TT - 24. kapitola

Překlad: Mirus

Kor.: Evudar

Kelan jemně okusoval Trishe, která ještě stále spala, kůži na rameni, aby ji probudil. V´ager je transportuje nahoru. Zároveň se připravovala na útok na nákladní loď a válečnou loď Kurizanů.  Zlaté valdierské stíhačky už kroužily kolem a V´ager  vysílal rušivé signály. Kelan sledoval oba muže, kteří se spolu s Biem blížili.

„Už je čas?“, zeptala se Trisha ospale. V poslední době byla neustále unavená a minulou noc ji oba draci moc odpočinku nedopřáli. Měla pocit, že by dokázala prospat celý týden.

„Ano, V´a ger nás za chvíli transportuje nahoru. Jak se cítíš?“, zeptal se Kelan, zatímco Trishe pomáhal vstát.

Trisha chtěla právě odpovědět, když zbledla jako stěna. Připlácla si ruku na ústa a rozběhla se k řece, kde poklekla a začala zvracet. Kelan se k ní okamžitě rozběhl a zatímco se snažila vyprázdnit svůj už i tak prázdný žaludek, podpíral ji. Při pomyšlení, že ji tři muži pozorují, jak si snaží vyzvracet duši z těla, Trisha rozpačitě zasténala.

„Nechte mě pár minut o samotě,“ zamumlala Trisha, když ji dostihla další vlna nevolnosti. Znovu se zkroutila.

„Už nikdy tě nespustím z očí,“ pronesl Kelan jemně, zatímco namočil do řeky kousek své košile a otřel s ním Trishe čelo.

„Možná bych mohl pomoci,“ řekl Jaron a klekl si vedle Trishy. „Čichni si k tomu.“

Kelan se skepticky podíval na zelenou rostlinu, kterou Jaron mnul mezi prsty. „Co je to?“, zeptal se a přitáhl Trishu blíž k sobě.

„Rostlina, kterou znám z naší planety. Už staletí se používá při nevolnostech těhotných žen. Její pach ulevuje od nevolnosti. Našel jsem ji na cestě k řece. Měl jsem se po ní podívat už dřív,“ vysvětloval Jaron klidně a natáhl ruku, aby si mohl Kelan přivonět.

Trisha se se zasténáním opřela o Kelana. „Dej mi ji. Cítím se strašně.“

Kelan přičichl k rostlině a překvapila ho její příjemná vůně. Opatrně ji vzal Jaronovi z dlaně a podržel ji Trishe pod nosem. Nevolnost okamžitě pominula. Trisha se s úlevou zhroutila Kelanovi v náruči a vděčně se na Jarona usmála.

„Děkuji,“ zašeptala.

„Ráno se stalo,“ odvětil Jaron s úsměvem. „Má matka na to nedala dopustit.“

„Podívejte se!“, ozval se Terac a ukázal na nebe, kde se rozzářila obrovská ohnivá koule. „Vypadá to na trosky nákladní lodi.“

Kelan zamračeně sledoval, jak velká koule cestou do atmosféry Měsíce exploduje na tisíc malých kousků. Poté pohlédl na Biu, který mu poslal obrazy z V´agera, útočícího na nákladní loď a kurizanskou válečnou loď. Ta se snažila uniknout. Kelan zavrčel na Biu rozkaz, aby dal na V´ager vědět, že pět osob je připraveno k transportu. Během pár sekund je obklopilo jasné světlo.

***

„Jaký je stav!“, překřičel Kelan zvuk alarmu. „Někdo musí vypnout ten alarm. Chci okamžitou zprávu o situaci!“

Kelan zvedl Trishu do náruče a opustil transportní místnost. Bude se muset spokojit s konferenční místností vedle můstku, protože ji chtěl mít ve své blízkosti. Pozorně naslouchal svým důstojníkům, provedl pár změn a kladl otázky, zatímco stoupal výtahem vzhůru k můstku. Jakmile dorazili, opatrně postavil Trishu na nohy.

„Jdi s Korem. Ukáže ti konferenční místnost. Je tam velká pohovka. Sice není tak pohodlná jako v našich pokojích, ale chci tě mít u sebe,“ vysvětlil jí Kelan láskyplně, zatímco ji pohladil po tváři.

Trisha přikývla. Chápala, že je ho tu zapotřebí, a když k ní přistoupil Kor a trpělivě čekal, když Kelan Trishu políbil, usmála se. Kelan kývl na Koru a poté začal vykřikovat rozkazy. Trisha se ještě naposledy obrátila a uviděla, že Jaquin něco Kelanovi vysvětluje. Vzhlédl a usmál se na ni, ale poté se znovu soustředil na Jaquina. Trishina láska k jejímu bojovníkovi ještě vzrostla, když viděla, jak se atmosféra na můstku při jeho příchodu změnila. Ten muž byl zvyklý vydávat rozkazy a očekával jejich splnění. Byl to pravý vůdce. Když se Kor jemně dotkl jejího lokte, lehce sebou cukla.

„Děkuji,“ špitla Trisha, když se otočila a zamířila do konferenční místnosti.

Kor ukázal Trishe sprchu a kde Kelan uchovával pár kousků svého oblečení. „Slyšel jsem, že tu trávil hodně času, když se s vámi seznámil,“ popíchl ji Kor a položil na pohovku dvě deky.

Když si Trisha vzpomněla, jak tvrdohlavá ze začátku byla, zrudla. „Vůbec mu to neuškodilo,“ odvětila Trisha pobaveně.

Kor se jen zasmál a vysvětlil jí, že ji bude strážit. Omluvil se za tu nepříjemnost, ale že musí zůstat v místnosti s ní. Trisha zvedla zvědavě obočí a zeptala se, jestli s ní musí i do sprchy. Kor zrudl jako pivoňka a odpověděl, že ve sprše bude pravděpodobně v bezpečí, pokud by ovšem nepotřebovala pomoc s mytím zad. Tentokrát to byla Trisha, kdo zrudl. Zatímco Trisha brblala něco o mužích a jejich smyslu pro humor, Kor se smál.

***

Trisha se snažila zůstat vzhůru, ale po horké sprše a skvělém jídle, které jí Kelan nechal poslat do konferenční místnosti, nedokázala udržet oči otevřené. U jídla si povídala s Korem o lesích na Měsíci a jejich boji o přežití, až ji nakonec přemluvil, aby si lehla a odpočinula si. Sotva Trisha položila hlavu na polštář, hned usnula.

Kor obdivně pozoroval úžasnou lidskou ženu z planety Země. Věděl, že měl Kelan v úmyslu dopravit Trishu na její planetu hned, jakmile se vypořádají s kurizanskou válečnou lodí. Kelan už se postaral o to, aby byly do navigačního systému naprogramovány koordináty domova jejího otce jménem Wyoming. Když se tiše otevřely dveře do konferenční místnosti, Kor vzhlédl. Kelanovy oči okamžitě vyhledaly jeho družku. Když vykročil k její spící postavě, výraz jeho tváře zjemněl.

„Jak je na tom?“, zeptal se Kelan tiše Kora, aby Trishu nevzbudil.

„Dobře. Hned po jídle usnula. Co ta kurizanská loď?“, zeptal se Kor.

„Zničená. Trvalo to déle, než jsem si myslel. Měli nějakou novou technologii, o které jsme nevěděli, ale naštěstí jsme měli také něco, co jsme mohli použít. Utržili jsme menší škody na pravoboku, ale opravy už probíhají,“ zamumlal Kelan.

„Kolik bojovníků jsme ztratili?“, zeptal se Kor.

„Dva,“ prohlásil Kelan vážně. Když ztratil některého ze svých mužů, tížila ho zodpovědnost za jejich smrt. Ti dva, které ztratil, byli tak těžce zraněni, že je nedokázali dostatečně rychle vyléčit ani jejich symbionti. Něco takového se nestávalo často, ale občas ano. Nacházeli se v části, která byla poškozena, a skoro okamžitě zemřeli.

„Je Raffvin mrtvý?“, zeptala se Trisha tiše a oba muži sebou škubli.

„Měla jsi přece spát,“ pronesl Kelan vyčítavě, když poklekl vedle pohovky a pohladil ji hřbetem ruky po tváři.

Trisha se ospale usmála a mohutně zívla. Naklonila hlavu na stranu, až se rty dotkla jeho dlaně a olízla ji. „Už nejsem unavená.“

Kor se se smíchem zvedl. „Myslím, že se budu hlásit u Jaquina, pokud tu ovšem nejsou mé služby ještě zapotřebí, Mylorde.“

Kelan nespustil z Trishy oči a odpověděl. „Ne, myslím, že to zvládnu.“

„Mějte se, Mylady,“ rozloučil se Kor a vyrazil ke dveřím.

„Kore,“ zvolal Kelan, když se dveře otevřely.

„Ano, Mylorde?“

„Postarej se o to, abychom nebyli rušeni, pouze v případě, že bychom byli napadeni,“ ušklíbl se Kelan.

„Ano, Mylorde. Ani kdyby byla družka vašeho bratra na palubě,“ zasmál se Kor a opustil konferenční místnost. Bio si lehl před dveře, aby se ujistil, že nikdo jeho druhy nevyruší.

„Takže, co máte v úmyslu, Mylorde?“, zeptala se Trisha něžně, zatímco mu prstem přejížděla po hrudi.

„Nejdřív tu musím uklidit,“ zasténal Kelan Trishe do rtů.

„Mohla bych ti pomoci,“ zašeptala Trisha.

Kelan Trishu vytáhl z pod deky a uviděl, že kromě jeho košile nemá na sobě nic. „To je všechno, co jsi měla na sobě, když tu byl Kor?“, zavrčel.

Když Trisha uviděla v Kelanových očích záblesk žárlivosti, rozesmála se. „Drahoušku, doma mám oblečení, které zakrývají méně než tyto.“

„Ty by sis měla rozhodně vzít s sebou,“ zamumlal Trishe do úst a vášnivě ji políbil.

Chvíli trvalo, než jí došlo, co to znamenalo. Trisha se odtáhla a upřela na něj oči plné slz. Otevřela ústa, ale nic z ní nevyšlo. Skoro měla strach svou naději vyslovit.

„Myslíš…“, začala Trisha. „Chceš tím říct…?“

Kelan uchopil Trishu tvář do dlaní a vtiskl jí na rty jemný polibek. „Poletíme pro tvého otce. Musí se přece dozvědět, že bude dědečkem,“ zamumlal Kelan tiše. Použil výraz dědeček, jelikož to slovo použila Trisha, když mu vyprávěla, že by chtěla dát svému otci vědět, že je těhotná.

„Och, Kelane,“ vydechla dojatě Trisha. Objala ho kolem krku a zabořila mu obličej do prsou. „Děkuji! Děkuji! Děkuji!“

Kelan s úsměvem otřel Trishe slzy z obličeje. „Věděl bych, jak bys mi mohla poděkovat,“ zašeptal šibalsky.

Trishina tvář se rozzářila a začala tahat za šňůrky jeho trička. „Já také,“ zašeptala a přejela mu jazykem po bradavce.

Když Kelan ucítil, jak se Trishin jazyk dotkl jedné jeho tvrdé bradavky, rozechvěl se. Bohové a Bohyně, nikdy se jí nenabaží. S jejím vypouklým bříškem, ve kterém ukrývala jeho dítě, mu připadala ještě žádoucnější. Ztvrdnul jen z pomyšlení, že se do ní zaboří. Chtěl ji hned. Rychle jí přetáhl triko přes hlavu a shodil ze sebe zbytek oblečení. Když Trisha uchopila jeho těžký penis do dlaně, zavrávoral.

Se zasténáním ji zvedl do náruče. Když vykvikla a prohlásila, že už je na něj pomalu příliš těžká a velká, jen se zachichotal. Vstoupil s ní do sprchy. Na jeho pokyn z něj čistící pěna rychle smyla pot a špínu. Kelan chtěla zrovna vyrazit ke dveřím, když si Trisha před něj klekla a bez varování uchopila jeho penis do úst.

„Bohyně,“ zařval Kelan, když ho obklopilo teplo jejích úst. Opřel se o stěnu za Trishou a přirazil do jejích úst. Zavřel oči a snažil se držet zpátky, zatímco ho zaplavovala jedna vlna vzrušení za druhou. Trisha začala pohybovat hlavou dopředu a dozadu. Poté ho skoro kompletně vytáhla ven a počkala, až otevře oči a pohlédne do jejích tmavohnědých očí.

Na rtech jí pohrával malý úsměv a olízla mu špičku. Při tom erotickém pohledu, jak ho olizuje a saje, Kelan vytřeštil oči. Cítil, jak se mu stahují varlata, ale nedokázal se vymanit ze skoro hypnotické strnulosti, do které upadl z toho pocitu, jak mu pomalu saje penis. Cítil, jak se mu chvějí nohy a pomalu ztrácí kontrolu.

Zabořil ruce do Trishiných vlasů a držel jí hlavu, zatímco mu pulsoval penis a do jejího hrdla vytrysklo jeho horké semeno. Sledoval, jak ho polyká. Přitom ho ani na okamžik nespustila z očí. Když spolkla i poslední kapku, olízala ho dočista a pomalu vstala. Kelan ji rozechvěle objal. Miloval dotek její měkké hedvábné pokožky.

Trisha zabořila Kelanovi obličej do krku a zašeptala: „Miluji tě, můj pravý druhu.“

Kelan chtěl právě odpovědět, když se mu do krku zabořily Trishiny ostré zuby. Když do něj začala vdechovat dračí oheň, zasténal. Jeho boky se pohybovaly v rytmu zvedajících se vln, dopředu a dozadu. Když mu olízla ránu na krku, zavrčel, protože teď byl na řadě on. Trisha zaklonila hlavu dozadu a lehce ji natočila, aby si ji mohl její druh nárokovat. Kelan ji kousl na protější stranu, co měla dračí značku a Trisha hlasitě zasténala. Cítila horko jeho dechu, když do ní foukal dračí oheň. Znovu si ji označil jako svou družku. Pokud bude pokračovat tímto tempem, v den jejich prvního výročí nebude na jejím těle jediné volné místo.

„Kelane!“, vykřikla Trisha, když ji zasáhla první vlna horka.

„Otoč se,“ zasténal Kelan. „Chci si tě vzít zezadu.“

Trisha se obrátila a roztáhla nohy. Nitro jí pulzovalo potřebou. Když do ní Kelan vsunul dva prsty, aby se ujistil, že je pro něj připravená, málem vyvrcholila. Její vaginální stěny se sevřely kolem jeho prstů, lačné po pokračování.

„Bohové, Trisho!“, zasyčel Kelan. „Tvé tělo chce to mé.“

„Já vím, zatraceně. Dělej něco!“, vzlykla Trisha, když do ní narazila další vlna.

Kelan přitiskl svůj naběhlý penis ke vstupu do její vlhké pochvy a opřel se Trishe do zad, aby jí zadeček trčel ještě výš. Sliboval si, že jednoho dne se zmocní i její pěkné prdelky. Přirazil, a když jeho penis stiskly stěny její vagíny, zasténal. Sevřela ho tak pevně, že měl pocit, jakoby měl explodovat, jaký to byl dobrý pocit.

„Rychleji!“, zaprosila Trisha, když se odtáhl.

„Trisho, jestli budu ještě rychlejší, tak už dlouho nevydržím a já chci, abys vyvrcholila přede mnou,“ zamumlal Kelan a snažil se udržet pod kontrolou stále silnější horko ve svém penisu.

„Potřebuji tě,“ zakňourala Trisha plačtivě. „Prosím, Kelane. Rychleji, tvrději.“

„Zatraceně!“, zařval Kelan, zatímco ji svíral boky. Začal se pohybovat tvrději a rychleji. Jak bojoval sám se sebou, protože chtěl, aby Trisha znovu vyvrcholila, na čele se mu objevil pot. Pohled na jeho ptáka, jak opakovaně mizí mezi jejími naběhlými záhyby a její vzrušené sténání už bylo na něj příliš. Položil jí ruku na zadeček. Chvíli ho masíroval, poté zvedl ruku a pleskl ji pořádně po pravé půlce. Cítil, jak sebou Trisha překvapeně trhla, ale pak se k němu přitiskla a chtěla víc. Kelan zvedl ruku a pleskl Trishu na nyní zrůžovělý zadeček. A ještě jednou na stejné místo.

Trisha vyvrcholila s divokým výkřikem v tom okamžiku, kdy jí prostoupila pichlavá bolest z úderů. Když její horký kanál sevřel Kelanův penis a vymáčkl z něj semeno až do poslední kapky, škubl sebou. Lapali po dechu a chvěli se. Kelan ležel Trishe na zádech a objímal ji. Jednou rukou ji chytil za prso a druhou položil ochranitelsky na její vypouklé bříško.

„Myslíš, že to zvládneme na pohovku, aniž bychom se oddělili?“, zeptala se Trisha.

„Uvidíme,“ zachechtal se Kelan a zvedl Trishu jen tak vysoko, aby mohl chodit.

„Proboha!“, zašeptala Trisha úžasem, když cítila, jak do ní Kelan při každém kroku proniká hlouběji.

Když Kelan ucítil, jak ho Trisha znovu zaplavuje svými šťávami, zasmál se. To se jí líbilo, pomyslel si. Kelan odložil Trishu na širokou pohovku na všechny čtyři. Mohl cítit, jak se v nich znovu sbírá dračí oheň. Bylo to, jakoby se k sobě blížily dvě obrovské vlny. Kelan se kousek vytáhl a spolu s vlnou přirazil, jakoby se řídil přílivem a odlivem. Trisha se pohybovala spolu s ním, až nalezli rytmus divoký jako bouře na Valdieru.

„Teď…“, zasténal Kela, když do nich narazila obzvlášť silná vlna. Kelan zařval v tom samém okamžiku jako Trisha. Horko, které přeskakovalo z jednoho na druhého, jakoby je spalovalo.

Kelan se zhroutil na pohovku vedle Trishy. Aniž by se z ní vytáhl, přitulil se k jejímu vyčerpanému tělu. Už nikdy se nechtěl od ní odloučit. Kelan objal Trishu kolem bříška a položil dlaň na jeho vrcholek. Poté vtiskl Trishe na rameno polibek. „Miluji tě, mi elila.“

„Také tě miluji,“ odpověděla Trisha položila dlaň na jeho ruku. „Ještě jsi mi neřekl, jestli je Raffvin mrtvý nebo ne.“

Kelan si povzdechl a unaveně přemýšlel, co by měl své družce říct. „Doufám v to. Rád bych věřil, že je mrtvý, ale s jistotou to nevíme. Kurizanská válečná loď byla zničena. Kromě toho jsme zničili i kurizanské stíhačky, když se pokusili uniknout.“

„Ale…?“, zeptala se Trisha a vrhla přes rameno pohled plný obav.

„Ale naše senzory zachytily neznámý signál. Neměli jsme žádný obraz a vypadalo to, jakoby to přišlo odnikud, ale byl tam. Instinkt mi říká, že Raffvin utekl,“ řekl Kelan klidným hlasem.

„Pak věřím, že utekl. Můj instinkt mi už často zachránil život. Proto mu důvěřuji,“ odvětila Trisha. Položila hlavu Kelanovi na zápěstí a znovu se k němu přitulila. „Musíme být prostě opatrnější a počkat, až se zase objeví.“

Kelan přitiskl rty na novou dračí značku na Trishině krku. „Proč jen jsi tak chytrá?“

Když Trishu na krku zalechtal Kelanův horký dech, zachichotala se. „Díky mému otci,“ odvětila tiše. „Budeš ho milovat a on tebe taky.“

„Jak to víš? Nemyslíš si, že se na mě bude zlobit, protože jsem unesl jeho jedinou dceru, odvezl ji na úplně jinou planetu a obtěžkal ji?“, zeptal se Kelan zvědavě.

„Ne,“ řekla Trisha a zívla. Pomalu jí padaly oči.

„Proč ne?“, zeptal se Kelan, který nechtěl, aby usnula dřív, než mu prozradí, proč si myslí, že ho její otec nezabije. On by zabil muže, který by jeho dceři něco takového udělal, okamžitě.

„Protože jsem díky tobě šťastná a cítím se kompletní,“ zašeptala Trisha ospale.

Kelan tam jen tak ležel a naslouchal Trishinu dechu, který byl stále pravidelnější, až nakonec usnula. Díky němu byla šťastná a kompletní. Krátce předtím, než usnul i on, ucítil, jak ho něco koplo do dlaně. Přitiskl ruku na Trishino bříško a skrz svého symbionta vyslal jejich společnému synovi vlnu hřejivého tepla, kterým mu sděloval, že má nechat svou matku spát. Když ucítil, jak mu syn odpovídá stejným způsobem, vyhrkly mu slzy dojetí.