TWWB - 21. kapitola

 Překlad: Lucianna

21 – Noah

Probudím se do něžného doteku teplé ruky na mých koulích. Vezme je do dlaně a pak přejede nahoru po mé délce, která během vteřiny vystřelí k životu. Pootevřu víčka, abych viděl Poppy, smějící se na mě po mém boku, a své zlaté oči, má temné touhou.

To se mi nikdy neomrzí.

Nikdy.

Sáhnu mezi nás, abych si pohrál s její bradavkou, zatahal za ni, zakroutil s ní, štípnul ji. Prohne se ke mně. Vím, co má ráda.

Její stisk na mě se utáhne, je silnější. Naše rty se stanou hladovější, naše jazyky neústupnější. Naše kousání tvrdší.

Její ústa opustí má a jazykem si razí žhavou, vlhkou cestu dolů k mé bradavce, kterou chytí a saje, a pak ji lehce skousne.

Je to téměř bolestné.

Téměř, ale ne dost, a já zjistím, že balancuji na hraně mezi potěšením a bolestí.

Její ruka opustí mého ptáka a nehty mi přejede po vnitřní straně stehna, až nadskočím.

Lapám po dechu. Jsem vzrušený.

Chystám se na ni přetočit, když mi ruku přitiskne na hruď, zatlačí mě do matrace a vyhoupne se na mě.

Na setinu vteřiny pomyslím na kondom, ale když se na mě pohne, když ze mě zvedne své pevné tělo a pak přirazí zpátky dolů, všechny myšlenky vyletí oknem ven.

Zavřu oči, a užívám si toho pocitu, když se na mě pohybuje, znovu a znovu.

Znovu cítím její zuby, kousající mě do bradavky, nehty, škrábající mou kůži na bocích. Potěšení, bolest. Bolest, potěšení. Ta hranice je nejasná.

Pak se pohne pryč ze mě, její teplo je pryč, její dotek se přesune. Otevřu oči právě ve chvíli, kdy vidím její krásný zadek, jak se na mě znovu posadí, zády ke mně, a znovu na mě jezdí.

Jediné zvuky, jsou její sténání, mé lapání po dechu a vlhký zvuk jejího těla, klouzajícího po mém.

„Ach, do prdele,“ zasténám a ten tlak se zvětšuje, zvětšuje a zvětšuje.

Vezme mě za ruku a táhne mě dopředu za ní, až jsem i já, na kolenou, nasměrovaný za ní. Beze slova se natáhne dozadu a navede mě zpátky do sebe. Jeden příraz, druhý. A pak naráží její tělo zpátky proti mému, kůže pleská o kůži, oba stejně zadýchaní.

Chytnu ji za boky, pumpuji do ní tak tvrdě a rychle, jak jen můžu, naprosto mimo kontrolu, břišní svaly zatnuté, srdce uhánějící.

„Ano, ano, ano!“ křičí, nehty zaryté do hřbetu mé ruky, kterou jí stále držím za boky, a její tělo pulzuje kolem mého.

Vidění mám na pár vteřin zamlžené, rozkoš je tak intenzivní, ale zachytím pohyb její hlavy, když se otočí a podívá se na mě.

Je to její úsměv, co ji prozrazuje. Je v něm něco nepopiratelně kočičího, něco nepopiratelně Simonino.

Byla Poppy, když tohle začalo. Vím to. Cítil jsem ji jinak. Ale ta proměna se stala tak rychle, když jsem byl příliš vzrušený, zatraceně příliš soustředěný na to půvabné tělo a způsob, jak jsem ji cítil, že jsem si nevšiml toho zvratu. Nepocítil jsem změnu.

Ale stalo se to.

A nyní jsem zanechán se Simone, ve které jsem právě ejakuloval.

„Věděla jsem, že to bude takové,“ řekne a naposled se kolem mě sevře, než se vytáhnu ven.

Pevně držím svůj výbuch, když se od ní přetočím a sednu si na kraj postele.

„Neřeknu to Poppy, když ani ty ne,“ zašeptá mi do ucha, když sleze z postele a jde, hrdá a nahá, ke koupelně. „Jen nelži a neříkej mi, že se ti to nelíbilo. Protože já vím, že ano.“

Neřeknu nic, prostě jen čekám, až se zavře do koupelny. Lítost a obava se mísí s odhodláním v mých vnitřnostech. Přišel čas. Riziko, že podělám tuhle věc víc, je příliš vysoké. Musím získat téhle ženě nějakou pomoc. Jen potřebuji vědět, co dělá jako Simone, než to udělám. Musím mít pod kontrolou co nejvíc škody, co můžu.

Vím, co musím udělat.