FP - 5. kapitola

Překlad: Carolyn

Kor.: Evudar, Jířa

Connie otupěle zírala z okna ložnice svého levného pronajatého bytu. Odtud mohla rozeznat barevná světla shorehamského letiště. I ve tmě přesně věděla, která světelná skvrna označuje polohu malého hangáru, v němž se nacházelo její letadlo.

Letadlo její matky.

Bylo jí teprve dvanáct, když její matka zemřela. Ale pamatovala si matčiny silné ruce, které svíraly rukojeť montážního klíče a ukazovaly jí, jak rozebrat sestavu kola. Pamatovala si uklidňující vůni motorového oleje mísící se s matčiným květinovým parfémem. Pamatovala si matčin potěšený smích, když se oprava povedla, a její vynalézavé nadávání, když se nepovedla.

A měla vzdálenou, snovou vzpomínku na to, jak byla velmi malá, dost malá na to, aby se mohla schoulit matce na klíně, když pracovala na obnově ovládacích prvků letadla. Dost malá na to, aby byla naprosto šťastná, zalezlá s mámou v kokpitu, v naprostém bezpečí. Protože máma dokázala opravit cokoli.

„Kéž bys tu byla, mami,“ řekla tiše ke vzdálenému, skrytému letadlu.

Zhluboka se nadechla a hřbetem ruky si přejela po tváři. Na slzy nebyl čas. Už dlouho musela být ona tou, kdo věci napravuje. Teď to napraví ona.

Nedovolí, aby se jejího letadla někdo dotkl.

V horní části otevřeného okna se objevila Chaseova hlava, hlavou dolů. „Dobré zprávy!“ oznámil vesele. „Poletím s tvým letadlem!“

S přidušeným výkřikem uskočila dozadu. „Chasi, co to děláš?“

„Visím za kotníky na okapu.“ Blýskl se po ní obráceným úsměvem. „Byla to nejrychlejší cesta dolů ze střechy.“

Protřela si čelo. „Chci vůbec vědět, co jsi na té střeše dělal?“

Jeho ďábelský úsměv ochabl. „Asi jo, ale to je jedna z těch věcí, o kterých nesmím mluvit. Promiň.“

Aha. Jedna z těch věcí.

S Chasem na takové věci narážela často, během krátkého léta, které spolu strávili před třemi lety. Byla určitá témata, která ho přiměla nezvykle mlčet, pokud na ně přišla řeč. Některá z nich byla hloupá, neškodná, jako třeba jeho oblíbený druh zvířete nebo to, proč celá jeho rodina zřejmě považovala jeho touhu létat letadly za nějak zvrácenou.

Ale byly i významnější věci, o kterých se nechtěl bavit. Třeba o tom, proč se bohatý playboy, který byl proslulý nesčetnými zálety se supermodelkami, náhle stal posedlým obyčejnou, urostlou dcerou svého leteckého instruktora. Třeba o tom, proč ji tak vytrvale pronásledoval, přestože ho od počátku odmítala. Proč by někdo jako Chase chtěl někoho jako ona.

V porovnání s tím se jeho zvyk objevovat se na střechách zdál naprosto normální.

Ze zkušenosti věděla, že další vyptávání by vedlo jen k tomu, že by udělal něco překvapivě náhodného a obvykle dost nebezpečného, aby si vynutil změnu tématu. „Jestli tě nepustím dovnitř, budeš tam viset celou noc, že jo.“

Znovu se objevil jeho charakteristický úsměv. „Jak dobře mě znáš, lásko.“

„Já nejsem tvoje láska.“ Přesto ustoupila od okna a gestem mu naznačila, aby vstoupil.

Elegantně proskočil oknem a přistál na nohách. Conniino srdce, které po šoku z jeho náhlého příchodu stále bušilo, podivně poskočilo. Převlékl se z hasičské uniformy do černých džínů a úzce střižené košile na knoflíky s vyhrnutými rukávy, aby ukázal opálená předloktí. Výstřih košile se mu trochu rozevřel a ukazoval silné linie krku a náznak svalnatého hrudníku.

Vzpomeň si. Vzpomeň si na všechno, co je. Sukničkář, nečestný, nestálý, přelétavý, nespolehlivý…

Bohužel tu byla ještě jedna věc, kterou bezesporu byl:

Nádherný.

Založila si ruce a snažila se zakrýt zrádné vzedmutí svých hormonů tím, že mu věnovala zamračený pohled. „Proč jsi tady, Chasi?“

„Říkal jsem ti to.“ Svalil se na její postel, opřel se zády o čelo postele a tvářil se vztekle jako doma. „Chystám se letět tvým letadlem.“

Upřeně na něj zírala. „Ne, to rozhodně neuděláš.“

Roztáhl ruce dlaněmi vzhůru. „No, jestli chceš, můžu být druhý pilot, zatímco ty ho budeš pilotovat, ale upřímně řečeno si myslím, že máme větší šance obráceně. Koneckonců jsi mnohem lepší navigátor než já. Já s tím nemám moc zkušeností. A vsadím se, že už nejméně měsíc studuješ trať závodu…“

„Chase,“ přerušila jeho blábolení. „Začni od začátku. O čem to proboha mluvíš?“

„Mluvil jsem se Sammym. Od sázky neupustil, ale přiměl jsem ho, aby se držel doslovných slov dohody, kterou uzavřel s tvým otcem.“ Chaseovi se v divokém úsměvu zablýskly bílé zuby. „Sázka je na letadlo, ne konkrétně na to, že s ním poletí tvůj táta, chápeš. Takže teď už bude všechno v pořádku. Musíme jen společně vyhrát Rydon Cup a letět přitom tvým letadlem.“

Odstrčila mu nohy z cesty a ztěžka se posadila na konec postele. „Musíme prostě vyhrát Rydon Cup. Jasně. Mám jednu otázku. Jsi snad úplně šílený?“

„Cože?“ Vypadal zraněně. „Víš, jak lítám.“

„Jako by ti sám Bůh dal křídla orla,“ procedila skrz zuby. „Ale mozek kolibříka.“

„To je ta nejhezčí věc, kterou jsi mi kdy řekla,“ řekl a usmál se. „Tak co? No tak, Connie. Ty a já. My to zvládneme. Společně.“

Štípla se do nosu a přemýšlela o tom. Ačkoli každý kousíček jejího těla křičel, NEEEEE!, při pomyšlení, že by Chase vůbec seděl v letadle její matky, natož aby s ním letěl po obloze, musela uznat, že je to neuvěřitelně rychlý pilot. Ne sice dobrý – na to byl až příliš lehkomyslný k takovým maličkostem, jako je „řízení letového provozu“ a „pravidla“ –, ale ona by seděla hned za ním v kokpitu druhého pilota. Kdyby byl příliš lehkomyslný, mohla by převzít řízení.

Možná by to opravdu mohli odletět spolu.

„Dobře,“ řekla neochotně. „Je to hrozný, šílený, až směšný nápad. Ale lepší nemám. Máš aktuální papíry? Jak často létáš?“

Chaseovi se zkřivila ústa. „To by ses divila. Ale ten typ pilotáže, který máš na mysli… docela často. Létám se služebním vrtulníkem, když potřebujeme leteckou podporu při hašení požárů. A mám vlastní letadlo, se kterým se snažím létat pravidelně. Obvykle tak jednou týdně.“

Podezřívavě si ho prohlížela, ale nedokázala odhadnout, jestli náhodou nelže. „Překvapuje mě, že si najdeš čas, když máš k tomu ještě hašení požárů.“

Zatmělo se mu před očima a jeho výraz nezvykle zvážněl. „Kdykoli jsem létal, měl jsem k tobě díky tomu blíž. Vědomí, že jsi na stejné obloze, i když jsem nevěděl kde.“

Nehodlám se do něj zamilovat.

„No, jsem ráda, že jsi trénoval,“ řekla a odhodlaně ignorovala jeho intenzivní pohled. „Zítra se proletíme v letadle společně. Naučím tě zvláštnosti jeho ovládání. Varuji tě, že to nebude jako nic, s čím jsi zatím kdy létal.“

Chaseovi se na tváři mihl rychlý, soukromý výraz pobavení. „Myslím, že zjistíš, že se učím rychle.“

„Já vím, že ano. Ale jen když se opravdu rozhodneš poslouchat.“ Píchla ho prstem do svalnaté nohy. „Myslím to vážně, Chasi. Jestli se chystáš usednout za řízení letadla mé matky, tak bys to měl taky myslet vážně.“

„Když jde o tebe,“ řekl a všechny stopy smíchu se vytratily, „myslím všechno naprosto vážně.“

Žár v jeho tmavých, odhodlaných očích způsobil, že se jí v odpověď rozlil hřejivý pocit. Bylo to, jako by byl magnetem, který vyvedl kompas její duše z rovnováhy. Věděla, věděla, že je to nevěrný playboy, a přesto si nemohla pomoct, ale chtěla zahodit opatrnost a vletět mu přímo do náruče.

Prudce vstala. „Dobře. V tom případě se uvidíme zítra. Dobrou noc, Chasi.“

Zůstal rozvalený na její posteli.

„Řekla jsem dobrou noc, Chasi.“ Podívala se na něj. „To znamená, že je čas, abys odešel. Hned.“

„Och…, no.“ Pohodlně si založil ruce za hlavou. „Obávám se, že to nemůžu udělat.“

Connie sklopila oči. „Chasi, ty žiješ v tomhle městě. Není možné, že bys mne dokázal přesvědčit, že nemáš kam jít.“

„Mám. Moc pěkné místo. Mnohem hezčí než tohle, jestli ti nevadí, že to říkám.“ Posadil se a odhrnul nohy z postele. „Vlastně proč se tam nevrátíme spolu? Rád bych ti ukázal svou střešní zahradu. Můžeš si sednout do vířivky a dívat se na moře a…“

„Já s tebou nikam nepůjdu. A ty odcházíš. Hned.“

„Já opravdu, ale opravdu nemůžu,“ řekl pevně. „Vzhledem k tomu, že Sammy Smiles už dostal tvého otce do nemocnice, nemůžu riskovat, že bych tě nechal samotnou.“

Založila si ruce na prsou. „Dokážu se o sebe postarat sama.“

Chaseovi se zkřivila čelist. „Myslím to vážně, Connie. Neopustím tě.“

„A já zase nechci, abys mi byl po boku každou chvíli až do závodu,“ opáčila.

Znovu se mu v tváři zableskl rošťácký úsměv. „Dobře. Protože ve skutečnosti s tebou hodlám zůstat mnohem déle. Něco jako navždycky.“

Zoufale spráskla ruce. „Hele, když se s tebou vyspím, budeš konečně souhlasit, že mě necháš na pokoji?“

Slova z ní vyklouzla bezděčně, poháněná kombinací rozčilení a přitažlivosti. Nechtěla to říct.

Ale znamenalo to, že měla to potěšení konečně vidět Chase Tiernacha úplně, ale úplně a naprosto a absolutně strnulého.

„Tak co?“ Povzbuzena jeho ohromeným mlčením udělala tři kroky zpět k němu a posadila se mu přímo mezi kolena. „No tak, Chasi. Ty a já, tady a teď. Dostaň to ze sebe, ať se přese mě, konečně přeneseš.“

Abych se přes tebe konečně přenesla.

Ztěžka polkl. „Connie, my… prosím, nedráždi mě. Nechápeš, co ty pro mě znamenáš.“

„Nedráždím tě.“ Zahodila zdravý rozum a konečky prstů přejela po jeho holém předloktí, sledujíc tvrdé boule jeho svalů. „Neříkej mi, že playboy jako ty u sebe vždycky nenosí jeden nebo dva kondomy.“

„Vlastně nenosím.“ Chase ochraptěl. „Takže…“

„No, stejně beru antikoncepci, takže pokud mi budeš věřit na slovo, není to vlastně problém. Předpokládám, že při tvém povolání musíš mít čistý zdravotní průkaz, ne?“

Nemohl by se tvářit ohromeněji, ani kdyby ho přetáhla přes zátylek dvojkou. „Ano, samozřejmě, ale… to snad nemyslíš vážně?“

„Proč ne? Oba jsme dospělí lidé. Máme mezi sebou nevyřízené účty, tak to pojďme jednou provždy ukončit.“ Začala si rozepínat knoflíky na tričku. „Pak můžeme oba pokračovat dál v životě.“

Jeho ruka ji sevřela kolem zápěstí a zastavila ji uprostřed pohybu. Cítila v jeho stisku obsaženou sílu. Třásl se, tak nepatrně, jako by ho to stálo nesmírnou sílu vůle, aby se udržel.

Byl to úžasný pocit, donutit pro jednou někoho jiného, aby byl ten rozumný.

„Tohle nedělej,“ řekl a v jeho hlase zaznělo cosi temného a prvotního. „Ne, pokud to nemyslíš vážně.“

Setkala se pohledem s jeho černýma, žárem naplněnýma očima a zjistila, že to opravdu myslí vážně.

„Tohle je jednorázová nabídka, Chasi,“ řekla. „Ber, nebo nech být.“

S tichým zasténáním si ji přitáhl k sobě. Poslední zbytky jejího zdravého úsudku shořely při prvním dotyku jeho rtů na jejích. Zoufale ji políbil, jako by byla vzduchem, který potřeboval dýchat. Polibky mu oplácela se stejnou vášní, její tři roky zadržovaná zoufalá touha konečně vybuchla.

Rukama jí přejížděl po stehnech a bocích a zkoumal její křivky. Náhle potřebovala cítit ty hbité, citlivé ruce na své holé kůži. Přerušila polibek a jedním rychlým, netrpělivým pohybem si přetáhla tričko přes hlavu.

Chaseovi mezi zuby zasyčel dech. Napjal ruce a držel ji od sebe, aby ji mohl pohltit hladovým pohledem a vychutnat si každou křivku jejího odhaleného těla.

Pak skutečně zavřel oči.

„Connie,“ řekl chraptivě. „Jestli chceš, abych na to šel pomalu, budu potřebovat chvilku na uklidnění.“

„Nikdy v životě jsi nic nedělal pomalu.“ Pokusila se k němu přitisknout blíž, ale jeho ztuhlé paže byly jako železné tyče. „Tak s tím proboha, Chasi, nezačínej teď!“

Vydal zvuk, který byl napůl smíchem, napůl vrčením. A pak, než vůbec zaregistrovala pohyb, jí sundal podprsenku. Zalapala po dechu, když se jeho ústa zuřivě přiblížila k jednomu prsu, a když jeho ruce bleskově sjely dolů, aby jí rozepnuly knoflík u džínů. Zavřela oči a oddala se nádhernému pocitu, jak jí Chase jazykem dráždí na bradavce a krouží kolem ní.

Chase jí stáhl džíny a kalhotky. Vydal tichý, divoký zvuk, hluboko z hrdla, když jeho silné ruce uchopily její zadek. Pak už nějak ležela na zádech na posteli a poslední kusy oblečení z ní zmizely. Zdálo se, že jeho hbité ruce a zkušená ústa jsou najednou všude – dráždil jí na bradavkách, sál jí na krku, zkoumal její vlhké, dychtivé záhyby.

„Ach,“ zalapala po dechu, když do ní vklouzly jeho pátrající dlouhé prsty.

Zaklonila hlavu a v očích jí zajiskřila ohnivá rozkoš. Jeho ústa ji pálila na jejích prsou, zuby se jí, se sotva zadržovanou vášní zakusovaly do kůže. Obtočila kolem něj končetiny, ruce se jí zamotaly do jeho košile, jeho džíny se jí drsně tiskly na holé nohy, když ji přemohlo vyvrcholení.

„Ještě,“ dožadovala se, když mohla znovu promluvit. Škubla za jeho košili, zoufale toužila po jeho nahém těle na sobě, v sobě. „Teď, hned Chasi!“

Ucítila, jak se jeho rty zakřivily na jejích prsou. Pak zmizel, vzduch byl najednou chladný na její zarudlé, zpocené kůži. Podepřela se na loktech a lačně sledovala, jak si rozepíná košili.

I když spolu před lety krátce chodili, nikdy ho nenechala zajít tak daleko. Teď s lítostí zjišťovala, o co přicházela.

Při pohledu na jeho široký hrudník a štíhlé břicho se jí zatajil dech, když si sundával košili. Každý sval na jeho těle byl ostře ohraničený, vytvarovaný a vybroušený k dokonalosti tvrdou fyzickou prací.

Sklonil se, aby si svlékl džíny, a odhalil tak své štíhlé boky a pevný zadek. Pak se narovnal a otočil.

„Kurnik!“ Neubránila se výkřiku.

Měl ho velkého jako kůň.

Podle rychlého, bolestného úsměvu, který jí věnoval, usoudila, že není první ženou, která se při pohledu na jeho upřímně děsivou erekci zamyslela.

„Chceš přestat?“ zeptal se, přestože se jeho hlas chvěl syrovou touhou. Nabobtnalá hlava jeho obrovského penisu se už leskla dychtivostí.

Málem řekla „ano“, ale její tělo mělo vlastní rozum. Bez ohledu na to, jak moc její mozek křičel, že je prostě příliš velký, její kundička si žádala ten dlouhý a široký úd do sebe.

Bezmocně zavrtěla hlavou a široce roztáhla nohy.

Nepotřeboval žádné další pozvání. Než si to stačila rozmyslet, jeho tvrdé tělo bylo na ní a jeho ústa se zmocnila jejích. Jeho jazyk vklouzl mezi její rty, nárokoval si ji a ovládl ji, když se silná hlava jeho penisu tlačila na její vchod.

Zalapala po dechu při neuvěřitelném pocitu, jak ji jeho úd roztahuje doširoka. Pomalu, ale nezadržitelně do ní vklouzl. Nikdy si nedokázala představit, že by mohla něco tak velkého pojmout.

Jeho skálopevný pyj v jedné chvíli laskal každý kousek jejího nejcitlivějšího nitra. Celý její svět se zúžil pouze na něj, jak do ní vytrvale a neúnavně vnikal.

Chase se zastavil. Cítila, jak se třese a snaží se ovládnout. Naplnil ji víc, než si dokázala představit. Balancovala na samém pokraji orgasmu, potřebovala už jen poslední impuls, aby vybuchla.

Jeho tmavé oči byly plné syrové, živočišné potřeby, ale on se držel v klidu. „Connie,“ řekl chraptivě.

Způsob, jakým vyslovil její jméno, v sobě skrýval nevyřčenou otázku. V odpovědi se sevřela kolem jeho pronikajícího dříku.

Se srdceryvným zasténáním postrčil dopředu poslední neuvěřitelný centimetr a konečně ji zcela naplnil. Connie se ocitla na okraji a volně padala do vln rozkoše.

Jeho silné ruce se zmocnily jejích boků, jak se zmítala. Vytáhl se a znovu a znovu přirážel, stále silněji a silněji. Dech se mu táhl v přerývaných nádeších, když nad sebou konečně ztratil kontrolu. Napínal se a zarýval se do ní hlouběji než kdy jindy, jako by se snažil, aby tvořili jedno tělo, jednu duši.

Zaryla prsty do jeho tvrdých, svalnatých zad… ale i když se k němu tiskla, malá část jejího já, si udržovala ostražitý odstup. Uprostřed bouře extáze zůstávala v centru její mysli jediná, prostá myšlenka, jako klidné oko hurikánu.

Já se do něj nezamiluju.