kde bych mohla plánovat akce pro děti i dospělé, které mají skutečný význam. Kde budu všechny znát jménem. Kde mi lidé jako Micah řeknou, že si přejí, aby se sem mohli v létě vrátit.“

„Hmm,“ zamumlal a na chvíli svraštil čelo, když se na ni podíval. „Místo jako tohle, ale zaměřené spíš na letní turistiku… zní to, jako by to byl dobrý domov pro ohnivého draka.“

„Jo?“ zeptala se tiše a nechala v sobě prosvítat trochu naděje. „Nevím, jestli takové místo existuje, ale nevadilo by mi, kdybych si po téhle štaci vzala volno a poohlédla se po nějaké takové práci.“

Na okamžik zaváhal. „Je tu někdo, s kým bych tě rád seznámil,“ řekl nakonec. „Už je to hodně, hodně dlouho, co jsem je viděl – a teď už je to místo možná zbourané, každopádně... Podívám se na to. A možná, až se Henrik s Darou vrátí a ty budeš mít volno, můžeme se tam podívat a zjistit, jestli by se ti taková práce líbila.“

„To bych ráda,“ řekla tiše. „Ráda bych s tebou cestovala. A ráda bych s tebou trávila čas – ne jako tady, kde mě lidé neustále vyrušují.“

„Takže platí.“ Jeho úsměv se rozšířil.

V jasném světle ranního slunce se jeho vlasy leskly jako zlato. Jeho zelené oči byly tmavé a hřejivé, naplněné světlem jeho vnitřního ohně. Bylo na něm teď něco jiného. Jako by cítila, jak z něj září jeho síla.

Ale způsob, jakým se na ni díval, byl stále stejný. V jeho očích se zračil žár touhy, a když jí jemně sklouzl rukou po boku, cítila, jak se chvěje potřebou při žáru jeho doteku.

„Tak co se týče toho páření,“ pronesla udýchaně a už cítila, jak jí mezi stehny klouže vlhkost. „Jak přesně to funguje?“

„Tradičně,“ zašeptal a otočil je tak, aby spočinula pod ním. „Stávalo se to na hromadě zlata. Ale po včerejšku mám pocit, že si zasloužíme postel.“

„Určitě.“ Zalapala po dechu, když sklonil hlavu, aby jí hříšně olízl malý, horký kroužek kolem bolavé bradavky.

„Naštěstí,“ pokračoval pak, „můj drak myslel dopředu a tohle jsem včera večer našel po kapsách.“

Natáhl se k zásuvce nočního stolku. Claire se rozšířily oči, když vytáhl šňůry lesklých perel, zlaté řetízky, náramky poseté rubíny a safíry – a tam, mezi všemi těmi zářivými šperky, byl nebroušený drahokam, který byl jeho dračím srdcem.

Raul jí vtiskl polibek na hruď, přímo mezi ňadra. Pak tam položil své dračí srdce.

Potom uchopil její ruce. V úžasu sledovala, jak jí navléká náramky, z nichž každý měl větší cenu, než kolik si vydělala za celý život. Kolem krku jí nasadil další náhrdelníky a přidal je k jednoduchému zlatému řetízku, který se jí už rozehříval na kůži.

A pak uchopil jediný dlouhý zlatý řetízek, jehož články byly těžké a široké.

Jeho ruka sevřela její. Instinktivně propletla své prsty s jeho. Oči mu zářily vnitřní silou draka, když řetěz omotával kolem jejich sepnutých rukou a poutal je k sobě. Kov byl na její kůži teplý a připadal jí podivně živý.

„Teď,“ zašeptal a pohlédl na ni očima tak plnýma touhy a lásky, že se pod jejich tíhou zachvěla. „Teď si tě nárokuji jako svou družku. Naše pouto bude věčné. Naše srdce a duše budou jedno.“

„Ano,“ vydechla a zvedla volnou ruku, aby se chytila jeho silného ramene a přitáhla si ho blíž. „Nárokuj si mě, draku.“

Když do ní vnikl, zalapala po dechu při tom neuvěřitelném pocitu. Byl na její kůži tak horký, že už ani necítila teplo kovu. Jediné, na co dokázala myslet, byl Raul.

Nejdřív si ji bral mělkými přírazy, každý pohyb ji nutil sténat, jak se v ní houpal a její vnitřní stěny se k němu tiskly. Naplnil ji tak dokonale, že sevřela stehna kolem jeho boků a toužila ho cítit ještě hlouběji.

Začala se v ní hromadit první vlna rozkoše. Naplnil ji žár potřeby – a zároveň se rozhořelo i Raulovo zlato.

Nepálilo ji, i když měla pocit, že by mělo. Místo toho bylo to horko podivně příjemné. Pulzovalo na ní a její tělo pulzovalo v odpověď.

S každým pohybem jeho boků jí pulzoval klitoris a celým tělem jí procházel puls touhy. Nervy jí hořely potřebou – a pak měla pocit, že šperky na její kůži vzplanou.

Vykřikla, když ji zasáhl orgasmus. Projel jí a naplnil ji extází, která se rozlévala každým nervem, až se prohnula proti Raulovi.

Současně se zdálo, že zlatý řetěz, který jim poutal ruce, se proměnil v tekutý oheň.

Když otevřela oči, zadýchaná a stále se chvějící silou svého vyvrcholení, na okamžik to vypadalo, jako by jejich ruce pohltily živé plameny. Ale nebolelo to. Jak se dívala, zdálo se, že se kov taví a mění.

A pak do ní znovu vnikl a ona pocítila další vlnu rozkoše, tentokrát ještě silnější.

Sklonil hlavu a jeho rty se přitiskly k jejímu prsu. Mezi nimi cítila tep jeho srdečního kamene, naplněný stejným žárem, který ji při jeho doteku zaplavil.

Rty našel její bradavku. Zasténala, když se o ni otřel jazykem. Bezmocně se sevřela kolem jeho erekce a cítila, jak je v ní horký a velký. Když trochu zvedla boky, zatlačil ještě hlouběji – a teď se zdálo, že každý příraz tlačí přímo na místo v jejím nitru, jež jí způsobovalo vlny nádherného tepla.

Zalapala po dechu, prohnula se – a pak se jeho zuby sevřely kolem bradavky. Jak jeho jazyk dráždil citlivý, tvrdý pupen, zalila ji další vlna orgasmu.

Tentokrát se nezastavil. Pokračoval dál a dál, každá vlna rozkoše ji vynesla ještě výš. Nakonec měla v očích slzy a držela se ho za ramena jako o život. S každým pulsem extáze se svírala kolem jeho hřídele, nehty se mu zarývala do kůže, potřebovala víc, potřebovala jeho.

A pak ho konečně přemohlo jeho vlastní vyvrcholení.

Tentokrát to cítila – nejen neuvěřitelný pocit jeho délky, která v ní pulzovala, ale i jeho rozkoš, která skrze pouto mezi nimi zaplavovala její tělo a srdce.

Její mysl byla pro něj zcela otevřená a jeho pro ni. Bylo to, jako by jasné plameny nekonečného vyvrcholení přímo propálily všechny bariéry mezi nimi.

Teď byli skutečně spojeni – srdce se srdcem, tělo s tělem, duše s duší.

Když se v ní rozlil, jeho žár ji naplnil, jak se jeho silné tělo pohupovalo proti ní, naposledy se v ní zvedla vlna rozkoše. A když se jí zmocnila, nekladla žádný odpor.

Nechala se jím unášet, v bezpečí v náruče svého druha. Extáze naplnila každý nerv, každou myšlenku, spalovala ji, až i ta nejhlubší, nejosamělejší zákoutí jejího srdce zaplnil Raulův jasný plamen.

Nedokázala říct, jak dlouho to trvalo, ani kolik minut uplynulo, než se její tep konečně uklidnil a ona si uvědomila, kde je.

Stále ležela v Raulově posteli, bezpečně držená v jeho náručí.

Byla naprosto vyčerpaná – a nikdy v životě se necítila lépe.

„To bylo neuvěřitelné,“ řekla tiše a zvedla ruku, aby ji přitiskla na jeho hruď. Pak se jí rozšířily oči.

Řetízek, který jim omotal kolem spojených rukou, byl pryč. Místo něj tam byl nový zlatý náramek, který jí pevně obepínal zápěstí. Nebyl na něm žádný rozevírací mechanismus, který by mohla vidět, žádný šev nebo pant. Vypadalo to, jako by se prostě roztavil na své místo.

Zvedl své zápěstí a přidržel ho vedle jejího. Měl stejný náramek.

„Teď jsme opravdu spárovaní,“ prohlásil. Jeho hlas zněl chraplavě a trochu unaveně – ale naprosto a zcela šťastně.

Natáhla ruku a prstem se dotkla zlata obepínajícího jeho zápěstí. „To jsi udělal ty?“

„Mému drakovi se líbí představa mého zlata na tobě,“ řekl s náznakem té slastné majetnické posedlosti, která ji rozechvěla.

„Sladěné náramky… tvůj drak je romantik,“ zamumlala, přitulila se k němu a usmála se na něj. „Dozvídám se o dracích všechny ty věci, které jsem nikdy nevěděla.“

„Pohádky toho hodně vynechaly.“ Usadil se do pohodlnější polohy a přitáhl si ji těsně k sobě. „Jaký máš dnes program? Jestli máš čas, můžeme se vrátit a trochu prozkoumat tu ledovou jeskyni. Můj drak chce strávit čas se svým pokladem, když se mu teď konečně vrátil.“

„To ho musí docela těšit,“ řekla a sledovala, jak se mu oči trochu rozzářily odleskem plamenů.

„Je nadšený.“ Raul se zasmál. „Stejně jako já, ale z jiných důvodů. Mám tě tady u sebe, v náručí. Svou družku. Oba jsme naživu a moje síla se vrátila. Odteď tě budu moct chránit, ať se děje cokoli.“

Její úsměv se rozšířil. I když doufala, že jeho ochrana nebude v budoucnu nutná, po tom všem, čím si prošli, ji uklidňovalo vědomí, že má k dispozici obrovského, mocného ohnivého draka.

„Musím strávit nějaký čas s Dylanem – zkontrolovat, jak mu jdou školní úkoly, než zase zmizí, aby dělal ovčí oči na svou milovanou. A taky musím zavolat Daře a domluvit se, jestli nám teď najde nového účetního.“

„Já si to zatím vyřídím s naším bývalým účetním.“ Naposledy ji políbil a pak vstal.

Sluneční paprsky ozařovaly jeho impozantní svaly a Claire sledovala, jak se obléká, a užívala si pohled na jeho pružné břišáky a vědomí, že tenhle úžasně nádherný, sexy muž je teď celý její.

I když neměla na prstě prsten, měla teď na ruce náramek – a jejich srdce poutalo spojení, které pulzovalo jeho zbožňováním a touhou po ní.

„Ach, bude tam i prsten,“ řekl z plna hrdla a zastavil se, aby jí věnoval další ze svých temných, slibných pohledů, při nichž se v ní všechno svíjelo potřebou po něm.

„Draci milují oslavy a důvody k dárkům. A i když jsme teď spářeni, můj drak rozhodně chce velkou lidskou svatbu. Cokoliv, aby tě viděl ozdobenou našimi šperky.“

Claire se nemohla přestat usmívat. Bylo těžké uvěřit, že ještě před jedním dnem si myslela, že se bude muset dívat, jak jí Raul umírá před očima.

„Nejdřív se vypořádáme s naší prací,“ odvětila a škádlivě se protáhla pod pokrývkou. „A pak, odpoledne, mi můžeš ukázat svůj poklad…“