TMIYC - 2. kapitola

 Překlad: Lucianna

Emma s hrdostí sledovala, jak její synovec opatrně postrčil Cessnu k zablácenému břehu Smokey Bog. Ani na minutu nepochybovala o tom, že by tu mohl přistát; Mikey byl ten nejschopnější muž, jakého kdy znala.

Vypnul motor a suverénně se na ni usmál skrz přední sklo, pak se natáhl, upravil Alici čepici a postrčil její tmavé brýle nahoru na nos. Zcela jasně byl na sebe hrdý. Vystoupil z letadla a po pontonu přešel dopředu, aby seskočil dolů na břeh s lehkostí kočky. Ani ne ještě šestnáctiletý, už Mikey dosahoval šesti stop.

Najednou zastavil a zíral na zakrváceného muže, kulhajícího k nim.

To nebylo dobré. Michael Sands byl příliš inteligentní na to, aby nepoznal otce, se kterým se nikdy nesetkal, ale nejspíš o něm věděl všechno. Ten chlapec vlastnil počítač; jaké byly šance, že ho jeho zvědavost nedovedla přes internet k Benjaminu Sinclairovi?

Její sestra s ním o jeho otci nikdy nemluvila, ale to nezastavilo toho chlapce od toho, aby kladl otázky. A potom co Kelly odešla, když bylo Michaelovi pět, Emma odpověděla na každou z těch otázek s veškerou péčí a odvahou, kterou měla. Neudělala z Benjamina Sinclaira lidožrouta; jednoduše řekla Michaelovi, že jeho otec byl mladý a zmatený. A ano, byl krásný; ano, byl vysoký; a ano, byl přesně tak inteligentní, jako byl Mikey.

To mohlo způsobit zájem, usoudila Emma, když je sledovala dívat se jeden na druhého. Jak znala Mikeyho, neodhalil by, že věděl, kdo Tom Jenkins skutečně je. A jejich host vypadal stejně tak odhodlaný, pokračovat v šarádě.

S intenzivním pohledem, natáhl Mikey ruku. „Vítejte v Maine, pane Jenkinsi.“

Benjamin Sinclair vypadal naprosto šokován tím gestem, a udělal nejistý krok zpátky, jako by viděl ducha.

Copak? Ten muž, který mohl roztrhat její rodinu na kousky, byl najednou vyděšený?

Mikey stále držel ruku zvednutou a to, co Emma viděla, když se mu podívala do tváře, zůstane vryto v její paměti. Mikey nebyl zraněný, nebo naštvaný, nebo dokonce překvapený. Jednoduše postoupil dopředu, zvedl Benovu ruku a dal si ji přes rameno, zatímco se natáhl kolem otcova pasu, aby mu dal oporu.

„Jste trochu pocuchaný, pane Jenkinsi. A moje teta má pravdu v tom, že potřebujete navštívit doktora. Pojďte. Pomůžu vám do letadla. Běž vzít jeho věci z auta, Nem. Už ho teď mám.“

Emma zjistila, že také udělala krok zpět, mysl omámenou a srdce zlomené, při pohledu na to, jak jediná osoba na světě, kterou milovala, jemně přichází na pomoc jediné osobě, která by ji mohla zničit.

*****

Konečně byli zpátky v kempu Medicine Creek, s jejich hostem, uloženým v jedné ze spodních ložnic jejího domu, nadopovaným až po oční víčka léky na bolest. Michael čistil Cessnu po jejich krvácejícím pasažérovi a Emma byla natažená ve svém křesle, s vychlazenou lahví piva v ruce a teplou žínkou na očích.

Na nemluvného muže, její otlučený host rozhodně dokázal najít ta nejvybranější slova, když chtěl – což zjistili, když Michael přesunul Alici z letadla. Benjamin klel, až jim červenaly uši, potom co zjistil, že Mikeyho kopilot, byla stará figurína z obchodu s čepicí, parukou a leteckými brýlemi. Pak se dožadoval vědět, co za člověka uvede dítě do takové nemyslitelné pozice přistání na louži vody tak malé, že i paluby letadlových lodí vedle ní vypadají obrovské.

Michael Bůh žehnej jeho srdci, klidně řekl Benovi, že Bláznivý Larry se ho stále snaží nahlásit FAA, než mu bude šestnáct a bude moct získat svou licenci. Na to Ben řekl – velmi barvitě – že by oba měli být předáni sociální péči o dítě. Emma nakonec ukončila jeho malý pokus o žalování tím, že šťouchla toho naštvaného muže pažbou své pušky. Dostal se do sedadla tiše, ale s hrozivým pohledem.

Alice nyní plavala obličejem dolů ve Smokey Bog, kam ji Ben hodil.

Takže tolik k její reputaci. Ne, že by sportovní kempy nemohly přečkat pár krizí, ale Emma byla pyšná na jejich byznys, který ona a Mikey, vytáhli z červených čísel. Ačkoliv sama stále dost mladá, přemluvila Emma svou sestru do koupě chaty Medicine Creek, za peníze z pojistky po smrti jejich otce. Ona a Kelly vedly chatu a kempy spolu, dokud Kelly najednou nechala Emmu se slušnou hypotékou a pětiletým chlapcem k vychování.

Michael se narodil jako stará duše v dětské těle, a vypadal moudřejší než Bůh. Díky bohu, byl hodné dítě – spal, kdy měl, chodil, kdy měl, a málem jim vymluvil díru do hlavy, dokonalým žvatláním. V době, kdy bylo Mikeymu pět, Emma přemýšlela, jestli by měl do školy chodit, nebo tam učit.

Nebylo nic, co by ten chlapec nemohl dělat. Emma si uvědomila, že by mohl kolem třiceti let, vládnout světu. V Michaelovi bylo tolik klidu, měl dar porozumění a vcítění se tak hluboko, že byla v úžasu – když nebyla vyděšená.

Přestala být užaslá v době, kdy Michael dosáhl deseti let a naučila se přijmout fakt, že žije se starým mužem. Pokud se ona nějak stala hlavou rodiny, Michael byl jejím kmotrem.

Nyní patnáctiletý, jí Mikey jen dovoloval držet se fantazie, že velí ona. Osvojil si zvyk, dávat jí tu a tam příkazy – obvykle když byla unavená, frustrovaná, nebo na dně. A jako hodná teta, ho vždy poslechla, dovolujíc si být ovládána, nebo opečovávaná, cokoliv v tu chvíli potřebovala.

Emma si stáhla žínku z očí, když ho sledovala, jak tiše přešel přes místnost, aby se nad ní tyčil, jeho skoro dvoumetrová postava byla vytáhlá, ale půvabná. „Náš pacient spí, jako nemluvně.“

Michael si odfrknul. „Mimino s drápy. Myslel jsem si, že mu tam u Smokey Bog vymácháš pusu.“

„Dostal jsi jeho škrábance z palubní desky?“

„Ježíši, Nem. Člověk by si myslel, že by dospělý muž mohl zvládnout trochu vzrušení, aniž by se mu zpotily kulky. Bylo to těsně, ale dostala jsi nás do vzduchu v jednom kuse.“

„Právě přežil divošské zmlácení a nechtěl zdobit borovice ve čtyřiceti stopách.“

Michael se zakřenil. „Jen jsi usekla malou větev.“ Najednou se zamračil na žínku. „Další bolest hlavy?“

„Ne. Jen relaxace. Všichni jsou uložení ve svých chatách ke spánku?“

Přikývl. „Chata tři chce za svítání znovu vyrazit. Zjevně je jejich dnešní malé plavání neodradilo.“ Věnoval jí zdánlivě nevinný pohled. „Mohl bych si vzít volno ve škole, abych vedl naše lovce ptáků, z chaty pět. Někdo by tu měl zůstat a dohlédnout na pana Jenkinse, a jelikož já bych mohl být zkažený jeho slovníkem, měla by sis na zdravotní sestru zahrát ty.“

Emma zavrtěla hlavou. „Žádné vynechávání školy. A jestli zůstanu v tomhle domě s tím zraněným… medvědem, jsem schopná ho zabít. Mimo to, jsem právě volala Durhamovi a domluvila s ním vedení na lov, pro chatu pět. Možná, že ho práce pro mě, udrží mimo problémy.“

„Nemůžu uvěřit, že se tahle věc s kácením, vyhrotí do násilí. Jsou lepší cesty, jak vyřešit problémy. Ti muži mohli pana Jenkinse opravdu zranit.“

„Tři zlomená žebra, otřes mozku a vykloubené koleno, není legrace.“

Michael začal připravovat oheň v krbu. Zády k ní, se zeptal, „Nepřipadá ti pan Jenkins povědomý, Nem?“

„Proč?“

Chlapec pokrčil rameny a zapálil sirku. „Jen tak. Jen jsem přemýšlel, jestli tady nebyl už dřív.“

„Můžu bezpečně říct, že kempy Medicine Creek, nikdy neměly potěšení z jeho společnosti.“

„Necháš ho tady v budově?“

„Chvíli. Máš s tím problém?“

Přidal poleno na praskající borovici. „Bez problému. Ale už tak jsi hodně vytížená. A s mou školou, jsi úplně sama, lítáš všude a snažíš se potěšit každého sportovce, který si chce střelit pár ptáků.“ Vyhledal její tvář, s obavou v očích. „Losí sezóna začíná příští týden.“

Emma na něj hodila žínku a postavila se. „Pak je čas, abys mi pomohl dát oranžovou stuhu Pitifulovi na krk.“

S lehkostí chytil žínku a také se postavil. „Já se k tomu hloupému zvířeti nepřiblížím. Dobře mířená rána, by byla požehnáním. Přes zimu to nepřežije, Nem.“

„Jistě že ano. Pitiful není hloupý.“

„Ne? Ten hlupák je do tebe zamilovaný. Dvouletý los, by měl poznat rozdíl mezi ženou a losicí. Dokonce mu i něco chybí na hlavě, Nemmy.“

„Myslím, že ho minulý podzim škrábla kulka nějakého lovce. Proto mu jeho pravý paroh letos nevyrostl zpátky,“ vysvětlila na obranu svého mazlíčka.

„Myslím, že narazil do boku nákladního auta. Uznej to, Nem, začíná být otravný. Prohrabává popelnice a stále se snaží dostat do kuchyně.“

„Má rád mé vaření.“

„A včera převrátil jeden ze člunů. Snažil se do něj nastoupit!“

„Musíme dohlížet na ty hloupé, Mikey. Udělám mu ovesný koláč s melasou, a ty mu uvážeš stuhu kolem krku, zatímco bude jíst.“

Emma nechala svého synovce rozjímat nad tou rozkošnou prací a šla zkontrolovat svého hosta, než půjde spát. Benjamin Sinclair udělal z pokrývek změť a skopal je ke straně, takže zůstal sotva cudně přikrytý.

Na městského sportovce, byl ten muž úžasně ve formě. Jeho velmi široká hruď, byla tmavá od modřin, které by slabšího muže zabily. Emma se nad něj tiše naklonila a vytáhla mu pokrývky k bradě. Opatrně mu odhrnula tmavé vlasy z čela, a cítila teplotu, když odhalila obvaz z jeho levého obočí.

Vítejte v Medicine Creek, Sinclaire. Dali jsme ti všechna dobrodružství, která jsme slíbili?

Narovnala se a otočila se, aby pootevřela okno vedle postele, a pustila dovnitř borovicemi-vonící, podzimní vzduch, v naději, že lehký chlad by mohl udržet pokrývky na místě. Úplněk svítil jasně a vykresloval přistávací dráhu na jezeře, přesně jako když před dvěma hodinami přistávali. To bylo další poprvé, pro jejího hosta a něco, s čím opět nesouhlasil. Ale znovu mu musel Michael klidně říct, aby si nedělal obavy, že jeho teta přistává při svitu měsíce na jezeře už roky.

Světla v chatě tři zhasla. Emma si opřela hlavu o sklo a dýchala vůni toho, co bylo jejím osobním nebem posledních patnáct let, a přemýšlela, jak nebeské, budou kempy Medicine Creek bez Michaela.

I kdyby ho Ben neodvezl, aby začal nový život, ke kterému byl předurčen, Mikey půjde na vysokou, a pak za většími a lepšími věcmi. A ona by byla přímo tady, připravená postrčit ho, nebo dotáhnout ho správným směrem – a čekala by na něj, až se vrátí jako dospělý muž.

Soukolí změny, se dnes začalo otáčet.

„Proč vám ten chlapec říká Nemmy?“

Emma se neotočila, protože nechtěla dopustit, aby viděl její slzy. „Protože když mu byly dva roky, zjistil, že teta Emma bylo příliš těžké pro jeho pusu. Zkrátil to na Nemmy a zůstalo mi to. Doufám, že mi to napíše na náhrobní kámen.“

„Kde je jeho matka?“

„Pryč.“

„A jeho otec?“

„Doufám, že mrtvý.“

Následoval okamžik ticha. „Vychovala jste ho úplně sama?“

Otočila se tváří k posteli. „Ne, pane Jenkinsi. Michael vychovával mě.“

„Je to pozoruhodný chlapec.“

„Na Michaelovi není nic chlapeckého, pane Jenkinsi. Většinu času, je starší než my všichni dohromady. Nikdy neudělejte tu chybu, že byste mého synovce podceňoval, pokud chcete jeho respekt.“

„Vy ho zcela jasně máte.“

Emma přikývla. „Ano, a stálo mě to mnoho frustrujících let, abych ho získala. Zkusil jste se někdy hádat s batoletem, aby lezlo, když bylo odhodlané místo toho chodit? Nebo zkusil jste vysvětlit pětiletému, že musí chodit do školy, aby se naučil malovat prsty, když on se chtěl učit, jak se letadla udrží ve vzduchu? Nebo říct sedmiletému s geniálním IQ, že být strom, ve školním představení, je vznešená role?“

„Ne.“

„Pak byste měl zkusit říct čtrnáctiletému, že nemůže jet do města pro zásoby, nebo létat se sportovci z Bangoru, když máme nedostatek zaměstnanců. Nebo zkuste uklidnit truchlící dítě, kterému odešla matka, zatímco on je velmi zaneprázdněn místo toho uklidňováním vás. Zasloužila jsem si Michaelův respekt tím, že jsem ho nikdy, nikdy nepodcenila.“

„Budu si to pamatovat, slečno Sandsová.“

Emma přešla ke dveřím ložnice a ohlédla se zpátky k posteli. „Ujistěte se, že ano, pane Jenkinsi.“

*****

Ben seděl u rozložitého kuchyňského stolu a sledoval Michaela, pochybovat se po kuchyni, dokud si ten kluk nakonec nesednul naproti němu. „Odkud dostaly kempy Medicine Creek své jméno?“ zeptal se Ben do ticha.

„Z mlhy, která někdy v zimě vystupuje z potoka, když by měl být zamrzlý až na dno.“

„Je tam horký pramen?“

„Možná kdysi byl. Nyní teče potok jen neobvykle teplý, napájený prameny hluboko v žule. Medicine Gore bylo osídleno nějakými Švédy, už někdy na začátku osmnáctého století. Zjevně ten potok byl tehdy ještě teplejší.“

„Viděl jsi někdy ty prameny?“

Michael si kousnul velké sousto ze svého sendviče, pomalu žvýkal a pak to spláchnul půlkou sklenice mléka. „Jsou to rozporuplné úkazy, aktivní jen když mají náladu. Nemmy mě jednou vzala k pramenům Medicine Creek.“ Podíval se na Bena nečitelnýma, hodnotícíma, šedýma očima. „Bylo mi asi osm.“ Znovu pokrčil rameny a zvedl svůj sendvič zpátky k ústům. „Maine nemá žádnou skutečnou geotermální aktivitu,“ řekl, než si znovu kousnul.

Ben čekal, dokud nebyl celý sendvič pryč, než se zeptal na svou další otázku. „Kdo postavil budovu?“

Michael se postavil a šel k lednici, vytáhl zmrzlinu a dal ji na linku. Pak vzal dvě misky ze skříňky a začal vršit horu zmrzliny do každé z nich.

„Místní kmeny se sem asi chodily koupat v zimě do potoka, s vírou, že ta mlha v sobě nese léčivou sílu. To je nejspíš důvod, proč osadníci postavili chatu tady.“ Suverénně se na Bena usmál. „Aby nalákali lidi z města, příběhy o léčivých schopnostech.“

Michael se vrátil ke stolu se dvěma navršenými miskami, a lžícemi zapíchnutými v nich, jako komíny. Posunul jednu před Bena a posadil se s tou druhou. „Jezte, pane Jenkinsi. Zmrzlina vám udělá dobře v puse. Pomůže to na otok.“

Ben zíral na misku před sebou, uvažujíc, který malý národ by mohl najmout, aby mu to pomohl sníst. „Takže tvoje teta koupila tuhle chatu a postavila nové chatky?“

„Moje teta a moje matka.“

Kluk si naplnil pusu velkou lžící zmrzliny. Ben ještě nebyl připraven vydat se po stopách Michaelovy matky, takže zvedl svou lžíci a zabořil ji do své vlastní, monstrózní misky. A byl to dobrý pocit, převalovat si ji v puse a nechat sklouznout do krku.

Mezi tichými sousty, se Ben rozhlédl po velké kuchyni. Všechno bylo stárnoucí, ale čisté, jako v nemocnici. Byla tam stará, naleštěná kuchyňská kamna na dřevo, zády do velké místnosti, jejichž komín ústil do masivní zdi, oddělující místnosti. Byly tam metry a metry pultů, místy odřené bez vzoru a místy oprýskané. Dřez velký dost na vykoupání krávy, seděl pod řadou oken, které měly výhled na jezero Medicine, a který dělal vodu a blízké hory skoro na dosah. A na parapetu pod okny, který se táhl oběma směry, byla různorodá směsice kamínků, mechu, pokroucených větviček a nádob plných písku, střepů a oblázků.

Stará, ale zjevně dobře obstarávaná chata, byla víc domovem než penzionem a dětské dárky, přinesené z divočiny, byly s láskou uchovávány a vystavovány.

Michael se vrátil ze školy ani ne před hodinou. Zapálil ve sporáku a pak začal plnit svou vysokou, rostoucí postavu jídlem. Nepřestal jíst od té doby, co Ben přikulhal a posadil se.

„Tvoje teta nedělá večeři?“

Musel počkat, až Michael polkne. „Někdy. Obvykle večeři vařím já.“ Chlape se najednou usmál, jako by uklidňoval ustrašené dítě. „Budeme jíst asi za hodinu, pane Jenkinsi. Nem se obvykle zapomene naobědvat, takže bude hladová jako medvěd. Doufám, že máte rád zvěřinu.“

Ben nevěděl, co ho otravovalo víc – že se očekávalo, že se o sebe Michael postará, nebo že ten kluk vzal za své, hlídat Emmu. Měl by po škole hrát fotbal, vařit večeři. Nebo by měl být na telefonu a plánovat s přáteli, ne vést bezvýznamnou konverzaci s cizincem.

„Máš tady okolo hodně přátel?“

Michael vrhnul na Bena pohled, který říkal, že se blíží hranci zákazu vstupu. Odstrčil se od stolu, rozepnul si knoflíky a vyhrnul rukávy, pak zvedl svou prázdnou misku a Benovu poloplnou. Dal je do dřezu a začal ho plnit horkou, pěnící vodou.

„Mám přátele mezi sportovci, z celého světa,“ řekl nakonec, zády k Benovi. „Se spoustou z nich si stále píšu. Dostal jsem pozvání do Německa na příští léto, abych byl s rodinou, která tu byla na prázdninách minulé léto.“

„Pojedeš?“

„Ne. Ne bez Nemmy.“ Otočil se a propíchnul Bena vážným pohledem. „Moje teta je všechno, co je pro mě důležité, pane Jenkinsi. Dal bych za ni život, abych ji ochránil, a svou duši, aby byla šťastná.“

Odkud to k čertu přišlo?

„To je u tebe obvyklé, varovat všechny mužské… sportovce?“

Michael po něm střelil dalším vážným pohledem, pak se otočil zpátky ke dřezu a vypnul vodu. „Všechny ne. Jen ty potenciálně nebezpečné.“

„Myslíš si, že jsem pro tvou tetu nebezpečný?“ Ben tomu nemohl uvěřit. Možná byl nebezpečný, dobře, ačkoliv ne tím způsobem, který měl Michael na mysli. Ale jak mohl ten kluk cítit vůbec něco?

„Jo, myslím, že jste, pane Jenkinsi. Ale nemyslím si, že si uvědomujete, jak moc.“

Ben se postavil, dokulhal ke kamnům a dal k nim ruce. V kuchyni se najednou ochladilo.

Emma Sandsová byla krásná žena, pokud měl muž rád zářivé zdraví a energii. A pokud měl rád přímočarost a odvahu, no, to také sedělo. Ta žena měla nervy z ocele. Nevytáhla včera večer naložené letadlo z louže vody, jen aby přistála na temném jezeru? Nikdo nebyl stvořen k tomu, aby létal takhle. Ben byl možná k smrti vyděšený, ale byl také zatraceně ohromený.

Takže, jak mohl být on, hrozbou pro Emmu Sandsovou?

Sexuální hrozba?

Pasovala velmi pěkně pod jeho paži, během jejich včerejší cesty k dodávce. Voněla jako les a střelný prach, a nějaké zvíře, které nemohl rozeznat. Ale to ho nezastavilo od přemýšlení, co by udělala, kdyby jí vzal tu pušku a políbil ji.

Ben měl tuhle bizardní myšlenku na obranu před bolestí. Ale neměl zase tak velké bolesti, když včera přišla do jeho pokoje a položila mu svou malou ruku na čelo. Voněla čerstvě a chutně, když se naklonila nad něj a dotkla se ho, čímž probudila víc než jen jeho mysl.

Což byl důvod, proč ji tiše sledoval a přemýšlel nad tou divnou náladou, kterou očividně měla. Vypadala skoro… smutně.

Ačkoliv měl v úmyslu tu ženu nenávidět, Benův instinkt včera večer byl uklidnit ji, zbavit ji smutku. Také chtěl, aby si uvědomila, že v pokoji téměř nahého muže, a že venku byla zima a tma, zatímco v jeho posteli bylo teplo a lákavě.

Zatraceně. Nechtěl být přitahován k někomu, kdo mu toho tolik vzal. K někomu kdo, dle svých vlastní slov, doufal, že byl mrtvý. Ale Michael byl jeho syn, a on se nechystal nechat nějakou hloupou touhu, všechno pokazit.

„Dneska jste vy dva nezkřížili meče, že ne?“ zeptal se Michael vedle Bena, oči téměř stejně vysoko, jako on.

Ben si uvědomil, že se musel dost zuřivě mračit, protože chlapcův postoj byl obranný. „Ne. Je těžké bojovat se stínem. Slyšel jsem jednou se vznést letadlo a pak se vrátit, a dodávku několikrát odjet a přijet, ale byl jsem dneska ponechán na vlastní pěst.“

Michael se na něj dál zamyšleně díval. Najednou se na Bena pokřiveně usmál. „Dovedu si představit, že to od ní bylo moudré. Zraněná zvířata nejsou vždy milá ke svým zachráncům.“

Ten kluk se otočil a odešel z místnosti, a zjevně si tím, že ho opouští, nedělal víc starostí než Emma. Ne, že by Benovi vadilo, být v domě celý den sám. Většinu času strávil v Michaelově pokoji, jen seděl a rozhlížel se, uvažujíc o dítěti-chlapci, který mu byl v jistých ohledech tak cizí a v jiných tak moc podobný.

Emma Sandsová měla pravdu. Michael byl velmi starý na svůj věk – tajemství mládí, důvěry a klidu. Měl schopnost vidět pod povrch člověka a měl apetit teenagera. Ten kluk byl na svůj věk vysoký, s tmavě hnědými vlasy, které potřebovaly holiče a jemným chmýřím, které ztmavovalo jeho tvář.

Byla to Emma, ne Ben, kdo dal Michaelovi první břitvu. Byla to jeho teta, ne jeho otec, kdo nejspíš už s Michaelem mluvil o dívkách a bezpečném sexu a zázraku mladých vztahů. A byla to Emma, kdo byl nyní v chlapcově srdci.

Bylo to peklo, být tak blízko svému synovi a nemoci se ho dotknout. Nebýt schopen vysvětlit, že by pro chlapce přišel ve chvíli, kdy by o něm věděl, nebo že by si vzal jeho matku, před šestnácti lety. Udělal by věci jinak, kdyby mohl.

Ben se odplížil zpátky do svého pokoje, odhodlaný najít cestu, jak se stát součástí Michaelova života. Měl by potlačit jakoukoliv potřebu potrestat Emmu, nebo najít Kelly a potrestat ji. Nyní zjistil, že byl hloupý, když si myslel, že by mohl mít oboje, jak svého syna, tak pomstu. Sam měl pravdu. Chlapec nežije se ženou patnáct let, aby pak odešel pryč k novému životu a novému otci, a nechal tu ženu za sebou. Ani nepřestal milovat svou matku jen proto, že ho opustila. Michaelovi v té době bylo jen pět, ale pamatoval si Kelly s láskou dítěte.

Což znamenalo, že Ben musel být velmi opatrný, jak jít na to, aby si nárokoval Michaela, aniž by si ho znepřátelil.

Během příštího týdne, měl Ben spoustu času probrat svůj směr akce. Byl ponechán sám, aby se uzdravoval a prozkoumával pozemky kempu Medicine Creek. Michael byl přes den ve škole a večer se učil, vařil, nebo opravoval zatvrzelý generátor. Emma měla pronajaté tři ze svých šesti chatek, a když nevodila sportovce, byla zaneprázdněná přípravou na losí sezónu, která začínala příští pondělí. Ben se stal tichou, zapomenutou součástí, jak se pomalu uzdravoval a, podle očekávání, se zamilovával do svého syna.

Také si začínal být nepohodlně vědom Emminy četné přitažlivosti. Vlastně zjistil, že mu jsou těsnější kalhoty pokaždé, když se od něj nesla pryč, na svých dlouhých nohách, oděných do obnošených, těsných džínsů, které objímaly její rozhodně svůdný zadek. A nemohl se pokaždé večer dočkat, když přišla do jeho pokoje, otevřela okno, sáhla mu na čelo, jestli nemá teplotu a přikryla ho až k bradě. Nepromluvil na ni od té první noci, ležel tam se zavřenýma očima a jeho svědomí se pralo mezi vztekem a touhou.

Byl to dlouhý týden.