MTTG - 28. kapitola

 Překlad, kor.: Tým

Jared

Jared zarezervoval nejranější let přes Atlantik, který našel, a dal jim dostatek času na to, aby se pomocí vlastních křídel dostali na letiště.

Nerad opouštěl své rodiče tak brzy poté, co je našel – ale jeho rodiče neutečou. Porozuměli.

Nakonec to byla Chiara, kdo je spojil. A teď, doufejme, by jí to mohl vynahradit tím, že ji znovu spojí s jejím otcem.

„Všechno připraveno?“ zeptal se.

Chiara přikývla a nesla malou tašku. Sbalila si jen jedno převlečení.

Ve Francii si případně budou moct koupit nové oblečení. Právě teď se oba chtěli dostat co nejrychleji do pohybu. Když byl Zane poražen, určitě bude drakům ohně a Temnotě, které je poskvrnila, chvíli trvat, než nasbírají sílu, než se vrátí na povrch.

Přesto, i tak. Jaredovi se myšlenka na jejího otce úplně samotného líbila asi tak málo jako Chiaře.

„Najdeme ho,“ řekl jí a nenáviděl starosti v jejích očích. „Slibuji.“

Oči se jí rozzářily a ramena se jí trochu uvolnila, když se k němu naklonila.

„Jsem připravena,“ řekla.

Přikývl a udělal krok vpřed, připravoval se na proměnu.

A pak to ucítil.

Právě se objevilo něco velmi, velmi silného na okrajích toho, co Griffinovy ​​nové síly vycítily.

Ať už to byl kdokoli, byl blízko Mountain View – a rychle se blížil.

Ve své mysli viděl plameny a cítil prskající oheň. Ale nebyl to Braeden, drak ohně. Znal Braedena a jeho družku Alyx. Jeho griffin by nebyl naplněn takovým instinktivním poplachem.

Což znamenalo, že to muselo být…

„Do prdele,“ řekl a spěšně vstoupil před Chiaru. „Drak ohně.“

Zalapala po dechu a popadla ho za rameno. „Kde?“

Nyní slyšel dračí řev. O chvíli později viděl draka – ale byl to drak, kterého znal.

Gregory očividně cítil, jak se blíží stejný mocný vetřelec. Drak bouře se proměnil a teď se vznášel ve vzduchu nad malým městem měničů, připraven čelit jakékoli hrozbě.

A pak mohli vidět svého nepřítele.

Nejprve to vypadalo, že se blíží ohnivá koule.

Přicházelo to z východu, zářivý záblesk červené, oranžové a žluté, který se táhl oblohou s hořícími barvami západu slunce.

Ale bylo to mnohem nebezpečnější. Z draka vyzařovala síla, která Jaredovi způsobila brnění zubů.

Chtěl se proměnit, vyzvat vetřelce – ale také nechtěl nechat Chiaru na zemi samotnou.

„Počkej,“ řekla vteřinku později, jako by cítila, jak je rozpolcený. „To není – to není drak!“

„Co jiného by to bylo?“ dožadoval se. Ale pak, když zíral na blížící se zářivé barvy, viděl, že má Chiara pravdu.

Vetřelec byl dostatečně blízko, aby rozeznal detaily – a cizinec nevypadal jako žádný drak, jakého kdy Jared viděl.

Ve skutečnosti mu ten podivný měnič připomínal páva… velkého páva hořícího ohně.

Najednou si vzpomněl na příběh Braedena a Alyx o podivném měniči, který jim pomohl, když byli uvězněni v doupěti draků ohně – jen aby je později zradil.

Říkali jí Firebird (pták ohnivák). A přesně tak tento měnič vypadal.

Dlouhé červeno – oranžové peří hořelo na jasně modré obloze a táhlo se v zářivých plamenech. Jared nikdy předtím nic takového neviděl. Ať už byla Firebird kdokoli, byla mocná.

Přišla se pokusit najít nové spojence, když uštědřili další ránu drakům ohně?

A potom si Jared uvědomil, že Firebird nepřilétala sama. Něco nesla. Něco, co vypadalo velmi podobně jako člověk…

Náhle Chiara zalapala po dechu a ztuhla. Její prsty se zabodly do Jaredovy paže, když se podívala na oblohu.

Firebird se právě dovedně vyhnula draku bouře, který ji ostražitě sledoval, aniž by zaútočil.

„To je můj otec!“ vykřikla Chiara chvíli předtím, než Firebird odhodila břemeno přímo před jejich nohy.

Vrhla se k muži, když zasténal a ztěžka se snažil zvednout zpět na nohy.

Jared mezitím z Firebird nespouštěl oči.

Na okamžik zamkli své pohledy. Potom se měnič s třesoucím výkřikem vznesl na oblohu – ale jedno z jejích peří pomalu padalo k zemi, zářivé a tak úchvatné, že Jared od něj stěží odtrhl oči.

Když dopadlo na zem, jeho ohnivý záblesk se trochu ztlumil. I přesto byl k němu Jared neodolatelně přitahován. Bylo to jako být zhypnotizovaný; nemohl odvrátit pozornost od pulzování červené, oranžové a žluté, jako peří ze živého plamene…

Když se natáhl, aby se ho dotkl, nespálilo mu ruku.

Na okamžik si představil náruč ohnivého peří, proměněného v plášť pro svou družku. Jak krásně by Chiara vypadala – skutečná Lady of the Light (paní světla), na sobě zářící amulet a zářivé peří, které by nikdy nezhaslo, nikdy neztratilo oheň…

Zatnul zuby a setřásl náhlé vidění. Třesoucíma se rukama si stáhl košili a zabalil do ní pírko.

O chvíli později zjistil, že se konečně uvolnil.

Jak podivná zkušenost to byla. Měl pravdu, když si myslel, že Firebird je silná. Není divu, že se snažila vyhnout společnosti, pokud to byl účinek, jaký mělo její peří. Byla jimi lovena?

Přesto by se mohl chtít chiméra na pírko podívat. Ať už byla kdokoli, byla mocná – a stále nevěděli, zda je spojencem nebo nepřítelem.

„Táto!“ Chiara zalapala po dechu a pevně sevřela ruce kolem muže, který stále vypadal omámeně, když na ni zíral. „Táto! Co tu děláš? Právě jsme se chystali jít tě najít!“

„Chiaro?“ V jeho hlase bylo slyšet úctu. Jeho ruka se zachvěla, když se natáhl, aby se dotkl jejích vlasů barvy mořské panny.

O zlomek vteřiny jí objímal.

Držel ji tak pevně, jako by ji už nikdy nechtěl pustit. Jared, který své rodiče objal teprve před několika dny, přesně věděl, jak se cítí.

„Co se stalo?“ zeptala se Chiara, když se konečně stáhla, smála se a plakala zároveň.

„Nevím.“ Její otec vypadal zmateně. Ruka se mu mírně zachvěla, když si ji zvedl k hlavě.

„Já… snažil jsem se sledovat tvou stopu. Dostal jsem se do malého městečka ve Francii – říkali, že máš v plánu vyrazit do hor. Takže jsem se připravil tě následovat. A pak – pak tam byla podivná temnota, která se po mně plazila. Nikdy předtím jsem nic takového neviděl. Myslel jsem, že zemřu. A pak mě něco chytlo. Jako pták vyrobený z ohně. Pamatuji si, jak jsem letěl… strašná noční můra, jen to všechno vypadalo tak skutečné! A teď jsi tady!“

„Ach, tati.“ Chiara ho znovu objala a vtiskla mu polibek na tvář. „Je mi líto, že jsem tě do toho všeho zatáhla.“

„Vše je v pořádku. Omlouvám se, že jsme spolu přestali mluvit. Nikdy jsem ti nechtěl ublížit; prostě jsem už nevěděl, co dělat, abych tě udržel…“

„To je v pořádku.“ Chiara se přes slzy usmála a nakonec ho pustila, aby ustoupila. „Nevím, jak ti to říct, tati… ale byla to všechno pravda. No, ne o mimozemšťanech a upírech, ale…“

Odmlčela se, očividně nejistá, jak to vysvětlit.

Jared vykročil vpřed a jemně ji šťouchl do paže. „Můžu?“ řekl a pak kývl směrem k nebi. „Co vidíš?“

Chiařin otec zamžoural směrem, kterým ukázal, a zamračil se. „Modrá obloha… hory? Ten mrak vypadá trochu jako drak…“

Chiařina tvář povadla.  „Zapomněla jsem! Nevidí mytologické měniče…“

„Nemůže… pokud nechceme, aby nás viděl.“ Jared se tiše zasmál. „Předem se omlouvám, nemyslel jsem si, že by takhle proběhlo naše první setkání. Ale tvoje dcera není blázen. Má pravdu – přinejmenším o vlkodlacích. A měničů je více. Měničů jako já.“

S pohledem jejího otce stále na sobě udělal pár kroků vzad.

A pak se proměnil. Síla světla jím proudila a on roztáhl křídla a předváděl se otci Chiary, který najednou velmi zbledl.

„To je Jared, tati,“ řekla Chiara. „Je to můj druh. A je to měnič.“

„Svatá dobroto,“ zamumlal její otec a zavrtěl hlavou. „Buď mě někdo v těch horách našel a zdrogoval, nebo jsem se úplně zbláznil.“

„Nejsi blázen,“ řekla Chiara něžně. „Je toho hodně, co je třeba vzít na vědomí. Ale teď máme všechen čas světa, abychom to vysvětlili.“

Jared se proměnil zpět a její otec znova vytřeštil oči.

„Jak to děláš?“ zeptal se a přejel si rukou přes oči. „Z toho všeho mě bolí hlava.“

Jared natáhl ruku a sevřel mu rameno. „Co kdybychom tě dostali dovnitř a nechali tě sednout? Pokud tě přinesla až z Francie, musíš být hladový.“

Její otec se na něj opatrně usmál. „Mohl bych si dát nějaké to sousto,“ připustil. “A pak… pak to můžeš vysvětlit znovu. Od začátku. A možná to tentokrát všechno začne dávat smysl.“

„Máme tolik času, kolik jen budeme potřebovat, tati,“ řekla Chiara. „Slibuji. A už nikdy neodejdu. Všechno bude v pořádku, uvidíš.“

Jako na povel se přiblížil Gregory a přistál, jeho pohled se stočil od Chiařina otce k zabalenému pírku v Jaredově ruce.

Jakmile se vrátil do své lidské podoby, její otec sebou škubl. „Odkud jsi k čertu přišel?“ dožadoval se. „Co je tohle za místo?“

„Jsem Gregory Drago, drak bouře.“ Gregory se uklonil. „Vítej u mě doma. Vítej v Mountain View.“

„Drak, hm?“ Její otec nevypadal vůbec přesvědčeně, ale Gregory tím nevypadal nijak dotčeně.

Místo toho Gregory natáhl ruku a potřásl si s jeho. „Teď mě možná uvidíš, když se proměním,“ řekl vážně. „Vítej v rodině.“

„Draci, griffini a vlkodlaci,“ zamumlal její otec a zmateně se rozhlížel kolem. „Nejsem si jistý, jestli jsem na to stvořen…“

„Dej tomu čas,“ řekla Chiara a objala ho. “Dáme ti kávu, tati. Udělám palačinky, tak jako dřív. Pamatuješ si to?“

Jeho oči změkly. „Pamatuji,“ zamumlal. „Nejlepší palačinky, jaké jsem kdy měl.“

Když se otočili k domu, Gregory najednou ztuhl. Na okamžik se v jeho očích objevila taková panika, že se Jared spěšně posunul vpřed a energie ho pálila po pokožce, když se chystal proměnit, aby bránil svou družku a jejího otce.

Potom Gregory zalapal po dechu a jeho oči se rozšířily. „To je Naomi!“

„Je všechno v pořádku?“ zeptal se Jared. „Vyděsila ji Firebird?“

„Ne, to není ono.“ Gregory na okamžik stál nehybně a oči měl na svém sídle, které bylo na druhé straně údolí. Jeho oči byly omámené. „Je to – je to dítě!“

„Je s Naomi vše v pořádku?“ zeptala se ustaraně Chiara. „Co se stalo?“

„Je to – blíží se to! Dítě přichází!“ Gregoryho ústa se zavřela. Všude kolem nich se zrychlil vítr, listy a okvětní lístky vířily vzduchem, když se Gregoryho živel uvolnil.

Aniž by řekl cokoliv dalšího, o vteřinku později se Gregory proměnil a silné, stříbřité tělo jeho draka spěšně letělo zpět k jeho družce.

„Do prdele,“ zamumlal Chiařin otec a zíral s otevřenými ústy na draka bouře. „Je to skutečné. Je to opravdu skutečné!“

„Všechno je to skutečné,“ řekla Chiara a pohlédla k domu, kde Naomi čekala na svého druha.

Jared se přesunul na její stranu, a když kolem ní objal paži, opřela si hlavu o rameno.

Brzy bude v Mountain View další drak.

A možná že příští rok by se k němu mohl přidat malý griffin…