MTTOD - 12. kapitola

Překlad: Dráža

Kor.: Evička

Timothy

„Šerif je jezevec,“ řekl Timothy, když se pomalu vraceli domů a nesli krabici koblih.

„Jezevec?“ zeptala se Liana překvapeně. „Myslela bych, že medvěd, nebo možná další vlk.“

„Jezevci jsou malí, ale problémy řeší s rozvahou a kuráží.“ Timothy se zaculil. „Nebo alespoň to tak šerif tvrdí. Nikdy jsem s jezevcem nebojoval a ani to nemám v úmyslu. Ale je to dobrý chlap. Vytrvalý a jako všichni jezevci je velmi loajální ke své komunitě.“

„Nedokážu si představit, že je tady moc zločinů… tady s tebou, jsi docela děsivý drak.“

Timothy se zasmál. „Ne, opravdu nejsou. Alespoň už ne. Když jsme začali stavět tuto komunitu, dostali jsme se do potíží s nepoctivým gangem žraloků… myslím, že se tu pašovalo po celém pobřeží už dlouho předtím, než jsem tyto pozemky koupil. Začali to tu používat jako distribuční místo pro drogy, ale se šerifem jsme to rychle ukončili. Od té doby jsme žádné skutečné problémy neměli a všichni tvrdě pracujeme na tom, abychom to tak udrželi.“

Liana si hluboce povzdechla a opřela se o něj, když šli podél pobřeží.

„Postavil jsi tu úžasné místo,“ řekla tiše. „Nikdy jsem nebyla někde na venkově. Asi jsem předpokládala, že by to bylo nudné a že by nebylo nic co dělat… ale miluji toto místo. Všichni jsou tak milí. A všichni jsou magičtí!“

Timothy se zachechtal. „Chceš vidět nějakou skutečnou magii?“

Tvrdě se snažil Lianu neuchvátit, i když každý drak měl instinkt, díky kterému se zoufale snažil předvádět se a zapůsobit na svou družku.

Ale díky tomu, když se na něj podívala a tvář měla vzrušenou, oči vřelé a měkké, nebylo možné odolat.

„Sliboval jsem ti, že si večer ugrilujeme rybu,“ zamumlal a kývl směrem k vodě.

„To znamená, že se chceš zase proměnit v draka?“

„Přeměnit,“ řekl a pak přikývl. „Jsem oceánský drak, pamatuješ? Vydrž chvilku. Slibuji, že se za minutu nebo dvě vrátím.“

Liana chytila lepenkové krabice a pozorně sledovala, jak vykročil k vodě.

Usmál se na ni. Potom se zhluboka nadechl a oddal se svému živlu.

Energie se přes něj převalila. Slyšel píseň oceánu hlasitě a jasně. Když zvedl ruce, které se najednou proměnily v křídla, smysly jeho draka zachytily svůdný zvuk plovoucích ryb tam, kde byla voda hluboká a modrá.

Roztáhl křídla a pomalu se vznášel do vzduchu. Pak pevně ovinul křídla kolem těla a jako šíp se hlavou ponořil do oceánu.

Voda ho spolkla a ztlumila veškerý zvuk. Okamžitě zmizela velká část energie, která nervózně hučela jeho tělem.

Plaval ve vodě, beztížně, naprosto v klidu ve svém živlu.

Oceán byl na šupinách jeho draka chladný. Šeptaly mu potopené lodě a lesy řas, lovící žraloci a hrající si delfíni. Na dně oceánu, hluboko pod hladinou, byla píseň mořských mušlí, která nabízela dokonalou lesknoucí se perlu…

Ale dnes nebyl čas prozkoumávat a hrát si.

Později, zašeptal.

Dnes musel splnit jiný úkol. Dnes chtěl jeho drak lovit pro svou družku. Chtěl jí přinést největší a nejšťavnatější rybu, jakou mohl najít. Chtěl jí ukázat, že se o ni dokáže postarat a také na ni chtěl svou silou zapůsobit.

Timothy otevřel čelisti a bezhlučně se zasmál drakově dychtivosti, aby ohromil svou družku.

Uniklo mu několik bublin vzduchu. Vybublaly na povrch vysoko nad ním, kde sluneční světlo tvořilo třpytivý a vlnící se vzor na hladině.

Naštěstí jako drak oceánu se nemusel v této podobě vynořovat na vzduch. Někdy zůstal celý den pod vodou, zpíval si s velrybami v hlubinách oceánu nebo si hrál s hejnem delfínů.

Dnes na to nebyl čas.

Brzy, slíbil drakovi.

Prozatím se vznášel nehybně ve vodě, poslouchal píseň oceánu a pomalé tlumené zvuky přenášené proudem.

Netrvalo dlouho a uslyšel, na co čekal.

S křídly stále pevně přitisknutými k tělu vystřelil skrze vodu vpřed jako šíp.

O srdeční tep později sevřel drápy kolem těla obrovského černého mořského okouna. Potom se pohnul vzhůru, vystřelil rovnou z vody a všude rozstřikoval kapky.

Natáhl křídla. Voda z nich tekla v potůčkách a na okamžik viděl sluneční světlo vytvářející duhu.

Opatrně, ale prudce klesal zpět na zem a položil mořského okouna, než se proměnil zpět.

„Wow.“ Liana na něj zírala vykulenýma očima. „To bylo neuvěřitelné.“

Timothy popadl kluzkou rybu.

„To je naše romantická večeře na pláži, až budou všichni doma,“ řekl a stoupala v něm nová vlna horka, když ho Liana sledovala.

Možná měl jeho drak pravdu. Možná to byl správný způsob, jak uchvátit svou lidskou družku… dobrým jídlem.

„Doufejme, že se náš drak ohně choval slušně, když jsme byli pryč,“ řekl. „Pokud zapálil kuchyň, nedostane ani jednu z našich koblih.“

***

Ukázalo se, že Braeden nespálil nic. Nezničil Timothyho hrnce ani pánve.

„Na draka ohně jsi překvapivě dobrý, když používáš sporák,“ řekl Timothy a podezíravě se na něj podíval, když ho našli na terase s talířem plným slaniny a vejci.

Braeden pokrčil rameny. „Neměl jsi opravdové jídlo, dokud jsi neměl dračím ohněm spálený steak. Mmm. Tohle je skutečná chuť domova.“

„Jo? Pokud tomu tak je, proč neoslnit svět novým řetězcem hamburgerů nebo tak něco?“ řekl Timothy. „Každopádně jsme přinesli koblihy. A myslím, že jelikož ses choval slušně, když jsme byli pryč, tak se s tebou podělíme.“

„Pravděpodobně ti koblihy se zeleného čaje chutnat nebudou,“ řekla Liana se zářícíma očima, „ale neboj se, já se víc než ráda postarám o tvůj podíl…“

„Hej,“ řekl Braeden a popadl jednu ze zelených koblih dřív, než se k nim Liana stačila dostat. „Zelený čaj je moje oblíbená příchuť, jen abys věděla.“

„Myslím, že budu muset sníst tvoje banánovo pudinkový koblihy…“

Braeden se na Lianu zaculil a druhou rukou chytil jednu z čokoládových koblih. „Jen abys věděla, banánový pudink je moje nejoblíbenější.“

„Ale já myslela, že –“

Braeden si strčil koblihu do úst s přehnaným zvukem potěšení.

Timothy si nemohl pomoct a při pohledu na něj se usmál. Braeden odváděl dobrou práci, když se snažil dozvědět se něco o lidech. Už se choval jako normální člověk.

Timothy si to nerad přiznával, ale bylo zábavné mít draka ohně kolem. Teď, když drak bouře našel svou družku, Timothymu chyběly letní dny, které spolu trávili na pláži.

Stále ho to překvapovalo, ale mít Braedena kolem bylo téměř stejně dobré.

S výjimkou dob, kdy Timothy toužil po soukromí se svou družkou, samozřejmě…

Liana se zasmála a zavrtěla hlavou, když kobliha byla v rekordním čase fuč. Oči jí zářily, jako by byla stejně překvapená jako Timothy, že jejich drak ohně měl skutečný smysl pro humor.

„Posluž si. Pokud něco necháš pro Timothyho a pro mě.“

V tu chvíli zavibroval Timothymu v kapse telefon. Vytáhl jednu z koblih ze zeleného čaje z krabice, než je Braeden mohl všechny zhltnout, a pak se podíval na telefon.

Ginny, říkalo volající ID.

„Omlouvám se, musím tento hovor přijmout… za minutu se vrátím.“

Liana ho zlehka odmávla a vzala si další koblihu, než se přesunula a natáhla se na jedno z lehátek. „Dej si na čas,“ zavolala. „Nikam nejdu.“

Timothy za sebou zavřel dveře, aby měl soukromí. Měl pocit, že by se ten hovor mohl týkat Braedena.

„Ahoj Ginny, co se děje?“ řekl, než odpověděla.

„Timothy, ahoj,“ řekl tichý hlas myší měničky.

Ginny se v současné době starala o Sky Home, sídlo Rady elementů. Přišla tam žít na několik týdnů, když poprvé zamkli Braedena do jedné z jejich cel.

Ale teď, když přesvědčili chiméru, aby začal investovat do nějaké novější technologie, měl Timothy podezření, že si ji tam nechal, protože potřeboval někoho, kdo věděl, jak používat telefon a internet.

„Chiméra přemýšlí, jak to s tebou vypadá. Je s naším drakem ohně vše v pořádku?“

„Chiméra měla pravdu,“ řekl Timothy. „Draci ohně na nás dnes ráno zaútočili. Postaral jsem se o ně.“

Ginny se šokovaně nadechla. „Jsi v pohodě?“

„Bylo jich jen pár. Nebyl to problém,“ řekl Timothy. „Ačkoli chiméra bude potěšena. Našel jsem svou družku.“

„Gratuluji,“ řekla vřele. „Předpokládal to. Řekl, že cítil výbuch tvé síly.“

„Museli to cítit stejně,“ řekl Timothy pomalu. „Nebo možná – pokud teď existuje podstavec ohně, znamená to, že je tam také silný element draka ohně. Pokud existuje, musel cítit totéž. Zaútočili ráno poté, co jsem ji našel.“

„Jsi poslední drak Rady bez družky,“ připomněla mu. „Až budeš spářen, Rada bude silnější, než byla po dlouhou, dlouhou dobu. Samozřejmě se nebudou chtít zabývat třemi elementárními alfa draky.“

„Bude to o něco těžší převzít svět.“ Timothy se zaculil a pak znovu začal vážně. „Zaútočili na mou družku. Ne na mě… šli přímo za ní. Dává to samozřejmě smysl… pokud ji odstraní z cesty, zabrání nám spáření.“

„Teď je v bezpečí?“ zeptala se Ginny ustaraně. „Možná bys měl přijít sem…“

„Nemyslím si, že v Sky Home bude bezpečněji,“ řekl Timothy. „Ne poté, co se ti draci ohně dostali dovnitř až dolů do vězeňské cely.“

Ginny zafuněla, což neznělo vůbec přesvědčivě. „Vyřídím chiméře, co jsi řekl. Víš, že tě asi bude chtít vidět, jakmile uslyší, že jsi našel svou družku?“

„Já vím,“ řekl Timothy s povzdechem. „Ale měla docela hrozné ráno. V tuto chvíli ji nebudu nikam tahat, aby se setkala s děsivou chimérou. Zítra, pokud musíme. Každopádně mi pošli e-mail, jakmile se rozhodne, co od nás chce.“

„Dám ti vědět. Buď opatrný, okej?“ řekla Ginny vřele. „A těším se na setkání s ní.“

„Bude se ti líbit,“ řekl tiše a srdce se mu naplnilo teplem, když se podíval ven oknem.

Liana stále škádlila jejich draka ohně, tvář rozzářenou smíchem.

„Brzy se uvidíme.“