Reckless - 9. kapitola

 Překlad: Peťa

ETHAN

 

Dům se zdá s Tori jiný. Možná proto, že nic není skutečně ustálené. Po nějakém začátku a pokoření se na mé straně onehdy večer u večeře, Tori souhlasila, že mi pomůže na následující dva týdny. Dost dlouho na to, aby viděla, jestli dokáže sehnat někoho do podnájmu bytu a abych prozkoumal, jestli agentura dokáže líp zvládnout mou situaci.

Zdálo se to rozumné kontaktovat agenturu pro případ, že bychom se s Tori nakonec opět neshodli. Fakt, že se to nestalo u večeře, byl příjemným překvapením, a pokud mě to něco naučilo, tak to, že chci, abychom spolu prozatím vycházeli. Chci, aby věděla, že se k ní budu chovat dobře. Že nejsem opravdu kretén.

Pokud jde o mou samovolnou přitažlivost k ní? Usuzuju, že to přejde. Dlouhou dobu jsem nebyl kolem pěkné ženy. Život na ranči společenský život neusnadňuje. Mallory Mathers nebo podobné nepočítám, protože dát se dohromady s jednou z kamarádek mojí ženy se zdá asi tak chytré jako vrazit mokrý prst do zásuvky.

Jsou to věky, co jsem s někým byl. Od Allison a ta intimita skončila během jejího těhotenství, když čekala Codyho. Jeho letošní druhé narozeniny později v létě jsou připomínkou toho, že mě odstřihla už před dlouhou dobou. Dva roky jsou zatraceně dlouhá doba na to být bez sexu. Je mi osmadvacet, ne osmdesát.

Možná má brácha  pravdu a potřebuju víc chodit ven. Začít randit nebo tak něco, abych otupil ostří. Zvlášť protože Tori dala naprosto jasně najevo, že nejsem typ chlapa, kterého by si vybrala. Že nikdy nebudeme mít sex.

Uchechtnu se, myslím na oheň v jejích očích, když mě to malé tornádo opět sjelo. Na všechnu tu vášeň, která jí vyzařovala z pórů.

Ale nemá se čeho bát. Nikdy bych ženu nevyužil.

Pokud jde o to, že není můj typ, no, to je z větší části pravda.

Vždy jsem si vybíral zdvořilý a uhlazený typ žen. A s trošku vysokými náklady na údržbu. Nejsem si jistý proč, protože Allison byla v posledních několika letech všechno až na zdvořilou.

Tori v sobě má divokost, úroveň upřímnosti, na kterou nejsem zvyklý. Minimálně ne od úplného cizince.

Myslím, že se mi to líbí.

Jen se mi to nemůže líbit příliš.

Po takové době, kdy jsem byl mimo randící hru, je divné přemýšlet nad tím, že bych se do toho zase ponořil. A ještě divnější je zvažovat randění, když můj rozvod ještě není ukončený, ale od společných přátel vím, že Allison už s jinými muži venku byla. Ta myšlenka způsobuje, že se moje hruď zdá těžká příliš mnoha emocemi, než abych je pojmenoval.

Tiché klepání na dveře kanceláře mě přinutí vzhlédnout.

„Jsem sbalená a připravená jet, synu.“

Pohled na mámu oblečenou na letiště mnou vystřelí blesk strachu.

Začne povídat, jako by to nebyla velká věc, že jede do jiného státu. „Řekla jsem Tori, kde najde Codyho skrýše. Jak přimět děti, aby si vyčistily zuby. Kde jsou pohotovostní čísla. Jejich denní program. Všechno bude v pořádku.“

Nikdy jsem nebyl mámin chlapeček, když jsem vyrůstal. To byl Logan. Ale přiznám se, že jsem trochu rozpolcený, když ji vidím odjíždět. Pravděpodobně proto, že poté, co táta umřel, jsme na sebe byli silně odkázaní.

Zamíříme do obýváku, kde je Tori na podlaze, oblečená jako princezna a chválí dceřino upravovací úsilí. Cody visí Tori na krku a Mila rozebírá, která cetka bude na její nové chůvě vypadat nejlépe.

„Obejměte babičku na rozloučenou.“ Pokynu dětem, aby vstaly.

Mila vrhne jeden pohled na mámu, vidí kufr za ní a okamžitě začne řvát. Zatímco spěchá do náruče babičky, pláče tak usilovně, že začne škytat.

Máma jí vrká do ucha. „Miláčku, klid. Jedu jen na měsíc nebo dva. Brzy se vrátím.“

„Ale co-co-co když se nevrátíš? Co-co-co když zůstaneš pryč jako máma? Co když už nás nebudeš chtít?“

Zavřu oči, slova mojí dcery mi vypalují značku do srdce.

Bude to někdy snazší?

„Zlatíčko, vždycky, vždycky tě budu chtít a i tvého brášku a vaše máma vás chce taky.“ Její hlas je prosycený emocemi. „Jen si prochází těžkými časy, to je vše.“ Zatímco dcerce uhlazuje vlásky, máma zašeptá: „Jsem jen telefonát odsud. Zavolej mi kdykoli, v noci nebo ve dne.“ Odtáhne se z objetí mojí dcery a drží ji za ramena. „Hej, podívej se na mě.“ Milina slzami zasažená tvář mě řízne až do samotného jádra. „Potřebuju, abys byla velká holka a postarala se o tátu a brášku. Dva muži v domě sami potřebují dobrou ženu, aby na ně dávala pozor.“

Mila přikývne a utře si sopel. „Umím na snídani připravit sušenky, takže nebude mít hlad.“

„Hodná holka. A pamatuješ si, jakou má rád kávu, že? Dva cukry a dobrá porce mléka. Nepoužívej to půl na půl, i když to má rád, protože by si měl sledovat ty trans tuky teď, když je mladý.“

Když slyším ty dvě nejdůležitější ženy v mém životě, jak si o mě dělají starosti, bolí mě hruď.

Přemýšlím, jak dostanu Milu z mámina náručí, když k nim přistoupí Tori a zašeptá Mile do ucha. Nejsem si jistý, co říká, ale Mila se začne smát a Tori ji zvedne a zhoupne ji, takže je na zádech a visí jí na krku.

„Skvělý výlet, Beverly,“ řekne vesele Tori, jako by celá moje rodina nebyla na pokraji apokalypsy. „S Milou pro vás budeme mít velké překvapení, až se vrátíte, že Milo?“

Dcera si otře oči a přikývne a usměje se na mámu. „Velké velké velké překvapení!“

Stojím tam, trochu ohromený, že ta srážka vlaku se obrátila, dokud Tori pusou nenaznačí: „V pohodě. Jděte.“ Otočí se, aby s Milou byly tváří obrácené jiným směrem.

Jak vedu mámu ven, pozastavím se u dveří a podívám se na svoje děti, které si hrají s Tori, jako by se nic nestalo.

Na mysl mi přijde jen jediná myšlenka – díky Bohu, že je tady.

 

Je tma, když se dostanu zpátky, mnohem později, než jsem si myslel, že se vrátím. Doprava v Austinu byla na nic jako vždycky a mámin let byl odložen. Tehdy jsem si uvědomil, že nemám Toriino číslo na mobil a že ona nemá to moje. Myslel jsem na to, že jsem ten nejhorší rodič vůbec, když jsem si vzpomněl, že máma ukázala Tori pohotovostní čísla.

Když vkráčím do domu, brácha je rozvalený na gauči a přepíná mezi baseballovými kanály.

„Díky, že ses zastavil.“

Když jsem si uvědomil, že nemůžu zavolat Tori na mobil a nezvedala telefon v kanceláři – proč by to dělala? – zavolal jsem Loganovi a požádal ho, aby zkontroloval děti a dal Tori vědět, že budu mít zpoždění.

„Žádný problém. Není to tak, jako bych měl plány.“ Obočí se mu významně zvedne.

„V pondělí večer?“

„Jo, s tou servírkou žhavou jako ďas, kterou jsem potkal minulý týden. Díky za kazišukání, mimochodem.“

Protočím oči. Bože chraň, aby si brácha pravidelně nezapíchal.

Mávne mým směrem ovladačem, aniž by odtrhl oči od telky. „Potřebuješ, aby ti Joey tento víkend pohlídala? Říká, abys jí zavolal nebo napsal, pokud jo.“

„Jo, možná budu potřebovat pár rukou navíc.“ Řekl jsem Tori, že může mít víkendy volno a nechci ten slib porušit.

Joey je nejlepší kamarádka mého bráchy. Je o pár let mladší než Logan a jednou nebo dvakrát mámě s dětmi pomáhala, ale to děvče má doma plné ruce. I když jsem přemýšlel, že ji požádám o hlídání na plný úvazek, vím, že by nikdy nemohla.

„Kde jsou všichni?“ Dům je tichý. Příliš tichý.

„Spí, hádám.“

„Tori uložila Milu a Codyho do postele?“

„Joooooop.“ Dál přepíná kanály. „Nemusíš mi děkovat, brácho. Ani se nezmiňuj, že jsem ti našel Disney princeznu, aby ti dělala chůvu. Nepotřebuju poplácání po zádech nebo tak.“

Protočím oči a skopnu boty, aby nevzbudily děti.

Kdyby Tori byla princezna, rozhodně by byla Ariel, mořská víla. Jen s hustými hnědými vlasy a zadkem kulatějším a hodným kousnutí.

Zadní část chodby je tmavá a po špičkách vejdu do Codyho pokoje. Je dost jasné, že je uhnízděný v posteli a vyřízený pro svět.

Když se skloním, abych mu dal pusu, uvědomím si, že ho Tori musela vykoupat, protože voní jako čistý malý chlapeček místo smraďocha, kterého jsem jí podal dnes odpoledne. Zkontroluju koupelnu dětí, jsem si jistý, že musí vypadat, jako by se tam prohnal hurikán, protože moje děťátka jsou ve vaně čerti, ale všechno je uklizené a čisté.

Jsem napůl připravený poděkovat za naši novou chůvu svým šťastným hvězdám, když se dostanu do pokoje Mily a najdu její postel prázdnou.

Ve vnitřnostech se mi tvoří panika, jak letím chodbou do Toriina pokoje. Dveře jsou otevřené a lampička vedle postele je rozsvícená a tam, uprostřed postele, jsou Tori a Mila, schoulené na dece, zní, jako by spaly, s výtiskem Pohádky pro Francis vedle sebe.

Vidět mou dceru v bezpečí a vydávat zvuky mě nutí cítit se jako blázen, že jsem vyšiloval.  

Natáhnu se dolů, abych sebral Milu a jemně posunu Toriinu paži a víčka se jí s třepotáním otevřou.

„Ahoj,“ zašeptá.

Zvednu jeden prst, abych jí řekl, ať vydrží, zatímco zvedám dceru. Mila je v mé náruči jako pytel brambor. Po tom, co ji strčím do její vlastní postele, zastavím se znovu u dveří Tori.

Oči se mi rozšíří, když si uvědomím, jak intimní to je. Tori na posteli v mrňavém černém tílku a šortkách na spaní. Nádherné vlasy jí spadají přes ramena. Tichý dům a tlumené osvětlení.

Udělám krok zpátky a odvrátím pohled, abych jí poskytl nějaké soukromí.

„Vyčerpali tě?“ zeptám se, přičemž si uvědomím, že musí být tak unavená jako děti. „Promiň, že jsem tě vzbudil. Nemyslel jsem si, že bys chtěla, aby tě Mila uprostřed noci kopala do obličeje. Spí jako hvězdice.“

„Bez obav,“ řekne, když zívne. „Snažila jsem se následovat pokyny tvojí mámy na tom seznamu. Nakrmit je a vykoupat a dostat do postele včas, ale musím přiznat, že na večeři jedli pizzu s žádnou zeleninou v dohledu.“

Uchechtnu se a stáhnu si baseballovou čepku, abych si odstrčil vlasy dozadu. Otočím kšilt a natáhnu si čepku zpátky. „Pokud je to nejhorší zločin, myslím, že sis vedla stejně dobře, jako já.“ Je to pravda. Vzhledem k tomu jak rozhozená byla Mila dnes odpoledne, fakt, že zbytek dne proběhl hladce, je nic míň než zázrak. „Díky, že ses postarala o večeři a jejich večerní rutinu. Obvykle to zvládám dělat já, takže budeš mít večery volné.“

Když se v myšlenkách vrátím k dnešní dřívější krizi a jak jsem ji nemohl zastihnout, plácnu do zárubně. „Než zapomenu, potřebuju tvoje číslo na mobil.“

Rty se jí vytáhnout v jednom koutku nahoru, když se protáhne jako kočka. „Žádný sextování, vzpomínáš?“

Oči mi vystřelí k těm jejím. Nejdřív nedokážu říct, jestli vtipkuje nebo jestli si opravdu myslí, že jsem čurák, který posílá, no, obrázky svého čuráka. Nebo nemravné zprávy. Nemůžu říct, že bych někdy něco z toho s holkou dělal, dokonce ani na vysoké. Byla by Allison na takové věci? Sakra, nikdy jsem nepomyslel na to, že bych tyto vody otestoval.

Zasměje se. „Jen si z tebe dělám legraci. Ale měl bys vidět výraz na svém obličeji.“

Vyhlásí svoje číslice a já si naťukám její číslo do mobilu, přitom vrtím celou dobu hlavou.

Když jsem hotový, zasunu si telefon do zadní kapsy. „Víš, jsi tak trochu otrava, když si nehraješ na Mary Poppins.“

Jakmile jsou ta slova venku z mé pusy, obávám se, že jsem se jí dotkl, ale ten úsměv, který mi věnuje je zářivý a široký a víc než trochu nezbedný. „Nemysli si, že to nevím.“

Znovu zavrtím hlavou a začnu zavírat dveře. „Dobrou, tasmánský čerte.“

Zahihňá se. „Dobrou, Wolverine.“