HT - 40. kapitola

Překlad: Mishacka

Kor.: Jitka

A je to, jsme na konci třetího dílu. Uteklo to moc rychle a já jsem si přála s Jacem strávit ještě pár stránek. Ještě, že máme další díly před sebou. Další na řadě je kontroverzní Eric – doufám, že jeho příběh bude zajímavý a vtipný.

Děkuji vám moc všem za přízeň a komentáře. Všechny si čtu a děkuji těm, které komentovali pravidelně každou kapitolu – dáváte mi najevo, jak se kniha líbí a jak rychle mám pokračovat v dalších dílech a pracovat na překladu.

Přesto jsem se rozhodla dát si s Olie přestávku a odběhla jsem si k něčemu lehčímu. Připravila jsem si pro vás další knihu od oblíbené Chantal Fernando, na kterou se můžete velmi brzy těšit. Na Erica si chvíli počkáme, budu na něm pracovat po prázdninách.

Děkuji Jituš za skvělou korekci. „Načtenou“ u Chantal a Erica.

M.

Aggie se pokoušela představit si všechno, co jí Jace ukazoval, ale pro ni to byl jen velký, prázdný suterén.

„Tady dole můžeš nechat vybudovat dva zvukotěsné pokoje,“ řekl. „A šicí pokoj. Skladiště. Cokoliv, co budeš chtít. Je to tvoje, můžeš si s tím dělat, co chceš.“

„Jsi si jistý, Jaci? Udělat všechno tohle, tak to bude šíleně drahé.“

„Víš, že je to ve skutečnosti pro mě, že jo?“ Políbil ji a přitiskl si ji k hrudi. „A taky proto, že moje dáma potřebuje své otroky.“

„Neznám žádného jiného muže, který by ve svém novém domě přenechal suterén své přítelkyni, aby ho přestavěla na žalář.“ Když ji požádal, aby se přestěhovala k němu do L.A., tak tohle nečekala. Byla přesvědčená, že se bude muset zdát většiny toho, co milovala, aby s ním mohla začít žít nový život. Byla rozhodnutá to zkusit, ale Jace nechtěl, aby se změnila. Miloval ji proto, že byla taková, jaká byla, a podporoval ji v tom. Nepřestával ji překvapovat. A ona ho díky tomu milovala ještě více.

Jace zvednul její levou ruku a něco jí nasadil na prsteníček. „Ale pro svoji manželku to může udělat, ne?“

Aggie vykulila oči, když zírala na třpytivý diamant na svém prstě. „Um…“

„Opravdu po mně chceš, abych tě požádal o ruku?“ zamumlal jí do ucha. Na své tváři mohla cítit jeho rozpálenou tvář.

Než se pohledem vrátila zpátky k prstenu, tak se ještě podívala na něj. Páni. Byl nádherný. A velký. A třpytil se. A… a… Jace jí dal… Znamenalo tohle… Požádal ji o… Vážně? Nemohla pořádně myslet. „Um…“

„Fajn, požádám tě pořádně, ale musím to dělat na koleni? Muže, kteří ti klečí u nohou, máš pořád. Přijde mi blbé, požádat tě o ruku takhle.“

„Um…“

Když si začal klekat na koleno, tak ho chytla kolem krku, přitiskla si ho k hrudi a vykvikla. „Ach můj bože.“ Aggie si vždycky představovala, jak bude klidná a vyrovnaná, když by ji někdo požádal o ruku. Taky měla připravenou řeč, jak by toho opovážlivého červa odmítla. Stejně jako všechno s Jacem Seymourem, tak ani tohle nešlo podle jejího plánu. „Ano. Ano. Ano. Ano!“ rozplakala se, z očí jí tekly slzy. Políbila každou část jeho tváře, když se radostně smál.

Pak našel její rty a líbal ji tak dlouho, dokud se jí nezačaly kroutit prsty u nohou a spalující touha svírala její tělo.

„Jdeme nahoru,“ řekla toužebně. „Půjdeme rozbít tvoji novou postel.“

„Chtěla jsi říct naši novou postel.“

„Jo.“ Nemohla se přestat usmívat. Bože, ten chlap ji dělal tak šťastnou.

Ozval se zvonek. Jaceova kočka, Brownie, seděla na vrcholu schodiště a zamňoukala na ně.

„Máme návštěvu,“ řekl Jace.

„Některý z kluků?“ zeptala se a dychtila někoho z nich vidět. Chyběl jí společně trávený čas na turné, ale museli další vystoupení v Kanadě zrušit, dokud si nezařídí nový autobus. A nenajdou náhradu za jejich hlavního zvukaře.

„Měl by se zastavit Eric, protože chceme pak zajít za Davem. Dneska ho propustí z nemocnice domů. Chtěla bys jít s námi?“

„Samozřejmě.“

Doktoři řekli Daveovi, že bude po zbytek života ochrnutý, ale upřímně, ten kluk na jejich názory kašlal. Zatím se léčil jen šest týdnů a nechodil, ale s jeho odhodláním se brzy uzdraví. „Tak pak to musí být Eric.“

Zvonek opět zazvonil. „Víš, že Eric se neobtěžuje zvonit,“ řekl Jace. „Myslím, že je to někdo jiný.“ Nervózně se zasmál a přejel si rukou po zesvětlených vlasech.

Někdo jiný?

Jace vedl Aggie k předním dveřím, políbil ji na hřbet levé ruky. Najednou si reálně uvědomila, že tam má prsten. „Za tohle mě nesmíš nenávidět,“ řekl.

„Nikdy bych tě nemohla nenávidět.“

Otevřel dveře.

Na předním schodu stála Aggiina máma.

„Řekl jsi jí, kde bydlíme?“ vykřikla Aggie. Záměrně jí svoji novou adresu neřekla a doufala, že tak zabrání tomu, aby za ní přijela. Její máma nebyla zrovna nadšená, když dala Aggie byt ve Vegas k prodeji. Máma se zamračila a hledala v kabelce cigaretu.

„V domě se nekouří,“ řekl Jace. „Pojďte dál.“

Máma se zhluboka nadechla a vytáhla ruku z kabelky. „Nemůžu se zdržet dlouho.“

Aggie zakoulela očima. Tohle už předtím slyšela.

Jace se na její mámu lehce usmál. „Můžete tady chvilku počkat?“ zeptal se jí. „Potřebuji si s Aggie promluvit o samotě.“

Vzal Aggie za obě ruce a odvedl ji do obýváku. Aggii zachytila koutkem oka rozbité piano v koutě. Patřilo Jaceově mámě. Využila těch pár informací, které od Jace měla, pátrala několik týdnů, až nakonec zjistila, že piano bylo uloženo v suterénu školy, které ho Jaceův táta daroval. Aggie nikdy nezapomene na výraz Jaceovy tváře, když pro ni na něm poprvé zahrál. Spokojenost. Smíření. Láska.

Jace vtlačil Aggie na jejich novou koženou sedačku a sednul si na podnožku vedle konferenčního stolku. Oba designové kousky byly v protikladu k rozbitému klavíru, ale Jace chtěl mít ten nástroj na očích. Když byl doma, tak hrál každý večer. Ta jeho pitomá kočka mu pak sekala po nohách, když šlapal na pedály.

„Vím, že se na ni zlobíš,“ řekl.

„Zlobit se? Ne. Přivádí mě k šílenství. Je dotěrná.“

„Chce ti říct něco důležitého. Poslechni si to, co ti chce říct.“ Vzal ji a za ruku a políbil na klouby. „Kvůli mně.“

„Kvůli tobě?“

„Přeji si, abych měl možnost to s rodiči urovnat, než zemřeli. Zachránilo by mě to od roků plných vnitřní bolesti. Ber to jako příležitost, aby se to mezi vámi urovnalo. Ne kvůli ní. A ani ne kvůli mně. Ale kvůli sobě.“

Aggie vzala jeho tvář do dlaní a věděla, jak pro něj bylo těžké oprostit se od minulosti a odpustit sám sobě. Chtěl ji ušetřit téhle celoživotní lítosti. Nechápala, jak si mohla zasloužit takhle úžasného, starostlivého, soucitného, nezištného a milujícího muže, ale nikdy nepřestane děkovat bohu, že ho našla. Teď byl její. Aggie přikývla, nebyla schopná odmítnout tuhle jeho drobnou žádost. „Fajn. Vyslechnu si ji, ale pokud požádá o ložnici pro hosty, tak ji vyhodím na ulici.“

Stisknul jí koleno. „Chceš, abych tady zůstal, zatímco budete spolu mluvit?“

Zaváhala a pak přikývla. Ten muž jí dodával sílu a ona si byla zatraceně jistá, že ji potřebovala, aby s její mámou vydržela a neodmítla ji. Jace se postavil, něžně ji políbil a pak šel přivést její matku z chodby. Aggie byla překvapena, že neměla v puse cigaretu, když ji Jace přivedl do obýváku. Jace vedl mámu k tmavě modrému křeslu a pak si sednul na sedačku vedle Aggie. Vzal ji za ruku a pro podporu ji lehce stisknul.

„Maynard nás bude poslouchat?“ zeptala se máma a kývla na Jace.

„Jmenuje se Jace.“

„Já vím, jak se jmenuje.“

„A už brzy bude mým manželem,“ řekla Aggie. Když to poprvé vyslovila, tak se jí hruď naplnila štěstím. „Cokoliv, co mi chceš říct, můžeš říct před ním.“

„Ach,“ zalapala máma tiše po dechu. Pohledem zaletěla k Aggiinimu prstu. „Manželství? Vážně? No, tak to gratuluji… aspoň myslím.“

Aggie protočila oči. Mohla vůbec říct něco, kvůli čemu ji netoužila Aggie zabít?

„Děkuji,“ řekl Jace a lehce pod vousy zčervenal. A Aggiino srdce zase roztálo a zatřepotalo se, což dělalo pokaždé, když Jace takhle zčervenal. Usmála se a on sklopil pohled.

„Gary na mě čeká v hotelu. Nemůžu se zdržet dlouho.“

Aggie na ni zírala. „Gary? Zoufalec Gary?“

„Není zoufalec. Před několika dny jsme se vzali. Zrovna mě bere na líbánky. Na Havaj.“

„Vdala ses?“ vyprskla Aggie. „Jak to, že jsi mi o tom neřekla dřív?“

„Myslela jsem si, že bys s tím nesouhlasila,“ řekla tiše.

„Gratuluji,“ řekl Jace a stisknul Aggiino koleno. Tvrdě.

Tázavě na něj pohlédla, a když zachytila jeho pohled, tak se na ni káravě podíval.

Aggie si povzdechla. „Gratuluji, mami. Doufám, že budeš mít se zoufalcem dlouhý a spokojený vztah. Byl jedním z mých nejlépe vychovaných otroků.“

Jace se zakuckal.

Máma se zadívala na Aggie. Aggie byla překvapená, když v máminých očích uviděla slzy. „Já vím, že nedělám správné rozhodnutí.“ Máma si povzdechla a vypadala poraženě. „Miluju tě, Aggie. To musíš vědět. A omlouvám se, že jsem nebyla lepší matkou.“

Aggie na ni zírala. Tohle bylo poprvé, kdy přiznala, že nebyla dobrou matkou. Nikdy nebyla matkou, kterou Aggie potřebovala nebo chtěla. Byl to začátek. Aggie se zhluboka nadechla a stiskla Jaceovi ruku. „Omluva přijata.“

Máma se roztřeseně nadechla. „Vždycky jsi všechno dobře promyslela, dítě.“ Podívala se z Aggie na Jace a pak zpátky na Aggie a na rtech měla drobný úsměv. „Máš po boku skvělého muže, který tě miluje. Víš, kdo jsi a co od života chceš. To je mnohem víc, než dokážou říct lidi o mně.“

Máma se postavila na nohy a políbila Jace na čelo. „Děkuji, že budeš na moji holčičku dohlížet. Vítej do rodiny, Jaci.“ Pak políbila na čelo Aggie. „Je to s námi dobré?“

Aggie přikývla. Ano, ta žena ji přiváděla k šílenství, ale taky tu bláznivku milovala. Co jiného jí zbývalo? „Jsme v pohodě.“

„Nevím, kdy se zase potkáme. Až se vrátíme z Havaje, tak chce Gary koupit obytný vůz a cestovat. Pokusím se dorazit na vaši svatbu.“ Najednou se podívala znepokojeně na Jace. „Jsem pozvaná, že ano?“

„Samozřejmě,“ řekl Jace.

 Máma se zarazila a vypadala, jako by ji zasáhl blesk. „Počkejte chvíli. Vy dva neplánujete děti, že ne?“

„Jednou,“ řekl bez zaváhání Jace.

Aggie vynechalo na jeden úder srdce. Děti? Vzhlédla k němu. Opět měl ten roztomilý, srdce roztávající výraz. Malého Jace, kterého by zahrnuli láskou. Existuje na světě něco úžasnějšího? „Ano, jednou,“ souhlasila Aggie.

Máma nakrčila nos. „Pokud můžete, tak to odložte až do další dekády, prosím. Ještě nejsem připravená, abych se stala babičkou. Jsem novomanželka.“

Aggie zakoulela očima. „Víš, všechno není jen o tobě, mami.“

Otevřely se přední dveře. „Děcka, jste doma?“ zavolal do chodby Eric.

„Jsme v obýváku,“ zakřičel Jace.

„Už musím jít,“ řekla máma. „Gary na mě čeká a já mám jediný klíč k jeho pásu cudnosti.“ Na jednom prstu zakroužila klíčem.

Aggie vykulila oči. „Mami, až moc informací!“

Máma se zazubila, políbila Aggie na vršek hlavy, pak jí položila ruku na tvář a zadívala se jí zpříma do očí. „Miluju tě, holčičko.“

„Taky tě miluju, mami.“

Máma ji pohladila hřbetem ruky po tváři a usmála se, než se obrátila k východu. Když vycházela z pokoje, tak se minula s Ericem.

„Wau, Aggiina máma,“ řekl Eric a zasalutoval jí.

Máma si prohlídla jeho šílené vlasy a pak semkla rty k sobě. „Jo, blázen.“

Za chvilku Aggie slyšela, jak se za mámou zavřely dveře. Aggie došla k názoru, že až se s matkou uvidí příště, tak bude zase v nějakém maléru. Přála si, aby se spletla, ale některé věci se nemění. Musíte je prostě přijmout.

„Myslím, že mě nemá moc ráda,“ řekl Eric, když vešel do pokoje. „Vy dva, jste připraveni navštívit Davea?“

„Jo, pojedeme za tebou na Harleyi.“ Jace se postavil.

„Jeďte sami, kluci,“ řekla Aggie. „Počkám tady.“

„Jsi v pořádku?“ zeptal se Jace. „Prosila mě, aby ti mohla říct o svatbě, ale myslím si, že s tebou potřebovala projednat i něco jiného. Proto jsem ji požádal, aby se zastavila. Zlobíš se?“

„Ani ne. Jsem šťastná, že jsi ji pozval. Potřebuju jenom trochu času, abych se srovnala s tím, že chlápek, kterému jsem strkala kolík do zadku, je teď můj nevlastní otec.“

Jace se kousnul do rtu a zasunul jí vlasy za ucho. „Pokud potřebuješ, abych zůstal doma-“

„Co to je?“ řekl Eric a natáhnul se po paličce, která visela na stěně. Začal ji studovat.

Jace vykulil oči a přešel pokoj, aby vytrhnul paličku Ericovi z ruky. „To nic není.“

„Proč máš na zdi pověšenou starou paličku na bicí?“ zeptal se Eric. „Hraješ i na bicí, trojnožko?“

„Ne, nehraju na bicí. Tuhle jsem chytil na jednom koncertu.“ Jace opatrně pověsil paličku zpátky na zeď a nastavil ji do správné pozice.

„To ti ji hodil nějaký tvůj oblíbený bubeník nebo tak něco?“

Jace se usmál. „Jo, něco takového.“

Aggie už nemohla mlčet. „Je to tvoje palička, Ericu.“

Eric se podíval na Jace, který byl zase rudý, jako rajče. „Moje? Proč jsi mi ukradnul jednu z mých paliček?“

„Neukradnul jsem ji. Hodil jsi ji mezi diváky na konci koncertu a já ji chytil.“

Eric se zmateně zamračil. „Jak jsi mohl na pódiu chytit paličku, kterou jsem hodil publiku?“

„Ne, ty natvrdlý osle. Stalo se to před deseti lety. Byl jsem v publiku.“

„Ach.“ Eric se zazubil. „Znamená to, co si myslím, že to znamená?“

„Co si myslíš, že to znamená?“ zeptal se Jace.

„Že já jsem tvůj oblíbený bubeník.“ Eric znovu sundal paličku a zatočil s ní pravou rukou.

Jace protočil oči. „No, ne. Ty stojíš za hovno.“ Jace mu vytrhnul paličku z ruky a vrátil ji zpátky na zeď.

„Nestaral by ses tak o paličku někoho, kdo stojí za hovno a nevystavil by sis ji na zdi, jako by to byla cena Grammy.“

Jace se kousnul do rtu.

„Řekni mu celý příběh, Jaci,“ ozvala se opět Aggie.

Po chvilkovém zaváhání mu všechno řekl. O tom, jak poprvé viděl Sinners. Jak si myslel, že Jon není pro ně dobrý. Jak chytil paličku a věděl, že byl předurčený stát se členem kapely. Jak se stal basákem, aby se mohl stát součástí Sinners. S každým přiznáním se Ericův úsměv rozšiřoval.

„Takže já jsem se stal inspirací a vzorem pro nejlepšího basáka na světě,“ řekl Eric. „Proto mi to říkáš?“

„Nejlepší basák na světě…“ zamumlal Jace. „No, tak o tom teda nevím. Ty jsi mě inspiroval.“

„Jo, přesně to jsem řekl.“ Eric se pyšně nafouknul. „Do prdele. Nemůžu se dočkat, až řeknu klukům, že kvůli mně ses chtěl přidat k Sinners.“

„Neřekl jsem ti ten příběh proto, abys teď slíznul všechnu smetanu.“

„Když budu chtít, tak můžu slíznout smetanu, trojnožko. Není toho moc, na co bych mohl být pyšný, víš.“ Eric začal studovat prázdnou stěnu. „Víš, co potřebuješ? Potřebuješ můj obrovský plakát, který ti podepíšu a pověsíš si ho pod tu paličku. Napíšu ti tam věnování: Pro trojnožku, mého největšího/nejkratšího, tajně posednutého mega fanouška.“

Jace protočil oči a zakroutil hlavou. „Víš, co ty potřebuješ?“

„Menší hlavu?“

„Ne, úžasnou, usmívající se kreslenou kopretinu na palci u nohy.“

Eric se ušklíbnul a přikývnul. „To je fér.“

Jace se usmál a pak se rozesmál. Natáhnul k Ericovi ruku, přátelsky se stiskli na paži a pak ho poplácal po zádech. Byl šťastný. A taky milovaný. Přesně, jak si to pro něj Aggie přála.

Navždy.