FP - 7. kapitola

Překlad: Carolyn

Kor.: Evudar,Jířa

Connie se po probuzení protáhla a rozespale se natáhla přes postel. Její pátravé prsty nenašly nic než vzduch. Matrace vedle ní byla prázdná.

Projel jí záchvěv paniky. Bleskově se posadila a několik vteřin zmateně zírala na prázdné místo na posteli, než se její mozek plně probral a převládl nad iracionálním srdcem.

Chase tam samozřejmě není. Vykopla jsem ho.

Nemůžu uvěřit, že opravdu odešel.

Uvědomila si, že jedna její část byla naprosto přesvědčená, že si najde nějaký způsob, jak se proplížit zpátky. Na nějaké hluboké úrovni očekávala, že se probudí a uvidí jeho nafoukaný, nenapravitelný úsměv a příval nesmyslů vysvětlujících, proč s ní prostě nakonec musel strávit noc.

Podívala se pod postel. Chase stále nikde.

Opravdu dodržuje naši dohodu. Vyspala jsem se s ním, tak mě teď nechá na pokoji.

Přesně jak jsem chtěla.

Měla bych z toho mít radost.

Pak uslyšela, jak se někdo tiše pohybuje v druhé místnosti bytu, na druhé straně dveří do ložnice.

Srdce jí poskočilo, i když zabořila obličej do dlaní a zasténala. Samozřejmě že ve skutečnosti neodešel. Nepochybně plnil její maličký kombinovaný pokojík s kuchyní a obývákem růžemi nebo leguány nebo bůhví čím, co považoval za romantické gesto.

Aniž by se obtěžovala natáhnout si župan, napochodovala ke dveřím ložnice a trhla jimi. „Chasi, říkala jsem ti…“

Nebyl to Chase.

Ucouvla tak silně, že si o kliku dveří pohmoždila nahý zadek. „Kdo sakra jsi?“

Muž se po jejím výkřiku rychle otočil. Byl vysoký a svalnatý, s krátkými hnědými vlasy v neurčitém vojenském střihu. V jeho tmavých očích bylo něco, co způsobilo, že se její hluboká, prvotní část psychiky instinktivně krčila strachy. Ať už to byl kdokoli, ten muž byl nebezpečný.

„Chase!“ Popadla první věc, která jí přišla pod ruku – polštář – a hodila ho po vetřelci. „Pomoc!“

Muž se polštáři vyhnul, ale ona už popadla noční lampičku. Mávla s ní jako s baseballovou pálkou, vrhla se na něj a vší silou mu švihla po hlavě.

Muž reflexivně zvedl jednu ruku a chytil tělo lampy. Vzplál bílý oheň. Vykřikla a upustila lampu, jak se jí náhle rozžhavený kov zakousl do kůže.

„Prosím,“ řekl muž rychle a zvedl obě ruce. „Nelekejte se. Nechci vám ublížit.“

S vytřeštěnýma očima zírala na spálenou lampu, která teď ležela na koberci, a pak se vrátila k muži. „Co jste zač?“

„Chaseův přítel.“ Muž si povzdechl a protřel si tvář. „Je mi to moc líto, ale obávám se, že nemám jinou možnost než začít tento rozhovor znovu. Prosím, odpusťte mi.“

Ustoupila by od něj, ale jeho planoucí oči ji náhle zmrazily. Vyděšená se nezmohla na žádný odpor, když natáhl ruku a dotkl se jejího čela.

Vzplál oheň.

Connie zamrkala. V jejím pokoji před domem stál cizí muž.

Klečel však na zemi se zavřenýma očima a rukama ve vzduchu. Vypadal spíš jako rukojmí než jako vetřelec.

„Chase mě požádal, abych tě hlídal, než si něco zařídí,“ řekl muž velmi rychle, když se nadechla, aby vykřikla. „Bál se, že by tě Sammy Smiles mohl napadnout ve spánku. Jsem velitel hasičů Ash z Hasičské a záchranné služby Východního Sussexu. Mohu vám ukázat svůj průkaz?“

Ostražitě si ho prohlížela a rozhlížela se po zbrani. Z nějakého důvodu ležela její noční lampička uprostřed podlahy. Zvedla ji. Kov ji podivně hřál v ruce, když lampu držela vysoko, připravená srazit ji muži na hlavu, kdyby ležel. „Dobře, ale pomalu.“

Napjala se, když muž sáhl do bundy, ale věrný svým slovům jen vytáhl koženou peněženku. Otevřel ji a mlčky ukázal kovový štít uvnitř.

Cítila se trochu hloupě a sklonila svou improvizovanou zbraň. „Ach.., hm. Ráda vás poznávám, veliteli Ashi. Omlouvám se, jestli jsem vás vylekala. Chase mi neřekl, že přijdete.“

„To jsem pochopil,“ řekl Ash trochu zachmuřeně. „Myslím, že si s ním o tom budu muset promluvit.“

Stále klečel na kolenou, i když ruce spustil. „Jestli chceš, můžeš vstát,“ nabídla mu. „Slibuju, že se ti nebudu snažit rozbít hlavu. Dáš si kávu?“

Ash si odkašlal, oči měl stále zavřené. „Ah.... Možná by ses ale chtěla nejdřív obléknout?“

Connie se na sebe podívala.

„Ano,“ řekla a její hlas se poněkud zvýšil. „Ano, to by byl dobrý nápad.“

***

I když se oblékla, ukázalo se, že konverzace s Ashem je těžký boj. Velitel hasičů byl sice dokonale zdvořilý, ale tak nevýrazně nezávazný, že vzdala snahu se ho vůbec na něco vyptávat. Zdálo se, že spokojeně sedí v naprostém tichu a zamyšleně hledí do hlubin kávy, kterou mu nabídla. Vyzařovala z něj tak zastrašující aura rezervovanosti, že se přistihla, jak se na židli bezděčně naklání dozadu.

Ash náhle vzhlédl od rozjímání nad nedotčenou kávou a otočil hlavu ke dveřím. O chvíli později se dveře zabouchly na pantech a do místnosti vpadl Chase.

„Výborně, už jsi vzhůru!“ řekl vesele Connie. „Vidím, že ses seznámila s mým velitelem.“

„Dvakrát,“ řekl Ash pod nosem. Tvrdě se na Chase zadíval.

Chaseovi sklouzl úsměv z tváře. Měla na okamžik zvláštní pocit, že mezi oběma muži probíhá nějaká bezhlasá komunikace v pozadí.

„Ach…,“ řekl Chase tichým hlasem. Otočil se ke Connie. „To mě mrzí. Příště už tě nezapomenu varovat.“

„Příště?“ Vykulila oči. „Až tě příště vyhodím ze svého bytu, neber to tak, že potřebuju, abys mi zajistil někoho, kdo tě nahradí.“

Chase se znovu usmál. „Aha, takže nějaké příště bude?“

„Příště bude právě teď, jestli se na mě nepřestaneš šklebit,“ informovala ho.

Ash se postavil na nohy. „Myslím, že nadále už není moje přítomnost zcela nutná.“

„Ráda jsem vás poznala,“ řekla mu tak upřímně, jak jen to šlo. „Každopádně vám děkuji, že jste na mě dohlédnul. A omlouvám se, že jsem vám vyhrožovala lampou.“

„Přijměte, prosím, také mou upřímnou omluvu,“ řekl Ash, což bylo poněkud zvláštní vzhledem k tomu, že to byla ona, kdo mu vyhrožoval. S posledním nevyzpytatelným pohledem na Chase odešel.

„Ty ses pokusila praštit Ashe lampou?“ Zněl naprosto šokovaně.

Podívala se na něj, zatímco sbírala šálky s kávou. „Má štěstí, že jsem se po něm skutečně neohnala. Upřímně, Chasi, co tě to napadlo?“

„Nechtěl jsem tě překvapit. Myslel jsem, že se ani nedozvíš, že tu byl.“

S hlasitým žuchnutím odhodila šálky s kávou do dřezu. „To ti vážně nepomáhá, víš?“

„No dopadlo to trochu jinak, než jsem zamýšlel,“ přiznal Chase. „Chtěl jsem jen říct, že jsem měl v plánu vrátit se dřív, než se vzbudíš. Ale zdržel jsem se.“

„Zdržel ses při čem?“ Podezřívavě se k němu otočila zády, když vyplachovala hrnky.

„Při nakupování,“ řekl, jako by to byla naprosto rozumná věc, kterou měl před svítáním dělat.

„Nakupování?“ Otočila se a zadívala se na něj. „Co jsi to…“

Odmlčela se uprostřed věty. Chase klečel na jednom koleni a v ruce držel zásnubní prsten s obrovským blyštivým diamantem.

„Constance Westová, vezmeš si mě?“ řekl naprosto vážně.

Rozhodila rukama. „Chasi, už dvakrát jsem tě odmítla. Proč si proboha myslíš, že jsem si to v mezičase rozmyslela?“

No, kromě naprosto neuvěřitelného sexu…

Tu zrádnou myšlenku zadupala do země. Fantastický sex nemohl vynahradit Chaseovo bezohledné a nespolehlivé chování. Nemohli trávit veškerý čas v posteli.

„Předtím jsem se pořádně nezeptal. Teď se tě ptám vážně.“ Zvedl jednu ruku, čímž předešel jejímu přerušení. „Prosím tě, jen mě vyslechni. Miluju tě, Connie. Vždycky jsem tě miloval, od chvíle, kdy jsme se poprvé setkali, a vždycky budu. Vím, že si myslíš, že je to šílené, ale je to pravda. A existuje velmi dobrý důvod, proč vím, že je to pravda… ale bohužel ti ho nemůžu říct, dokud se nevezmeme. Takže se tážu znova: Vezmeš si mě?“

Connie se na něj zadívala.

„Taky jsem si pronajal letadlo do Vegas,“ dodal. „Takže se můžeme vzít ještě dnes, já ti všechno řeknu a pak se ještě stihneme vrátit včas na závod.“

„Ty,“ řekla pomalu, „Jsi. Naprosto. Šílený.“

Nepohnul se. „Jestli se ti nelíbí, co ti řeknu, můžeme to rovnou zrušit. Prosím, Connie. Vezmi si mě a přísahám, že ti to všechno začne dávat smysl. Věř mi prosím.“

Stiskla si špičku nosu a zhluboka se nadechla, dokud si nemohla věřit, že promluví bez křiku. „Ne. Nevezmu si tě. Proboha, Chasi, vždyť jsme spolu sotva strávili nějaký čas!“

„Známe se už tři roky,“ namítl. „Spousta lidí se vezme za kratší dobu.“

„Ale byli jsme spolu jen tři měsíce za ty tři roky! Doba, kdy jsme spolu nebyli v kontaktu, se nepočítá!“

„Pro mě ano,“ řekl tiše. „Myslel jsem na tebe každý den po celou tu dobu.“

A já na tebe myslela každou noc…

„Fantazie o nějakých idealizovaných verzích toho druhého nic neznamenají,“ řekla nemilosrdně. „Ty mě neznáš, Chasi. Bez ohledu na to, jak moc si myslíš, že znáš, neznáš. Vždyť ty ani nevíš, že nemám ráda diamanty.“

Jeho výraz se nevysvětlitelně rozjasnil. Nedbale odhodil diamantový prsten stranou a zašátral v kapse.

„Constance Westová,“ řekl a vytáhl starodávný zlatý prsten osázený třemi báječnými ohnivými opály, „vezmeš si mě?“

Zůstala stát s otevřenými ústy.

„Vzpomněl jsem si, že ses jednou zmínila, že ti na diamantech moc nezáleží,“ vysvětlil a nabídl jí prsten. „Ale vím, že máš také ráda tradice, tak jsem si řekl, že bude lepší zkusit nejdřív nějaký velmi tradiční prsten. Každopádně tenhle mi připomínal přívěsek, který jsi nosila, tak jsem si myslel, že by se ti mohl líbit.“

„Koupil jsi dva zásnubní prsteny,“ řekla slabě. „Uprostřed noci.“

„No, našel jsem klenotníka, který bydlel nad svým obchodem, takže pak už stačilo jen dostatečně hlasitě zakřičet, abych ho vzbudil. A pak ho přesvědčit, že by stálo za to, aby otevřel.“ Vypadal trochu schlíple. „Vlastně jsem koupil pět prstenů. Mám ještě jeden s tvým kamenem, jeden se smaragdy, aby ladil s tvýma očima, a irský prsten Claddagh.“

Connie se na něj znovu zadívala.

„Mám problém říkat ne hezkým věcem,“ přiznal.

Založila si ruce. „No, oba víme, že to je určitě pravda.“

Odfrkl si, ale neustoupil. „Connie, tohle myslím smrtelně vážně. Musím si tě vzít. Prosím.“

Na šílený okamžik se zaobírala myšlenkou, že by to skutečně udělala, jen aby konečně nahlédla do jeho zvláštní hlavy. Možná v tom bylo nějaké velké tajemství, které by všechno vysvětlilo…

Její zdravý rozum tu hloupou myšlenku nemilosrdně potlačil. Žádné takzvané tajemství samozřejmě neexistovalo, žádný racionální důvod pro jeho nevyzpytatelné chování. Pokud nebyl skutečně duševně nemocný, pak si s ní musel jen hrát, v nějakém soukromém, zvráceném žertu.

„Ne,“ zopakovala a doufala, že si jejího zaváhání nevšiml. „Teď vstaň. Musíme se jít proletět spolu letadlem.“