SH - 21. kapitola

 Překlad: Verča

V dnešní kapitole Shayla Zackovi konečně řekne, jak to bylo s jejím zraněním…

Shayla

Zack mě po mé směně vezme domů, abych se převlékla. Máme půl hodiny, než budeme muset vyrazit na vystoupení, a Zack má nějaké představy o tom, jak ten čas strávit.

„Sundej si uniformu.“

„Není třeba být panovačný. Měla jsem v plánu se převléknout. Nemůžu se ukázat na baletním recitálu s pásem plným zbraní.“

Sedne si na mou postel a opře se o polštáře s rukama založenýma za hlavou. „Nech si ten pás. Zbytek si sundej.“

„Chceš mě ošukat s mým bezpečnostním pásem?“

Zack si olízne jeho rty. „Hodně moc.“

„Není to bezpečné.“ Rozepnu si opasek a opatrně ho položím na prádelník. Mít sex s Coltem 1911 připoutaným na mém boku si říká o potíže.

„Nejsme v bezpečí, pokud nedostanu to, co chci.“ Našpulí pusu a já se usměju.

„Nechci bezpečí.“ Rozepnu si bundu a pustím ji na podlahu. „Ale musíme být rychlí. Máme jen půl hodiny.“

„Za půl hodiny se toho může stát hodně.“

„Jako co?“ Rozepnu suchý zip na mé neprůstřelné vestě a odhodím ji.

„Budeš sedět na prádelníku naproti mně s nohama na okraji, s koleny od sebe a ukazovat mi tvou krásnou kundičku.“ Rozepne si jeho pásek a zip.

„Budu se dotýkat sama sebe?“ Sundám si triko a rozepnu podprsenku.

„Ukážeš mi, jak šťastná jsi, že mě vidíš. Pak mi ukážeš, co se ti líbí.“ Sundá si oblečení přes jeho boky.

„Co budeš dělat ty?“

„Tohle.“ Chytne si jeho ptáka do ruky a začne s ním tvrdě pumpovat. Když mými rty unikne sten, zavrčí. „Ať jsi nahá. Hned.“

„Panovačný.“

„Miluješ to.“

Miluju to. I když jsem si nikdy nepředstavovala, že bych se chtěla vzdát kontroly, se kterou v ringu tvrdě bojuju, je lahodně erotické vzdát se ji v ložnici a přenechat ji Zackovi.

Zabere mi jen chvilku svléknout si zbytek mého oblečení. Odstrčím bokem make-up, časopisy a výzbroj, usadím se na chladný a tvrdý povrch prádelníku a opřu se o zeď.

„Otevři se pro mě, krásko. Chci vidět, jak se sama sebe dotýkáš, když jsi sama.“

Tvrdě polknu a rozevřu nohy. Všechno, co mi říká, mě dělá mokrou. Asi bych se mohla udělat jen z poslouchání jeho hlasu.

„Rozevři je víc. Ukaž mi, jak jsi mokrá.“

Třesoucí se rozevřu nohy ještě víc. Přestože nás dělí nejméně tři metry a moji zbraň mám na dosah, cítím se dost zranitelná, naprosto vystavená a můj žaludek protestuje.

„Taková krásná kundička.“ Zack si přejíždí prsty přes jeho délku a pohled na jeho silné tělo, jak sebou škube s každým jeho hrubým tahem, skrze mě vyšle rázovou vlnu, která mě zbaví strachu.

Není čas na pomalé a jemné dráždění. A nepotřebuju si představovat temného a dominantního muže, který by obšťastňoval mé tělo, protože předmět mých nejhlubších fantaziíí je přímo přede mnou. Povzbuzená jeho jasným vzrušením sklouznu dvěma prsty přes mé pysky a ponořím je do mého vchodu, abych je namočila.

„Ukaž mi, jak moc mě chceš.“

Prsty se mi pod světlem lesknou, když je držím ve vzduchu. Zack zasténá a jeho špička se zaleskne vlhkostí.

„Dotkni se sama sebe.“

Nejdřív jemně přejedu prsty po obou stranách klitorisu a pak zvýším tlak, jak se uvnitř mě buduje potěšení. Volnou rukou jemně stisknu své prso, z jeho hrdla vyjde další zasténání. Pak sevře svého ptáka tak pevně, že si nedokážu představit, jak ho to musí bolet.

„Jsi blízko?“ Jeho pohled přeskakuje mezi mou rukou a mým obličejem, jeho oči jsou plné vzrušení, jeho tělo napnuté.

„Ano.“

„Chci tě vidět, jak se uděláš.“

Jeho slova vyšlou krev do mého oteklého klitorisu. Mým tělem proudí touha, dostává mě výš a výš. Mé tělo začíná pociťovat svrbění. Zatlačím dva prsty hluboko do sebe a dlaní třu klitoris. To malé množství tlaku stačí k tomu, abych se dostala přes okraj. Vyvrcholení se ve mně valí v bouřlivých vlnách. Prohnu záda, hlavou se bouchu o zeď, když ze sebe naposledy vykřiknu kvůli skvělému pocitu.

„Kurva. Ano.“ S těžkým zavrčením pumpuje jeho nateklou délkou a udělá se na břicho, jeho boky sebou trhají každým jeho tahem.

Opřu se o zeď a zapamatovávám si jemnost v jeho tváři, vzácný okamžik, kdy není pronásledován vzpomínkami na minulost. To je Zack, kterého si pamatuji. Zack z mých snů.

„To bylo zatraceně dobré,“ zamumlám. „A ještě máme čas.“

Po tváři se mu šíří pomalý a smyslný úsměv. „Dostaň sem tvou prdelku, ženská. Tohle byla jen rozcvička.“

O hodinu a dva orgasmy později se v zákulisí setkáme s Cheryl a Amber. S Amber jsem se setkala už několikrát a přivítá mě objetím. Zack se tváří ostražitě.

„Bojím se.“ Amber drží Cherylinu ruku tak tvrdě, že jí začínají bělat prsty.

„Budeš v pořádku,“ řeknu mini verzi Cheryl. Naštěstí pro Amber, v jejím krásném obličeji nejsou známky jejího otce. „Nejdřív půjdou batolata a pak velké holky, jako jsi ty, takže je budeš moct sledovat za závěsem.“

Najdeme Amberinu třídu, bojuji s vlnami vzpomínek, když vdechuju známou vůni potu, květin, prachu a make-upu. Dívky účinkují ve světlých vzdušných šatech, zvuk jejich baletních bot, které klapají po podlaze, je tak bolestivě známý, užírá mě to. Amber není jediná, kdo je tu dnes večer vystrašený.

„Povedeš si skvěle, zlato.“ Zack mi položí teplou ruku na rameno a moje úzkost se zmírní. Nic ho nemohlo odradit od vstupu do zákulisí. Řekl, že je to kvůli tomu, že na něj má dobré vzpomínky, ale vím, že mě nechtěl opustit.

Dojdeme k Amberině učitelce, paní Rambert, která cvičí s dívkami demi-plié.

„Dolů a zavřit, dolů a zavřit a ruce, křídla a pět.“

„Nechoď,“ prosí Amber, když ji doprovodíme do kruhu. „Zůstaň tu se mnou.“

Takže si s Cheryl sedneme na podlahu vedle ní a najednou se ocitnu v době před pěti lety, kdy jsem se zoufale toužila stát nejlepší balerínou a udělat mou matku hrdou.

„Pak prsty,“ zašeptám. „Dobré prsty a zlobivé prsty.“ Skopnu boty a dělám pohyby v mých ponožkách přesně jako ona, pak se nahnu dopředu. „A dotkni se prstů. Ahoj prsty!“

Několik dívek se zachichotá, vzhlédnu. Učitelka se na mě dívá a ukáže ke mně. „Vypadá to, že víte, co děláte. Mohla byste dokončit jejich rozcvičku? Batolata už jsou k nevydržení a já je musím připravit.“

„Je to už dlouho…“

„Jen pár minut,“ prosí.

„Dobře.“ Podívám se na Zacka, který se bezstarostně opírá o zeď spolu s několika rodiči. „Nemusíš tu zůstávat. Nebude to trvat dlouho.“

Pozvedne obočí a jeho tiché napomenutí mi způsobí, že uvnitř ucítím teplo a mírné bodnutí. Neopustí mě. Nejsem sama.

Cheryl, já i dívky vstaneme a chodíme kolem po místnosti, skáčeme a chodíme po špičkách. Pak pružíme a děláme petit jetés. Pohyby se ke mně vrací tak snadno, jako vzpomínky. Skončíme s pukrlaty a dívky mi zatleskají.

Když se vrátí paní Rambet, najdeme si křesla v hledišti. Zack mě drží za ruku, když tří a čtyř leté holčičky úžasně klopýtají na písničku „Dvanáct tancujících princezen“, a postupně ztrácí jejich sukýnky a čelenky. Zack se po celou dobu chichotá a já si nemůžu pomoct a připojím se k němu.

„Nemyslela jsem si, že by tvrdého MMA bojovníka mohlo něco takového bavit,“ zašeptám.

„Připomíná mi to tvůj první recitál, kde jsi učila jako dobrovolnice.“

Taky si na to pamatuju. Byla to naprostá katastrofa. „Ty si tam byl?“

„Samozřejmě, že jsem tam byl.“ Stiskne mi ruku. „Myslel jsem si, že možná budeš potřebovat nějakou podporu. Ale když jsem se s tebou později setkal, první věc, kterou jsi řekla, byla „Jsem ráda, že jsi tam nebyl.“

V mé hrudi bublají emoce. Byl tam pro mě, i když jsem to nevěděla.

Amberina skupina je na řadě a prvních pár not hudby mě odvede od nadšení z mého prvního recitálu a vzrušení, které jsem cítila pokaždé, co jsem byla na jevišti. V mých očích mě bodají hořkosladké slzy. Miluju bojování, ale kdybych neměla nehodu, nemyslím si, že bych přestala tančit.

„Jsi v pořádku?“ Zack kolem mě přehodí ruku a přitáhne k němu.

„Chybí mi to,“ přiznám a načerpávám sílu z jeho tepla.

„Myslel jsem si, že není nic krásnějšího, než tě sledovat tančit.“

Polknu hroudu v mém krku. „Není hezké říkat to někomu, kdo už nemůže dělat to, co miluje.“

„Proč ne? Nemá smysl předstírat, že jsi nebyla dobrá. Byla jsi úžasná a na to bys nikdy neměla zapomenout. Ale mýlil jsem se. Je tu něco krásnějšího, než tě sledovat, jak tančíš.“

Rozhozená jeho brutálně upřímnými slovy se téměř bojím zeptat. „Co je krásnější?“

„Sledovat tě, jak bojuješ.“

Odfrknu si. „Bojování není krásné.“

„Pro mě ano, když jsi v ringu ty.“

Zack mi do ucha šeptá jeho šťastné a veselé vzpomínky na mé vystoupení po zbytek show. Jak jedna z tanečnic spadla na její záda a roztrhla si kostým a jak se jednomu baleťákovi zasekla na krku papírová maska v představení Louskáček. Šeptá mi, jak byl vyhozen z hlediště, když vykřikl a zapumpoval pěstí poté, co jsem udělala grand jeté.

Nemůžu být smutná, když se usmívám. Poté, co nastane přestávka a my musíme vyzvednout Amber v zákulisí, jsem ztracena v hořkosladkých vzpomínkách na minulost.

„Byla jsi báječná,“ řeknu Amber, když čekáme, až se Zack vrátí ze snack baru. „Krásný demi-pointe a skoky a petit jeté.

„Jaké byly moje vlasy?“ Poklepe si na její drdol, vůbec se nezajímá o její výkon. „Nedostaly se mi ven nějaké pramínky?“

Zack se k nám připojí ve vstupní hale. Za zády má růže v krásném celofánovém obalu, které podá Cheryl, zatímco Amber mluví s její kamarádkou.

„Dej jí tohle,“ zašeptá ji. „Je obvyklé dávat baletkám po představení květiny.“

„Děkuju. To je tak sladké.“ Cheryl se podívá na mě, pak na Zacka a zase na mě. „Pokud ho nechceš, jsem první v řadě.“

Poté, co se rozloučíme s Amber a Cheryl, zamíříme do města. Ztracena v myšlenkách si neuvědomím, že jedeme špatným směrem, dokud nezmizí světlo z města.

„Kam jedeme?“

„Bay Area Ridge Trail.“ Odbočí vpravo na Girard. „Slyšel jsem, že je to dobré místo na pozorování hvězd.“

„Děkuju.“ Stisknu jeho ruku. „Bála jsem se jít domů. Být tam s tebou a Cheryl byla jedna věc, ale být sama doma poté co…“

„Vím.“

„Vždy jsi věděl.“ Můj hlas se zadrhne a podívám se z okna, abych zakryla slzy. „Od té doby, co jsem opustila Glenwood jsem hvězdy nepozorovala.“

Stiskne mi ruku. „Já taky ne.“

O deset minut a jedné zastávce v nákupním středisku později, jedeme po jedné z dobře udržovaných cest. Zack koupil deky, baterky, vodu a proteinové tyčinky. Projíždíme skrz temnou a většinou neobydlenou stranu pobřeží tak obratně, jako kdyby sem jezdil roky.

„Jak ses o tomhle místě dozvěděl?“ zeptám se, když rozložíme deku na trávu. Přestože kolem nás nejsou žádná světla, zářící měsíc osvětluje stromy, skály a velkého skunka, který cupitá srkz křoví.

„Ptal jsem se kolem.“ Pustí na zem tašku. „Jsou lepší místa pro pozorování hvězd, ale žádná nejsou blízko. Možná uvidíme jen několik stovek hvězd kvůli světlu z města. Ne tisíce, jako jsme pozorovali doma.“

Zack se natáhne na deku a já si lehnu vedle něj, rameno u ramena, jako jsme byli zvyklí. Ačkoli je noční vzduch teplý a voňí po borovicích, jsem ráda za svojí bundu a extra deku, kterou koupil cestou sem.

„Támhle jsou.“ Ukáže na naše hvězdy. „Vega a Altair. Jsou skoro zase spolu.“

Zack mi jednou vyprávěl příběh dvou nejjasnějších hvězdách na Mléčné dráze. Bohyně Vega se zamilovala do Altaira, smrtelného rolníka. Jejich láska byla tak silná, že jim bohové nemohli zabránit v jejich setkní, a tak je potrestali tím, že je vykázali na oblohu, kde byly rozděleny Mléčnou dráhou. Jednou za rok se objeví most a mohou být opět spolu. Cesta je ale zrádná. Pokud ho Altair nedokáže přejít, slzy Vegy budou padat na zem v podobě dešťových kapek. Ale pokud ho přejde, bohové oblohy jim umožní být spolu.

„Dělí je Mléčná dráha.“ Ukážu na bílý pruh na obloze, který je mezi nimi.

Zack si se mnou proplete prsty. „Není to tak daleko.“

„Vždy jsi byl optimista.“ Nadzvednu hlavu, abych se opřela o jeho rameno. „Bez ohledu na to, co jsem udělala, jsi vždycky řekl, že to bude v pohodě.“

Zack se zasměje. „Říkal jsem si to spíš pro sebe, než pro tebe. Věděl jsem, že jsem ti nemohl zabránit v tom, abys udělala cokoli, na co si myslela, bez ohledu na to, jak bláznivé to bylo a tak jsem se pokoušel uklidnit sám sebe.“

„Takže jsi vždy nevěřil tomu, co jsem řekla?“

Zack se otočí a vtiskne mi polibek na můj spánek. „Věděl jsem, že dokud tam budu, můžeš riskovat, protože bych nikdy nedovolil, aby ti bylo ublíženo.“

Nevím, jestli jsem tak emocionálně vyčerpaná za ty týdny, kdy jsem bojovala se spojením mezi námi, nebo jestli se kvůli baletu cítím tak křehce, ale jeho slova rezonují hluboko uvnitř mě. Riskovala jsem, když jsem sama odjela do New Yorku a ještě víc, když jsem si vzala muže, kterého jsem nemilovala. Bylo to to nejhorší rozhodnutí, ale muselo se to stát. Zack mě vždy chránil, ale někdy se musíte zranit, abyste se naučili vidět nebezpečí. Musíte spadnout, abyste se naučili, jak se znovu vstává.

„Šššš.“

Ani si neuvědomím, že pláču, dokud mě Zack jemně nevytáhne proti jeho tělu. Jeho paže se ovinou kolem mého těla, zatímco mu vzlykám do hrudi – hlasité, ošklivé a zlomené výkřiky otřásají mým tělem. A všechno, co ze sebe dostanu, jsou čtyři slova – slova, která byla pohřbena za zdmi mého srdce, slova, která jsem nikdy nepřiznala ani sobě.

„Nebyla to tvoje chyba.“ Já jsem se rozhodla přestěhovat do New Yorku. Byla to moje volba začít si s Damianem. Byla to moje volba vzít si ho, i když jsem ho nemilovala. Moje volba, že jsem ignorovala náznaky jeho nejistoty ohledně jeho věku a postavení, které se projevovaly v jeho majetnickém a kontrolujícím chování. Moje volba neodejít dřív, než moje manželství ztroskotalo. Riskovala jsem a spadla, ale naučila jsem se, jak se znovu dostat na nohy.

„Shay…“ Jeho hlas se zlomí.

„Chyběl si mi.“

„Taky si mi chyběla, zlatíčko.“ Drží mě, zatímco ho smáčí nekonečný proud slz, hladí mě po vlasech a zádech a šeptá mi do ucha věci, které zoufale potřebuji slyšet.

„Nikdy jsem neměl v úmyslu jít do Redemption,“ řekne tiše, když se moje vzlyky změní ve škytavku. Jeho MEFC triko je zmáčané od mých slz a špinavé od mých nudlí. „Letěl jsem do Brazílie a letadlo mělo přistát v San Francisku, aby natankovalo. Ale když znovu nastartovali letadlo, došlo k nějakému problému a let byl naplánován na další den. Po tak dlouhém sezení jsem si potřeboval jít zacvičit. Zavolal jsem MEFC a zeptal se jich, jestli tu jsou nějaká místa s nějakými zajímavými bojovníky. Myslel jsem, že zabiju dvě mouchy jednou ranou. Zmínili se o někom v Redemption. Vešel jsem do dveří a našel tě.“

„A já tě udeřila.“ Moje tvář zahoří.

„V tu chvíli jsem věděl, že jsem tě znovu našel,“ řekne s nádechem humoru v jeho hlase.

„Zacku?“ Sevřu jeho triko v mé dlani a zavřu mé oči.

„Jo?“

„Proč tě tolik trápí, že jsem byla vdaná?“

Dlouho je zticha, můj puls skáče k výšinám a v ruce pomalu trhám jeho triko.

„Nebudu ti lhát, Shay. Vždycky jsem si myslel, že jsi byla moje. I když si odešla, nikdy by mě nenapadlo, že by sis začala s někým jiným. Byl jsem rozhodnutý udělat něco se svým životem, stejně jako jsi to chtěla ty. Chtěl jsem být hoden. Tebe. Mně. Rodině, o které jsme spolu mluvili. Ale vždycky jsem si plánoval, že za tebou přijdu. Budoucnost, o které jsem snil, vždy zahrnovala tebe. Teď jsem měl příležitost přemýšlet o tom a uvědomuju si, že to nebylo fér. Jsem rád, že sis našla někoho, kdo tě miloval a udělal tě šťastnou, i když vám to nakonec nevyšlo.“

V bezpečí Zackovo paží, mých spadlých zdí, zbavená břemen hněvu a viny, mu poskytnu stejný dar upřímnosti jako on poskytl mě. „Vždy jsem nebyla šťastná.“

Trochu se napne a já se nadzvednu, abych se setkala s jeho pohledem. „Nemilovala jsem ho, a myslím, že on nemiloval mě, ale zpočátku na tom nezáleželo. Oba jsme dostali něco, co jsme potřebovali z našeho vztahu. Byl laskavý, štědrý a starostlivý. Sdíleli jsme lásku k baletu. A bavili jsme se spolu. Ale pomalu se to začalo měnit, a protože jsme se nemilovali, nebylo nic, co by zastavilo rozpad našeho manželství.“ Obrním se a řeknu mu tajemství, o kterém v Redemption nikdo neví. „Nespadla jsem ze schodů.“

Jeho tělo ztuhne, jeho paže se změní v ocelové pásy.

„Shodil mě.“

„Ježiši Kriste.“ Odtlačí se, aby si sednul a mě usadí na jeho klín.

„Poté, co mě zbil,“ pokračuju. „Byl opilý. Pil, když jsme se dali dohromady, ale zhoršilo se to, když se moje kariéra rozeběhla a jeho začala upadat. Byl mnohem starší než já. Mnohem starší než většina tanečníků ve společnosti. Díky tomu se cítil velmi nejistě, zejména poté, co najali dva mladé choreografy, aby s ním spolupracovali. Byl posedlý myšlenkou, že ho nechám kvůli mladnímu muži.“

„Shay.“ Jeho hlas se zlomí. „Kurva. Nemůžu ani-“

„Až do té noci mě nikdy neuhodil. Ale stával se majitnickým a kontrolujícím a slovně mě napadal. Matt jednou přijel na víkend a promluvil si s ním. Zdálo se, že se věci uklidnili, ale pak ho vyhodili.“ Zhluboka se nadechnu. „Tu noc, kdy se to stalo, se hodně opil a projel si historii v mém počítači. Dívala jsem se na video tvého boje s Okamim a četla si o tom. Měla jsem o tebe starosti, takže jsem pravidelně vyhledávala tvé jméno, abych viděla, co děláš. Věděl, kdo jsi, protože jsem mu o tobě řekla. Myslel si, že ho kvůli tobě opustím. A pak se zbláznil.“

„Všechny ty zlomené kosti…“ Jeho ruce se sevřou v pěst. „To ti udělal on?“

„Noha se mi při pádu roztříštila. Schody byly prudké a betonové. Ale ano, všechno ostatní mi zlomil on.“ Zaváhám a pak mu řeknu pravdu. Je na čase, aby věděl všechno. „Řekl, že když mě nemůže mít on, tak nikdo jiný.“

„Aaaagh,“ zakřičí. „Nemůžu…“ Odtlačí mě z jeho klína a vstane. „Kurva. Viděl jsem ho s tebou. Přijel jsem do New Yorku a viděl vás spolu. Myslel jsem si, že jsi byla šťastná. Kdybych přešel ulici, nikdy by se to nestalo.“

„Z toho všeho jsem tě vinila.“ Posadím se a obejmu se. „Obviňovala jsem tě, že jsi mě opustil, že jsi mě donutil udělat špatná rozhodnutí, že jsi mě přehnaně chránil a nedovolil mi, abych se naučila rozeznat hodné muže od těch špatných. Vinila jsem tě, že jsi mě citově zranil. Vinila jsem tě z toho, že jsi tam nebyl, abys mě zachránil. Vinila jsem tě za to, že jsi zničil mé sny o lásce a manželství a osudu, který nás spojil.“

Z hrdla mu vyjde tiché zasténání, jednou rukou se uchopí za krk. „Kdybych to věděl, tak bych přijel. Kdybys mi zavolala…“

„Nemohla jsem ti zavolat. Nenáviděla jsem tě. Nerozuměla jsem tomu, proč jsi odešel a zvlášť proč to muselo být tu noc. Možná jsem nebyla v posteli dobrá. Možná ta noc nebyla tím, co jsi očekával. Možná měl můj bratr pravdu a já jsem byla jen výzvou, a jakmile si dostal, co si chtěl, šel jsi dál. Možná všechno, co jsi říkal o lásce, byla lež.“

„Kurva. KURVA. KURVA.“ Bouchne jeho pěstí proti stromu. „To jsi mě po tom všem neznala? Dovedeš si představit, že bych se někdy obrátil zády k sestrám, pokud by mě potřebovaly? Nebo, že jsi znamenala něco míň? Jak sis mohla myslet, že bych tam pro tebe nebyl?“ Jeho hlas je plný hněvu. „Byla jsi pro mě celý svět.“

„Už jsem tomu nevěřila.“

„To, co jsem k tobě cítil, se nezměnilo.“

Kromě divného šustění v křoví, šeptání větru a našeho dýchaní, není nic slyšet. Chci mu říct to samé, ale nemůžu a on to ví.

„Je ve vězení za to, co ti udělal?“

„Ne.“ Dívám se na nohy. „Byl zatčen a obviněn, ale dostal se ven na kauci. Najal si drahého právníka a ten pro něj vyjednal cestu z vězení. Má záznam v rejstříku, zaplatil pokutu, musel vykonávat veřejně prospěšné práce a navštěvovat kurzy hněvu, no a samozřejmě ho žádná baletní společnost už nenajme. Myslím, že je to spravedlivé. Ztratila jsem svou kariéru a on taky.“

„To není spravedlivé.“ Jeho tvář je divoká a tvrdá. „Přísahám ti, Shay, ten parchant zaplatí za to, co ti udělal.“

„Neřekla jsem ti pravdu kvůli tomu, abys za ním šel. Začala jsem s MMA a udělala zkoušky na sekuriťačku, abych se mohla bránit, kdyby se někdy objevil u mých dveří. Měla jsem strach, že mě bude hledat a nechtěla jsem se znovu stát jeho obětí. Teď se už nebojím, ale nechci, aby na mě myslel. Vůbec.“

„Nebude schopný myslet, protože bude zasraně mrtvý.“

„Děsíš mě.“ Vstanu a uzavřu vzdálenost mezi námi.

„Jeho vyděsím víc.“

„Ne, to neuděláš.“ Přitisknu se k němu a přejedu jazykem přes jeho rty. „Nechci tě ztratit poté, co jsem tě znovu našla, a to se stane, pokud ho půjdeš hledat a ztratíš kontrolu.“

Zasténá a otevře se mi. Jeho rty se tlačí na mé. Naše jazyky se proplétají. Rukou sklouzne dolů na můj zadek, jeho tvrdým ptákem se tře o mé pohlaví. „Neztratím kontrolu. Vím přesně, co tomu parchantovi chci udělat.“

Taky vím, co chci Damianovi udělat. I přes to, že se chci prostě pohnout, část mě vždycky toužila po spravedlnosti. Skutečné spravedlnosti. Chci, aby Damian trpěl, jako jsem trpěla já. Protože tu noc mi nechtěl jen ublížit.

Chtěl, abych byla mrtvá.

„Chceš jít. Tak jdi.“ Damian mě strčí skrz otevřené dveře.

Zavrávorám, moje noha je tak silně pohmožděná, že sotva můžu stát. Už nemůžu říct, jestli je opilý nebo tak naštvaný, že ztratil kontrolu, ale věci, které říká, způsobí, že se bojím o svůj život. Opatrně jdu ke schodům za mnou, natahuju se po zábradlí, ale moje ruka se nehne.

„Jdu. Prosím, vrať se dovnitř.“

„Ano, jdeš. Ale nepůjdeš za nikým jiným. Pokud tě nemůžu mít já, tak nikdo jiný.“

Znovu mě strčí a já padám, padám, padám. Bolest vystřeluje z každé části mého těla.

A pak všechno zčerná.