FP - 12. kapitola

Překlad: Carolyn

Kor.: Evudar,Jířa

Chase našel Sammyho Smilese, jak si vychutnává večeři s humrem v luxusní restauraci na břehu moře s výhledem na brightonský přístav.

Nebo si spíš užíval večeři, dokud Chase nevešel dovnitř a nedal mu pěstí přímo do obličeje.

Vrchní číšník rozhořčeně zakvákal, zatímco půl tuctu žraločích měničů roztroušených po restauraci vyskočilo na nohy. Dva žraloci tygří popadli Chaseovy paže do drtivých stisků.

„No, to mi určitě usnadňuje život,“ řekl Sammy a ubrouskem si otřel krvácející nos. „Díky, synku. Letecké závody budeš sledovat z vězeňské cely. Když budeš mít štěstí.“

Ze dveří si velitel Ash tiše odkašlal.

Dva měniči, kteří drželi Chaseovy paže, je náhle pustili. Další žraločí měnič spěšně sfoukl zapálenou svíčku zdobící jídelní stůl.

„Veliteli Ashi.“ Sammy zúžil oči. „Jaké nečekané potěšení. Žádné ohně tu ale nevidím.“

Velitel mu zdvořile přikývl a pak se obrátil k rozčilenému číšníkovi. „Stůl pro jednoho, prosím.“

Vrchní se zarazil a podíval se z Ashe na Sammyho. „Ehm… mám zavolat policii, pane?“

„Není třeba. Je to jen malé nedorozumění,“ řekl mu Sammy. Upřeně se zadíval na Chase. „Přitáhni si židli, synku. Máš mou pozornost.“

„Myslím, že bych ti měl připomenout, že mám zakázáno je upalovat, i kdyby se stali násilníky.“ Poslal telepaticky Velitel Ash Chaseovi, aby ho žraloci neslyšeli. „Podle podmínek mého azylu, který mi udělil Parlament měničů, smím použít své schopnosti proti jiným měničům pouze v případě, že se dopustí žhářství.“

„To vím,“ opáčil Chase a posadil se k Sammyho stolu. „A jsem si bohužel jistý, že Sammy to ví taky.“

Velitel Ash vypadal, že je zcela soustředěný na svůj jídelní lístek. „Tak nechápu, jak může moje přítomnost působit odstrašujícím dojmem.“

Chase se usmál a sledoval žraločí měniče. Všichni si velitele prohlíželi, jako by byl tikající časovaná bomba. Fénix tak lpěl na dodržování pravidel, že ho ani nenapadlo, že by se ostatní mohli obávat, že by je mohl porušit on sám.

„Já vím, že ty ne,“ poslal k Ashovi. „Důvěřuj mi. Ochutnej zdejší krevety, jsou výborné.“

„Takže, synu.“ Sammy se opřel a naklonil židli dozadu a nad zářivým úsměvem se mu podezřívavě zaleskly oči. „O co jde?“

„To víš moc dobře.“ Chaseův vlastní úsměv se zostřil a ukázal zuby. „Pokusil ses zabít mou družku.“

Sammy rozpřáhl zaťaté ruce. „Jsem si docela jistý, že jsem se nepokusil zabít nikoho, natož tvou družku. Dokonce ani nevím, kdo je ta šťastná dáma.“

„Ale ano.“ Chaseovi hořel vztek v krvi. Jeho pegas toužil Sammyho rozdupat na krvavou kaši. „Dcera Shanea Westa, Constance. Letěla na Spitfiru, když na ni zaútočil tvůj najatý zabiják. Jen díky mně není na mořském dně spolu s letadlem.“

Přední nohy Sammyho křesla dosedly na zem. „Kde je můj Spitfire?“

„Nehraj si na neviňátko,“ zavrčel Chase. „Špatné zprávy, Sammy. K tomu, aby mě srazil z oblohy, je potřeba mnohem víc než wyvern.“

Měnič velkého bílého žraloka na něj zíral, podle všeho skutečně zmatený. „Synku, nemám nejmenší tušení, o čem to tady blábolíš.“

Proto jsem Griffa opravdu potřeboval…

Kdyby tu Griff byl, dokázali by Sammyho zatknout – policejní sbor měničů znal Griffa dost dobře na to, aby na základě jeho svědectví bez váhání jednal. Ale bez zvláštní schopnosti polo orlího měniče neměl Chase žádnou možnost, jak dokázat, že Sammy lže.

Jen musel pokračovat v útoku. Udržovat Sammyho mimo rovnováhu v naději, že zakopne.

„Vím, že jsi to byl ty,“ řekl Chase. „Jsi jediný, kdo má motiv. A mám železný důkaz, že jsi toho wyverna najal ty.“

„Budeš litovat, jestli se mě pokusíš obvinit falešnými důkazy, synku. Můj právník je skutečný žralok.“ Sammy si třel bradu, jeho výraz byl nečitelný. „Říkáš wyvern? Chlapci, zná někdo z vás wyverního měniče?“

Kolem stolu se rozlehlo všeobecné zamručení „Ne, šéfe“, Sammyho poskoci zavrtěli hlavami.

„Škoda.“ Sammy si odlomil klepeto od humra. „Najednou mám vážně chuť se s někým seznámit.“

Několik Sammyho poskoků tiše vstalo a opustilo své napůl snědené večeře. Rychlostí žraloka, který sleduje krvavou stopu, vyrazili ze dveří.

Šli najít wyverna… aby ho varovali?

Chase věděl, že wyvern v Brightonu momentálně není – jeho pegasí smysly pokrývaly celé město a po wyvernově charakteristickém pachu nebylo ani památky. Ale Sammy o jeho schopnostech věděl. Nepochybně svému najatému zabijákovi řekl, aby se držel mimo Chaseův dosah.

Byl v pokušení okamžitě sledovat ty měniče v naději, že ho dovedou k wyvernovi. Ale se Sammym ještě neskončil.

Ano, řekl mu jeho hřebec. Bojuj s ním, zabij ho, hned! Ohrožoval naši družku!

Zdálo se, že Sammy si odchodu svých nohsledů nevšiml. „Říkáš, že tenhle wyvern srazil Spitfire do moře, synku?“

„Přesně tak,“ řekl Chase a snažil se ignorovat hřebcovu touhu po krvi. „A jestli se ho pokusíš ukrást, čeká tě velké překvapení.“

„Vzpomínám si na tvého přítele mořského draka. Takže on hlídá moje letadlo. To je od něj opravdu hezké.“ Sammy mávl humřím pařátem na jednoho ze zbývajících hrdlořezů. „Vem tomu milému drakovi ode mě košík s ovocem, ano?“

„To není tvoje letadlo,“ vyštěkl Chase. „A ani nebude.“

„No tak teď přestaneme vtipkovat.“ Sammy se znovu opřel. „Mně se zdá, že je. Sázka zní, že Spitfire té Westové vyhraje Rydon Cup. I skvělý pegas bude mít trochu problém vyhrát závod s letadlem, které je pod vodou.“

Mám tě!

„Díky, Sammy.“ Chase vstal. „Přesně tohle jsem od tebe potřeboval slyšet. Spitfire Westové vyhraje Rydon Cup, to ti můžu slíbit. A můžu ti slíbit ještě jednu věc.“

„A co to bude, synu?“ Sammy povytáhl obočí.

Opřel se o stůl a díval se Sammymu přímo do očí. „Jestli se ještě někdy, ještě někdy pokusíš ublížit mé družce, ať už jakýmkoli způsobem, byť nepřímo, najdu si tě. Ulovím tě, ať už se pokusíš schovat kamkoli, a pak ti osobně vyrazím zuby skrz tvůj zadek.“

Žraločí měniči po obou Chaseových stranách vyskočili na nohy a pak zaváhali. Podívali se na velitele Ashe, který si poklidně mazal rohlík máslem.

„Není třeba, chlapci.“ Sammy mávl na své měniče, aby se zase vrátili dolů. „Je pochopitelné, že tady náš pegasí přítel je trochu naštvaný, když vidí, jak nějaká rybniční verbež ohrožuje jeho družku. Jsem ochotný mu poskytnout trochu velkorysosti.“

Sammy si nenuceně strčil humří klepeto do úst. Tlustá skořápka se rozprskla, když se do ní žraločí měnič zakousl.

„Trochu velkorysosti,“ zopakoval Sammy a vytáhl prasklé klepeto z úst. Nevzrušeně začal vybírat kousky humřího masa. „Bolí mě to stejně jako tebe, synku, opravdu. Pomyšlení na to krásné letadlo zamotané v chaluhách… mi láme srdce. Určitě bych si rád promluvil s takovou zrůdou, která takhle zničila ušlechtilého válečného ptáka. Dej mi vědět, až najdeš toho wyvernského měniče, ano?“

„Neboj se,“ řekl Chase. „Udělám to.“