MTTFD - 6. kapitola

Překlad: Dráža

Kor.: Evička

Braeden

Místnosti měniče ptáka ohniváka byly velké a luxusní, ale ani tak nebyl prostor pro boj mezi dvěma mocnými draky.

Ještě horší je, že Alyx byla uvězněna tady s nimi.

Pokud Braeden chtěl porazit Steelea a společně s Alyx utéct, první věcí, kterou musel udělat, bylo dostat je odtud.

Naštěstí byl Braeden silnější než kdy předtím – a když se vydali do Zeniných pokojů, dobře se podíval na zdi chodby.

Než mohl Steele zaútočit, Braeden se otočil. Vší silou narazil ocasem do zdi nejblíže k chodbě.

A zeď se zhroutila.

Jak Braeden uviděl, Steele přišel připravený. Přivedl stráže – ale ti byli nyní na opačné straně hromady suti, která úplně blokovala chodbu.

Získal jen pár sekund.

Ale to bylo všechno, co Braeden potřeboval.

Popadl Alyx a čekal jen tak dlouho, než se mu mohla vyškrábat na záda, probojoval se otvorem, který udělal.

Nakonec už nemusel své schopnosti skrývat. Při ohrožení jeho družky, plamen uvnitř něj vyletěl do ohnivého života.

Tam, kde před chvílí stál, se vynořila zeď žhavých plamenů, které hořely tak vysoko a jasně, že se dotýkaly stropu. I když se nyní hnal chodbou s Alyx držící se jako o život, nechal část své mysli soustředit se na ten oheň.

Steele se ho snažil překonat, aby se mohl vrhnout za nimi. Braeden to ucítil, ve chvíli, kdy Steele vrhl své vlastní síly na Braedenovu ohnivou zeď. Jeho smysly převládaly temné, zřetelné pocity: pocit stínu a štiplavá chuť kouře na jeho jazyku.

Ohnivá stěna na okamžik zablikala, temnota hrozila, že uhasí plameny.

Braeden se svými vlastními silami tlačil dozadu a krmil plameny, dokud znovu jasně nepálily. A pak se stáhl.

Ohnivá stěna by při dalším útoku Steelea padla. Použití ohně proti draku ohně nakonec nebylo příliš účinné.

Přesto dostal, co chtěl. Vzácné sekundy, které potřeboval, aby se dostal přes chodbu se svou družkou na zádech.

Než se vynořili v otvoru, odkud přišli. Braeden už viděl lesk falešného dračího ohně, který hoří v obrovské jeskyni za ním.

A viděl také temné siluety dalších strážců blokujících jejich únik.

Braeden se ani nezastavil. Otevřel čelisti a vydechl na ně obrovskou ohnivou kouli. Velký projektil se k nim vrhl tak rychle, že nedokázali včas dostat svou obranu. O srdeční tep později je ohnivá koule zasáhla jako bowlingová koule.

Draci byli vytlačeni z otvoru obklopeni plameny, které jim nijak neublížily. Přesto byla cesta nyní volná a na tom záleželo.

Braeden se bez váhání vrhl do obrovské jeskyně za ním a roztáhl křídla, aby zabránil pádu. Za sebou uslyšel rozzuřený řev a pak zvuk drápů na kameni.

Steele prolomil jeho bariéru plamenů, přesně jak předpokládal.

Ale před Braedenem se rozlehlá jeskyně rozšířila se svými bledými stromy a houbovými poli. Na zemi byli draci, stráže tunelu, které sežehl ohnivou koulí.

Braeden si jich nevšímal, protože tam, na druhé straně jeskyně, byl východ.

Stále byl střežen – a draci, kteří tam byli umístění, museli být varováni Steelem. Namísto dvou tam bylo deset draků a všichni čelili jeho směru.

Nemůžu je překvapit.

Nezbývalo nic jiného než hrubá síla.

Za ním se v jeskyni ozval hlasitý a nesmírně rozzlobený řev. Steele se dostal z úzkého tunelu.

Ale Braeden vždy věděl, že jeho rozptýlení mu nedávalo více než několik sekund. A těch pár vteřin by stačilo – aby se dokázal dostat přes deset strážců.

Braeden se znovu nadechl.

Teď už byl dost blízko, aby viděl draky, kteří hlídali východ, jak řvou na poplach. Za ním zazněl rozzuřený řev.

I když chtěl ukončit vládu draka, který zneuctil věčný plamen v Braedenově srdci, teď se otočit a čelit Steelovi nemohl.

Stráže otevřeli čelisti. Plameny se rozlétly. Pak vydechli.

Braeden necouvl. Místo toho stále letěl přímo do ohně, který vydechli jeho směrem.

A v poslední chvíli vyvolal ohnivý štít. Obklopovalo ho to jako pálivá koule, která zářila stokrát jasněji než oheň, který na něj vydechli.

Jako děla z čisté lávy se vrhl přímo na ně.

Díky slabému spojení mezi nimi cítil Alyxinu naprostou hrůzou. Nebyla zraněná – štít ji chránil uvnitř a jeho živel by nikdy neublížil jeho družce. Ale i když seděla na vrcholu draka obklopeného štítem prskajícího ohně, který byl dostatečně žhavý, aby roztavil kámen, stále se držela jako o život.

Jeho družka byla silná a Braeden věděl, že ji nemůže zklamat. Dostane je oba odtud, bez ohledu na to, co to bude stát.

V okamžiku nárazu se strážní draci odvalili z cesty. Ani se ho nedotkli; jeho štít ohně ho chránil.

Za ním uslyšel řev bolesti a zděšení, ale neodvážil se zastavit.

Steele byl stále za ním. Braeden cítil jeho přítomnost. Kdyby zpomalil dokonce i byť jen na úder srdce, prohráli by.

A pak ucítil pocit, který způsobil, že se mu kůže mezi rameny bodala.

Za ním se shromažďovala energie. Náhle došlo k nárůstu síly. Část z toho byla známá – byl tam hořící žár ohně.

Ale bylo tu také něco temnějšího. Něco, čím jeho vlastní element nedokázal proniknout.

To není možné. Je to drak ohně a já jsem pán ohně…

Útok přišel tak náhle, že měl sotva čas vyhodit další štít. Zezadu na ně byl vydechnut projektil plamenů, ohnivá kopí tak horká, že hořela bíle – dost horká, aby roztavila kámen.

Ale byl tu víc než jen oheň.

Oheň mu patřil. Oheň ho poslouchal.

Ale když se Braeden zoufale rozběhl směrem k místu, kde tunel vedl k obrovskému, starému sopečnému otvoru, hořká a temná střela se blížila k nim.

Stín. Kouř.

Na zlomek vteřiny pocítil, jak Steeleho útok narazil do jeho štítu, oheň hořící ohněm.

Steele předtím zranil draka oceánu – ale proč by v bitvě ohně proti vodě neměl vyhrát oheň?

Braedenův štít byl silný. On byl pán ohně.

A přesto cítil, jak se jeho štít prořízl útokem.

Dotklo se ho něčeho temného a chladného, ovinulo se to kolem něj jako úponky kouře.

Nemožné!

Zároveň ho něco udeřilo do nohy.

Zalapal po vzduchu – vnikl do něj kouř, pálící mu v krku, štiplavý a bodavý.

Noha ho zuřivě bolela. Ani nezaváhal, když běžel k východu tak rychle, jak jen dokázal, ale teď byl každý krok doprovázen bodnutím bolesti. Bodnutí agonie bolesti pocítil v noze pokaždé, když na ni položil svou váhu.

Srdce mu bušilo v hrudi. Alyx mu stále lpěla na zádech – a Steele byl za ním.

Steele, který byl drakem ohně, a přesto se mu podařilo zranit Braedena, který byl pánem nad veškerým ohněm.

Braeden počítal s tím, že složí Steelea a uteče. Ale teď, když se řítil k sopečnému otvoru, začal si uvědomovat, že jeho situace je mnohem horší, než očekával.

Steele mohl prorazit jeho obranu.

A to znamenalo, že Braeden nemohl Alyx chránit. Ne, pokud by se museli vrátit skrz malé tunely na sluneční světlo.

Rozhodl se za zlomek vteřiny. Teď už neexistoval žádný jiný způsob.

Musím udržet Alyx v bezpečí.

Proběhl tunelem a jeho diamantově tvrdé drápy vyrývaly do kamene drážky. Před ním byl starý průduch, kde se před tisíci lety magma přinutila proniknout na povrch.

A Braeden se do něj vrhl, ve stejný okamžik, kdy nechal v sobě věčný plamen hořet jasněji, než si myslel, že je možné, dostatečně jasný, aby ho pohltil.

Na chvíli byla všechna myšlenka pryč. V žilách mu teklo jen teplo jako roztavený kov – a teplo hluboko pod ním odpovědělo.

Jeho drak na něj volal tvrdým bojovým výkřikem a Země odpověděla.

Zpočátku se ozývalo jen zlověstné rachocení, které se ozývalo temnotou.

Pak kolem nich kámen začal vibrovat, jako by obří ruka chytila samotnou horu a třásla ji.

Braeden mával křídly tak silně, jak jen dokázal, ignoroval kousání kouře v plicích a šílenou bolest jeho zraněné nohy.

O vteřinu později vyletěl Steele s řevem z tunelu a roztáhl křídla, aby za nimi stoupal velkým otvorem.

Braeden to vycítil v ten moment, kdy si Steele uvědomil, co se děje.

Neexistovalo žádné další varování, pouze neuvěřitelný pocit tlaku a nesnesitelného tepla, kámen zpívající v agónii na dračí smysly, když se roztavil do zářící červené magmy.

Braeden stále silně mával křídly a i přes bolest stoupal co nejrychleji.

A Steele zařval vzteky. Ale neletěl za nimi. Vrhl se zpět do tunelu, který vedl k tajnému dračímu doupěti.

A pak vybuchla sopka.

Sopka, která spala po tisíce let, zahřměla a zasténala. Braeden stále letěl tak rychle, jak jen dokázal a cítil Alyxinu hrůzu, když se k němu přitiskla.

Pod nimi dříve tmavý a prázdný otvor, byl nyní naplněný vroucím magmatem, které rostlo tak rychle, že Braeden už cítil jeho teplo.

Zatnul zuby a využil více své síly, aby udržel Alyx chráněnou. A pak stoupal výš a výš, bolel ho každý sval v jeho mocném těle, když se přinutil letět rychleji než kdykoli předtím.

Nakonec našel malý otvor, kterým vstoupil. Hnal se přímo k němu, a jakmile dorazil na římsu, proměnil se.

Nebyl čas varovat Alyx, ale podařilo se mu jí zachytit, když před ním klopýtla. Chytil ji za ruku a přitáhl si ji k sobě.

Neprotestovala; ani se ho nepokusila zeptat, co se děje.

Teď nebyl čas na rozhovor – ne, když se za nimi v současné době tlačí celé vulkanické magma, roztavující skálu a kámen, když se snaží provalit ven.

Neexistoval způsob, jak by přes sopku dokázali přejít. Určitě ne na lidských nohou.

Naštěstí byl Braeden stále pánem ohně, i když ho z nějakého důvodu jeho štít před Steelem neochránil.

Na druhou stranu sopka odpověděla na jeho volání. A i když roztavená hornina, která za nimi teď přicházela skrz úzký tunel, byla dostatečně horká, aby roztavila kámen a maso, stále mu patřila.

Jak běželi, Braeden k ní natáhl ruku.

Bylo obtížné zastavit sopku v procesu erupce. Teď, když probudil sopku, nemohl prostě jen říct, aby přestala.

Ale mohl zastavit magma, aby se nevalilo za nimi.

Vzalo mu to většinu jeho síly, ale podařilo se mu magma zastavit.

Pevně sevřel oheň, který způsobil, že se skála dostala do bodu tání, sevřel ji pevněji a nutil oheň uvnitř, aby se utišil, až nakonec konečně vyhasnul.

Magma jejich pronásledování zpomalila a nyní se začala ochlazovat na černou hladkou skálu.

A přesto, za kamennou zátkou, která nyní blokovala tunel, magma stále stoupala z útrob země a tlačila na vrchol hory.

Pak se skála kolem nich otřásla. Braedenovy smysly mu říkali, že magma konečně našla odtok.

Hluboko nad nimi vybuchla z vrcholu hory roztavená skála. Ještě důležitější bylo, že láva začala vytékat po stranách, současně s tím, jak se jako v ohnivé sprše snášely jiskry a hořící kameny.

A on i Alyx byli stále uvězněni v hoře.

„Pospěš si,“ zalapal po dechu a držel ji za zápěstí. „Musíme se dostat pryč, než láva najde vchod.“

Pravděpodobně by se nakonec mohla dostat ven. Láva by mu neublížila, ale on musel ochránit Alyx.

Přesto ho Steele zranil a noha ho šíleně bolela. Horší bylo, že ho bolela i hruď, kterou měl bolestivě napjatou, jako by se mu v plicích usadil kouř, který vdechl.

Musel si udržet svou sílu, aby mohl s Alyx odletět. A právě teď si nebyl jistý, jestli to dokáže. Ne, pokud by je také musel chránit před proudem lávy, který je zachytí z obou stran.

Tentokrát naštěstí při úprku koridorem nepotkal žádné další draky. Minuty se zdály nekonečné, když se vrhli temnými tunely, jediný zvuk, který se ozýval, bylo sténání skály a jejich lapání po dechu.

A nakonec tunel skončil. Před nimi byla známá kamenná zeď, která skrývala vchod.

„Jsme v pasti,“ zalapala po dechu Alyx. Holýma rukama zasáhla skálu, v očích slzy. „Sakra, pusťte mě ven!“

„Počkej.“

Braeden přitiskl ruku na kámen. Zaslal do něj záblesk plamene.

Cítil teplo i na druhé straně – ale ne smrtící žár lávového oceánu.

Dobře.

Obdélník v kameni začal zářit a kolem něj tekl malý plamen.

Potom plamen zmizel a skála se otevřela.

Na druhé straně se zelené údolí hodně proměnilo. Stromy byly v plamenech, hořely jako pochodeň. Tu a tam dopadaly velké skály, které stále žhnuly oranžově.

Ale láva se valila z hory dále na západ. Cesta byla volná.

„Věř mi. Naposledy,“ řekl Braeden, když vytáhl Alyx ven.

Sotva se na něj podívala. Místo toho se rozhlížela s neuvěřitelnou radostí a ignorovala vybuchující sopku.

„Jsem volná. Jsem opravdu volná…“

„Musíme se odtud dostat.“ Braeden se ustaraně díval na horu.

Jako by na příkaz, další rachot nutil zemi, aby se chvěla.

„Hned!“

Braeden se proměnil, klesl před Alyx na koleno a sklonil křídlo.

Zaváhala jen na vteřinku. Pak přitiskla rty k sobě a začala se přitahovat na jeho záda.

O vteřinu později byl ve vzduchu a rychle se zvedal do výšky, když z kouřící sopky začala stékat nová vulkanická láva – zamířila přímo k místu, odkud právě unikli z hory.

Braeden byl vysoko ve vzduchu, než se láva dostala na místo, kde stáli. Nezastavil se ani na vteřinu. Navzdory své bolavé noze a hluboké bolesti v plicích stále letěl tak rychle, jak jen dokázal.

Teď mohl myslet jen na jednu věc. A tou bylo dostat Alyx do bezpečí.