ETS - 8. kapitola

 Překlad: Lucianna

Kapitola 8 – Danicka

„Do prdele!“ vyjekla Sadie, když mě chytla za paži a málem mě stáhla dolů na chodník.

Podívala jsem se k jejím nohám. „Co to sakra děláš?“

Skákala na jedné noze, stále svírajíc moje rameno pro stabilitu. „Moje zatracené nohy, stále vyklouzávají z mých hloupých bot. Podpatky nejsou pro opilé lidi,“ mumlala nesrozumitelně, zatímco se sama sobě hystericky smála.

Protočila jsem oči a byla prostě vděčná, že jsme byly na cestě zpátky k autu. „No tak, bláznivko. Dostaneme tě domů a do postele.“

„Já nepůjdu do postele.“ Zavrtěla hlavou a zamávala na mě řasami. „Osedlám si Coreyho a udělám ze Skyler velkou sestru.“

„Och, páni, možná si to budeš chtít rozmyslet, až budeš střízlivá.“ Zasmála jsem se, zahákla svou paži do její, aby nezakopla o své nohy… znovu.

„Oooch, podívej se na ten pěkný nápis.“ Sadie přimhouřila oči, když jsme se dostali blíž k tabulovému stojanu. „Och můj Bože.“ Hodila hlavou dozadu a rozesmála se mnohem víc, než vyžadoval ten chabý, vtipný, předpovědní nápis. „Musíme se tady zastavit, tohle je strašně legrační.“

„Musíme?“ zakňourala jsem a prosila ji očima. „Tohle místo vlastní pár sportovců, a je to jako oslavovat špatný tým. Nemůžu, bez výčitek svědomí, projít těmito dveřmi.“

„Fajn.“ Vytáhla dramaticky paži pryč, a zamávala ve vzduchu. „Pak můžeš zůstat tady venku, s ostatními co kazí zábavu, ale já jdu zkontrolovat tohle místo. Bav se, Debbie Downer.“ Hodila si své blond vlasy přes rameno a zvedla nos do vzduchu, když si vykračovala kolem mě ke dveřím, ale místo aby vypadala cool, zakopla na prvním schodu. Než jsem mohla udělat pohyb směrem k ní, vzchopila se a opřela se o cihlovou zeď, hihňajíc se, jak ukazovala na zem. „Páni! Pokud se rozhodneš jít dovnitř, dávej bacha na první schod. Je to prohnaný malý bastard.“

Hlasitý řev, smích a hovor, naplnil tichou ulici, když otevřela dveře. Naklonila jsem se jen trochu doprava a zaostřila na ceduli parkovacích garáží, u dalšího bloku.

Sakra. Tak blízko.

Ztěžka jsem si povzdechla a následovala ji do baru.

„Sadie!“ zavolala jsem a prodírala si cestu obrovským mořem lidí.

Skvělé. Dva kroky od dveří a už jsem ji ztratila.

„Sadie!“ zaječela jsem hlasitěji.

„Dani!“ Následovala jsem zvuk svého jména k Sadie, která na mě mávala od vysokého, hospodského stolu v zadním rohu. Viděla jsem jen vršek její hlavy a divoce mávající ruku. „Sem!“

Jemně jsem tlačila a odhazovala si cestu k ní, kde velice děkovala třem chlapům, kteří se právě zvedali. Zastavili se a zírali na mě, jak jsem si razila cestu kolem stolu. Slušně jsem jim pokývla, když jsem je míjela.

„Možná bychom přece jen měli zůstat a pobýt s těmito dvěma dámami,“ zaječel nahlas opilý chlap číslo jedna, a naklonil se blíž k chlapovi číslo dvě.

„Zrovna jsem přemýšlel o tom samém,“ zavtipkoval opilý chlap číslo tři. „Tyhle dvě sexy kočky, právě udělaly tenhle večer mnohem zajímavějším.“ Položil telefon zpátky na stůl a ušklíbnul se na mě.

S prázdným výrazem jsem koukala, jak zahýbal obočím nahoru a dolů. Sklouzla jsem pohledem k jeho. „No, jedna z těch sexy koček je vdaná a ta druhá by radši seškrábla žvýkačku zpod stolu, než se večer zdržela s vámi.“

„Oooch,“ zavýskl opilý chlap číslo jedna a opilý chlap číslo dvě, na neúctu k jejich nafoukanému parťákovi. Opilý chlap číslo tři otevřel pusu, aby odpověděl a já zvedla prst blízko k jeho rtům.

„Nedělej to. Prostě odejdi, s tím zbytkem důstojnosti, co ti ještě zbývá. Věř mi.“

Sadie se začala divoce hihňat vedle mě, s občasným škytnutím.

„Jdeme.“ Opilec číslo dvě, zatahal opilce číslo tři za rukáv. „Ta za to nestojí.“

Opilec číslo tři zaváhal, zírajíc na mě.

„Má pravdu.“ Pokrčila jsem rameny. „Nestojím za to. Ani trošičku.“ S tím, jsem mávla do vzduchu, abych upoutala pozornost servírky, která byla poblíž. „Co si dáš k pití?“ zeptala jsem se Sadie, s trochu naděje, že změní názor a bude připravená jít domů. Koutkem oka, jsem viděla ty tři opilce, jak se otočili a zamířili ke dveřím.

Díky Bohu.

„Oooch, dám si brusinkovou vodku.“ Sadie na mě asi šestkrát zamrkala, ve snaze zaostřit na mé oči.

Zahihňala jsem se na svou nesnesitelnou, ale roztomilou, nejlepší kamarádku. „Jsi si jistá, že zvládneš další?“

„Hm-hm.“ Stiskla rty k sobě a usmála se, když se snažila udržet oči otevřené. „Neopila jsem se měsíce. Musím znovu vybudovat svou toleranci k alkoholu.“

„Ok.“ Zvedla jsem se na špičky a mávla znovu na servírku. „Sakra.“ Spustila jsem paži. „Nemůže mě vidět. Dojdu k baru a přinesu naše pití. Neopouštěj tenhle stůl, nebo nám ho někdo vezme, rozumíš?“

Sadie přikývla.

„Zopakuj, co jsem právě řekla.“

„Řekla jsi, neopouštěj stůl. Jasně, mami!“ zopakovala sarkasticky, držíc se stolu pro stabilitu. Povzdechla jsem si a pak spěchala davem a proplétala se sem a tam tak rychle, jak jsem jen mohla, abych se dostala zpátky dřív, než spadne pod stůl. Když jsem stála u baru, a čekala na barmanku, až si mě všimne, zjistila jsem, že jsem se ztratila ve všech těch věcech na zdech. Očima jsem těkala z rámu na rám, od skříňky ke skříňce, mžourajíc, abych viděla, co v každé je. Byl to splněný sen. Chtěla jsem tady žít. Jak jsem pokračovala v prohlížení, můj pohled přejel k boxu za barem… a zmrzla jsem. U stolu v zadním rohu, byl Andy Shaw, ten agent, se kterým jsem předtím v týdnu dělala pohovor. Zavřela jsem oči a odvrátila se tak rychle, jak jsem mohla, ale setrvala jsem dost dlouho na to, abych viděla, že sedí s Brodym Murphym, Justinem Sutterem a Viperem, mužskou Madonou NHL.

„Och můj Bože,“ zamumlala jsem si pod vousy, když jsem si dala ruku na oči. Tiše jsem se modlila, aby se barmanka otočila, takže bych se mohla vrátit k našemu stolu na druhé straně baru, daleko od nich. S trochou štěstí, si mě nevšimnul a já budu moct přemluvit Sadie, aby vypila svůj jeden drink a odejít.

„Hej, drahoušku, co ti můžu dát?“ zeptala se veselá zrzka s diamantovou peckou v nose, když táhla sklenici po hromadě ledu.

Ze všeho nejdřív, už mi znova neříkej drahoušku. S tím bychom začaly.

Naklonila jsem se a nahlas promluvila. „Můžu dostat brusinkovou vodku a dietní Colu?“ Zatímco jsem byla tváří k ní, dovolila jsem si ukrást rychlý pohled za ní, na Andyho box, využívajíc její hlavu jako štít. Ti tři chlapi klábosili, ale Andyho oči byly zafixované na mě.

Do prdele!

„Ok, hned to bude.“ Barmanka se usmála. Když se otočila, aby udělala pití, chytla jsem ji jemně za zápěstí.

„Pardon, moje kamarádka se necítí dobře, a já ji nechci nechávat samotnou. Mohla by servírka donést tohle ke stolu v zadním rohu odtud?“ ukázala jsem.

„Jistě, není problém,“ souhlasila mile.

„Moc děkuji!“ Vrátila jsem jí úsměv a otočila se od baru, a spěchala zpátky k našemu stolu.

Když jsem se vynořila z davu, jako novorozenec, deroucí se na svět, našla jsem to, co jsem doufala, že nenajdu… prázdný stůl. Naštěstí, nám ho nikdo nevzal, ale nejspíš proto, že ta opilá, mlékem naplněná šílená matka, nechala obě naše kabelky, ležet na něm. Povzdechla jsem si a rozhlédla se okolo, oči přimhouřené, jak jsem jimi prohledávala dav a hledala zářivě růžové tílko. Začala ve mně růst panika. Sadie byla opilá, opravdu opilá, a pokud byla její kabelka na stole, byl na stole nejspíš i její telefon, takže jsem neměla ani jak ji kontaktovat.

„Brusinková vodka a dietní Cola?“ řekl téměř okamžitě, hluboký hlas za mnou. Otočila jsem se k Andymu, stojícímu za mnou, s velkým úsměvem na tváři a pitím v každé ruce.

„Ahoj.“ Zkusila jsem znít vesele, a ne jako že zjevně je on poslední osobou na planetě, kterou bych chtěla v tuhle chvíli vidět. Postavil pití na stůl, ale neodešel, jak jsem doufala. Ve snaze mu dát náznak, jsem se k němu otočila zády a vrátila se k hledání Sadie.

„Viděl jsem tě u baru, a řekl Savannah, že ti to přinesu. Jsem překvapený, ale opravdu šťastný, že tě tady vidím,“ křiknul.

Díky Bohu jsem byla od něj odvrácená, takže neviděl, jak jsem protočila oči, otočila jsem se trochu k němu. „To pochybuji.“

„Ne, vážně,“ vrátil se. „Cítím se příšerně ohledně toho dne tuhle. Že jsem tě nazval lhářkou… a hlavně z toho, že jsem tě nechal odejít ze své kanceláře, bez pracovní nabídky.“

Teď měl mou plnou pozornost.

„Cože?“ zeptala jsem se a otočila. Nechtěla jsem znít tak nadšeně, jako jsem zněla.

„Byla jsi nejlepší ze všech pohovorů, co jsem měl za celý týden. Byl jsem idiot, že jsem tě nechal odejít.“ V baru byl takový hluk, že se musel naklonit blízko k mému uchu, abych ho slyšela. Jeho teplý dech vanul proti mému krku, a poslal mrazení celým tělem až k palcům u nohou a zpátky. Jeho slova byla také nezřetelná, ne tolik jako Sadie, ale dost na to, abych byla opatrná ve svém nadšení, kam tenhle rozhovor mohl směřovat.

„Jo? No, byla to tvoje chyba, nazývat mě lhářkou,“ odsekla jsem vzdorovitě.

„Já vím, a cítím se ohledně toho strašně.“ Pokaždé, když promluvil, pohnul se blíž a blíž, až do bodu, kdy se jeho rty prakticky otíraly o mé ucho. Udělala jsem krok dopředu, částečně proto, abych byla blíž davu a hledala Sadie, a částečně proto, že jsem potřebovala odstup od Andyho. Najednou byla jeho ruka obtočená kolem mé paže. „Proč mě neposloucháš?“ zeptal se zamračeně.

„Hledám svou kamarádku, Sadie. Ona je opilá a já nemám tušení, kam šla,“ řekla jsem a udělal další krok, takže mě musel pustit.

„Kdy jsi viděla naposledy?“

Otočila jsem se doprava, abych mu odpověděla, aniž bych tušila, že udělal další krok blíž ke mně. Naše nosy se prakticky střetly. „Promiň,“ omluvila jsem se nemotorně, když jsem ustoupila o krok zpátky, ve snaze uklidnit své bušící srdce. „Uh… byla tady, když jsem šla k baru objednat pití. Když jsem se vrátila zpátky, byla pryč.“

„Jak se jmenuje? Sadie? Sadie jak?“

„Sadie James,“ odpověděla jsem, aniž bych znovu otočila hlavu. „Nedávno porodila a už chvíli nepila. Ona může být trochu… šílená… někdy.“

„Vydrž, budu hned zpátky.“ Sevřel mi znova paži a zmizel v hustém davu.

Během minuty, začal zvonit hlasitý zvon, který umlčel dav, když všichni sledovali ten zvuk k baru. S využitím příležitosti, než se dav začne znovu pohybovat a tančit, jsem si stoupla na příčku židle, abych líp viděla na lidi. Tehdy jsem si všimla Vipera, stojícího na vršku baru, jak zvonil na zvon.

„Hej! Zmlkněte!“ zařval na pár lidí, kteří stále mluvili. „Potřebuji, aby Sadie James a Danicka Douglass, přišly k boxu za barem, obehnanému provazy.“

„Já jsem Danicka Douglass,“ zavolala nesnesitelná blondýna s umělýma prsama, z předu davu, a udělala krok k baru.

„Sorry, zlato. Ani ve tvém nejlepším dni,“ zavtipkoval Viper nahlas a plácnul si dalším majitelem, když seskočil z baru.

O minutu později, jsem seskočila ze židle, když se Andy znovu vynořil z davu. „Zářivě růžové tílko?“ zeptal se, nakloněný blízko.

Přikývla jsem, jako nadšená, kývací panenka. „Jo, to je ona.“

„Našli jsme ji, pojď se mnou.“ Natáhl se a vzal mě za ruku, a táhnul mě za sebou.

„Vydrž.“ Zatáhla jsem zpátky, když jsem si vzpomněla, že naše kabelky jsou stále na stole. Popadla jsem tašky a otočila se zpátky k Andymu, který znovu zvedl ruku. Vložila jsem svou zpátky do jeho a nechala ho, aby mě vedl mořem lidí.

Andy nás proplétal davem, a držel mou ruku nízko dole, takže jsem byla přitisknutá blízko za ním. Jak začal dav řídnout, nakoukla jsem okolo Andyho ramene a viděla Sadie, sedět v boxu s ostatními muži. Pustila jsem Andyho ruku a pospíchala kolem něj.

„Kde jsi zatraceně byla?“ vyhrkla jsem, jakmile jsem se dostala ke stolu.

„Promiň!“ zahihňala se. „Šla jsem na záchod a pak cestou zpátky jsem tančila s partou zábavných holek.“

„Řekla jsem ti, abys neodcházela od stolu. Naše kabelky tam zůstaly na stole.“

„Sorry,“ omlouvala se znovu se škytáním.

„Brody, Viper, Justine…“ ukázal Andy na své přátele u stolu. „Tohle je Danicka Douglass, moje nová agentka.“

„No, no!“ otočila jsem se okolo. „Na ničem jsme se ještě nedohodli. A jedno po druhém.“ Otočila jsem se zpátky a zvedla ruku, představovala se, a třásla si rukou s těmi chlapi, s jedním po druhém. Všichni byli přátelští, ačkoliv trošku opilí, ale jejich pozdravy byly hřejivé. Sadie seděla vedle Justina, mrkala jako ospalé štěně, a kývala se sem a tam.

„Jsi v pořádku?“ zeptal se Brody nervosně. Nejspíš se děsil toho, že pozvrací celý jejich stůl. A to já taky.

Otevřela oči a usmála se tak hodně, že jsem si byla jistá, že ji budou zítra bolet tváře. „Jop! Je mi perfektně.“

Viper přejel očima z Brodyho na Sadie. Vyskočil a zmizel v kuchyni, aby se téměř okamžitě vrátil s talířem teplých, česnekových, chlebových tyčinek. „Tady, sněz jich pár.“

„Och, mňam!“ Sadie se rozsvítily oči a olízla si rty.

Viper si sednul zpátky vedle Brodyho a díval se, jak si vzala tyčinku z hromádky, a strčila konec do pusy.

„Klídek, chlapče,“ dobíral si ho Brody a praštil ho do paže, aby upoutal svou pozornost. „Jsi teď ženatý, vzpomínáš?“

Viper zavrtěl hlavou. „Nezíral jsem na ni. Zíral jsem na ty tyčinky.“ S tím, popadl jednu z talíře a půlku spolknul na jedno kousnutí.

Když Sadie a Viper, začali mluvit o svých dětech, které byly skoro stejně staré, Andy se naklonil blíž k mé levé straně.

„Můžeme jít ven, kde je ticho a na chvilku si promluvit?“

Podívala jsem se z něj na Sadie a zpátky. „Uhm…“

Naklonil se dopředu, dívajíc se za mě. „Ona je v pohodě. Viper, Brody a Justin tu s ní můžou sedět. Potřebuji s tebou chvíli mluvit o samotě. Prosím?“

Nevím, jestli to byl jeho štěněčí, modrý pohled, nebo opojná vůně jeho kolínské, ale souhlasila jsem.

„Budu hned zpátky, dobře?“ řekla jsem Sadie do ucha. Dala rychle palce nahoru, než se vrátila ke své vzrušující, plínky-vyrážka-krém, debatě s Viperem.

Letní vzduch Minnesoty, ohřál mou tvář, když jsme vyšli ven. Andy šel k černé, tepané lavičce poblíž v ulici, a mávnul na mě, abych ho následovala.

„Poslouchej.“ Povzdechl si, když jsme se posadili. „Myslel jsem vážně, když jsem řekl, že je mi vážně líto, co jsem řekl na tom pohovoru. Pravda je, že já jsem ten kretén, kdo použil tu stejnou taktiku, ze které jsem tě obvinil, jen před pár týdny, když jsem šel pozdě na schůzku. Výčitky svědomí, nejspíš.“ Pokrčil rameny.

„Díky za to,“ řekla jsem s napjatým úsměvem.

Jeho omluva vypadala upřímně, a to bylo to, co jsem potřebovala, abych se uvolnila a zhluboka se nadechla, když jsem se opřela o opěradlo lavičky.

Zvedl nohu na lavičku mezi námi, když se otočil tváří ke mně. „Taky jsem myslel vážně, když jsem řekl, že jsi byla ze všech nejlepší, za celý týden. Většina lidí, kteří přišli, byli jen vtip, a další měli seznam plný klientů, o kterých jsem nikdy neslyšel. Ty jsi byla zdaleka nejtalentovanější a jediná, kterou chci.“

Žaludek mi poskočil. Zoufale jsem v tu chvíli chtěla hodit opilý zadek Sadie dozadu do mého auta a jet přímo do kanceláře a balit.

Když jsem slyšela šeptandu sportovních agentů, že Shaw Management se rozšiřuje a poprvé nabírá nového agenta, nemohla jsem svůj životopis poslat rychleji. Jeho firma byla prestižní a silná, přesně ten typ firmy, kam jsem chtěla posunout svou kariéru.

„Oceňuji tento kompliment, pane Shawe…“

„Dost,“ přerušil mě, zvedl ruku a zavrtěl hlavou. „Pokud má mít tohle šanci, aby to fungovalo, budeš mi muset říkat Andy, dobře?“

Sklopila jsem pohled do klína, neschopná schovat svůj rostoucí úsměv. „Chápu.“

„Dobře.“ Přikývl, napodobujíc můj úsměv. „Nebudeme to kazit technickými blbostmi, na to je spousta času. Kdy můžeš začít?“