MTTOD - 4. kapitola

Překlad: Dráža

Kor.: Evička

Timothy

Když vyšli z klubu, byly skoro 4 hodiny ráno. Timothyho řidič na ně už čekal a oba předstírali, že neviděli Clairicin úsměv a vztyčený palec.

Liana se vrhla do limuzíny a vydechla úlevou, když Timothy za nimi zavřel dveře.

„Pojedeme nejdřív k tobě domů,“ zamumlal a nedokázal od ní odtrhnout oči.

Věděl, že je to jeho družka od chvíle, kdy ji poprvé uviděl. Byla nádherná. Měla delikátní ústa, hnědé oči orámované dlouhými řasami a měkké křivky, které ho přiměly toužit po tom, aby jí přejížděl rukama po celém jejím svůdném těle. Vlasy měla utažené do malého copu a stočené do drdolu, a v umělém blikajícím světle klubu se její hladká kůže rozžhavila do odstínů lesklé jantarové a hřejivé červenohnědé barvy.

Ona to také musela cítit. Drak, kterého popsala… drak, kterého navrhla pro svou hru… vypadal přesně jako Timothy, když se proměnil.

Jako drak vody měl tělo pokryté modrozelenými šupinami. A když se pohyboval, vypadalo to, jako kdyby se pohupující se vlny šířily přes jezero.

Narodil se s mocí nad vodní hladinou, díky níž se stal jedním ze tří nejmocnějších draků na světě. Stejně jako každý jiný mytologický měnič byl i on pro člověka neviditelným, když se proměnil v draka.

Což znamenalo, že ačkoli ho nikdy neviděla, část Lianiny duše ho už znala.

„Díky za večer,“ řekla tiše. „Dnes jsem se opravdu bavila.“

„Já taky.“ Když auto zastavilo, natáhl ruku. „Chtěla bys zítra zajít na večeři?“

Vypadala zaskočeně, jako by nebyla zvyklá, že jí někdo zve na večeři. Což zase šokovalo jeho, protože určitě tak nádherná žena jako ona by měla mít celou hordu obdivovatelů.

„To by se mi líbilo,“ řekla po chvíli a znovu se na něj usmála tak, až se jí rozzářila celá tvář.

Obklopila ho její vůně. Byla sladká a květinová – ten večer použila parfém. Ale pod touto vrstvou byla teplá vůně, hluboká a hustá jako med… už jen z toho ho měl napůl tvrdého. Stačilo, že byl blízko ní.

Přimělo ho to chtít ji ochutnat, pokrýt její teplou pokožku svými polibky, nárokovat si každý centimetr jejího těla…

Stále se na něj dívala, oči široké a tmavé, a rty se jí mírně rozevřely.

Cítila to stejné, co cítil i on? Tu neodolatelnou přitažlivost, jako by je k sobě přitahoval magnet?

Tónované sklo, které je chránilo před pohledem řidiče, bylo zvednuté.

Timothy zaváhal jen na úder srdce. Pak se naklonil dopředu, dostatečně pomalu, aby se Liana mohla odtáhnout, kdyby chtěla.

Místo toho Liana lehce vydechla a zavřela oči, když se jejich rty konečně setkaly.

Rty měla teplé a měkké. Když se natáhl, aby si ji přitáhl k sobě, uvolnila se. Její ústa se pro něj otevřela a najednou zjistil, že ji vášnivě líbá a zkoumá její ústa, jako by po ní hladověl celý život.

Když se konečně odtáhl, byla bez dechu, rty oteklé a oči omámené.

„Ach… wow,“ vydechla a pak se na něj rozpačitě podívala. „Myslím… to bylo… ty jsi…“

„Jo,“ souhlasil tiše a usmíval se nad její ztrátou slov.

Bylo to rozkošné. Všechno na ní bylo sladké.

Do prdele, našli jsme naší družku.

Jeho drak se v něm potěšeně zavlnil.

Jeho drak toužil jen po tom, aby s ní odtamtud odletěl do svého domu… ale to muselo počkat. Na rozdíl od draka ohně, Timothy věděl, co se lidským ženám líbí. A nemyslel si, že únos drakem je na něčím seznamu nějak vysoko.

„Ach, sakra – Braeden,“ zaklel, když si najednou uvědomil, že zapomněl na svou přítěž, a upřel oči na svou družku.

Liana se na něj tázavě podívala.

„Můj přítel. Měl jsem na něj dohlížet. Bydlí se mnou. Jeho… hmmm… rodina mu nedůvěřuje, že by se nedostal do problémů.“

„Poprvé ve velkém městě, co?“ Liana se na něj zaculila, stále bez dechu. „Myslím, že Clairiciny kamarádky se o něj dobře postarají.“

V tu chvíli mu začal v kapse vibrovat telefon. Když ho vytáhl, uviděl textovku od draka ohně.

Hej, nezapomněl jsi něco v klubu?

Timothy se zašklebil. Alespoň se mu podařilo naučit ho zacházet s telefonem. A s dračím jedem a manžetami z obsidiánu by neměl být schopen dělat potíže. Přesto…

Počkej. Za chvíli se za tebou vrátím.

Spěšně strčil telefon zpět do kapsy a pak se na Lianu omluvně podíval. „Zítra ta večeře platí… slíbila jsi to. Vyzvednu tě v sedm, co ty na to? Počkej… tady je moje číslo.“

Vyndal z kapsy jednu ze svých vizitek. Jeho jméno a číslo byly vytištěné na tvrdém drahém papíře se stylizovaným designem vln v nejsvětlejší modré barvě.

„Ooh, ta vypadá tak důležitě!“ Liana se na něj usmála, pak vytáhla z kabelky svou vizitku a se smíchem mu jí podávala. „Neopovažuj se smát.“

Stálo tam; Liana Robinson. Junior programátor, Dragon Heights. A-Soft Games.

Vizitka byla bílá a u toho podobnost také skončila. Byl na ní vytištěn drak – drak, kterého Timothy okamžitě poznal. Drak byl všude pokryt modro-zelenými šupinami, a ačkoli se jim pár věcí nezdařilo, ta podoba byla neuvěřitelná.

„Tvůj oceánský drak,“ zamumlal.

Liana se na něj ohromeně podívala. „Vzpomněl sis! Většina lidí se v duchu nudí, když začnu mluvit o našich dracích.“

„Ne – je to zajímavé,“ řekl tiše. „Ty jsi zajímavá. A drak je nádherný. Děkuju.“

Vsunul si její vizitku do kapsy a pak se naklonil dopředu pro poslední polibek na dobrou noc.

Jemně mu do rtů zalapala po dechu a on vdechl její vůni, celé jeho tělo bylo plné tepla, jaké nikdy předtím nepocítil.

Nemohl uvěřit, že se to konečně stalo. Chiméra bude potěšena – a drak ohně naštvaný.

Ale co je nejdůležitější, přestal se starat o chiméru, Radu a dokonce o hrozbu, kterou draci ohně představují.

Jediné, na co mohl myslet, byla Liana. Chtěl ji zahrnout svými perlami a safíry. Chtěl si ji nárokovat a učinit jí svou. A hlavně jí chtěl ukázat dům, který postavil – celý poloostrov jen pro měniče, se vzduchem naplněným mořskou solí a zvukem vln.

Ale ne dnes večer, řekl svému drakovi. Ještě ne. Buď trpělivý.

„Dobrou noc.“ Kousla se do rtu, když se na něj podívala, čímž v něm vyvolala vlnu čisté touhy. „Uvidíme se zítra.“

„Zítra,“ řekl chraptivě.

Když se za ní zavřely dveře, opřel se o sedadlo.

„Sakra,“ zamumlal. „Zvládl jsem to. Opravdu jsem to zvládl. Našel jsem ji!“

Popadl telefon, aby napsal textovky drakům bouře a země. Tito dva členové Rady elementů už byli spářeni a donekonečna si ho dobírali ohledně jeho geniálního plánu objet všechny párty v každém klubu v zemi, dokud nenarazí na svou družku.

„Vyšlo to, že?“ řekl nikomu konkrétnímu, neschopný zadržet úsměv.

Moc toho nevypil – jen šampaňské, které popíjeli spolu. Stále se ale cítil opilý pocitem jejích nádherných, měkkých křivek v náručí, a opojné vůně, která stále přetrvávala v autě.

„Wow.“ Smál se a žasl nad pocitem euforie, který mu stále proudil v žilách. Byla nádherná a byla jeho, a počínaje zítřkem se jí bude dvořit tak, jak se ještě nikdo nikdy lidské ženě nedvořil.

Bylo by to perfektní.

„Zpátky do klubu, prosím,“ řekl řidiči. Pak se opřel do sedadla a vytáhl její vizitku, aby se podíval na její umělecké zobrazení draka oceánu.

Co by se teď mohlo pokazit?

***

„Už bylo na čase,“ zamumlal Braeden, když ho Timothy konečně vyzvedl v klubu. Lianina sestra už odešla, ale tři z jejích kamarádek dělaly Braedenovi společnost.

„Promiňte, dámy,“ řekl Timothy s koketním mrknutím. „Je čas, aby šel spát.“

„Seru na tebe,“ zamumlal Braeden, když ho vedl pryč k autu, přestože ho bez protestu následoval.

„Pozor na jazyk,“ ušklíbl se Timothy. „Co by si o tobě tvé nové kamarádky pomyslely?“

Braeden na něj pohlédl. „Poslouchal jsi vůbec hudbu, kterou v tom klubu hráli?“

Timothy nezaujatě pokrčil rameny. „Je to prostě zábava. Vypuštění páry po náročném týdnu v práci. Lidé mají takové věci rádi. To znamená, že pokud budeš takto mluvit, moc přízně si nezískáš.“

„Ty jsi ten, kdo mluví,“ zamumlal Braeden. Pak byl zticha, dokud nedorazili do střešního bytu, který Timothy používal, když se nechtěl obtěžovat letem domů.

Vlastně mu patřila celá budova. Byla to nejvyšší budova ve městě, vhodně pojmenovaná Dragon Tower. Ve spodních patrech byly byty, obchody a kanceláře, ale tři nejvyšší patra byla určena pouze pro jeho potřeby.

Byt byl jeho pohodlným ubytováním daleko od domova, pokud byl ve městě, nebo pokud cítil potřebu užít si oslnivá městská světla rozprostřená pod ním. Nikdy se dlouho nezdržoval mimo oceán – ale stejně jak miloval svou nádhernou ostrovní komunitu, měl často potřebu užít si ruch a energii města.

A protože lidé nemohli vidět draka, jakmile se proměnil, mít svou vlastní věž v centru města znamenalo, že mohl jen přistát na vrcholu své vlastní budovy a přicházet a odcházet, jak se mu zlíbí.

Teoreticky to měla být přistávací plocha pro vrtulník, ale vrtulník použil pouze tehdy, když měl u sebe obchodního partnera v oblasti lidských zdrojů.

„Nemůžu uvěřit, že mě přiměli tě hlídat,“ zabručel, když vedl Braedena do svého střešního bytu.

Pravda, měl zde k dispozici pět prázdných pokojů, ale drak bouře i země měli vlastní sídla. A byli spářeni. Už nemuseli nikde hledat svou družku, tak proč nemohli dělat tu těžkou práci a vláčet draka ohně všude sebou?

„Já nemůžu uvěřit, že tebe donutili na mě dohlížet,“ odpověděl Braeden s naštvaným pohledem. „Jsi nejhorší chůva na světě. Nenechal bych s tebou své dítě, natož pak svého nepřítele.“

„Naštěstí ti takové rozhodování v blízké době nehrozí. S tímto svou družku nenajdeš.“ Timothy se ušklíbl a poukázal na obsidiánové manžety.

Braeden se zamračil. „Ani ty. A v tvém případě ani nemusíš mít obsidiánové manžety.“

„Ach.“ Na Timothyho tváři se rozšířil široký úsměv. „Omlouvám se, že tě zklamu, ale ve skutečnosti jsem dnes večer svou družku našel.“

Byl tak plný energie, že si skoro povyskočil. Nemohl se dočkat, až ji představí ostatním členům Rady.

„V žádném případě,“ řekl Braeden a podezíravě se na něj podíval. „Žena, se kterou jsi tančil? V žádném případě by ti nevěnovala svůj čas. Její sestra říká, že je chytrá. Umí zacházet s počítači. Co by dělala s někým, jako jsi ty?“

„Oooh, někdo žárlí,“ zazpíval Timothy. „Naštvaný, protože jsi dneska neskóroval? Hádám, že je to na pytel být drakem ohně.“

Braeden si zkřížil ruce na prsou. „Nemáš ponětí, co bych chtěl.“

„Ach, mám docela dobrou představu… dobýt zemi, podrobit celé lidstvo, zabít všechny ostatní draky a tak dále. Není to skutečný obrat, pokud jde o dámy, že?“

Braeden si odfrkl a odvrátil se od něj. Přistoupil k obrovskému oknu, které zabíralo téměř celou stranu střešního bytu, a zadíval se na město, které se třpytilo miliony světel.

Timothy popadl telefon, poslal smsky Gregorymu… draku bouře a pak Damonovi… draku země. On a Damon ve skutečnosti nebyli moc velcí přátelé, ale přestože bylo uprostřed noci, po několika okamžicích mu zazněl telefon s příchozími zprávami s blahopřáním.

A samozřejmě, že drak země musel také poslat varování.

Buď opatrný, napsal. Napadli mě právě tehdy, když jsem našel svou družku. Pokud dokážou vycítit tvou sílu, mohou přijít i pro tebe.

Timothy na chvíli zaváhal. Potom místo odpovědi, kterou chtěl poslat, napsal: děkuji, budu opatrný.

Nelíbilo se mu, jak drak země neustále mluvil o zodpovědnosti. Proč by Timothy nemohl plnit svou povinnost a zároveň si užívat života?

Přesto, když našel svou družku, zdálo se, že se probudily jeho instinkty draka.

Pokud se na ni odváží zaútočit, zničím je všechny. Budou muset projít přese mě. Nedovolím jim, aby jí zkřivili byť jen jediný vlásek.

Pak zazvonil telefon.

Překvapeně hovor přijal. Uvítal ho známý hlas Ginny, současné hospodyně chiméry.

Ještě nepřesvědčili pána Rady, aby zkusil celý nově vytvořený nápad komunikace prostřednictvím telefonu nebo e-mailu. Ale družce draka země se alespoň podařilo získat pro Ginny nějaký satelitní internet na vrcholku osamělé hory, kde se nacházelo sídlo Rady Sky Home.

„Stalo se něco?“ zeptal se, než stačila promluvit. Jeho drak byl po Damonově textovce stále nesvůj.

„Nevím,“ řekla tiše.

Ginny nerada telefonovala – obvykle mu poslala e-mail. Což znamenalo, že se děje něco důležitého.

„Chiméra měla špatný sen – nebo vizi, kdo ví. Říká, že tě viděla, jak náhle získáváš sílu. A pak tě viděla obklopeného kruhem plamene a stínu.“

Timothy chvíli mlčel. „Dnes večer jsem našel svou družku. Proto musel cítit, jak můj element získává moc.“

Ještě se nespojili, ale jakmile to udělá, Timothy získá svou plnou moc. Jako alfa drak bude skutečným pánem svého živlu a tato nesmírná a nebezpečná síla bude vyvážena poutem družky, a on ji bude moct ovládat, aniž by se zbláznil.

„Gratuluji.“ Ginnyn tichý hlas byl naplněn překvapeným teplem. „Budeš opatrný?“

„Velice opatrný.“ Timothyho drak už byl v plném ochranném režimu. „Pokud chiméra ucítila mou rostoucí sílu, pak je možné, že ten prokletý drak ohně, který způsobil, že se v sálu Rady objevil ohnivý podstavec, to mohl vycítit také.“

„Chceš, abych řekla chiméře, že potřebuješ zálohu?“

Timothy chvíli zvažoval její nabídku. Pak zavrtěl hlavou, i když ho neviděla. „Ne. Jen mu řekni, že budu opatrný. Požádám o pomoc bouři a zemi, pokud to budu potřebovat. Právě teď spí. Zítra jí řeknu o tom, co se děje. Ti draci ohně se kolem mě nedostanou.“

Slyšel Braedenovo odfrknutí.

Dobře, byl tu jeden drak ohně, kterého za sebou musel táhnout jako železnou kouli u nohy. Ale doufejme, že teď, když našel svou družku, mohla by chiméra rozhodnout, že Braeden viděl dost z lidského světa a mohl by být uzamčen zpět v cele.

„Dobrou Ginny a ještě jednou díky,“ řekl Timothy a hovor ukončil. Pak se ostře podíval na Braedena. „Myslím, že je čas jít spát.“

Drak ohně protočil oči a nakonec odešel do své ložnice.

Timothy by měl pravděpodobně udělat totéž. Bylo velmi pozdě. Brzy vyjde slunce a zítra má rande, na které se těšil. Vysvětlení, se kterým přijde, musí být takové, aby se jeho družka nedala na útěk…

Skrze něj stále hučela energie. Věděl, že nebude schopen spát – ne teď, co poprvé držel svou družku v náručí, a poté, co mu bylo řečeno o znepokojivé vizi chiméry.

Po chvíli se vydal po soukromých schodech, které vedly z jeho bytu na střechu. Zamkl za sebou dveře.

Pokud by Braeden ještě nespal a všiml by si, že Timothy odešel, nemohl by tak způsobit žádné potíže. Když byly jeho síly uzamčené, nejhorší, co mohl drak ohně udělat, bylo objednat si placené filmy… i když Timothy si byl docela jistý, že Braeden si stále myslí, že dálkový ovladač je nějaká zlá magie.

Jakmile vstoupil na střechu, spadly z něj všechny starosti. Chladný noční vzduch mu udělal dobře. Nebe bylo temné. Na okamžik zaklonil hlavu a podíval se na hvězdy.

Zhluboka se nadechl. Dokonce i tady, uprostřed rušného lidského města, se světly rozprostřenými pod ním, se zářivými hvězdami nad sebou a budovami stoupajícími téměř tak daleko, kam oko dohlédne… vždy cítil oceán. Odtud to byl jen půlhodinový let.

Voda mu zpívala, slibovala mu útěchu a spánek, ale on zavrtěl hlavou.

Stýskalo se mu po oceánu. Však se brzy vrátí se svou družkou po svém boku. Teď ale ještě ne.

Pak roztáhl ruce a odevzdal se svému drakovi.

Skrze tělo se mu rozeběhla síla. Proměnil se v mrknutí oka. Okamžitě roztáhl mocná křídla, aby se zvedl z vrcholu mrakodrapu.

Ve své dračí podobě byl pro všechny lidi dole neviditelný; přesto si nikdy nedovolil zdržet se dlouho. Byla tu velká šance, že by se mohl střetnout s dronem.

Dnes ani neměl náladu na to, aby si hrál v proudech vzduchu kolem vysokých budov.

Potřeboval zajistit, aby jeho družka mohla bezpečně přes noc spát, bez draků ohně, kteří by rušili její spánek.

Trvalo mu jen chviličku, než se dostal k činžovnímu domu, kde žila. Většina světel už byla zhasnutá; všichni spali.

Přistál na střeše vedlejší budovy a zůstal tam sedět. Když stáhl křídla, soustředil se na křehké spojení s jeho družkou, až našel okno její ložnice.

Okno bylo také tmavé. Liana už musela spát.

Mírně posunul křídla, usadil se a chladný noční vzduch ho hladil po těle jako vlny na pláži, zatímco hlídal svou družku.