SP - 12. kapitola

 Překlad: Clarissa

Karim

 

„Kam letíme?“ zeptá se Giselle nadšeně a nadskočí na sedadle v letadle.

„Na naše líbánky,“ odpovím, políbím ji na rty a pak jí zapnu bezpečnostní pás.

Posádka dokončuje všechny kontroly a nabízí nám nápoje, zatímco se chystáme vzlétnout. Mé letadlo je naložené a já mám v plánu tříměsíční dovolenou se svou královnou, abychom oslavili naše spojení.
„Ano, ale kam?“ usrkne šampaňské a usměje se tak zářivě, že jí nedokážu nic odmítnout.

„To je můj dárek pro tebe, má královno.“ Vytáhnu mapu ze svého zavazadla a podám jí ji.

Vteřinu jí trvá, než se na ni zadívá a pak se podívá na mě, než ji rozevře.

„Co znamenají všechny tyhle červené body?“ zeptá se a prohlíží si země.

Nakloním se k ní blíž a přitisknu rty k jejímu uchu. „To všechno jsou místa, kde hodlám šukat svou manželku.“

„Karime,“ řekne a zčervená, přičemž se rozhlíží, jestli nás někdo neslyšel.

Jsme tady úplně sami, protože posádka je v minimálním počtu a připravuje se na odstartování letadla.

„Copak se ti tvůj dárek nelíbí?“ zeptám se, když se nosem otírám o její ucho.

Vdechuji její vůni. Voní jako cukrová vata a všechny věci, po kterých toužím. Chci olíznout každý její centimetr a pak se s ní celou noc milovat. Nevím, jestli dokážu počkat, až bude letadlo ve vzduchu, abych ji zatáhl do ložnice vzadu.

„Líbí se mi to,“ zamručí a její tváře ještě více zčervenají.
Naše svatba byla dokonalá a byla přesně taková, jakou si ji Giselle vysnila. A to bylo to nejdůležitější. Chtěl jsem, aby byla šťastná. Ten úsměv, který jsem viděl na její tváři, byl pro mě dostatečným důkazem toho, abych poznal, že jsem uspěl.

Obřad byl krátký, stejně jako přivítání hostů. Recepce byla přesně taková, jakou si jí přála a já s ní tančil tak dlouho, jak chtěla. Ale když řekla, že už by se mnou chtěla být sama, popadl jsem jí do náruče a skoro jsem z tanečního sálu utíkal.

„Říkala jsi, jak moc bys chtěla poznat svět a já ti to chtěl splnit. Takže v několika příštích týdnech uvidíš v hodně zemích spousty postelí.“

„Karime,“ napomene mě a protočí oči. Ale její úsměv mi říká, že se jí ten nápad líbí tolik jako mně.

„Vidíš, že bylo dobře, když jsem tě ukradl a přiměl k tomu, aby ses za mě provdala,“ řeknu a políbím jí ruku.

„Vlastně si nemyslím, že jsi mě ukradl. Šla jsem s tebou dobrovolně.“ Její úsměv je dráždivý, ale nakloní se a políbí mě na tvář. „Znovu bych šla s tebou dobrovolně. A ráda.“

„A já bych tě zase rád znovu lovil.“ Můj úsměv se změní v predátorský a ona si olízne rty. „Možná bych ti měl ukázat zbytek letadla.“

„Možná bys měl,“ řekne slovy plnými touhy.

„Tvé přání je mým rozkazem, má královno,“ odpovím a nesu ji do zadní části letadla.