KK - 1. kapitola

Překlad: Lusesita

Kor.: Kačka

Kennedy

Jeden poslední hluboký nádech, než vystoupím z mého Pontiac Sunbird z roku 1996. Rukama nervózně uhlazuju záhyby na kalhotách a košili. Nemusím být v uniformě, když pracuju na případu, jako je tento, ale myslím, že když budu trávit tolik času s partou motorkářů, bylo by dobré, abych se náležitě uvedla. Ukážu jim, že se nebudu flákat. A že to myslím vážně. Chci jim pomoci svrhnout Devil´s Knights a ukončit tak nelegální obchod se ženami.

Nebo aspoň doufám, že budu vypadat v uniformě doplněné odznakem a zbraní jako profík.

Vydám se k předním dveřím klubovny a vstoupím dovnitř.

Něco je tu jiné. Vzduch je tu hustý. Naskočí mi husí kůže. Srdce se mi zatřepotá, ale ne nervozitou. Co se to sakra děje? Setřesu to ze sebe a zamířím k velké skupince mužů v rohu baru, předpokládám, že jeden z nich je ten, se kterým budu pracovat.

Dvanáct párů očí si mě prohlédne.

Měla bych se cítit vystrašeně. Každý jeden z těchto chlapů se nade mnou tyčí. Nicméně mám ráda výzvy a šanci se ukázat. Nebudu přehlížená. Neporazí mě. Neustoupím. Neukážu strach.

Držím hlavu nahoře, dívám se na ně zpříma, zatímco k nim kráčím.

„Jsem Kennedy,“ řeknu sebevědomě. „Jsem tady, abych se zbavila těch zasraných Devil´s Knights.“

To mi vynese nějaké úsměvy a pár uchechtnutí od mužů kolem. Jeden z chlapů poplácá jiného po zádech a způsobí, že se rozkašle. Prudce otočím hlavu a uvidím více jak stopětaosmdesát centimetrů čistých, svalnatých potíží.

Okamžitě vím, že on je ten důvod, proč mám kůži jako v ohni a nedokážu se zcela nadechnout. Zasraně jsem to cítila, jakmile jsem vešla do klubovny.

Řecký bůh na mě zírá intenzivně světle modrýma očima. Natáhne ruku, což mi přijde zvláštní. Tohle se nezdá jako druh místa pro formální potřesení rukou a představování. Pohlédnu z jeho ruky zpět na podmanivou tvář. Jeho oči jsou na mě příliš. Díky nim se cítím odhalená a zranitelná. Takže se podívám znovu na napřaženou ruku a uchopím ji.

To, co mělo být normálním potřesením ruky, se změní, když mě ten muž přitáhne ke své hrudi. Natáhnu krk, abych se na něj šokovaně podívala. Věnuje mi hloupý, sexy úsměv a já se stydím. Musím  si připustit, že mi zapulzuje klitoris a v kalhotkách mám mokro. Nechápu reakci mého těla na tohoto chlapa.

Odstrčím tyhle myšlenky a uvědomím si, že potřebuju získat kontrolu nad situací. Nemůžu je nechat, aby si mysleli, že mě můžou komandovat. Takže se vrátím ke staré dobré taktice sebeobrany.

A udeřím ho do pitomého, ale krásného obličeje.

„Hezky si ho nech v kalhotech, debile.“ Vyštěknu, než ustoupím.

Tím si od mužů vysloužím další smích a Adonis přede mnou se jen kření. Opravdu se snažím, aby mě to nedostalo, ale krucinál, je tak nesnesitelný. Cítím, jak mám zaťatou čelist, zatímco na něj zlostně hledím.

„Můžeme začít?“ Klidný, autoritativní hlas přeruší mé napjaté myšlenky. Odtrhnu pohled od toho kreténa přede mnou a mé oči se zaměří na Rivera, prezidenta klubu. Jo, udělala jsem si průzkum těchto chlapů. Vím, že teď vypadají čistě, ale nejsem idiot. Rozhodně provozují i méně legální obchod, ale to není cílem tohoto setkání.

Zamíříme do jednoho z postranních pokojů. Jakmile jsme uvnitř, zdá se, že každý má přidělené místo. Rozhlédnu se a cítím se mimo víc, než kdykoli předtím. Což je co říct. Ucítím za sebou teplo a chloupky na zadní části krku se mi postaví.

„Zdá se, že budeš sedět vedle mě, drahoušku.“ Tichý šepot burácí skrze celé mé tělo a usadí se v mém nitru příjemným a zároveň matoucím způsobem. Nemusím se otočit, abych věděla, komu ten hlas patří.

„Mé jméno je Kennedy, ne drahoušek,“ odseknu  otočím hlavu, abych na něj viděla.

Jen pokrčí rameny a obejde mě, posadí se na jednu z prázdných židlí. Protočím oči a sednu si vedle něj, aniž bych mu věnovala další pohled.

River přednese úvodní řeč, kývne na pár chlapů a pak představí mě.

„Ještě jednou děkuji, že s námi budete spolupracovat Kennedy. Myslím, že zjistíte, že máme ten samý cíl; skončit s Devil´s Knights jednou pro vždy.“

Odměřeně přikývnu.

„Budete pracovat se Slashem, naším technikem. Už nějakou dobu Devil´s Knights sleduje.“

„Který z vás je Slash?“ Zeptám se a rozhlédnu se po pokoji.

River se snaží neúspěšně zadržet úsměv.

Všechny pohledy se stočí k tomu blbci sedícímu vedle mě. Má na tváři ten stejný samolibý úsměv, který bych mu měla setřít z tváře další fackou, nebo ho možná musím slíbat.

Krucinál.

„Skvělý,“ zamumlám sama pro sebe, ale zjevně ne dost potichu.

„Jo, taky si to myslím,“ řekne Slash, zvedne obočí, kterým mě nutí ho nenávidět a roztát pro něj v tu samou chvíli.

Zírám na Slashe, odtáhnu si židli a zkřížím ruce na hrudi. Vyspělé, já vím.

Jen se uchechtne. Kousnu se do jazyka, abych na něj nezačala křičet, nebo bych řekla něco, co úplně zničí předběžné příměří mezi klubem a místními donucovacími orgány. Jsem hrdá na svou profesionalitu, a jak si dokážu zachovat chladnou hlavu i uprostřed krize. To mě dostalo tak daleko v tak mladém věku.

Po zbytek schůzky sedíme bok po boku. Dívám se přímo na Rivera a koutkem oka se kradmo dívám na Slashe. Jakmile jsme propuštění, připravuju se na to, co bude dál.

Stejně tak, jako chci vypadnout z klubovny, tak potřebuju dělat svoji práci, což znamená mluvit se Slashem. A snažit se ignorovat ty jeho rošťácké modré oči. A to ani nemluvím o rozcuchaných blonďatých vlasech, které je třeba odstranit z obličeje.

„Vím, že jsem úžasný, ale kvůli tobě se až stydím, drahoušku.“

Zamrkám a v tváři cítím nával horka. Odkdy se červenám? A odkdy vilně zírám na chlapy? Kruci. Právě jsem na něj zírala. Co to se mnou kurva je?

„Jsem Kennedy, ne drahoušek.“

„Och holčičko, ty mě tu zabíjíš. Jsme partneři, že? Takže bychom tedy měli mít krycí jména, správně?“

„Poslouchej mě, Slashi. Nejsem tvůj partner. Nejsem tvůj drahoušek. A rozhodně nejsem tvé bejby. Ve skutečnosti pro tebe nejsem nic. Stejně jako ty pro mě.“

„Zranila jsi mě!“ Řekne dramaticky a chytne se za srdce, jako bych ho udeřila.

„Můžeš se na vteřinu chovat vážně? Tohle je obrovský případ; znamená to vůbec pro tebe něco?“

K mému překvapení Slash velmi rychle zvážní.

„Jo, znamená to pro mě kurva hodně, Kennedy.“ Jeho oči jsou teď tvrdé a tvář zcela postrádá humor.

Po pár letech u vojenských složek jsem se naučila jednu či dvě věci o čtení v lidech. Když se teď dívám na Slashe nepochybuji o jeho upřímnosti. Všechno na něm teď vyzařuje vážnost, odhodlání a smutek. Ze způsobu, jak se mu napnuly svaly na nohách a jak sevřel ruce v pěst po stranách.

Ale tato jeho stránka je rychle nahrazena maskou namyšleného bastarda a mám takový pocit, že ji nosí většinu času.

„Ale jen protože je to důležité, neznamená to, že se nemůžeme také bavit, ne parťáku?“ Zavrtí obočím a pak na mě mrkne. Podrážděně si povzdechnu.

„Přišla jsem sem naplánovat zničení jednoho klubu, ne dělat chůvu nezralému dvanáctiletému.“

„Dvanáct? To jsi mě připravila aspoň o osmnáct let. Dobře pro tebe, zlatíčko, já jsem rozhodně už plnoletý, takže si se mnou můžeš dělat, co chceš.“

Chystám se mu od srdce odpovědět, když přijde River a dá mu záhlavec. Sotva zadržím chichot, který mi stoupá krkem.

„Dej se kurva dohromady, Slashi. Není tady, aby s tebou skočila do postele, ale aby dělala svoji práci. Stejně, jako ty. Soustřeď se.“

Slash má tu slušnost vypadat usazeně. Aspoň dokud River nevyjde z místnosti. Jakmile je vzduch čistý opět se na mě zakření.

Nesnáším ho.

No, ne. To není pravda. Nesnáším, jak ho nedokážu nenávidět.

Není můj typ, vůbec. Jasně, je potrhlý a okouzlující a ano vyrýsovaný a možná ten nejvíc sexy chlap, kterého jsem kdy viděla, ale je si toho vědom. Vsadím se, že má každou noc v posteli jinou ženu. A také se vsadím, že si nepamatuje jejich jména. Navíc je tu ta skutečnost, že je kriminálník. Je pro mě úplně špatný.

Má mysl je plná Slashe. Mé tělo mě ale zrazuje. Cítím, jak se mi bradavky otírají o vnitřní stranu podprsenky. Jsem ráda, že má uniforma je ze silného materiálu, jinak by Slash věděl, jak moc mě přitahuje. A to ani nemluvím o současném stavu mých kalhotek. Bože, takový nepořádek. To mluvím o sobě i mých kalhotkách. Do prdele.

„Proč mi prostě neukážeš, co máš?“ Doufám, že se vrátíme zpět k práci.

„Ukážu ti své, když mi ukážeš tvé.“

„Vážně? Myslela jsem, abys mi ukázal, co máš na Devil´s Knights ty blbečku.“

Uchechtne se. „Fajn, fajn, ale je to stálá nabídka, drahoušku. Můžeme hrát ukaž a řekni kdykoli.“

„Seru na tebe (pozn. nebo taky ošukám tě),“ zamumlám.

„Hmm, to je nápad, holčičko.“ Prakticky zapřede.

Zvednu jednu z prázdných plechovek od piva a hodím ji po něm. Vyhne se jí a rozesměje se. Nenávidím ten stupidní smích, ale mé tělo ne. Mé tělo se rozsvítí jako zatracenej vánoční stromeček.

„Myslím, že už jsem byl dvakrát napaden strážníkem zákona. Můžu mluvit s tvým nadřízeným?“

Zavrčím a věnuju mu svůj nejlepší pohled: „utrhnu ti tvé zatracené koule.“

Slash se jen usmívá. „Dělám si srandu, vzdávám se,“ znovu se zasměje a drží své ruce před sebou. „Jop, pojďme se vrátit k práci, Kennedy. Nemáme na to celý den.“

„Och můj Bože.“ Zasténám. „Ty budeš moje smrt.“

„No to teď nemůžeme mít, takže můžeme?“

S tím se Slash vrhne do práce. Vezme notebook a projde několik záběrů Devil´s Knights.

„Jsem si jistý, že víš o sektě, která byla před několika měsíci pozatýkaná,“ začne Slash.

„Jo, Ochránci.“

„Jo, to je ona. Vůdci vnitřního kruhu spolupracovali s Devil´s Knights a vytvořili jaký si kruh prostituce, než byli pozatýkáni. Devil´s Knights hledali spojence všude a dali se dohromady s tím největším odpadem a uzavřeli dohodu.

Přikývnu. Jsem zaskočena záští v jeho hlase, když mluví o muži, který spolupracoval s Ochránci, než padli.

„Spider, že?“

Slashovi zrudne tvář hněvem. „Jo,“ procedí.

Zavře oči a zhluboka se nadechne. Cítím, jak napětí odchází spolu se vzduchem z plic.

„Ten zkurvysyn dostal to, co si zasloužil. Kulku do hlavy. Naboural jsem se do kamer kolem jeho motelového pokoje, a ty zachytily jeho smrt.“

Je za tím očividně příběh, ale kvůli němu tu nejsem. Čekám, až bude pokračovat.

„Každopádně, jakmile bylo o ten kousek hovna postaráno, všimli jsme si, že některé ženy, které jsme zachránili ze společenství, zmizely.“

„Vy jste tam byli při razii?“ Zeptám se překvapeně. Nic z toho jsem se nedozvěděla při mém průzkumu klubu.

„Och jo. Nejsem si jistý, jestli je tohle utajovaná informace. Jo pomáhali jsme policajtům sejmout Ochránce. Potom jsme umístili ženy do bytů, kde čekaly, až budou svědčit. Tak jsme zjistili, že hodně žen, které se odstěhovaly z bytů, skončily jako nezvěstné.“

„Chápu.“ Snažím se zůstat neutrální, ale upřímně, je od nich dost hrdinské, že se zasloužili o pád sekty a pak poskytli obětem ubytování. Slash ale nepotřebuje vědět, co si myslím.

„Ukázalo se, že jedna z těch ubytovaných žen se nějak zkontaktovala s Devil´s Knights a rozhodla se začít obchodovat s ženami, které již vypovídaly.“

„Victoria,“ zapískám.

„Jo, Victoria. Stále netušíme, kde by mohla být. Utekla před dvěma týdny a teď nemáme nic.“

„No, neřekla bych, že nic. Jsem tu já.“ Ta slova ze mě vyjdou dřív, než je můžu zastavit. Co to sakra dělám? To flirtuju? Flirtuju se sexy hajzlíkem, který sedí vedle mě?

„Kennedy, prosím. Neflirtuj na pracovišti. Je to od tebe vysoce neprofesionální.“ Zanadává.

„Já jsem ne… teda, nemyslela jsem…“ vím, že si dělá srandu, ale tenhle chlap mě úplně zmátl.

„Cokoli,“ zafuním.

Slash vybuchne smíchy a já na něj hodím další prázdnou plechovku piva. Tentokrát zasáhnu cíl. Bohužel ho to jen rozesměje ještě víc.

„To je všechno, co pro mě máš?“ Zeptám se s nadějí na rychlý odchod.

„Chceš víc?“ Zakření se.

Nezareaguju, prostě vstanu a opustím místnost.

„Takže se uvidíme zítra, srdíčko?“ Křičí, zatímco opouštím pokoj.

Odpovím mu tak, že mu přes rameno ukážu fakáče, díky čemuž znovu propukne v smích.

Ježíši, strávila jsem dvě hodiny s mužem, který mě už stáhl na svoji úroveň nezralosti. Co to sakra se Slashem je?