Player - 41. kapitola

Překlad: Lucie

Nedloubejte klackem do medvěda

a pak se nedivte, když vás napadne.

...Alpha BuzzFeed

Rimmel

Romeo se vzpamatoval dřív než já.

Bylo to, jako by nad ním prošel vzduch jistoty, vědění, a to bylo vše.

Otočil se ke mně a natáhl ruku. Vložila jsem do ní tu svojí a on mě jemně odtáhl do koupelny a rozsvítil světlo.

Nic neřekl, když mě zvedl a posadil na pult. Stočil prst pod mou bradou a naklonil mi hlavu dozadu, aby měl lepší výhled na můj krk.

Nebyla jsem si jistá, jestli to pořád krvácelo. Nedokázala jsem říct. Bylo to lepkavé, mokré a pálilo to.

„Nevypadá, že je to příliš hluboké,“ řekl a dal pod tekoucí vodu čistý bílý ručník, který byl v nedaleké poličce. Nechal vodu téct, setřel krev, opláchl ho a pak akci ještě několikrát opakoval.

„Jsem vážně unavený z toho, jak ti někdo pořád ubližuje, Maličká,“ zamumlal, zatímco pracoval. „Těch sraček už je tolik, že by každého zdravého člověka dohnaly k vraždě.“

Spustila jsem hlavu, abych se na něj podívala. „Nejsi jako ti muži. Nejsi jako Zach nebo dokonce jako můj táta. Jsi lepší než oni, Romane Andersone. Už nikdy víc nechci slyšet ta slova, jak je vypouštíš z pusy.“

Zvedl se mu koutek v polovičním úsměvu. „To je rozkaz?“

„To si piš,“ ujistila jsem ho. „A myslím to vážně.“ Přála jsem si, abych měla nějakou lepší hlášku, abych zavtipkovala, ale neuměla jsem to. Jeho slova mě vyděsila. Nikdy bych si neodpustila, kdyby udělal něco, co by nemohl vzít zpátky, protože si myslel, že je to něco, co musel udělat, aby mě ochránil.

Zvedl mi bradu a lehce pokračoval v čištění. „No, pak si myslím, že bude lepší ti ten řez zalepit, aby mi to připomínalo, jak moc to nesnáším.“

„Je to špatné?“ Zeptala jsem se.

„Nee. Ale je to hlubší, než jsem si myslel. Ten chlap je-“

Přitiskla jsem mu prst na rty, aby nemohl dokončit větu. „Je pryč.“

Romeo mě hravě kousl do prstu a já jím ucukla. Hodil ručník do umyvadla a vzal mě za ruku, aby mě políbil na prst, do kterého mě právě kousl.

Když skončil, do jeho hlasu se vkradl vážný tón. „Vrátí se.“

„Měli bychom zavolat policii.“

„Nebudu volat policajty.“

„Cože!“ Vykřikla jsem. Přísahám, že až tohle všechno skončí, budu potřebovat léky na krevní tlak.

„Slyšela jsi je. Nevolej policajty.“

„Takže uděláš to, co ti řekne banda kriminálníků, abys udělal!“

„Nebudu s tebou riskovat.“ Pohladil mě po tváři.

„Romeo. To nemůžeš myslet vážně. Máš v plánu dát půl milionu dolarů bandě vražedných vyděračů?“ Pak jsem se odmlčela. „Máš půl milionu dolarů?“

Zasmál se. „Seš si jistá, že to chceš vědět?“

Okamžitě jsem zavrtěla hlavou. „Opravdu je mi jedno, kolik máš peněz.“

„Já vím, zlato.“ Jeho pohled mi zahříval tvář, jako když slunce prosvítalo skrz temný mrak. Rychle mě políbil. Pak se odtáhl a řekl, „Nikdy jsem neřekl, že jim nějaké peníze dám.“

„Myslím, že mě ten úder do hlavy zmátl.“ Zasténala jsem. Mluvil v kruzích a zrovna teď jsem na to neměla energii.

Zaostřil oči na můj obličej. „Uhodila ses do hlavy?“ Romeo mi prsty sevřel kůži na temeni hlavy a začal hledat bouli. „Necítíš závrať? Dezorientaci?“

Všechny stopy po naší konverzaci byly pryč. Zaměřil se jen na mě.

Popadla jsem ho za zápěstí. „Neudeřila jsem se tak silně. Jenom jsem se bouchla, když jsem padala z postele.“

Hleděl mi do oči, aby se ujistil, že jsem mluvila pravdu.

„Byl to jen špatný pokus o vtip.“

„Zase krvácíš,“ řekl a začal mi znovu otírat krk. Když skončil, oznámil mi, že prohledal všechny věci, co tu hotel pro hosty nechával, a našel malou krabičku se dvěma obvazy uvnitř.

Poté, co jeden použil, zvedl mě z pultu.

„Takže jim nezaplatíš?“

„Sakra, že ne. Pokud bych jim zaplatil, nebyl by to konec. Kdyby nás nezabili, stali bychom se jejich oblíbenými hračkami. Nikdy by nepřestali se snažit získat ode mě další peníze a pokud zůstanu v NFL, můj plat bude stoupat.“

„Ale policii zavolat nechceš?“

„Ilegální hazardní kruh? Lichváři s dostatkem peněz a vlivu, že nás jeho chlapi našli až v Marylandu, a pak nás sledovali až sem? Nejsou to drobní zločinci, Rim. Tihle hoši mají pravděpodobně v kapse polovinu policejního sboru. To je pravděpodobně důvod, proč jsou stále schopni fungovat.“

Zalapala jsem po dechu. „Myslíš si, že proto nechali smrt mé matky nevyřešenou, protože policie byla donucena dívat se jinam?“

„To nevím. Ale upřímně, po tom všem bych to nevylučoval.“

„Romeo?“ Zeptala jsem a přesunula se, abych se posadila na bok postele. Všechny přikrývky byly na zemi od chvíle, co jsem se jich snažila zachytit, jak mě táhl pryč.

„Hmm?“ Řekl jasně ponořen do svých myšlenek.

„Myslíš si, že dnes večer to byli ti stejní muži, co zabili mou matku?“

„Ne,“ odpověděl definitivně. „Muži, kteří zabili tvou matku by byli starší. Tihle chlapi nevypadali dost staře. Před těmi všemi lety byli ještě moc mladí.“

„Myslíš si, že ten chlap, kterému táta dluží peníze, je ten stejný jako před lety?“

Romeův obličej se protáhl do znechuceného pohledu a já se zastyděla. Věděla jsem, že mi řekl, že bych se neměla stydět za to, co udělal táta, a že to nemělo co dělat s tím, když jsem byla.

Ale bylo to tak.

Hluboce jsem se styděla.

Romeo přede mnou poklekl a položil mi ruce na nahá kolena. „Vážně si to nemyslím. Hazard je závislost, takže bych řekl, že chápu, proč se k tomu po všech těch letech vrátil, i když kvůli tomu zemřela tvoje máma. Ale znovu si půjčit peníze od stejného chlapa, co ji zabil? Nikdo nemůže být tak zvrácený.“

„Myslím, že ho musím vidět,“ oznámila jsem. Potřebovala jsem víc než jen opilé setkání, potřebovala jsem znát víc z jeho pravdy.

„Vyrazíme, jen co vyjde slunce,“ slíbil mi Romeo.

Přikývla jsem a dotkla se jeho tváře. Neměl na sobě žádné známky boje, ale věděla jsem, že pár ran schytal. „Jsi v pořádku? Zranili tě? Co tvoje ruka?“

„Jsem v pořádku,“ ujistil mě. „Na hřišti schytávám tvrdší zásahy.“

„Ale tvoje ruka.“

Pokrčil rameny. „Pravděpodobně jsem ji neměl použít na rozdání několika ran, ale nebylo tu nic, co by mi pomohlo nebo mě zastavilo.“

„Myslíš si, že sis ji znovu poranil?“ Skousla jsem si spodní ret.

„Opravdu ne, zlato. Je v pořádku.“

„Možná, že by sis dneska měl vzít závěs. Minimalizovat pohyb.“

Protočil oči a viděla jsem na jeho rtech popření, když se na mě znovu podíval.

Pak si ale povzdechl. A vzdal se. „Pokud se díky tomu budeš cítit líp.“

Usmála jsem se.

Zavrtěl hlavou a vstal. „Aby bylo jasno, tohle neznamená, že jsem podpantoflák.“

Stále jsem se usmívala. „Možná by sis měl sundat svoje mužský kalhoty.“ Natáhla jsem ruku. „O tomhle budu muset říct Braedenovi.“

Zasténal. „Ženská, nenuť mě, abych si pro tebe došel.“

Zasmála jsem se a on si natáhl závěs a dal ho na místo.

„Možná by se mi líbilo, kdyby sis pro mě došel.“ Překvapilo mě, že jsem vůbec byla schopná vtipkovat. Dávalo mi to naději, že všechno bude v pořádku.

„Zlato, víš, že bych to udělal. Ale nemůžu. Musím si zavolat. A vyřešit ty hovna.“

Zavolat si? Jaký druh hovoru to měl být?

Když to nerozvedl, začala jsem si dělat starosti. „Romeo?“

Přešel přes pokoj, popadl telefon z nočního stolku a políbil mě vrch hlavy. „Posbírám ten nepořádek.“

„Co se chystáš udělat?“ Zeptala jsem se.

„Postarám se o to.“

To nebyla odpověď.

To bylo prostě vyloženě děsivý.

„Co se chystáš udělat?“ Zopakovala jsem.

Předstíral, že mě neslyšel, a vyšel z pokoje.

Nevolal policajty, to řekl jasně. A nevolal do banky, to taky řekl jasně. Tak co to dělal?