čtvrtek 13. srpna 2020

Player - 46. kapitola

Překlad: Lucie

#CoBysteUdělali

s milionem dolarů?

...Alpha BuzzFeed

Romeo

Jediné, co jsme mohli dělat, bylo čekat.

Protože nikdy neuvedli konkrétní čas, neměl jsem tušení, jak dlouho to mohlo trvat.

Seděl jsem v hotelovém pokoji jen s kufříkem plným peněz, který mi dělal společnost. Rimmel byla ve vedlejším pokoji s Braedenem a já věděl, že z toho neměla radost.

Jakmile to skončí, měl bych si najít všechen čas na světě, abych jí to vynahradil. Za předpokladu, že se něco nepokazí a oni mě nezabijou.

Bylo už dlouho po půlnoci, když jsem u dveří zaslechl nějaký zvuk. Mé tělo se napjalo, ale zůstal jsem tam, kde jsem byl. Nechtěl jsem jít otevřít dveře a ulehčit jim to.

O pár vteřin později vklouzli do mého pokoje dva muži a zavřeli za sebou dveře.

Rozsvítil jsem lampu opodál a oni sebou trhli tak, aby se mi dívali do tváře.

„Dobrej večír, hoši,“ řekl jsem.

Jejich oči poskakovaly po místnosti paranoiou, a to mě znervózňovalo.

„Kde je ta holka?“ Zeptal se muž, který předstíral, že je reportér.

Odfrkl jsem si. „Vyhrožoval jsi, že ji zabiješ. Myslíš, že bych ji nedržel dál?“

„Radši měj každý cent z těch peněz, nebo bude jedno, kde jsi ji schoval. My ji najdeme. Zabijeme ji. Stejně jako tu její matku.“

Ztuhla mi krev v žilách a vyskočil jsem. „Zabil jsi její matku?“

Muži si užívali mou reakci, které se jim dostalo. „Bohužel ne. Ale její zabití vytvořilo precedens v podzemním světě hazardu. Právě to inspirovalo našeho šéfa, aby se sám pustil do podnikání, a ten stařík byl až příliš snadný terč.“

„O čem to sakra mluvíš?" Zavrčel jsem.

„Pár drinků, pár partií pokeru zdarma a pár organizovaných výher stačilo k tomu, aby se ten drahej páprda vrátil do hry. Nashromáždil celou hromadu dluhů dřív, než si vůbec uvědomil, co ho zasáhlo.“

„Ty zkurvysynu,“ zavrčel jsem a vyrazil přes místnost. Moje pěst narazila do jeho čelisti a hlava se mu zvrátila dozadu. „Tys ho kurva podvedl.“

Muž si promnul čelist a usmál se. „No, když se jeho dcera přilepila na vycházející fotbalovou hvězdu, jak bychom nemohli? Možnosti jsou nekonečné.“

Jak dlouho už Rimmel sledovali? Měsíce? Roky Z té myšlenky se mi udělalo špatně. I když to byl byl velký risk, věděl jsem, že to byla správná věc. Nezastavili by se. Pořád by se ze mě snažili vymámit peníze, nebo něco horšího.

Zaťal jsem pěst, abych ho znovu praštil. Zastavil mě zvuk natahování kohoutku pistole.

„Být tebou, tak bych to nedělal.“ Řekl jeho kamarádíček a zamířil na mě.

„Když vystřelíš z té pistole,“ řekl jsem a lstivě upozornil agenty vedle, „a zabiješ mě, tahle místnost se bude hemžit lidmi, než stihnete vyjít ze dveří.“

„Od toho jsou tlumiče,“ vyvrátil mi to a ledabyle ho natáhl až do konce.

„Kde jsou peníze?“ Dožadoval se reportér.

„Tamhle.“ ukázal jsem.

Zůstal jsem stát tam, kde jsem byl, zatímco on šel pro kufřík. Když ho otevřel a byl spokojen, že je tam všechno, zaklapl ho a usmál se.

„Byla radost s tebou obchodovat.“ Vydal se ke dveřím.

„Počkejte,“ řekl jsem a pak dal signál federálům, aby sem přišli. Teď. „To je všechno, že jo? Necháte nás na pokoji? Necháte Rimmel na pokoji?“

Ani ne za dvě vteřiny se dveře rozletěly a v pokoji se to hemžilo několika agenty oblečených ve výstroji od hlavy k patě.

„Stát!“

Muž s kufříkem zaječel a pokusil se utéct. Byl sražen k zemi a ruce mu spoutaly za zády. „Za tohle tě zabijeme!“ zařval. "Ty zkurvysynu.“

Druhý muž, ten s pistolí, tam stál v šoku, jako by ho ani nenapadlo, že by ho mohli někdy chytit.

„Odložte zbraň!“ Řekl jeden z agentů a zamířil na muže. „Ruce vzhůru!“

Zdálo se, že ten křik ho vrátil do reality. Pohlédl na muže, který na něj mířil pistolí, a přes jeho rysy přelétl temný výraz.