HY - 8. kapitola

 Překlad: Lucianna

Kapitola 8 – Easton

„Co že jsi udělal?“ nemůžu tomu kreténovi uvěřit.

„Uklidni se, byla to jen kuřba,“ řekne mi Cameron, jako by o nic nešlo. Sdíleli jsme bezpočtukrát předtím, ale z nějakého důvodu skutečnost, že si od ní nechal vykouřit ptáka beze mě, mi zní jako jejich zrada, což mi nedává žádný smysl, protože ta holka pro nás nic neznamená.

„Jen kuřba?“ skoro se zasměji, „Taková, které jsem nebyl součástí. A to potom, co jsi mi udělal přednášku o tom, jak je to hodná holka a není připravená.“ Nemůžu tomu hlupákovi uvěřit.

„Ten večer nebyla připravená, ne pro nás oba, plus, mě neposlechla, což je pro začátek důvod k trestu. A taky, nebudu jí šukat u babičky doma. Jsem zvrácený, ale tahle sračka je i na mě moc.“

„Aspoň mi řekni, jaké to bylo, kreténe.“

„Bylo to… nebe. Je tak… nevinná.“ Olízne si rty a pohled má nesoustředěný, jako by si všechno připomínal. Nikdy jsem nechtěl praštit svého přítele do tváře tak moc, jako právě teď.

„Já utrhnu její třešničku,“ prohlásím, „ty jsi dostal prvně její pusu, takže já jí ošukám kundičku jako první.“ Možná je to nakonec lepší dohoda. Já ji přiměji krvácet, ucítím její kluzké horko, svírat se kolem mě, budu prvním mužem, kdo jí dá orgasmus pomocí ptáka.

„Fajn, já pak dostanu její zadek,“ Ušklíbne se Cam. Kurva, to chci taky.

„Asi jo,“ souhlasím neochotně, protože vím, nemůžu mít oboje, ačkoliv oboje chci. Jsem nedočkavý sráč, když přijde na tuhle holku. Hledám ji, jak sedíme v kavárně a naše talíře s jídlem, před námi leží nedotčené. Ačkoliv jídlo je tady dost dobré, nejím tady často. Obvykle chodím do kavárny se setkávat s lidmi, vybrat si holky, ale poslední dobou taky hlídat Stellu.

„Čau, kámo,“ pozdraví Parker Rothschild, král Blackthornu, když se posadí naproti nám, se svou přítelkyní, Willow, v závěsu. Ačkoliv je víc Warrenův kamarád než náš, dost jsme se za poslední měsíce sblížili.

„Čau,“ odpoví Cam, zatímco já jim pokývnu hlavou.

„Jak to jde?“ ptá se Parker. Willow se na mě i Cama lehce usměje, když se posadí vedle něj. Někdy přemýšlím, jak takový kretén, jako Parker, dostal tak hezkou, sladkou holku, jako je ona. Vypadají, že jsou naprosté opaky.

„Nijak, co u vás?“ odpovím a natáhnu se pro sodovku, jedinou věc, kterou jsem otevřel na svém tácu.

Warren si vybere tuhle chvíli, aby přišel a plácnul mě do ramene, a málem mi vyrazí vodu z ruky. „Bacha, kreténe.“

„No, ahoj vám dvěma,“ řekne Warren, celý veselý, když si sedne. Warren, Parker a Willow se zapovídají, zatímco Cam a já sedíme potichu a oba sledujeme kuchyňské dveře, při každém pohybu.

O chvíli později se ke stolu připojí Harper, Warrenova přítelkyně, která vypadá, jako by byla všechno, jen ne šťastná, že stojí vedle stolu. Vlastně, vypadá v šoku, když si vedle něj sedne. „Co se děje? Proč vypadáš, jako bys měla zvracet?“ zeptá se jí a v jeho rysech se objeví obavy. Warren se nestará o nikoho, ale pokud mám hádat, řekl bych, že o Harper se zajímá, i když by to nepřiznal.

„Udělal jsi to?“ zeptá se.

Warrenův výraz se změní na zmatený. „O čem to mluvíš?“

Ukáže na nejbližší leták, a já okamžitě vím, o čem to mluví. James.

„Nevím, co to znamená. Parker se o něj postaral.“ Warren se podívá na Parkera a věnuje mu tvrdý pohled.

„Pokud se to týká zmizení Jamese, nevím, co se sakra stalo. Čekal jsem až se probere a pak jsem mu řekl, aby šel domů. Byl dezorientovaný a sotva mohl jít, ale vstal a odešel pryč.“ Lže jen napůl. Ano, James byl stále naživu, když Parker odešel. Ale taky nám volal, aby se ujistil, že se James dostane domů a bude držet hubu, což neskončilo tak, jak mělo.

„Myslíš si, že můžeš prostě znásilnit Warrenovu holku? Obtěžovat ji? Zdrogovat ji?“

Cam praští Jamese do břicha a on se předkloní. Ze rtů mu unikne nesrozumitelná odpověď, ale ani jeden z nás se o ni nestará.

Camův táta se těší na důvod, dostat tohohle sráče za mříže, už věčnost. Dnes má šťastný den, hádám. Sleduji, jak vrávorá na nohou, jako mrakodrap, připravený se svalit.

„Je čas, aby ti někdo dal lekci,“ zavrčím a protáhnu si ruku, otevírám a zavírám ji, než ji zformuji do pěsti. Pokračuje v klopýtání pryč od nás, ale my už cítíme jeho krev, a jako lvi, kteří zahnali zraněné zvíře do kouta, se nezastavíme, dokud nedostaneme svůj díl.

Stáhnu ruku dozadu a naposledy praštím toho bastarda do obličeje. Nejistě se zhoupne a jako by se čas zastavil, ho sleduji padat dozadu. Očima přejdu k velké, kovové popelnici, kam míří jeho hlava, a než se můžu pohnout, abych ho zastavil, spánek jeho hlavy křupne o její hranu.

Okamžitě vím, že není cesta zpět. Celé jeho tělo dopadne na zem, život opouští jeho tělo. Podívám se na Cama, který prostě zírá na Jamesovo tělo. Hluboko uvnitř vím, že bych měl něco cítit, ale ne. Necítím vůči němu nic, žádné výčitky, žádný vztek, dokonce ani strach.

„Jsi si jistý?“ zašeptá Harper, takže to může slyšet jen náš stůl. Její tichý hlas mě vytáhne ze vzpomínky na tu noc.

Parker se nakloní přes stůl. „Ano, jsem si jistý.“

„No, promiň, že jsem došla k nějakým závěrům,“ protočí na něj oči.

„Jsem kretén, zlatíčko, ale nejsem vrah,“ zašeptá Warren Harper do ucha. „Navíc, byl jsem celou noc s tebou, a věnoval se tvým rukám a kolenům.“

„Co se mu teda stalo?“ zeptá se Harper znova.

Proč to nemůže prostě nechat být?

„Možná ho sežrali vlci,“ navrhnu, ve snaze zlehčit situaci.

„Těžko,“ odpoví Warren a protře si bradu.

„Můžu zkontrolovat nějaké video záznamy a podívat se, co se stalo potom, co odešel? Ale jsem si jistý, že policie už je viděla a pokud nic nenašli oni, pochybuji, že my ano.“ Navrhne Parker.

Nenajdou žádné video záznamy. Cameronův otec se ujistil, aby byly zničené. Výhoda být šéfem policie.

„Jo, udělej to. Cítila bych se lépe, kdybych to věděla,“ řekne Harper a já nad ní málem zavrtím hlavou. Hloupá holka. Neměla by se starat o Jamese, ne potom, co jí udělal.

„Co chceš říct je, že se raději chceš ujistit, že ti nelžu?“ odsekne Warren.

„Tak jsem to nemyslela,“ začne se Harper bránit. Rozhodnu se vyjádřit svůj názor.

„Proč se vůbec staráš, Harper? Slyšel jsem, co ti udělal. Warren nám to řekl. Pokud by si někdo měl přát, aby zmizel, měla bys to být ty.“ Pípnu a řeknu nahlas to, co si sám myslím.

„Jen si dělám obavy. Myslela jsem, jestli jste mu něco neudělali vy, ale když teď vím, že ne, přemýšlím, co jiného se mu mohlo stát. Vím, že co udělal, bylo hrozné, ale to neznamená, že musíme být stejně bezohlední, jako on.“

V tom se mýlí. Musíme být bezohlednější než skuteční ďáblové, protože oni taky nehrají podle pravidel, a někdo je musí držet v lati.

„Pokud je něco k objevení, policie to najde. Není nutné si dělat obavy.“ Parker pokrčí rameny a ukončí konverzaci. 

Warren, Parker a jejich holky sedí a mluví s námi ještě chvíli, než všichni odejdou. Cam a já, samozřejmě, zůstaneme, dokud nejsme posledními lidmi v kavárně.

„Jsem unavený čekáním, jdeme tam dozadu,“ dloubne mě Cam do boku a já nemůžu víc souhlasit. Trpělivost není mou nejsilnější vlastností, a hladovím po Stelle celý den. Společně se zvedneme a zamíříme ke dveřím za pokladnou.

Jakmile vejdeme do kuchyně, můžeme slyšet hlasy, rozléhající se tím velkým prostorem.

„Ale já tuhle práci potřebuji,“ prosí Stella hlasem, plným zoufalství. Okamžitě se mi začne vařit krev. Jediní lidé, které by měla prosit, jsme Cam a já.

„Možná jsi potom měla být ve své práci lepší. Denně něco poděláš a už jsi několikrát přišla pozdě.“ Vyčítavý hlas mi vleze do uší. Je to ten samý sráč, co na ni ječel už minule. Její šéf. Zatnu ruce do pěstí, jak jdu dál do kuchyně, s Cameronem v závěsu.

„Prosím, přišla jsem pozdě jen dvakrát, a nadělala jsem to ten samý den, a omlouvám se, že dělám chyby a nechala jsem pytel s odpadky před popelnicí. Slibuji, že se to už znovu nestane.“

Vyjdeme zpoza rohu a spatříme Stellu, která je ve vzdáleném pravém rohu místnosti. Chlap, se kterým mluví, se tyčí nad ní a stojí mě to všechno ovládání, abych zkurveně nešel rovnou tam a neodstrčil ho pryč.

Jelikož si nás ani jeden z nich nevšiml, rozhodnu se proti tomu.

„To mi nepomůže. Nemůžu tě tu nechat, tedy pokud…“ odmlčí se. Radši ať ten sráč neřekne to, co si myslím, že řekne. Pokud ano… pohlédnu na Cama, který se dívá na tu scénu, jako by se chystal někoho zabít.

„Pokud co? Řekněte mi, co můžu udělat. Prosím, potřebuji tuhle práci,“ prosí Stella a ve mně pulsuje vztek. Je jen jedna věc, o kterou by měla prosit, a ten scénář zahrnuje Camerona, mě a jí, roztaženou, nahou na mé posteli.

„Jsi hezká holka, víš?“ Chlap udělá další krok, aby zmenšil vzdálenost mezi nimi. Stella, jelikož je chytrá holka, udělá ve stejnou chvíli krok dozadu. On buď nepochopil náznak, nebo je mu to fuk. „Měla by ses dostat na kolena a vykouřit mě. To by mě možná přesvědčilo, abych tě nechal zůstat.“

Cam zkusí udělat krok dopředu, ale já se natáhnu a chytnu ho za rameno, čímž ho zastavím, než může udělat další krok. Zavrtím na něj hlavou a stisknu pevně rty k sobě. Chci znát její odpověď. Chci vědět, jestli to udělá, nebo ne. To určí náš další postup. Ze stínů sledujeme, jak ten sráč zvedne ruku a dotkne se límce její halenky.

Zatnu čelist tak pevně, že cítím, jak mi skřípou zuby, když ji začne stahovat dolů a odhalí tak trochu z jejího ramene. Spolknu vztek, který hrozí, že ve mně vybouchne. Řekni ne… Chci, aby mu řekla ne, protože pokud ne. Pokud to neudělá, něco zlého se stane, a nejen jemu, ale i jí.

Na chvíli, tam Stella jen stojí zmrzlá, jako laň chycená ve světlech auta. Jsem vteřinu od vyběhnutí k nim a vyšukáním odpovědi z ní. On se nemá co dotýkat toho, co je naše. Než se mohu pohnout, Stella se probere a plácne ho přes ruku, a pak mu strčí do hrudi.

„Nekouřila bych vám ptáka, ani kdybyste mi nabídl milion dolarů. Jste nechutné prase.“ Sotva ta poslední slova opustí její ústa, vrhne se na ni. Jednu ruku obtočí kolem jejího krku, zatímco druhou vezme hrst látky její halenky a roztrhne ji.

Nevím, kdo se pohne první, jestli Cameron, nebo já, protože mám rudo před očima. Jednu vteřinu stojíme ve dveřích a v příští, jsem na druhém konci místnosti.

Mám naprosto prázdnou mysl… ten čurák, právě udělal největší chybu svého života, a draze za to zaplatí. Nevyjebáváš s tím, co je moje.