Tormented - 36. kapitola

 Překlad, kor.: Tým

Harrison

Nějakým zázrakem se nám se Savagem podařilo dostat se do letadla jen pár minut před odletem. Záblesk obdivu, který jsem spatřil v kapitánových očích, když jsem mu řekl, že jsme splnili misi a jsme připraveni letět domů, a skutečnost, že byli v podstatě připraveni ke startu a neměli čas vyřizovat náš návrat na centrále, nás dostaly na palubu.

Několikrát jsem se zhluboka nadechl. Z vůně ostrého kořeněného jídla se mi sbíhaly sliny, ale nebyla šance se k němu dostat, dokud nebudeme ve vzduchu, protože letadlo už pojíždělo po dráze.

Nepochybně bude mít kapitán co vysvětlovat, až se vrátíme, ale byl jsem mu vděčný, že využil své iniciativy, místo aby postupoval striktně podle předpisů. Alespoň něco se pro jednou počítalo v můj prospěch.

Usadili jsme se na svá místa, Savage i já jsme se s cvaknutím připoutali a zavřeli oči, aby se naše těla oddala spánku. Narazil jsem na prázdno na všech úrovních a byl jsem vyčerpaný a totálně opotřebovaný.

Když jsem se konečně probudil, žaludek mi připomněl, že jsem už skoro dva dny nejedl.

„Savage, proč jsi mě, kurva, nevzbudil?“

Seděl vedle mě a rýpal se v talíři s kořeněným jídlem jako vyhladovělý. Usmíval se na mě s plnou pusou a naznačil členovi posádky, aby přišel.

„Zkoušel jsem to… několikrát. Pak mě napadlo, že by ta vůně mohla udělat své a probudit tě.“ Jakmile k nám chlapík došel, Savage ukázal na mě. „Přineste mu nějaké jídlo.“

Chlapík přikývl a za chvíli se vrátil s talířem plným rýže, kuřete a brambor. Vdechl jsem vůni kmínu a skořice a mlaskl.

„Díky. Myslím, že se mi žaludek zasraně sám přežere. Mohl bych sníst koně.“

Pustil jsem se do jídla a chroupal, jak jsem hltal všechno na talíři, neobtěžoval jsem se navazovat konverzaci a jen si udělal přestávku v žvýkání, abych se napil. I když bylo jídlo obyčejné, chutnalo jako nejlepší gurmánské jídlo, jaké jsem kdy jedl.

Savage si odfrkl. „Cítíš se zase jako člověk?“

Přikývl jsem, znovu se napil a přidal se k jeho říhnutí. Bylo to tradiční soutěžení o to, kdo dá nejhlasitěji najevo svou vděčnost za jídlo, které jsme snědli. Vyhrál jsem jen o vlásek.

Byla to maličkost, ale něco pro nás znamenala. Znamenalo to, že žijeme. Že jsme přežili další den. Když se neustále díváte smrti do tváře, tradice, jako byla ta naše, vás spojují způsobem, který by pochopil jen málokdo.

S plným žaludkem a odpočinutým tělem jsem se v myšlenkách vrátil k Evě.

„Jak dlouho ještě bude trvat, než přistaneme?“

„Dvě hodiny. Což je jen dobře – začínáš být cítit.“

Zasmál jsem se. Jo, rychlá horká sprcha bude to první, co potřebuju. A pak spálím to podělané oblečení, co mám na sobě, a začnu hledat Evu.

***

S mámou jsem nemluvil už několik týdnů a sžíral mě pocit viny, že jsem jí nedal vědět, že ještě kopu, ale neměl jsem čas jí to vysvětlovat. V duchu jsem si poznamenal, že mám požádat Jade, aby mi zařídila rodinnou večeři, ale sotva mi ta myšlenka prolétla hlavou, rozptýlil mě můj partner a já na ni úplně zapomněl.

Savage mě ujistil, že si s ohněm, který k nám míří od mocností shora, poradí. Byli jsme v pěkném průseru, ale to nebylo nic nového. Nějak se z toho dostaneme, protože ti zmrdi věděli, že jsme nejlepší ve hře a že nás potřebují.

Poprvé od chvíle, kdy jsem se přihlásil, jsem stavěl sebe – své potřeby a přání – nad svou práci a všechny ostatní. Pokud se Eva rozhodla být se senátorem, chtěl jsem to slyšet z jejích vlastních úst.

Ale co když měla Jade pravdu? Co když mě Eva miluje? Zvládl bych to?

Zvládla by to ona?

Nebyl jsem hoden ženy, jako je Eva. Zasloužila si mnohem víc. Moje temnota byla víc, než by většina lidí dokázala unést. Jen se podívejte, co to udělalo Jade a jejímu nenarozenému dítěti.

V bytě jsem se svlékl a vlezl pod proud horké vody ve sprše. Nastavil jsem trysku naplno a užíval si každý okamžik očistného procesu – nechal jsem si smývat drobné cákance krve z kůže a tíhu toho, že jsem připravil o život další lidi, jsem vyplavil do odtokového otvoru.

Konečně jsem byl připravený zavolat Ryderovi zpátky. Telefon zazvonil jen třikrát, než to zvedl.

„Řekni mi, že jsi zpátky a připravený pomoct najít Evu.“ Jeho hlas byl strohý a plný obav. Žádný pozdrav, žádné zdvořilosti.

Kurva. To mohlo znamenat jen to, že vyšel na prázdno.

„Neříkej mi, že tvůj klub nedokázal najít jedinou informaci?“

Ryder si povzdechl. „Ne. Nic.“

Nadechl jsem se. „A Bill? Vyslechl jsi ho?“

„Jo. Říkal, že netuší, kam ji Nolan odvezl. Tehdy ho nenapadlo se zeptat, protože se mu ulevilo, že ji dostal pryč od tebe.“

Usmál jsem se. „To je nezodpovědné a hloupé.“

„Pochvaly nechme na jindy. Tady jde o to dostat se k Evě. Pořád jsme o ní nic neslyšeli a mě to znepokojuje.“

Prohrábl jsem si rukou vlasy. „Rozešlu nějaké zprávy. Mám pár informátorů, kteří by mi mohli pomoct.“

Neřekl jsem Ryderovi, že mám lidské čichací psy, kteří by našli i jehlu v kupce sena. Nepotřeboval zklamání, kdyby moji chlapi vyšli naprázdno. Poprvé od Jamieho zmizení jsme byli s Ryderem na stejné vlně.

„Dobře, chápu, co říkáš. Zapomeňme na naše spory a soustřeďme se na Evu. Prozatím.“

Ryder zavrčel, jako by ho to bolelo. „Jo, s tím se dá pracovat. Prozatím,“ zavrčel.

„Dám ti vědět, až něco najdu. Ty udělej totéž. Tak nebudeme ztrácet čas. Souhlasíš?“

„Souhlasím.“ Než Ryder znovu promluvil, rozhostilo se mezi námi ticho. „Děkuji. Eva pro mě hodně znamená. Nechci, aby jí někdo ublížil.“

To už jsme byli dva.

„Najdeme ji, ano?“ Utěšoval jsem sebe stejně jako Rydera. Jestli Evu unesli proti její vůli – a já tušil čím dál víc, že ano –, čekal senátora Parkera šok. Motorkář a policista, kteří spojili síly, aby rozbili jeho hru, pro něj nebude zábava, až ho najdeme. Ale bude můj. Já jsem ten, kdo ho srazí na kolena. Ten zmrd si zahrával s mým životem, ale co bylo ještě horší, pokud bylo naše podezření správné, ubližoval jediné ženě na světě, která pro mě mimo rodinu opravdu něco znamenala.

Ukončil jsem hovor s Ryderem a vyřídil několik telefonátů. Takhle vysokou cenu jsem za informace nikdy nenabízel, takže jsem si byl jistý, že se mi do pár hodin někdo ozve. Informátoři podsvětí fungovali rychle a efektivně a za správnou cenu byl vždycky někdo ochotný mluvit.

Když mi o dvacet minut později zazvonil telefon, šokovaně mě zasáhla hodnota mocného dolaru.

„Sonny, máš pro mě novinky?“ Takhle snadné to přece nemůže být?

„Zdá se, že pár lidí nemá senátora moc rádo. Podle toho, co jsem slyšel, to není zrovna příjemný člověk. Ale jo, mám pro tebe novinky.“

„Sejdeme se za třicet minut na obvyklém místě.“

„Budu tam. Přines peníze.“

Vždycky šlo o peníze. Chladné, tvrdé peníze měly přednost před čímkoli jiným.

Vytáhl jsem zpod palubní desky tašku a přepočítal peníze. Nevěřil jsem na ukládání úspor do banky. Úroky byly tak zatraceně nízké, že to nestálo za námahu. Kromě toho jsem se cítil klidnější, když jsem přesně věděl, kde mám peníze. Nechtěl jsem je investovat do pochybných akcií nebo sledovat, jak jejich hodnota padá, jak se to stalo mnoha otcovým klientům.

Šetřil jsem na pěkný dům blíž k oceánu. Byly to mé celoživotní úspory a já se právě chystal vzdát se téměř poloviny z nich kvůli informacím. Jak moc to bylo zkurvený?

 

O třicet minut později jsem seděl naproti Sonnymu. Objednal jsem si kolu a hamburger se vším všudy a k tomu hranolky. Není nad mastné americké jídlo, po kterém jsem se cítil jako ve své zemi.

Sonny mě sledoval s vytřeštěnýma očima, jak jsem během několika minut zhltl všechno jídlo.

„Člověče, ty jsi ale blázen,“ řekl a zasmál se.

Otřel jsem si omáčku z koutků úst a zašklebil se. „A na tenhle fakt nikdy nezapomeň,“ varoval jsem ho.

Postrčil jsem k němu tašku. „Půlku teď a půlku, až budu spokojený, že doručíš, co jsem požadoval.“

Sonny si položil ruku na srdce. „Bolí mě, že mi po všech těch letech nevěříš. Kdy jsem nedodal?“

Pokrčil jsem rameny. „Víš, že to není nic osobního.“ Zachytil jsem něco, co mi uvízlo mezi zuby. Nesnášel jsem, když se to stávalo. „Taky je to nejvíc peněz, co jsem kdy vysolil, takže musíš pochopit, že nejdřív potřebuju jistotu.“

Sonny vytáhl z kapsy obálku. Přiložil si ji k hrudi a usmál se. „Tyhle obrázky mají na černém trhu zasraně velkou cenu. Senátor má nejspíš o pár nepřátel víc, než si myslí, a těm by nevadilo použít je k vydírání a šikaně.“ Naklonil se dopředu, jako by se mi chtěl svěřit. „Dávám ti je za nejnižší cenu, protože tě mám rád.“

Odfrkl jsem si. Jo, jasně.

Postrčil jsem k němu tašku a natáhl ruku. Sonny by mi je neprodal, kdybych nebyl zájemce s nejvyšší nabídkou. Ale kdybych musel, dal bych tomu zmrdovi každý cent, který jsem měl. Dokonce bych si, kurva, půjčil víc, kdyby to nestačilo.

Sonny se předklonil a chytil tašku. Otevřel zip a zkontroloval vnitřek, poté jej znovu rychle zavřel a položil si ji na klín.

„Dej mi, za co jsem zaplatil,“ řekl jsem a byl nedočkavý, abych se podíval na obsah obálky.

Vložil mi obálku do ruky. S mírným chvěním jsem roztrhl obálku a připravil se na obsah. Stiskl jsem čelist a listoval jsem obrázky, zatímco jsem měl pokerovou tvář.

Fotografie, na nichž je Eva nesena na místo s bílými stěnami a tropickými rostlinami. Fotografie obrovského zmrda kráčejícího vedle Parkera s mojí dívkou v urostlé náruči, a v bezvědomí. Byla zabalená v plachtě a vlasy jí zakrývaly část obličeje.

Co jí to kurva udělali?

Naplnil mě vztek a já se jen stěží ovládal.

Ryder a Jade měli pravdu. V žádném případě tam Eva nebyla z vlastního rozhodnutí. Kurva, proč mi trvalo tak dlouho, než mi to došlo?

„Vypadáš šokovaně.“ Nekecej. „Co pro tebe ta žena znamená?“

Nadechl jsem se.

Tahle žena je pro mě vším. Všechno.

Byl jsem blbej kretén, příliš zahleděný do vlastní bolesti, než abych viděl pravdu, která mi zírala do tváře. Kdyby se Evě něco stalo…

„Je to sestra mého přítele.“

„Aha, to vysvětluje, proč jsi tak bledý. Je to osobní.“

„Můj přítel nebude mít radost, až uvidí tyhle fotky.“

Ryder se zblázní. A já bych se mu nedivil. Co se týče Sonnyho, čím méně věděl o mém osobním zapojení, tím lépe. Kdyby tušil, jak moc jsem do toho zainteresovaný, cena by se mohla snadno zdvojnásobit. Ten hajzl by mě nechal vykrvácet a ani by nemrkl.