TMIYC - 21. kapitola

 Překlad: Lucianna

„Podívej, koho jsem našel,“ řekl Ben, když vešel do provizorního tábora, který Emma dala dohromady.

„Beakere!“

„Pomalu, je v pěkně špatném stavu,“ varoval ji, když dal psa vedle ní.

„Ach, ty ubohý chudáčku,“ cukrovala a začala ho prohlížet.

Ben se posadil vedle Beakera. „Má ránu na hrudi, ale vypadá to, že přestala krvácet. A kulhal, když jsem ho našel.“

„Podívej na polštářky na jeho packách,“ řekla, třela se o něj bradou a líbala ho na hlavu. „Ach, Bene. On sledoval Wayneovu dodávku celou dobu od mé cesty. Je to hrdina.“

„To teda zatraceně je,“ souhlasil Ben a měl podezření, že není žádný trénink, který by tlačil psa až do takových limitů. Beaker byl zamilovaný do Emmy.

No, nebyli všichni?

Její obličej, ačkoliv rozsvícený radostí, že vidí svého psa, byl červený a oteklý, se špinavými cestičkami na tvářích. Kdyby ji neznal, přísahal by, že Emma plakala.

„To je večeře?“ zeptal se a ukázal na alobal s precizně očištěnými pstruhy.

„Ano. Jsou připravení, aby byli uvařeni. Nevadilo by ti je vzít dál do lesa a udělat oheň?“

Musela být unavená, pokud ho žádala o pomoc – nebo ji pořádně bolelo koleno. Ben se natáhl pro ryby. „Jen mi ukaž správný směr.“

„Vypadá to dost hustě támhle. Jen zapal oheň a dej ryby navrch, jakmile to chytne. Dvacet minut by mělo stačit.“

Ben byl pryč méně než půl hodiny, a když se vrátil, Beaker a Emma tvrdě spali, přitulení k sobě na jeho bundě.

Tak snědl všechny tři pstruhy sám.

A byli výborní.

Necítil ani za mák viny, protože se rozhodl, že bude mít Emmu doma na snídani zítra ráno. Nechal ty dva spát, zatímco přetáhl kánoi na konec bobří přehrady, naložil jejich věci dovnitř a pak se vrátil k rybníku, aby je probudil.

„No tak, Em. Musíme jít,“ zašeptal a jemně s ní zatřásl, aby ji probudil.

„Je tma,“ zamumlala a posadila se.

„Oči si zvyknou. Pojď. Kánoe je naložená a na potoce.“

Zmateně na něj koukala.

Ben si povzdechl. „Nikdy jsem nepoznal nikoho, kdo by spal tak tvrdě jako ty.“

„Beaker by mě upozornil, kdyby se Wayne ukázal,“ řekla a snažila se vstát.

Zalapala po dechu, když ji koleno zradilo. Ben ji chytil pod pažemi a zvedl ji na nohy, sáhl pro pistoli a nacpal si ji za opasek, pak ji obalil bundou.

„Ztuhlo mi koleno.“

„Pomůžu ti. Není to daleko. Pojď, Beakere.“

„Jsi si jistý, že jsi připravený jet po vodě v noci, Bene?“ zeptala se, kulhajíc vedle něj.

„Myslím, že je to nejbezpečnější způsob,“ řekl, když ji vedl kolem bobří přehrady. „Pokud bychom čekali do rána, byli bychom jako sedící kachny. Pouline nemůže střílet na něco, co nevidí.“

Podívala se na něj a Ben viděl zářivý úsměv, který se jí rozlil po tváři. „Proč si myslím, pane Sinclaire, že máte předpoklady stát se zálesákem.“

„Jsou tam nějaká překvapení, o kterých bych měl vědět, než dorazíme k vodopádům?“

Zavrtěla hlavou. „Ne. Většinou je to klidná voda. Proud se zrychlí až potok nabere další přítoky, ale i tak budeme muset dost pádlovat.“

Ben pomohl Emmě do přední části kánoe a Beakera dal doprostřed. Pes zakňučel a zkusil vyskočit.

„Beakere, zůstaň,“ nařídil Ben a odstrčil je, než je mohl pes převrátit.

Emma zvedla pádlo a zabořila ho do potoka, který byl pod bobří přehradou úzký, ale rychle se rozšiřoval do široké, mrtvé vody. Ben dával do každého záběru všechno, s úmyslem být u vodopádů za rozednění.

Byla stále ještě noc, když tam přijeli.

Ben uslyšel řev vodopádů ve stejné chvíli, kdy ucítil, že kánoe zrychlila. Beaker se posadil. Emma ukázala pádlem na jihovýchodní břeh a Ben navedl člun na břeh.

„V tuhle noční hodinu bude přenos zrádný,“ řekla a neohrabaně se škrábala na břeh. Beaker nebyl o nic víc úspěšnější, kdy vyskočil a minul, takže spadnul s vyjeknutím zpátky do vody. Ben ho chytil za kůži na krku a vytáhl ho na souš. Pes se okamžitě oklepal, takže zamokřil všechno v okruhu deseti stop.

Emma se potěšeně, i když unaveně, usmála. „Myslíš si, že si Beaker přeje, aby byl zpátky ve městě?“

„Bez urážky, ale ani mě by nevadilo tam být.“ Ben se podíval na zúžený potok, který mizel ve tmě sto yardů po proudu.

Byl zatraceně unavený. Paže ho pálili tak moc, že si přál, aby prostě upadly. V zádech ho píchalo. V očích měl pocit, že je má plné písku a měl puchýře na obou dlaních.

A stále měli před sebou osm mil divoké vody.

„Můžeš jít, Emmo?“ zeptal se a pohnul se blíž, aby byl slyšet přes řev vodopádů.

„Budu moct. Jen musím tu ztuhlost rozhýbat.“

„Chceš, abych se podíval na to koleno? Možná ho něčím ovázal?“

Myslel si, že se usmívá, ale mohla se i šklebit. Slabé měsíční světlo znemožňovalo to říct přesně.

„Díky, ale radši nechci vědět, jak zlé to je, dokud s tím nebudu moc něco udělat.“

Natáhl se a vzal jí obličej do dlaní. „Jsi úžasná, Emmo Sandsová,“ řekl jí a políbil na špinavý nos.

Zakryla jeho ruce svými. „Jsem moc šťastná, že jsi tady, Bene. Asi bych to bez tebe nezvládla.“

Políbil ji plně na rty a ona odpověděla vášnivě, hřejivě a trochu zoufale.

„Jsi sladší než Elmer Fudge,“ zašeptala, pak ho objala kolem pasu a stiskla. „Ty mrzneš! Tady, vezmi si na chvíli tu bundu,“ řekla a snažila se z ní vytáhnout ruce.

Ben ji zastavil. „Ještě ne. Než dostanu tu kánoi dolů z vodopádů, tak se budu potit. Nech si ji na sobě,“ nařídil něžně a znovu jí zapnul zip.

Beaker najednou stál vedle nich, srst naježenou a v hrudi mu tiše zarachotilo zavrčení. Ben ztuhnul, pistoli v ruce a očima se snažil proniknout hustým podrostem, když následoval Beakerův pohled.

„Wayne,“ řekla Emma při prudkém nádechu a vyškrábala se na nohy. „Mohl najít naši stezku a zjistit, že jsem zamířila domů. Zrovna jsme po sobě stopy nezametali. Pokusil se mi odříznout cestu tím, že šel přímo přes les.“ S hrůzou se dívala na Bena. „A bude vědět, že už nejsem sama.“

„Je nějaký důvod, proč jsme my nešli zkratkou přes lesy?“

„Nezvládla bych to s tím špatným kolenem. Terén je příliš drsný.“

„Beaker mohl vrčet na nějaké zvíře.“

„Budeš čekat a zjišťovat to?“ zeptala se. „Musíme vyrazit hned! Jakmile se dostaneme na divokou vodu, Wayne nás pěšky nedohoní.“

Podal jí pušku a batoh a strčil si pistoli zpátky za pásek. Ignorujíc své pálící svaly, zvedl těžkou kánoi z vody a začal ji táhnout po kraji nalevo od vodopádů.

Beaker tiše zmizel do tmy.

Ostrý třesk z pušky najednou prořízl noc a strom vedle Emmy se roztříštil nárazem kulky. Ben se pro ni vrhnul, stáhnul ji na zem a zakryl jí hlavu pažemi.

„Přišlo to z druhé strany potoka,“ řekla a otočila se tváří k němu. „Viděla jsem záblesk hlavně.“

„Střílí naslepo. Prostě viděl pohyb. Stále možná neví, že jsem tady,“ řekl Ben a zvedl se z ní. „Dál potáhnu kánoi dolů mezi stromy. Hluk vodopádů by měl překrýt ten zvuk.“ Podal jí pušku. „Zkus mě krýt.“ Vzal ji za bradu a podíval se jí přímo do očí. „Pokud budeš mít čistý cíl, zvládneš to?“

Vykulila starostlivě oči, jak se snažila prohlédnout tmu a přikývla.

„Hodná holka. Nezkoušej nic hloupého,“ varoval ji. „Počítám s tím, že tě najdu přesně tady, až se vrátím zpátky. Rozumíš?“

„Slibuji, že se nehnu z tohoto místa. Dostaň kánoi na vodu.“

„Budu zpátky za deset minut.“

„Kde je Beaker?“

„Na lovu.“ Znovu vyrazil s kánoí dolů.

Jeho poslední pohled na Emmu byl, jak leží na břiše, pušku namířenou na druhou stranu vodopádů.

Nepochyboval, že by zmáčkla spoušť, ale zatraceně doufal, že k tomu nedojde. Přes všechnu sílu byla Emma jemná duše s něžným srdcem. Nesnášel, že ji nechal v pozici, že by měla vzít někomu život, bez ohledu na to, jak nenapravitelný ten život byl.

Ben byl v půlce cesty dolů, když další výstřel pušky prořízl temnotu a narazil na skály za vodopády.

Jasně. Emma stiskla spoušť.

Jejich hra skončila. Poulin věděl, že byla ozbrojená, což znamenalo, že jejich moment překvapení byl pryč.

Ben konečně došel dolů k patě vodopádů, ale jediné, co našel, bylo pěnivé, rozbouřené jezírko, zcela obklopené strmou římsou. Pokud by nasedli do kánoi tady, Poulin by je mohl dostat stejně snadno jako kdyby střílel na ryby v sudu.

K čertu. Byl čas na jiný plán.

Ben vzhlédl a viděl první záblesky svítání na obloze. Nechal kánoi na římse u tůně a vytáhl pistoli z opasku. Snažil se dělat věci podle ní, ale nyní byl čas připojit se k Beakerovi.

Ačkoliv nejdřív potřeboval dát Emmě vědět o svém plánu, aby nechtěně netrefila jeho. Ale jakmile vyrazil po stezce, ozvalo se z hory hluboké dunění. Země se začala třást a Ben se musel chytit stromu, aby udržel rovnováhu. Z římsy se hrnuly kameny jako smrtící střely, některé z nich velké jako basketbalové míče. Strom, kterého se držel se střásl, jako by se ho chtěl zbavit, zatímco údolí se probudilo prudkou energií.

Emma se zapřela o kmen obrovské borovice, aby přežila zemětřesení. Medicine Creek se zuřivě vařil, jak velké balvany ztrácely svou oporu a kulily se do vody. Římsa vodopádů se roztrhla s explozivním rachotem, který zněl jako střelba, a odrážel se žulou pod ní v nárazových vlnách.

Její první myšlenka, když se země uklidnila, byla na Bena. Byl dole pod vodopády, v cestě smrtícímu sesuvu padajících kamenů a malých stromů, které stále padaly se smrtící frekvencí. Její druhá myšlenka byla, že řev vodopádů byl nahrazen mnohem jemnějším zvukem, jako tryskající kohoutek, který byl náhle vypnutý.

Medicine Creek byl přehrazen padajícími troskami.

Emma se vzdálila od rychle stoupající vody a sledovala protější břeh, který teď, když svítání pokrylo les šerým světlem, viděla jasně. Wayne byl stále někde tam a čekal na její pohyb. Tiše se vydala směrem, kterým odešel Ben, klouzala po cestě a modlila se, aby ho nenašla pohřbeného pod troskami.

Ztratila sevření na kořeni stromu a spadla mu do klína.

Se zabručením ji chytil. „Posloucháš příkazy jako obvykle?“

„Máme asi dvě minuty, než se stoupající potok rozhodne, že tohle je nejsnazší cesta do údolí,“ řekla mu a chytla ho za ruku. „Vodopády zničilo zemětřesení.“

Obrátil její sevření a začal ji táhnout zpátky po cestě.

„kánoe je zničená. A je teď stejně příliš světlo,“ řekl, když jí pomáhal přes příkré místo.

„Tak vyrazíme na východ, pryč od potoka.“

Zavrtěl hlavou a stále lezl dál. „Ne. Pokud to ten tvůj holub zvládnul včera domů, pomoc tady bude brzy. Budou nás hledat podél Medicine Creek.“

Emma přinutila Bena zastavit tím, že chytila strom a zahákla se za něj.

„Co?“ zeptal se.

„Wayne je uvidí sem mířit! Zabije Mikeyho, když dostane šanci.“

„Nedostane šanci,“ řekl Ben a znovu ji táhl za sebou. „Mám v úmyslu ho zabít dřív.“

Emma ho následovala tiše. Voda si už tvořila nový kanál kolem zničených vodopádů. Doufala, že potok přetékal i na druhé straně a nutil tak Waynea opustit úkryt.

Když došli k přetékajícímu potoku, Ben zamířil k vodopádům. Nyní bylo dost světla, aby byly vidět velké balvany a zlámané kmeny, které je blokovaly a tvořily most, který mohli použít. Zastavil se, než začal přecházet a otočil se k ní, tvář tvrdší než žula, na které stála.

Michael měl pravdu. Když Ben konečně sundal svou masku, byl děsivý.

„Potřebuji, abys zůstala tady,“ řekl chraplavě a nedával prostor pro diskusi.

Emma se nehádala.

„Kryj mě, až budu přecházet. Pak koukej po Atwoodovi a Skylerovi. Vystřel dva výstřely, když je uvidíš přicházet podél potoka.“

„Co Beaker?“ zeptala se tiše.

Podíval se přes přírodní most. „Je tam někde, sleduje a čeká.“

„Budeš opatrný?“

Něžně ji políbil. „Miluju tě, Emmo. A vrátím se. Máme za dva týdny důležité rande a já mám v úmyslu tam být a vidět, co si myslíš o mém svatebním daru.“

Znovu ji políbil, pak vytáhl pistoli a odcházel pryč.

Emma zvedla pušku k rameni a položila ji na balvan, o který se opírala, sledujíc protější břeh, kde hledala nějakou známku Waynea.