CIM - 18. kapitola

 Překlad: Lucianna

To ráno po své rezignaci, nebylo ani zdaleka tak uspokojivé, jak Katy očekávala. S tím, že neměla kam jít, nebyla nikde potřeba, stála Katy ve dveřích své chaty a zírala ven do lesa, uvažujíc, co si myslela. Jistě, postavila se za sebe, ale za jakou cenu? Tolik k logice, když jí vzala to, na čem jí nejvíc záleželo.

S hlubokým nádechem, se donutila vstát z postele. Možná, s tím vším volným časem, který měla k dispozici, by mohla strávit den s lidmi a zvířaty, které milovala. Ok, řekla si, a dělala si v hlavě seznam. Až se oblékne, zajde do kavárny, vezme nějakou kávu a koblihy, které vezme na návštěvu k rodičům, pak se cestou zpátky zastaví a vezme Quantum na projížďku. Na konci takového dne, by mohla prostě začít vidět širší perspektivu.

Právě když se chystala odejít, uslyšela zvuk pneumatik na štěrku. Katy nakoukla oknem a ten pohled jí zamotal hlavu. Co tu dělá? Dneska nebyl prostor pro Gunnara Wolfea. Jaká drzost, se prostě ukázat, zvlášť potom, jak se choval den předtím. Malý hlásek jí šeptal něco o jejím chování, také, ale odstrčila ho pryč a odstoupila od okna.

„Katy?“ zavolal, když zaklepal.

Ztuhla a zvažovala předstírání, že tam nebyla, pak si vzpomněla na svůj pickup, stojící před chatou. Ale mohla jí ven na procházku, ne? Nebo jí možná někdo přijel vyzvednout, dokonce chlap. Mohla mít rande, ranní rande, ne? Kdo byl Gunnar, aby rozhodoval, jestli má povoleno randit s někým jiným?

Druhé zaklepání zarazilo její myšlenky a přinutilo jí to, usmát se. Ještě ani spolu nemluvili, a ona už si představovala hádku. V tuhle chvíli, by mu nejspíš ani v nejmenším nevadilo, kdyby měla rande. Měla dost silný pocit, že včera zpečetila jejich budoucí osud, nebo jeho nedostatek. Ale tak, proč stál venku u jejích dveří?

„Katy, to jsem já, Gunnar,“ řekl, hlasem tišším, ale tak nějak intenzivnějším. „Prosím, pusť mě dovnitř.“

Vzadu na krku jí začalo podivně brnět. Možná by mohla uvolnit pár minut ze svého nabytého dne. S hlubokým nádechem a velkým máchnutím, otevřela dveře.

Gunnar vykulil oči, jako by ve skutečnosti neočekával, že otevře. „Och, ahoj. Jsi tady.“

„Jop. Ačkoliv mám namířeno pryč.“

Přikývnul. „Rozumím. Nezdržím tě dlouho.“

Katy se usmála, aniž by to měla v úmyslu a v návalu horka si uvědomila, jak moc jí tahle tvář chyběla. Zřejmě už si dost zvykla, začínat den s těmahle pronikavýma, modrýma očima a tím suverénním úsměvem. Dívala se na podlahu, dokud to horko nezmizelo. Poslední věc co potřebovala, aby se cítil jako něco víc, než vyrušení.

Ustoupila, aby ho pustila dovnitř, pak si zkřížila paže a čekala na nějaké vysvětlení.

„Omlouvám se za vyrušení,“ řekl, „ale potřebuji tvoji pomoc.“

„Děje se něco?“ Po zádech jí přeběhlo ostré bodnutí obav.

„Ne. Ne. Nic se neděje.“

„Proč potom já?“

Gunnar po ní střelil plachým úsměvem, pak se rozhlédl po místnosti. Jeho pohled přistál na její nedbale ustlané posteli, přikrývka byla nakřivo a hrbolatá. „Hezké místo. Vypadá zabydleně.“

Její zamračení vážně píchlo, takže tvrdě přistál. Otevřela pusu na slovní výpad, když zvednul ruce dlaněmi vzhůru, v jasné kapitulaci. „To nebyla kritika,“ řekl. „Vždycky mi byli lidé, co jsou příliš upravení, podezřelí. Dům má vypadat tak, jako že tam lidé chtějí být.“

„Skvělé. Prošla jsem tvým testem. Teď, co potřebuješ?“

„Přemýšlel jsem, jestli se vrátíš k prodeji nemovitostí, když jsi teď opustila posádku.“

Nakoukla na něj, tvrdě. „Přišel jsi sem probírat mé kariérní plány?“

„Ne. Chci říct, možná nepřímo. Náhodou potřebuju realitního agenta, a jelikož jsem ve Spellbound Falls nový, jsi jediná, koho znám.“

„Je něco špatně s tvojí chatou?“

„Kromě toho, že je malá a plná moskytů, myslíš?“

„Tady v Maine, tomu říkáme kouzlo.“ Katy se usmála, a neodolala mu připomenout, že je odjinud.

Ty modré oči zajiskřily. „Och, jsem velmi dobře obeznámený s kouzlem toho místa. Jen si nejsem jistý, že teta May, bude sdílet stejný pohled na věc.“

„Máš tetu, May?“

„To rozhodně ano. A má v úmyslu velmi brzy přijet na návštěvu.“

Katy měla pocit, jako by se jí měl odklopit vršek hlavy. To není možné, ne pokud byl Gunnar bojovník z Atlantidy. Ne, pokud byl věky starý. Pokud nebyla teta May také z Atlantidy…

Potřebovala se soustředit, takže přešla ke stolu, vytáhla si jednu židli a pokynula Gunnarovi, aby se posadil na druhou. „Vezmu si svůj zápisník,“ řekla, když se prohrabovala kuchyňským šuplíkem.

„Pomůžeš mi?“ Zněl jako dítě, které právě dostalo peníze na zmrzlinu.

„Vyslechnu si to. Udělám nějaký průzkum. Nic neslibuji.“

Klesnul na židli s rovným opěradlem. „Nic neočekávám.“

S perem a zápisníkem v ruce, se Katy posadila naproti němu a upřela na něj oči. Něco hluboko uvnitř ní, se třepotalo, stejné množství naděje, zaujetí a touhy. Jak bylo možné, že ji tenhle muž, byl stále schopný překvapovat? „Takže, potřebuješ dům pro tetu May?“

„No, potřebuji dům pro sebe, abych měl pohodlné místo, kde bych byl.“

„Nějaká specifická lokace?“

„Myslel jsem, že by se mi líbilo něco u Bottomless.“

Páni. Pěkný výběr. „To bude drahé.“

„Vím. Ale něco mi na tom připomíná domov, Island, díky čemuž by se i teta May, mohla cítit jako doma.“

Island? Vážně? „Hledáš pronájem, nebo prodej?“

„Možná pronájem s možností koupi.“

Katy se znovu usmála. „Problémy se závazky?“ řekla dřív, než si vůbec uvědomila svůj záměr promluvit. Proč ji tenhle muž nutí chtít flirtovat jak blázen, i když je na něj naštvaná?

Gunnar se ušklíbl. „Pracuji na tom.“

Hmm… právě teď? Chvilku jí trvalo, než si zapsala detaily, ale postranním úmyslem bylo odpoutání se od jeho drsné tváře. Jeho úsměvu bylo stále nemožné odolat.

„Řekni mi o své tetě May,“ řekla po chvilce.

„Je těžké ji popsat. Myslím, že bude lepší, když se s ní setkáš.“

Její srdce se rozbušilo tak rychle, až se to zdálo nezdravé. „Setkám se s ní?“

Pokrčil rameny. „Myslím, že je to součást plánu.“

Co? Katy naprázdno polkla. „Čího plánu?“

„No, tety May, především, ale myslím, že i mého.“

„Proč by to bylo v jejím plánu?“ Katyin hlas zněl jako na střední, pištivý přesně tak, jako když jí Ryan Forrester pozval na ples.

„Řekl jsem jí o tobě. Předtím. Když to vypadalo, jako že bylo co říct.“

„Mluvil jsi se svou tetou o mně?“

Zamířil svůj pohled na ni, plný takové té och-prosím-tě-víš-o-čem-mluvím energie. Lehce protočil oči, čímž jí jasně označil za šílenou. Katyin úsměv prosil, aby se vrátil, ale ona ho držela v šachu. Pane, povídejte mi o nečekaném zvratu událostí.

„Co jsi jí řekl?“

„Zjevně víc, než jsem jí kdy předtím řekl o nějaké jiné ženě. Proto ta návštěva.“

Katy najednou byla vděčná, že už seděla, tak zavrtěla hlavu a podívala se zpátky na svůj zápisník. „Vy dva zníte, jako že jste si blízcí,“ řekla.

„No, vychovávala mě, když můj otec nezvládal tuhle práci. A ochraňovala mě, vytáhla mě z jeho toxického, alkoholického oblaku.“

Katy se otřáslo srdce. Jeho rysy znovu ovládla chlapecká měkkost, a závan vděčnosti, který jí projel, ji přiměl toužit po tom, poznat tuhle ženu a být ženou jako ona, někým kdo udělal místo ve svém životě, pro dítě v nouzi.

„To zní, že je úžasná.“

„Je. Je taky číslo, ale myslím, že v tuhle chvíli považuji tuhle část za úžasnou.“

Starostlivá tvář její vlastní matky, probleskla Katy myslí, a vrátila ji zpátky k jejich rozhovoru na ostrově a způsobu, jakým se dívala, když jí Katy řekla, že Gunnar je jeden z Nicholasových bojovníků. Teď už nebyl důvod k obavám. S tím problémovým dětstvím, které popsal, musel být Gunnar smrtelník, musel být obyčejný člověk. No, možná ne zrovna obyčejný, s těmi svaly, jako jsou jeho, ale…

Usmála se a srdce se jí rozjasnilo a ulevilo se mu, když se vynořilo ze stínu včerejšího rozhovoru. Mýlila se v mnoha věcech. A nyní, magicky, se věci samy napravovaly, před jejíma očima.

„Nechceš se podělit o vtip?“ zeptal se Gunnar.

Katy zalapala po dechu a vzhlédla k němu, červenajíc se při pomyšlení, že byla tak chycená ve vlastních myšlenkách o něm, že zapomněla, že je v místnosti. „Uvidím, co budu moct najít u Bottomless,“ řekla. „Jak brzy něco potřebuješ?“

„Myslím, že je bezpečné říct okamžitě.“

Zasmála se. „A kdy dorazí tvůj tančící derviš, teta May?“

„Den, nebo tak, po okamžitě?“ řekl s mrknutím.

Och, dobrý bože. Tenhle muž by měl mít zakázáno mrkat. Katy se na něj usmála, a doufala, že nevypadá jako láskou poblázněný idiot. „Dám se tedy do práce,“ dokázala ze sebe dostat. „Není problém, vzhledem k tomu, že nemám co jiného na práci, tyhle dny.“

Gunnar sklonil hlavu a kajícně k ní vzhlédl. „Jo, ohledně toho.“

Sledovala ho, se zvednutým obočím. Co teď?

„Doufal jsem, že pokud nabídnu dostatečně decentní omluvu, mohla bys to brát jako stažení rezignace.“

Místnost se rozzářila, jakoby slunce čekalo na dobrý důvod začít svítit. Katy se natáhla přes stůl a dotkla se jeho ruky. Žár jeho kůže ji rozechvěl, ale snažila se na to nemyslet. „Nemyslím si, ty jsi ten, kdo se potřebuje omluvit.“

„Podkopal jsem tvou autoritu,“ řekl. „A nevěřil jsem, že to máš pod kontrolou.“

„No, abych byla upřímná, nejsem si jistá, že měla. Vzala jsem si svou zátěž do práce a to nikdy není v pořádku. Udělal jsi to, co by dobrý šéf měl udělat. Udržel jsi mě nohama na zemi, i když to nebylo to, co bych chtěla.“

„Takže, rezignace stažena?“

„Ano, rozhodně stažená.“

Gunnarův úsměv rozsvítil místnost tam, kde slunce nedosáhlo. Katy se naklonila do jeho tepla a nechala se unést velikostí svých myšlenek. Tenhle muž ji udržel nohama na zemi. Byl její kotvou. Byl její kotvou, přesně jako jí byl její otec pro matku.

Její tělo zaplavila radost. Od nynějška, bude její instinkt mít hlavní slovo, bez ohledu na to, jak brilantně, bude logika hrát ďáblova advokáta. Ach, jak milovala magii.